Intervence v prevenci pádů seniorů v institucích: přehledová studie

Súhrn

Cíl:
Cílem přehledové studie je shrnout dosavadní důkazy o způsobech a efektivitě intervencí na prevenci pádů u seniorů v institucích.

Metodika:
Studie zařazené do přehledu byly vyhledány v elektronických databázích PubMed, Cochrane a Science Direct pomocí klíčových slov fall, accidental fall, prevention, elderly. Vyhledávání bylo zaměřeno na studie nejvyšší kvality (systematické přehledy, metaanalýzy, randomizované kontrolované studie) publikované v recenzovaných periodikách v období od roku 2004 do roku 2013.

Výsledky:
Zařazující kritéria splnilo 25 systematických přehledů a metaanalýz a 24 randomizovaných kontrolovaných studií. Tento přehled zahrnuje 24 randomizovaných kontrolovaných studií. Z vyhledaných randomizovaných kontrolovaných studií bylo 17 studií zaměřeno na jednotlivé intervence a sedm studií bylo zaměřeno na ověřování vícečetných intervencí. Výsledky zkoumaných studií potvrdili, že jednotlivé intervence byly efektivní v šesti studiích a vícečetné intervence ve čtyřech studiích.

Závěr:
Důkazy na podporu efektivních intervencí pro prevenci pádů seniorů v nemocnicích a jiných zařízeních dlouhodobé péče jsou nedostatečné a nekonzistentní. Mezi současnými výsledky randomizovaných kontrolovaných studií se jako nejefektivnější ukazují dobře připravené multidisciplinární programy prevence pádů seniorů.

Klíčová slova:
pády – intervence – senior – instituce – nemocnice – prevence

ÚVOD

Pády seniorů jsou závažným zdravotním a sociálním problémem na celém světě. Vyskytují se jak v domácím, komunitním, tak i v nemocničním prostředí. Pacienti vyššího věku mají vyšší riziko pádů než ostatní věkové skupiny pacientů. Samotná hospitalizace zvyšuje riziko pádů seniorů vzhledem k nemoci, léčbě a novému neznámému prostředí, ve kterém se senior ocitne. Pády v nemocnici se vyskytují až u 50 % hospitalizovaných seniorů (20). Mohou být spojeny s poraněním, strachem z pádů, prodloužením hospitalizace, ztrátou nezávislosti, stížnostmi, zvýšením nákladů na péči. Jedna čtvrtina pádů v nemocnici je z lůžka (19). I když jsou pády seniorů v nemocnicích význam-ným klinickým, ekonomickým a právním problémem, přesto informace o efektivních intervencích jsou nedostatečné (18).

Mnohým pádům u seniorů žijících v komunitním a domácím prostředím lze předejít dobře cílenými multifaktoriálními intervencemi. Efektivní intervence zahrnují multifaktoriální programy prevence pádů a individuální intervence, jako jsou programy cvičení, úprava domácího prostředí, operace katarakty, snížení užívání psychotropních látek (7). Senioři bydlící v zařízeních dlouhodobé péče mívají větší problémy s křehkostí (frailty) než jejich vrstevníci žijící v komunitním a domácím prostředí (6). Důkazy o tom, jak nejlépe předejít pádům seniorů žijících v institucích a při krátkodobém pobytu seniorů v nemocnici, jsou značně omezené. Žádná samostatná intervence, jako je např. označení rizikových pacientů identifikačním náramkem nebo signalizace u lůžka, se nepotvrdila jako dostatečně účinná pro prevenci pádů seniorů v nemocnicích (7). Souvisí to také s tím, že některé rizikové faktory pádů v nemocnici je velmi náročné v krátké době modifikovat, např. nestabilní chůze, močová inkontinence, zmatenost, užívání sedativ a hypnotik (7). Vzhledem k tomu, že pády mají devastující následky spojené s bolestí a se snížením mobility, intervence týkající se posouzení rizika pádu, snížení rizika pádů a prevence pádů by se měly stát integrální součástí geriatrické péče (6).

Cílem této přehledové studie je shrnout dosavadní důkazy nejvyšší kvality o způsobech a efektivitě intervencí na prevenci pádů u seniorů v institucích.

SOUBOR A METODIKA

Práce má charakter přehledové studie. Úvodem byla stanovena klinická otázka v PICOS formátu:

P (patient – pacient) – senioři (nad 65 let) v institucích;

I (intervention – intervence) – preventivní strategie na prevenci pádů v institucích;

C (comparison – srovnání) – běžná péče nebo alternativní intervence;

O (outcome – výsledek) – snížení výskytu pádů, snížení počtu pádů;

S (setting – prostředí) – instituce (nemocnice, akutní péče, zařízení dlouhodobé péče). 

Studie byly vyhledány v elektronických databázích PubMed, Cochrane Library a Science Direct. Při vyhledávání byly použity klíčová slova: fall, prevention, elderly, accidental fall (MeSH). Vyhledávání bylo zaměřeno na studie nejvyšší kvality (systematické přehledy, metaanalýzy, randomizované kontrolované studie) publikované v posledních 10 letech, tj. od roku 2004 do roku 2013. Byla stanovena následující zařazující kritéria: věk participantů nad 65 let; typ studie: metaanalýza, systematický přehled, randomizovaná kontrolovaná studie (dále RCT); stáří studie: 10 let; prostředí: senioři v institucích; jazyk publikace: anglický. Vylučující kritéria: věk participantů do 64 let; komunitní nebo domácí prostředí, studie starší 10 let a nekonzistence s PICOS otázkou. Studie, ve kterých nebyly uvedeny jako primární nebo sekundární výsledky údaje týkající se počtu pádů a studie, ve kterých byly uvedeny pouze výsledky týkající se rizika pádů nebo strachu z pádů, byly rovněž vyřazeny z dalšího hodnocení. 

VÝSLEDKY VYHLEDÁVÁNÍ

Po zadání klíčových slov bylo v databázích nalezeno celkem 692 záznamů. Po prvotním zhodnocení všech vyhledaných záznamů na základě názvu studie a případně dostupného abstraktu bylo 561 studií vyřazeno z důvodu nesplnění zařazujících kritérií, např. studie zabývající se prevencí pádů u seniorů v komunitním nebo domácím prostředí, jiný design studie. Po prvotním zhodnocení byl u 131 zařazených studií vyhledán plný text. Na základě hodnocení plného textu bylo dále vyřazeno 82 studií, které nesplňovaly zařazující kritéria, např. ve výsledcích chyběly informace týkající se počtu pádů nebo se jednalo se o jiný typ studie apod. Při vyhledávání byly nalezeny rovněž protokoly relevantních výzkumných studií (8, 17, 31). Vzhledem k tomu, že neobsahovaly vlastní výsledky studií a nebyly dohledány ani výsledky těchto výzkumů, byly z konečného souboru vyřazeny. Vyhledávání studií a jejich hodnocení bylo provedeno dvěma odborníky. Do konečného souboru tohoto přehledu bylo zařazeno 49 relevantních studií, z toho 25 systematických přehledů a metaanalýz a 24 randomizovaných kontrolovaných studií (tab. 1, obr. 1).

V tomto přehledovém článku jsou zhodnoceny výsledky 24 randomizovaných kontrolovaných studií. Zhodnocení závěrů systematických přehledů a metaanalýz bude předmětem další publikace.

Analýza dat

V randomizovaných kontrolovaných studiích byly vyhledány následující údaje: autoři studie, rok publikování, země realizace výzkumu, věk respondentů, soubor, typ intervence, počet participantů celkově, počet participantů v intervenční a kontrolní skupině, délka trvání studie a intervence, výsledky a závěry autorů. Jednotlivé údaje jsou uvedeny v tabulkách 2, 3 a 4.

VÝSLEDKY

Z 24 nalezených randomizovaných kontrolovaných studií byly v devíti studiích (1, 5, 7, 10, 14–16, 24, 30) místem realizace výzkumu nemocnice a v 15 případech zařízení dlouhodobé péče typu zařízení ošetřovatelské péče (2, 3, 4, 11, 12, 23, 26, 28) nebo domov pro seniory (9, 13, 21, 22, 25, 27, 29). Nejvíce studií bylo australských (7, 12–16) a japonských (23, 27–29). Další studie byly z Velké Británie, Nového Zélandu, Německa, USA, Skotska, Nizozemí, Belgie, Švédska, Hong Kongu a Singapuru. Nebyla nalezena ani jedna česká randomizovaná kontrolovaná studie zabývající se preventivními strategiemi pádů seniorů v institucích. Průměrný věk participantů zařezených do studií byl nad 65 let. Velikost výzkumného souboru byla různá, a to od počtu 32 respondentů (29) až po 11 099 přijatých pacientů zařazených v australské studii (15). Ve dvou studiích nebyl věk participantů uveden (13, 15). Délka trvání studií byla od 5 měsíců (4) do 36 měsíců (7) (tab. 2).

Ze 24 randomizovaných kontrolovaných studií bylo 17 studií zaměřených na ověřování jednotlivých intervencí (tab. 3) a 7 studií bylo zaměřeno na vícečetné intervence (tab. 4).

DISKUZE

Cílem tohoto přehledu je shrnout současné důkazy nejvyšší kvality o způsobech a efektivitě intervencí na prevenci pádů u seniorů v institucích. Na základě výsledků zkoumaných studií bylo zjištěno, že intervence zahrnují dva hlavní přístupy k redukci pádů u seniorů v institucích: přístup založený na jednotlivých (single) intervencích a přístup založený na vícečetných intervencích, nazývaných i multifaktoriální, příp. multidisciplinární (multiple, multifaceted, multifactorial).

Jednotlivé intervence

Mezi jednotlivé intervence, které byly ověřovány ve výzkumech, patří: pravidelné cvičení, edukace, podávání vitaminu D, používání chráničů kyčlí, používání nízkých lůžek, používaní senzoru tlaku v lůžku pacienta, olfaktorická stimulace, používání programu podporovaného počítačem na prevenci pádů.

Pravidelné cvičení může snížit riziko pádů a závažnost poranění následkem pádů a představuje rovněž možnou léčbu na zlepšení funkční schopnosti a zlepšení kvality života u seniorů žijících v zařízeních dlouhodobé péče (6). Pravidelné fyzické cvičení seniorů v zařízeních dlouhodobé péče má několik pozitivních účinků týkajících se zlepšení rovnováhy, kvality života a snížení rizika pádů (6). Pravidelné cvičení lze implementovat v zařízeních dlouhodobé péče, u seniorů v nemocnici je tato intervence limitovaná. Pravidelné cvičení jako samostatná intervence nebylo zkoumáno v žádné ze studií realizovaných v nemocnici, fyzické cvičení bylo pouze součástí vícečetných cílených intervencí.

Pravidelné procházky s doprovodem jsou jednoduchou intervencí, která může být implementovaná v zařízeních dlouhodobé péče, v domovech pro seniory a v zařízeních ošetřovatelské péče. Efekt pravidelných procházek venku s doprovodem zkoumali ve své pilotní studii němečtí autoři Bösner et al. (3). Doprovod seniorů na procházce byl zajištěn laickými dobrovolníky. Na základě jejich výsledků nebyl prokázán vliv této intervence na četnost pádů. Mezi limitace této studie patří malý počet participantů. I když studie neprokázala signifikantní efekt procházek na četnost pádů, personál pozoroval zvýšení sebevědomí u klientů a sní-žení strachu z pádů. Stejně tak většina participantů hodnotila tuto aktivitu pozitivně, demonstrovali snížení strachu z pádů, zlepšení nálady, fyzické pohody a schopnosti chůze (3).

Několik studií se seniorskou populací žijící převážně v domácím nebo komunitním prostředí demonstruje pozitivní vliv cvičení Tai Chi na rovnováhu, svalovou sílu, zmírnění strachu z pádu, redukci pádů a zlepšení obecného vnímání zdraví. Ve studii nizozemských autorů Faber et al. (11) byly vybrány dva různé programy fyzického cvičení pro seniory žijící v domovech pro seniory. První program nazván jako funkční chůze byl zaměřen na rovnováhu, mobilitu a nácvik přesunu (např. postavení se ze židle, stoj na patách a špičkách, překročení překážky, chůze do schodů). Druhý program inspirován principy Tai Chi byl zaměřen na rovnováhu. Byl zdůrazňován pomalý, přitom plynulý pohyb, otáčení trupu a přenášení váhy těla. Někteří senioři vykonávali toto cvičení vsedě vzhledem k jejich horšímu zdravotnímu stavu. Oba programy trvaly 90 minut, první měsíc pouze 1krát týdně, v dalších měsících 2krát týdně. Výsledky neprokázaly pozitivní vliv cvičení na redukci pádů. Autoři došli k závěru, že program cvičení je efektivní po minimálně tříměsíčním pravidelném cvičení (11).

Nácvik chůze na běžeckém pásu u křehkých seniorů vyžadujících rehabilitaci snížil počet pádů u intervenční skupiny ve studii Shimada et al. (29). Přestože rozdíl byl statisticky nesignifikantní, autoři považují nácvik chůze na běžeckém pásu za efektivní, protože podle dalších výsledků této studie cvičení zlepšovalo rovnováhu a mělo pozitivní vliv na zlepšení funkcí a reakční čas. Běžná rehabilitační péče v kontrolní skupině zahrnovala fyzikální terapii pro bolest, strečink, chůzi venku, skupinové cvičení apod. (29).

Balanční cvičení ve stoje zahrnující jednominutový stoj na pravé noze a stoj na levé noze další minutu 3krát denně jako intervenci pro prevenci pádů zkoumali autoři Sakamoto et al. u pacientů v zařízeních s dlouhodobou péčí (27). Po 6 měsících byl počet pádů i skupiny pacientů s balančním cvičením signifikantně nižší oproti kontrolní skupině.

Užívání vitaminu D v různých dávkách (200 IU, 400 IU, 600 IU, 800 IU nebo placebo) ve své studii ověřovali američtí autoři Broe et al. (4). Podle jejich zjištění byly dávky vitaminu D efektivní u skupiny pacientů zařízení ošetřovatelské péče, kteří užívali nejvyšší dávku vitaminu D, tj. 800 IU (4).

Dávky vitaminu D u skupiny pacientů v domovech pro se-niory ověřovali britští autoři, kteří nepotvrdili efekt podávání samotného vitaminu D na redukci pádů (25). V jejich studii byl podáván ergocalciferol 2,5 mg každé 3 měsíce (ekvivalent 1100 IU denně). Samotné podávání vitaminu D však nevedlo ke snížení počtu pádů v intervenční skupině.

Účinek podávání vitaminu D3 (800 IU) společně s kalciem ve srovnání s podáváním samotného kalcia 1krát denně u hospitalizovaných seniorů ověřovali skotští autoři Burleigh et al. (5). V jejich studii se neprokázal účinek intervence podávání vitaminu D3 na počet pádů ve srovnání se samotným podáváním kalcia. Možným důvodem může být poměrně krátká doba podávání v průběhu hospitalizace jako i další faktory.

Podávání multivitaminu jednou denně, který obsa-hoval rovněž 400 IU vitaminu D3 a 360 mg kalcia po dobu 6 měsíců u klientů domova pro seniory mělo pozitivní účinek na snížení počtu pádů a vedlo k 63% snížení počtu pádů (13).

Chrániče kyčlí jsou v našem prostředí novou zdravotnickou pomůckou. Studie japonských autorů Koike et al. (23) neprokázala vliv používání chráničů beder na samotné snížení počtu pádů u klientů zařízení dlouhodobé péče. Podle dalších výsledků stejné studie jsou chrániče kyčlí efektivní především ve snížení rizika zlomeniny kyčelní kosti u klientů s vyšším rizikem pádů, u klientů s předchozí anamnézou pádu a nižším BMI (23).

Tlakový senzor v lůžku, příp. křesle pacienta se v studii autorů Kwok et al. (24) ukázal jako neefektivní při redukci počtu pádů u pacientů na geriatrickém oddělení. Senzor při ztrátě tlaku na lůžku (např. při opuštění lůžka pacientem) signalizuje v pracovně sester ve formě zvukového alarmu a před pokojem pacienta jako světelná signalizace (24).

Používání nízkého lůžka na oddělení znamená snížení lůžka na nejnižší možnou pozici, která znemožňuje pacientům postavit se z lůžka, čímž redukuje možnosti pacientů s kognitivním deficitem a zmateností dostat se do rizikové pozice pádů (15). To lze považovat za pasivní omezení potenciálně redukující možnost fyzického a medikamentózního omezení. Selektivní používání sníženého lůžka upozorňuje také personál na rizikového pacienta z hlediska pádů. Výška lůžka ve studii autorů Haines et al. (15) byla 28,5 cm od podlahy s nejvyšší pozicí lůžka 64 cm. Jedno nízké lůžko bylo poskytnuto na každých 12 lůžek, tj.: 30lůžkové oddělení mělo tři nízká lůžka. Používání nízkých lůžek se ukázalo neefektivní. Jak uvádí autoři, tato samostatná intervence mohla ovlivnit pouze malé procento pádů v nemocnici, co se pak neodrazilo na celkovém výsledku. Dalším důvodem mohl být falešný pocit jistoty pro personál, že pacienti na nízkém lůžku mají dostatečná preventivní opatření, a to mohlo vést ke snížené ostražitosti personálu při sledování těchto pacientů (15).

Edukace ošetřujícího personálu jako intervence zaměřená na personál je zřídka předmětem výzkumu prevence pádů seniorů. Autoři Bouwen et al. (2) ve své studii potvrdili pozitivní efekt edukace personálu na redukci počtu pádů. Edukace spočívala v proškolení personálu o problematice pádů, včetně používání záznamů pádů, posouzení rizika pádů a rizikových faktorů, jako i zaměření edukace na preventivní opatření zmírnění rizika pádů.

Edukace pacientů v nemocnici byla předmětem zkoumání australských autorů Haines et al. (16). Do této studii byly zařazeny tři skupiny pacientů s různým typem intervence. První skupině pacientů byl poskytnut kompletní program edukace, který zahrnoval písemný edukační materiál a videonahrávky doplněné o individuální konzultace fyzioterapeuta. Druhá skupina měla stejnou edukaci, ale bez individuálních konzultací. Kontrolní skupina dostávala běžnou péči. Intervence edukace byla zaměřena na efektivnější práci personálu, identifikace rizik prostředí a používání pomůcek ulehčujících přesun. Mezi jednotlivými skupinami nebyl potvrzen statisticky významný rozdíl v počtu pádů. Podrobnější analýza výsledků prokázala, že navržený program nebyl efektivní pro pacienty s kognitivní poruchou. Jak se dále ukázalo, signifikantně nižší výskyt pádů byl pouze u pacientů s kompletním programem edukace zahrnujícím rovněž individuální konzultace, a to v podskupině pacientů bez kognitivního deficitu (16).

Olfaktorická stimulace byla jako intervence na snížení pádů zkoumaná v japonské studii Sakamoto et al. (28). Klienti zařízení ošetřovatelské péče měli po dobu 1 roku zajištěnou olfaktorickou stimulaci ve formě levandulové náplasti přilepené na oblečení v blízkosti krku, která se měnila každých 24 hodin. Počet pádů byl nižší u intervenční skupiny, i když ne signifikantně. Autoři přesto shrnují, že olfaktorická stimulace může mít vliv na snížení počtu pádů. Vůně je jeden z nejintenzivnějších stimulů pro velkou část mozkové kůry včetně insuly. Čichová stimulace může zlepšovat rovnováhu aktivací kůry insuly. Autoři doporučují další zkoumání vlivu čichové stimulace na prevenci pádů u většího souboru pacientů a v jiných kulturních podmínkách (28).

Program prevence pádů podporovaný počítačem zkoumali američtí autoři Dykes et al. (10). Vycházeli z premisy, že důsledné posouzení rizika pádů hospitalizovaných seniorů je základním předpokladem správně naplánovaných intervencí. Jejich studie zkoumala vliv programu prevence pádů s použitím informačních technologií na redukci počtu pádů. Na základě validního posouzení rizika pádu provedeného sestrou software vygeneruje individuální intervence pro pacienta, specificky zacílené na rizikové faktory konkrétního pacienta. Následuje kontrola plánu intervencí týmem, jeho schválení a nakonec vytištění plánu péče, letáku pro pacienta a plakátu k lůžku pacienta. Program podporovaný počítačem se ukázal jako efektivní, v intervenční skupině došlo k signifikantnímu snížení počtu pádů oproti kontrolní skupině.

Vícečetné intervence

I když se vícečetné intervence ukazují jako efektivnější ve srovnání s jednotlivými intervencemi na prevenci pádů, výsledky randomizovaných kontrolovaných studií potvrzují, že ne každý implementovaný multifaktoriální program prevence pro seniory v institucích je efektivní v redukci počtu pádů.

Program prevence pádů v domovech pro seniory byl ve studii Kerse et al. (21) implementován ve dvouhodinových edukačních sezeních pro personál zařízení. Program se ukázal neefektivní z hlediska výskytu pádů u seniorů v intervenční skupině. Tato skupina měla dokonce vyšší výskyt pádů (4,1) než kontrolní skupina (2,3). Programu byl založen na tom, že se personál daných zařízení podílel na tomto programu bez přidání dalších pracovníků, co mohlo podle autorů vést k negativním výsledkům.

Vícečetné intervence pro prevenci pádů seniorů v australské nemocnici zkoumali autoři Cumming et al. (7). Preventivní program zahrnoval posouzení rizika pádů, zajištění vhodných pomůcek při chůzi, edukaci personálu, pacientů a rodinných příslušníků, modifikaci prostředí kolem lůžka pacienta, zvýšený dohled, možné změny v medikaci, cvičení na zlepšení rovnováhy, management zmatenosti a problémů s nohama. Program trval 36 měsíců a zahrnoval 24 oddělení – 12 akutních oddělení a 12 rehabilitačních oddělení. Vícečetné intervence se ukázaly jako neefektivní pro seniory s relativně krátkou dobou hospitalizace (medián 7 dní) v nemocnici (7).

Cílené vícečetné intervence zajišťují individuální přístup k pacientům s vysokým rizikem pádů. Podle autorů ze Singapuru (1) málo studií identifikuje rizikové faktory u pacientů se záměrem jejich cíleného ovlivnění pomocí intervencí. Ve své studii zkoumali vliv vícečetných intervencí na redukci pádů hospitalizovaných seniorů. Za standardní péči u pacientů v kontrolní skupině považovali posouzení rizika pádů, umístění signalizace a nočního stolku v dosahu pacienta, zvednutí postranic a umístění lůžka do nejnižší pozice. Kromě těchto běžných preventivních opatření intervenční skupina prošla půlhodinovou edukací, která byla zaměřena na zvýšení povědomí pacientů o možných rizikových faktorech vyplývajících z individuálního posouzení a o poskytnutí strategií redukujících specifické riziko. Cílené vícečetné intervence u hospitalizovaných pacientů se zvýšeným rizikem pádů se v této studii ukázali jako efektivní v redukci počtu pádů a rovněž v redukci rizika pádů (1).

Multifaktoriální preventivní program vedený multidisciplinárním týmem, který tvořil personál gerontopsychiatrického zařízení: lékař, dvě sestry, fyzioterapeut a ergoterapeut, byl součástí intervencí v nizozemské studii (26). Multidisciplinární tým spolupracoval při posouzení, rozhodování o intervencích a naplánovaní intervencí pro jednotlivé klienty. Navržený program vyžadoval hodně úsilí, ale byl efektivní pro gerontopsychiatrické pacienty. Ukázala to další analýza podskupin, která potvrdila, že program je tím efektivnější, čím déle je pacient zahrnut do preventivního programu (26).

Švédská studie Stenvall et al. (30) potvrdila, že pooperační multidisciplinární multifaktoriální program geriatrické péče se systematickým posouzením a léčbou rizikových faktorů společně s aktivní prevencí, detekci a léčbou ostatních pooperačních komplikací, výživou a rehabilitací vede ke snížení počtu pádů, nižšímu počtu pacientů, kteří upadnou a nižšímu počtu poranění u pacientů se zlomeninou krčku femuru (30).

Další multifaktoriální multidisciplinární program prevence pádů v domovech pro seniory testovali britští autoři Dyer et al. (9). Cvičební program byl zaměřen na zlepšení chůze a rovnováhy, flexibility, svalové sily a vytrvalosti. Pokud to bylo možné, cvičení bylo spojeno s aktivitami běžného života, jako je bezpečný přesun, oblékání nebo používání pomůcek při chůzi. Cvičební program probíhal jako skupinové (v délce 40 minut) nebo individuální cvičení (zejména pro pacienty s kognitivní poruchou). Další součástí multifaktoriálního programu byla edukace personálu, úprava prostředí, oční a podiatrická kontrola u klientů a případná úprava medikace klientů se zaměřením na zvážení používaní diuretik a sedativ, dále korekce ortostatické hypotenze a prevence osteoporózy (9). Výsledky studie prokázaly, že program prevence měl sice vliv na redukci rizikových faktorů pádů, ale neprokázal statisticky významný vliv na redukci počtu pádů. Další programy prevence pádů by podle autorů (9) měly směřovat cíleně na pacienty s vysokým rizikem pádů.

Multifaktoriální preventivní program pádů australských autorů Haines et al. (14), který byl určen pro hospitalizované pacienty, se skládal ze čtyř hlavních intervencí: karty s upozorněním u lůžka pacienta, program cvičení sestaven z terapeutických principů Tai Chi v kombinaci s funkčními aktivitami, jako jsou přesuny, chůze, posilování (3krát týdně 45 minut), edukační program vedený ergoterapeutem (2krát týdně 30 minut), chrániče kyčlí. Intervence byly naplánované cíleně podle rizikových faktorů individuálně pro každého pacienta. Výsledky prokázaly signifikantní vliv na redukci pádů (14).

Důkazy podporující intervence pro prevenci pádů seniorů v institucích zůstávají nedostatečné a nekonzistentní. Ze 17 randomizovaných kontrolovaných studií ověřujících jednotlivé intervence se jako efektivní ukázaly intervence v šesti studiích (2, 4, 10–13, 27). Ze sedmi studií ověřujících vícečetné intervence se jako efektivní ukázaly intervence ve čtyřech studiích (1, 14, 26, 30). Některé intervence, např. podávání vitaminu D se v některých studiích ukázaly jako efektivní, zatímco v ostatních výzkumech tato intervence neměla signifikantní vliv na redukci pádů. Podobně je tomu i u vícečetných intervencí, kdy multifaktoriální programy prevence pádů měly významný vliv na snížení počtu pádů pouze u vybraných studií. Mezi jednotlivými studiemi byly rozdíly v počtu účastníků, v metodologické kvalitě i ve způsobu prezentace výsledků. Problémem některých studií bylo zaslepení, když nebylo možné provést zaslepení u studií ověřujících efektivitu cvičení a podobných intervencí.

Limitací tohoto přehledu je omezený počet studií zahrnutých do přehledu. Do přehledu byly vybrány pouze práce publikované v recenzovaných odborných periodikách. Nepublikované práce, studie tzv. šedé literatury nebyly do tohoto přehledu zařazeny. Vyhledávání bylo dále omezeno pouze na studie ve vybraných databázích a studie publikované v anglickém jazyce. Ve výsledcích jsme se zaměřili na rozdíly v počtu pádů mezi intervenční a kontrolní skupinou. Studie, které tyto výsledky nepublikovaly, byly z přehledu vyřazeny. Obvykle byly publikovány výsledky prezentující riziko pádů nebo poměr pádů, strach z pádů.

ZÁVĚR

Pády zůstávají vážným problémem v péči o seniory v institucích. Důkazy na podporu efektivních intervencí v nemocnicích a jiných zařízeních dlouhodobé péče jsou nedostatečné a nekonzistentní. Většina randomizovaných studií jednotlivých intervencí nevykazuje signifikantní vliv na redukci pádů seniorů v nemocnicích a zařízeních dlouhodobé péče. Mezi současnými výsledky randomizovaných kontrolovaných studií se jako nejefektivnější ukazují dobře připravené multidisciplinární programy prevence. Multifaktoriální programy jsou efektivní pravděpodobně i z důvodu, že pády mají multifaktoriální příčiny a ovlivnění pouze jednoho samostatného faktoru je často nedostačující, jak ukazují výsledky zkoumaných studií. Kromě obecných preventivních strategií pro prevenci pádů seniorů v institucích je efektivní implementovat individuálně cílené intervence prováděné multidisciplinárním týmem (lékař, sestra, fyzioterapeut, ergoterapeut a další) vybrané na základě důsledného posouzení rizikových faktorů. Další studie by se měly zaměřit na zkoumání multifaktoriálních intervencí pro prevenci pádů hospitalizovaných seniorů.

Příspěvek vznikl v rámci projektu IGA MZČR NT/14502 Vývoj a implementace klinického doporučeného postupu prevence pádu hospitalizovaných pacientů. 

Střet zájmů: žádný.

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

PhDr. Renáta Zeleníková, PhD.

Ústav ošetřovatelství a porodní asistence

Lékařská fakulta Ostravské univerzity v Ostravě

Syllabova 19, 703 00 Ostrava

e-mail: renata.zelenikova@osu.cz