Nadváha, jídelní zvyklosti a dietní tendence dospívajících

Súhrn

Na základě národní části mezinárodní studie The Health Behaviour in School-aged Children (HBSC) autoři referují o výskytu nadváhy a obezity mezi 11, 13 a 15letými dětmi v České republice. Dále se zaměřují na vztah mezi nadváhou a některými socio-demografickými faktory, jídelními zvyklostmi a dietními strategiemi. Výsledky byly získány od 4 724 dětí z 87 náhodně vybraných škol. Nadváha byla zjištěna u 16 % dětí, z nichž bylo 2,6 % obézních. Podobně jako v jiných evropských zemích byla prevalence nadváhy vyšší u chlapců (18 %) než u dívek (14 %). Nejvíce dětí s nadváhou bylo ve věkové skupině jedenáctiletých. Jejich počet v období mezi jedenáctým a patnáctým rokem významně klesal, zejména ve skupině děvčat. Reakce dětí na nadváhu se významně měnily v závislosti na pohlaví a věku. Pokles nadváhy u děvčat byl pravděpodobně spojen s věkem zřetelně vzrůstajícími dietními tendencemi. I když už jedenáctiletí chlapci vnímají nadváhu jako problém, na který reagují v souladu s běžnými dietními doporučeními, byli chlapci s rostoucím věkem stále méně ochotni uvádět, že se kvůli nadváze omezují v jídle, nebo že by to potřebovali. Chlapci s nadváhou více cvičili, děvčata s nadváhou se více omezovala v jídle. Redukční diety však dodržovala i děvčata s normální tělesnou hmotností, stejně tak jako chlapci s normální tělesnou hmotností uváděli, že kvůli svojí postavě cvičí. Ať už z dietních nebo z jiných důvodů, s rostoucím věkem děti častěji jedly mimo rodinu a vynechávaly některé hlavní denní jídlo (zejména snídani), což bylo zvláště markantní u dětí s nadváhou a mohlo být v příčinné souvislosti s jejich nadváhou. Ze sledovaných sociodemografických faktorů se potvrdilo, že rodiče s vyšším vzděláním mají méně často obézní děti a že na českém venkově je více obézních dětí než ve městě. Nebyl zjištěn vztah mezi úplností rodiny, počtem sourozenců a prarodiči v rodině a nadváhou sledovaných dětí.

Klíčová slova:
obezita, nadváha, dietní tendence, jídelní zvyklosti, dospívání.

Úvod

Dětská nadváha a obezita představují zdravotní a ve svých důsledcích i závažný sociální problém nejenom v České republice. Vysoká prevalence dětské obezity byla zjištěna především v USA a zemích jižní Evropy (9, 6). Vzrůst prevalence dětské obezity v různých zemích světa je nerovnoměrný a závisí na rase, věku, pohlaví a geografickém území (14). Stejně tak nekonzistentní jsou v různých zemích rozdíly v prevalenci nadváhy s ohledem na pohlaví. Většina studií však referuje, že prevalence nadváhy a obezity je vyšší u chlapců než u dívek (9, 10, 20). Česká republika překvapivě patří mezi Evropské země s relativně nižší prevalencí dětské nadváhy a obezity (8, 11), i když v prevalenci obezity u dospělých se řadí na přední místa (5).

Na vzrůstu nadváhy u dětí se podílí celá řada různých faktorů, jako jsou úbytek fyzické aktivity a nevhodné jídelní návyky zvyšující energetický příjem. Významný je i vliv sociálních faktorů. Některá výzkumná data naznačují, že určité změny v jídelních zvyklostech mohou korelovat se vzrůstem tělesné hmotnosti v dospívání. V této souvislosti je například poukazováno na skutečnost, že stále více dětí jí mimo svoji rodinu (4), že klesá počet dětí, které pravidelně snídají a že vzrůstá velikost porcí a energetický příjem ze slazených nápojů a dobrot konzumovaných mimo hlavní jídlo (15).

Se vzrůstajícím rizikem obezity vzrůstá i nespokojenost s tělesným vzhledem a tlak na dodržování diet (12). V kultuře, která dává příliš velký důraz na tělesný vzhled, to může u mnoha adolescentů vést k rozvoji nebezpečných dietních strategií. Dlouhodobý efekt těchto pokusů je však někdy paradoxní. Kromě toho, že jednostranná snaha redukovat tělesnou hmotnost může ohrožovat zdraví a kvalitu života, může v dlouhodobější perspektivě vést k nastolení nevhodných jídelních návyků, rezignaci na přiměřenost v jídle a pohybu a následně i ke vzrůstu nadváhy. To by například vysvětlovalo skutečnost, že i když je mezi dětmi většinou prevalence nadváhy a obezity vyšší u chlapců než u dívek, ve většině evropských zemí je u dospělé populace prevalence obezity v průměru o 3–6 % vyšší u žen (5).

S rostoucí prevalencí obezity přirozeně narůstá i strach z nadváhy a touha po nějakém účinném, a pokud možno jednoduchém prostředku, jak nadváze předcházet, případně jak se jí zbavit. To má rovněž svoje ekonomické, sociální a kulturní konsekvence. Nejen obézní jsou pak pod velkým tlakem kontrolovat svoji postavu a hubnout. V souvislosti s mediálním významem štíhlosti, zdánlivou účinnosti nabízených prostředků na hubnutí, ale i ve srovnání s vyhublostí protagonistů světa dospívajících je potom nadváha, zejména u dívek, vnímána jako znak osobního selhání a sociálního neúspěchu. Skutečné důvody nadváhy přitom mohou být podceňovány.

Cílem této práce je referovat o výskytu nadváhy a obezity mezi 11, 13 a 15letými dětmi v České republice a posoudit možnost vztahu mezi nadváhou a některými socio-demografickými faktory, jídelními zvyklostmi a dietními strategiemi. Rozsah vzorku a diferencovanost užité metody zaměřené na různé aspekty života nám umožňuje posoudit, jak reagují děti různého věku a pohlaví na nadváhu a jak může tato skutečnost ovlivňovat kvalitu jejich života. Uvedená data jsou založena na výsledcích národní české studie Health behaviour in School-Aged Children Survey (HBSC) organizované v roce 2006 Světovou zdravotnickou organizací (WHO).

Metodika

Národní studie HBSC proběhla v roce 2006. Osloveno bylo celkem 5 711 dětí z 251 pátých, sedmých a devátých tříd 87 náhodně vybraných škol z celé ČR. Vyšetřeno a zařazeno do této studie bylo 4 724 dětí (návratnost 82,7 %). Vzorek byl vyrovnaný co do pohlaví (2 386 chlapců, 2 338 děvčat) i věku. Školy byly vybrány tak, aby odpovídaly složení obyvatelstva v ČR s ohledem na místo bydliště (30 % z vesnice, 40,3 % malé město, 29,7 % velké město). V  tabulce 1 je uvedena průměrná hmotnost v BMI sledovaného vzorku (tab. 1).

Věk sledovaných dětí celé skupiny se pohyboval v rozmezí 10 let a 6 měsíců a 16 let a 4 měsíců. Průměrný věk sledované skupiny 11letých byl 11,47, 13letých 13,44 a 15,4 u patnáctiletých. První dvě věkové skupiny reprezentují věk počátku dospívání a období největších fyzických a emocionálních změn, věková skupina 15 a 16letých pak období nejvýznamnějších sociálních změn a změn životního stylu. S fyzickým zráním, tělesnými změnami, větší osobní autonomií a významnější orientací na vrstevníky souvisí i změny ve vnímání těla, změny jídelních a pohybo-vých zvyklostí a nastoupení výraznějších dietních tendencí.

Při posuzování tělesné hmotnosti sledovaných dětí jsme vycházeli z měření vyškoleného personálu. Základní demografická a sociální data a údaje o jídelních a pohybových zvyklostech a dietním chování jsme získali z dotazníku mezinárodní HBSC studie. Dotazník obsahoval několik částí zaměřených na různé oblasti chování, které mají významný vztah k tělesnému a duševnímu zdraví dětí a mládeže.

Jako kritéria nadváhy a obezity posloužily mezinárodně stanovené kritické hodnoty BMI (2) diferencovaná s ohledem na věk a pohlaví respondentů. Tyto hodnoty byly odvozeny Childhood Obesity Working Group of the International Obesity Task Force (IOTF) z rozsáhlého mezinárodního vzorku dětí a adolescentů. Jednotlivé hodnoty odpovídají běžně užívaným kritériím 25 kg/m²² pro nadváhu a 30 kg/m²² pro obezitu v dospělosti. S ohledem na průměrný věk dětí z jednotlivých věkových skupin jsme užili kritické hodnoty stanovené pro věk 11,5, 13,5 a 15,5 let. Všechny statistické analýzy byly provedeny za pomocí programu SPSS verze 11.

Výsledky

O prevalenci nadváhy a obezity sledovaných dětí s ohledem na pohlaví informuje tabulka 2. V kategorii nadváha jsou zahrnuty i děti, které jsou obézní (tj. všechny děti, které mají více než je kritická hodnota pro nadváhu dětí daného věku). Úbytek dětí s nadváhou mezi 11. a 13. rokem je statisticky významný. Ve výskytu dětí s nadváhou (včetně obezity) byl rozdíl mezi chlapci a dívkami statisticky významný (p < 001) ve věkových skupinách třináctiletých a patnáctiletých dětí. Mezi jedenáctiletými chlapci a dívkami nebyl ve výskytu nadváhy statisticky významný rozdíl (tab. 2).

Nadváha byla zjištěna u 16 % všech dětí, 18 % chlapců a 14 % děvčat. V tomto počtu jsou i 3,1 % obézních chlapců a 2,1 % obézních děvčat. Obézních bylo 2,6 % dětí ze sledovaného souboru.

Výskyt nadváhy byl závislý na místě bydliště. Děti z vesnice (18,8 %) měly statisticky významně častěji nadváhu než děti z malého města (15,5 %) nebo z velkého města (14 %). Také průměrná tělesná hmotnost (BMI) dětí z vesnice byla signifikantně vyšší. S ohledem na věk byl však rozdíl mezi městem, malým městem a vesnicí statisticky významný jen u jedenáctiletých dětí a postupně se snižoval. Zatímco u městských dětí nejvíce ubylo dětí s nadváhou mezi 11. a 13. rokem, na venkově to bylo až mezi 13. a 15. rokem. V patnácti letech mělo nadváhu „jen“ 15,8 % dětí na vesnici, 12,6 % na malém městě a 12 % ve velkém městě.

Nezjistili jsme statisticky významnou závislost mezi nadváhou a tím, jak dětem dlouho trvá cesta do školy nebo tím, jestli do školy chodí pěšky, nebo jestli do školy nějak dojíždějí (autobus, auto, vlak). Z rodinných charakteristik jsme nezjistili statisticky významnou závislost mezi úplností–neúplností rodiny a nadváhou, mezi nadváhou a přítomností prarodiče v rodině a počtem sourozenců.

Zjistili jsme statisticky významný vztah mezi nadváhou a vzděláním otce a vzděláním matky. Rodiče s vyšším vzděláním měli v průměru štíhlejší děti. Například jen 13,1 % matek vysokoškolaček mělo dítě s nadváhou, zatímco 19,1 % matek se základním vzděláním. Nezjistili jsme žádný statisticky významný vztah mezi nadváhou dítěte a nezaměstnaností otce nebo matky, ani mezi nadváhou a subjektivním hodnocením ekonomické situace rodiny.

Jídelní zvyklosti

V tabulce 3 je uvedena frekvence (několikrát denně + denně) konzumace ovoce, zeleniny, sladkostí, slazených nápojů, masa, mléka a mléčných výrobků a nízkotučných (light) potravin dětí s nadváhou (včetně obézních dětí) a dětí s nižší tělesnou hmotností. Výsledky jsou diferencovány s ohledem na pohlaví respondentů. Mezi dětmi s normální tělesnou hmotností a s nadváhou byl zjištěn statisticky významný rozdíl v konzumaci sladkostí a slazených nápojů (tab. 3).

Chlapci a dívky se (bez ohledu na tělesnou hmotnost) statisticky významně lišili ve všech sledovaných položkách kromě konzumace sladkostí, i když i zde byly určité rozdíly. Také jednotlivé věkové skupiny bez ohledu na pohlaví se od sebe statisticky významně lišily ve všech sledovaných položkách kromě sladkostí a slazených nápojů, kde frekvence výrazně kolísala s ohledem na věk, pohlaví i tělesnou hmotnost.

Starší chlapci uváděli, že jedí méně zeleniny, ovoce, mléka a mléčných výrobků a light výrobků a více masa a masných výrobků než mladší chlapci. Starší děvčata uváděla statisticky významně nižší frekvenci konzumace masa a masných výrobků, zeleniny a mléka a mléčných výrobků než mladší děvčata. V konzumaci sladkostí a slazených nápojů se chlapci různého věku významně nelišili. Děvčata různého věku se v konzumaci sladkostí a slazených nápojů významně lišila: ve 13 letech došlo k nárůstu uváděné konzumace sladkostí, která se pak v 15 letech opět snížila.

V tabulce 4 je uvedeno procento dětí, které pravidelně snídají (frekvence 4 nebo 5x během týdne), obědvají, svačí ve škole, odpoledne doma nebo jedí mezi jídly. U obědů, svačin a jídla „mezi“ („jím něco mezi snídaní, dopolední svačinou, obědem, odpolední svačinou a večeří“) odpovídali respondenti jen ano a ne (tab. 4).

Kromě svačin ve škole, byl ve všech sledovaných kategoriích zjištěn statisticky významný rozdíl mezi dětmi s normální hmotností a s nadváhou. Chlapci s nadváhou signifikantně méně často uváděli, že snídají a svačí odpoledne. Mezi děvčaty s nadváhou a normální tělesnou nadváhou byla patrná obdobná tendence – ta první také méně často uváděla, že jedí mezi jídly.

Chlapci a dívky se mezi sebou významně lišili v uváděné frekvenci snídaní, v ostatních položkách nebyl mezi chlapci a dívkami signifikantní rozdíl. Všechny sledované děti s rostoucím věkem signifikantně méně často snídaly, svačily a obědvaly ve škole. V závislosti na věku se významněji nezměnila jen odpolední svačina a ujídání mezi jídly.

Dietní strategie

Sledované děti byly tázány, jestli v současné době drží dietu, aby shodily váhu, nebo jestli by potřebovaly zhubnout. Dále byly tázány jestli cvičí kvůli váze a postavě (v tabulce 5 je uvedena frekvence jednou týdně a častěji) (tab. 5).

Mezi chlapci, dívkami i dětmi s nadváhou a dětmi s normální hmotností byl ve všech sledovaných kritériích statisticky významný rozdíl. Stejně tak byl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi chlapci a dívkami.

Poměrně zajímavý byl vývoj dietních strategií v závislosti na věku a pohlaví. Diety drželo už 20,5 % jedenáctiletých děvčat bez ohledu na tělesnou hmotnost (dalších 33,6 % uvádělo, že by potřebovaly shodit) a 12,2 % chlapců. Ve 13 letech drželo dietu 30,4 % chlapců s nadváhou a 9,1 % s normální hmotností (12,7 % všech chlapců), v 15 letech to bylo jen 17,3 % s nadváhou a 4,5 % s normální hmotností (6,5 % všech chlapců). To znamená, že v období mezi sedmou a devátou třídou se počet chlapců, kteří uváděli, že drží dietu, snížil na polovinu. U děvčat se naopak mezi 13. a 15. rokem věku počet dietujících zvýšil ze 47 % na 51,7 % u děvčat s nadváhou, respektive ze 17,6 % na 23,1 % u děvčat s nižší tělesnou hmotností.

Chlapci a dívky různého věku se lišili i v případě cvičení kvůli váze a postavě. Chlapci s rostoucím věkem bez ohledu na hmotnost uváděli stále častější frekvenci cvičení, u děvčat frekvence významně vzrostla až mezi 13. a 15. rokem (z 27,5 % na 33,1 %).

Diskuse

Prevalence nadváhy a obezity podle kritérií IOTF (2) byla nejvyšší ve věkové skupině jedenáctiletých dětí, kde mělo nadváhu 21,3 % chlapců a 19,3 % děvčat (včetně obézních). V patnácti letech se snížil počet děvčat s nadváhou na 10,6 %, počet obézních chlapců a chlapců s nadváhou klesl na 16,2 %. Za použití stejných kritérií IOTC dospěl k podobným výsledkům kolektiv autorů ve studii „Životní styl a obezita“ (13) v roce 2005, kteří rovněž zjistili nejvyšší výskyt nadváhy ve věkové skupině šesti až jedenáctiletých dětí (nadváhu mělo 21,4 % chlapců a 17,8 % dívek). Skutečnost, že mezi jedenáctiletými dětmi je nejvyšší výskyt nadváhy, může souviset s nastavením kritických hodnot vzhledem k věku, vysokou interindividuální variancí v tomto věku, kdy dochází k nejdramatičtějším změnám v tělesném vývoji, a možná i s tím, že v posledních letech stále přibývá obézních dětí, což naznačují některé další studie (13, 14, 19).

Proporčně (ve srovnání s chlapci) výraznější pokles děvčat s nadváhou ve vyšších věkových skupinách může ukazovat na výraznější a s věkem vzrůstající dietní tendence u děvčat. Zatímco v 11 letech nebyl v prevalenci nadváhy mezi chlapci a dívkami signifikantní rozdíl, už ve 13 letech bylo signifikantně méně děvčat než chlapců s nadváhou. Pravděpodobně jde o vliv několika paralelně působících faktorů, které se rozdílně projevují i s ohledem na pohlaví respondentů. Období mezi jedenáctým a třináctým, respektive patnáctým rokem věku je příznačné nejenom výraznými tělesnými změnami, které chlapci a dívky odlišně prožívají, ale i stále větší orientací na svět vrstevníků a osobní nezávislosti na rodině jak v oblasti stravovacích návyků, tak zájmů a pohybových zvyklostí. V průběhu dospívání se rovněž mění vztah k tělu, výkonu a tělesnému zdraví. V této souvislosti je u dospívajících děvčat poukazováno na rostoucí nespokojenost s tělem a strach z nadváhy (12).

V podobném kontextu lze interpretovat rozdíly mezi chlapci a dívkami s nadváhou a jejich vrstevníky s nižší tělesnou hmotností. Více než 50 % děvčat s normální tělesnou hmotností a 93,6 % děvčat s nadváhou uvedlo, že by potřebovaly zhubnout, nebo už drží redukční dietu, zatímco čtvrtina chlapců s nadváhou odpověděla, že vůbec nepotřebují zhubnout. S rostoucím věkem děvčata, ať už mají, nebo nemají nadváhu, častěji drží diety, nebo o tom uvažují. Počet chlapců, kteří jsou ochotni dietu přiznat se naopak s věkem snižuje. Nevadí jim však kvůli svojí postavě cvičit.

Tento trend můžeme považovat za důsledek socializace adolescentů a dife-renciace jejich postojů s ohledem na pohlaví. Jídelní chování chlapců a dívek se překvapivě příliš nelišilo. Chlapci i dívky uváděli podobnou frekvenci, s jakou svačili a obědvali ve škole, svačili doma a jedli mezi jídly. Děvčata však významně méně často než chlapci snídala.

Některé studie (1, 19) poukazují na možnou roli socioekonomických faktorů při rozvoji dětské obezity. Připomínána bývá zejména neúplná rodina, vyšší nezaměstnanost mezi rodiči dětí s nadváhou a nižší sociální statut a vzdělání těchto rodičů (2, 15, 21). Mezi námi sledovanými dětmi s nadváhou a s normální tělesnou hmotností diferencovalo jen místo bydliště, vzdělání otce a vzdělání matky. Nezjistili jsme statisticky významnou souvislost mezi nadváhou a úplností rodiny, ekonomickým příjmem rodiny, prarodiči v rodině a počtem sourozenců.

Neúplná rodina a přítomnost prarodiče v rodině bývá dávána do souvislosti zejména s nižší kontrolou nad jídelními zvyklostmi dítěte. Můžeme spekulovat, že se tato skutečnost u sledovaných dětí neprojevila, protože i v úplných českých rodinách je kontrola nad jídelním chováním adolescentů obecně velmi nízká a že jen málo rodin jí pravidelně dohromady s dětmi. Ve věkové skupině jedenáctiletých dětí jedlo pravidelně každý den s někým ze svojí rodiny 41,3 % dětí, ve 13 letech 31,8 % a v 15 letech jen 26,4 % dětí.

Děti žijící na vesnici byly statisticky významně silnější než děti žijící ve městě. Když jsme však s ohledem na místo bydliště a nadváhu srovnali děti různých věkových skupin, byly děti z vesnice statisticky významně silnější než děti z města jen ve věkové skupině jedenáctiletých. Rozdíl v tělesné hmotnosti mezi dětmi ve městě a na vesnici se s věkem snižoval. Skutečnost, že mezi dětmi na vesnici významně ubylo dětí s nadváhou až mezi věkovými skupinami 13 a 15 let, zatímco ve městě to bylo mezi 11 a 13 lety, lze vysvětlit i tak, že ve městě je větší tlak na dodržování diet, který se projevuje dříve, respektive má vliv už na mladší děti. Nepotvrdil se předpoklad, že děti na venkově mají více možností k pohybu, respektive, že by ve městě byly tyto možnosti natolik omezené (málo prostoru, kriminalita, aj.), že by se to projevilo na vyšší hmotnosti dětí z města, jak uvádí některé zahraniční studie (6, 18). Naopak se zdá, že čeští adolescenti žijící ve městě mají více možností pohybu (organizovaná fyzická aktivita) a pravděpodobně i vhodnější jídelní a volnočasové vzory. Častější nadváha dětí na venkově může také souviset se signifikantně nižším vzděláním rodičů dětí žijících na českém venkově.

Ve velkém městě měly téměř dvě třetiny rodičů středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání, na vesnici to byla jen necelá jedna třetina rodičů. Rovněž jsme nezjistili, že by na výskyt nadváhy u sle-dovaného souboru měla významný vliv doba, jak dlouho musí docházet do školy a způsob dopravy do školy.

Narůstající problém nadváhy v dětství a v dospívání bývá často dáván do souvislosti se změnami jídelních zvyklostí a skladbou jídelníčku (16). Nebyl však prokázán jasný příčinný vztah mezi určitým narušením jídelního režimu a nadváhou. Poukazováno je především na to, že dospívající stále častěji jedí mimo domov, pijí více slazených nápojů, jedí častěji mezi jídly („snacking“) a že vzrůstá velikost porcí (4, 7, 15). Pokud jde o jí-delní zvyklosti a jídelníček sledovaných dětí, jsou naše výsledky paradoxní a pravděpodobně odráží spíše dietní tendence sledovaných dětí, respektive dětí s nadváhou, než možný příčinný vztah mezi jídelními zvyklostmi a případnou nadváhou. V našem souboru děti s nadváhou uváděly v podstatě to, co se očekává, že by lidé s nadváhou měli dělat, aby zhubli. Ve srovnání s ostatními dospívajícími dětmi udávaly signifikantně nižší konzumaci sladkostí a slazených nápojů a častěji vynechávaly některé hlavní jídlo.

Zatímco nižší udávaná konzumace sladkostí se zdá být spíše důsledek nadváhy, častější absence některého z hlavních denních jídel (zejména snídaní) může hrát významnou roli jako jedna z možných příčin nadváhy v průběhu dospívání. Vynechávání snídaně, oběda nebo svačiny mezi dětmi s nadváhou může ve svých důsledcích vést k metabolickému přizpůsobení, ale především zvyšovat riziko přejídání a s ním spojeného pocitu ztráty kontroly nad jídlem a nahrazování hlavních jídel nekontrolovaným ujídáním různých pamlsků. Vynechávání snídaní v souvis-losti s dětskou nadváhou připomínají i jiné studie (6, 15).

Uvedené výsledky svědčí pro to, že už ve 13 letech adolescenti vědí, jaké jsou z hlediska nadváhy rizikové potraviny a jak by měli jíst, jestliže mají nadváhu. Skutečnost, že děvčata uváděla nižší konzumaci některých rizikových potravin (slazené nápoje, maso), respektive častější konzumaci tzv. dietních nebo „zdravých“ potravin (ovoce, zelenina, light) než chlapci, jen potvrzuje výraznější dietní tendence u děvčat, které jsou patrny už od jedenácti let a v průběhu dospívání se dále zvýrazňují.

Výsledky studie jednoznačně potvrdily, že už jedenáctileté děti v České republice(chlapci i dívky) vnímají nadváhu jako problém, který se snaží řešit v souladu s obecně akceptovatelnými dietními strategiemi. Jejich snaha redukovat energetický příjem se projevuje především ve snaze omezit konzumaci sladkostí a slazených nápojů a ve vynechávání některých hlavních denních jídel (především snídaně a oběd ve škole), odpoledních svačin a snaze méně ujídat mezi jídly. Otázkou však zůstává, jak se jim to ve skutečnosti daří, případně nakolik tato dietní snaha ovlivňuje jejich další jídelní zvyklosti. S rostoucím věkem přibývá chlapců i dívek, kteří bez ohledu na tělesnou hmotnost vynechávají svačiny a některé hlavní denní jídlo.

Studie byla podporována projektem MZČR MZ0PCP2005.

PhDr. František David Krch

Psychiatrická klinika 1. LF UK

Ke Karlovu 11

128 08 Praha 2

E-mail: krch.frantisek@vfn.cz