Nadváha a obezita dětí ve vztahu k pohybové aktivitě a nadměrné tělesné hmotnosti jejich rodičů

Súhrn

Cíl: Hlavním cílem studie je zjistit vztahy mezi nadváhou/obezitou dětí a objektivně monitorovanou pohybovou aktivitou (dále PA), aktivní účastí ve volnočasové organizované PA, zábavním „screen time“ (dále ST) a úrovní tělesné hmotností jejich rodičů u reprezentativního souboru 1101 českých rodin.

Metodika: Analýzy zahrnovaly 1101 párů rodič-dítě (648 matka-dítě a 453 otec-dítě) s kompletními údaji o úrovni tělesné hmotnosti, zábavním ST, PA a účasti v organizované volnočasové PA monitorované pomocí krokoměru Yamax během běžného školního/pracovního týdne na jaře a podzim mezi lety 2013–2019. Logistická regresní analýza byla použita pro kvantifikování poměru šancí dětské nadváhy/obezity a indikátorů životního stylu rodičů (nadváha/obezita, ≥ 10 000 kroků za den, ≤ 2 hodiny zábavního ST denně, aktivní účast (≥ 1krát za týden) v organizované volnočasové PA).

Výsledky: Matčina nadměrná tělesná hmotnost významně (p < 0,001) více než 2,5krát zvyšuje šanci nadváhy/obezity u svých potomků, zatímco aktivní účast otců v organizované volnočasové PA a dosažení 10 000 kroků za den významně (p < 0,05) snižuje šanci výskytu nadváhy/obezity u svých dětí.

Závěry: Kumulativní efekt rodičovského aktivního zapojení do organizované volnočasové PA a vlastního dosažení 10 000 kroků za den je vzhledem k rodinným vazbám přirozeným prostředkem prevence vzniku nadváhy/obezity jejich potomků.

Klíčová slova:

nadváha/obezita – denní počet kroků – organizovaná volnočasová pohybová aktivita – zábavní „screen time“

ÚVOD

Dětství je obdobím utváření sociálních a zdravotních návyků a formování životního stylu uplatňováním pravidel v rodinném a školním prostředí moderovaných sourozenci, spolužáky a vrstevníky. V průměru 5–10 % evropských dětí a dospívajících však tyto životní návyky dovedou k obezitě (1, 2). Navzdory značné nadnárodní variabilitě výskytu obezity u evropských dětí a dospívajících je její nejvyšší podíl zjištěn v zemích jižní Evropy a Středomoří, zatímco stále nízký výskyt obezity je opakovaně nacházen v zemích severozápadní Evropy (1, 2). Zdá se, že existují evropské země, jejichž hluboce zakořeněný zdravý životní styl může eliminovat negativní nárůst dětské a adolescentní obezity spojené se sociálně-ekonomickými změnami, a jiné, ve kterých vysoká prevalence dětské a adolescentní obezity vyvěrá z tendence opakovat negativní vzorce chování související se zdravím (pokles PA, nárůst ST) dříve zaznamenávané v ekonomicky vyspělejších zemích (2). Rychlý nárůst dětské a adolescentní obezity v zemích jižní a střední a východní Evropy a Středomoří poukazuje na skutečnost, že se tyto země nedokázaly efektivně poučit z rozvoje obezity v ekonomicky vyspělejších zemích (1, 2).

Přestože existují účinné intervence zaměřené na redukci obezity, jejich krátkodobý efekt má silnou tendenci selhávat při dlouhodobém uplatňování nebo při jejich rozšiřování do běžných podmínek každodenního života z optimálního prostředí převládajícího při krátkodobém ověřování (3). Téměř všechny děti v průběhu dětství pravidelně navštěvují školu, která je logicky dominantním prostředím pro ověřování a provádění intervencí souvisejících s obezitou. Školní prostředí je však v mnoha ohledech ze své podstaty přirozeně podporující zdraví (3), proto je nutné stimulovat děti, aby se zapojily a dodržovaly odpovědné chování v oblasti zdraví také v mimoškolním a rodinném prostředí. Přestože jsou zveřejňovány charakteristiky „správné praxe“ pro prevenci dětské obezity, role zapojení rodičů či podpora PA jejich dětí je podceňována s výjimkou rodin s předškolními dětmi (4).

Asociace mezi úrovní tělesné hmotnosti rodičů a jejich potomků ve vztahu k vlastní PA rodin jsou ve středoevropském regionu analyzovány zřídka a dokonce zcela sporadicky s využitím objektivních prostředků monitorování PA (5, 6). Přestože nebyl zjištěn významný vztah mezi objektivně monitorovanou PA 5‒9letých dětí a jejich rodičů z jihozápadního Německa, potomci alespoň jednoho aktivního rodiče vykazovaly vyšší účast v organizované volnočasové PA a děti obou aktivních rodičů měly nižší šanci mít nadváhu/obezitu než děti neaktivních rodičů (5). Rodiče s nadměrnou tělesnou hmotností 6‒16letých dětí ze Švýcarska byli sice významně méně pohybově aktivní než rodiče s normální tělesnou hmotností, ale úroveň jejich tělesné hmotnosti neměla vliv na PA svých potomků (6). Předcházející studie u českých rodin odhalily kritické okénko v PA u předškoláků s nadváhou/obezitou ve víkendových dnech a významnou asociaci mezi nadměrnou tělesnou hmotností matek a jejich potomků v předškolním věku (7), stejně jako významný vztah mezi PA matek a dosažením doporučovaného denního počtu kroků (dále PK) u jejich 4‒12letých dětí s nadváhou/obezitou (8). Nebyl však systematicky analyzován vztah mezi úrovní tělesné hmotnosti dětí a ukazateli životního stylu rodičů u rozsáhlého souboru českých rodin. Proto je hlavním cílem této studie zjistit vztah mezi nadváhou/obezitou dětí a indikátory životního stylu jejich rodičů (denní PK, zábavní ST, účast v organizované volnočasové PA a úroveň tělesné hmotnosti) prostřednictvím týdenního monitorování každodenního pohybového chování.

METODIKA

Účastníci

Z celkem oslovených 3540 rodin z České republiky jich s účastí na výzkumu souhlasilo 65,3 % (obr. 1). Účast alespoň jednoho páru rodič-dítě byla nutnou podmínkou zahájení týdenního monitorování PA. Rodiny byly oslovovány prostřednictvím náhodně vybraných 51 škol (deseti mateřských škol a 41 základních škol) z Jihočeského, Jihomoravského, Moravskoslezského, Olomouckého, Pardubického, Zlínského kraje a Kraje Vysočina.

Finální soubor obsahoval 1101 párů rodič-dítě (z toho 305 rodinných trojic matka-otec-dítě) s úplnými a platnými somatickými daty, daty o zábavním ST, účasti v organizované volnočasové PA a denním PK monitorovaném krokoměrem Yamax v průběhu jar a podzimů v letech 2013–2019 (obr. 1). Monitorování PA a sedavého chování probíhalo v podmínkách běžného pracovního/školního týdne bez školních prázdnin, státních svátků a dovolených. Účastníci, kteří v průběhu monitorovaného týdne onemocněli nebo se zranili, mohli opakovat výzkum po uzdravení či zotavení znovu.

Etika

Design studie spolu s použitými technikami a způsobem zpětné vazby byl schválen Etickou komisí Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci 12. prosince 2012 (ref. číslo 50/2013) pro rodiny s předškolními dětmi a 21. prosince 2014 (ref. číslo 57/2014) pro rodiny se školními dětmi. Během výzkumu byly dodržovány etické zásady Helsinské deklarace z roku 1964 a jejích pozdějších změn. Před zahájením sběru dat byl získán písemný souhlas účastníků výzkumu, resp. jejich zákonných zástupců (za předškolní děti od jejich rodičů, u školních dětí a adolescentů samostatně od všech členů rodin).

Měření

Oslovené školy, které souhlasily s účastí na výzkumu, obdržely schéma výzkumu a krokoměry pro jejich obeznámení u dětí a pedagogických pracovníků. Na následném společném setkání výzkumných pracovníků s rodiči a zástupci škol a pedagogických pracovníků byli všichni zúčastnění podrobně seznámeni s průběhem výzkumu, manipulací s krokoměrem a způsobem zaznamenávání dat do rodinného záznamního archu. Rodičům byl rozdán formulář informovaného souhlasu k účasti na výzkumu. Po obdržení podepsaného informovaného souhlasu k účasti na výzkumu od členů rodin (resp. zákonných zástupců) výzkumní pracovníci připravili rodinné záznamní archy a na následné schůzce ve školách zahájili monitorování týdenní PA a sedavého chování.

Určování tělesné výšky a hmotnosti bylo prováděno rodiči doma dle písemného návodu obdrženého od výzkumných pracovníků. Antropometrické údaje všech rodinných účastníků (pohlaví, měsíc a rok narození, tělesná výška/hmotnost – s přesností na 0,5 cm/kg) zaznamenali rodiče do rodinných záznamních archů. Rodičovské měření tělesné výšky a hmotnosti svých potomků doma, stejně jako své vlastní, je dostatečně platnou a spolehlivou metodou pro následnou identifikaci nadměrné tělesné hmotnosti podle vypočítaného indexu tělesné hmotnosti (dále BMI) ve srovnání s objektivním nebo laboratorním měřením zaškolenými výzkumníky (7, 8).

Celodenní PA všech členů rodin byla monitorována krokoměrem Yamax Digiwalker SW-200 (Yamax Corporation, Tokyo, Japonsko) se zabudovaným displejem pro znázorňování PK. Účastníci byli instruováni, aby nosili krokoměr připevněný k jejich pravému boku během bdělé denní doby (školního vyučování/placeného zaměstnání, organizované volnočasové PA), s výjimkou aktivit souvisejících s osobní hygienou, oblékáním a při plavání, po dobu 8 po sobě následujících dní. Kvůli časové neúplnosti a vlivu „novosti“ nošení krokoměru nebyly údaje z 1. dne monitorování zahrnuty do následných analýz. Každé ráno po osobní hygieně rodiče resetovali krokoměry a dbali na jejich těsné připevnění na bok u sebe i u svých potomků. Následně zaznamenali čas připevnění krokoměru do rodinného záznamního archu. Každý večer monitorovaného dne pak rodiče spolu se svými dětmi zapsali denní PK a večerní čas sundání krokoměru spolu s údaji o možné aktivní účasti v organizované volnočasové PA. Ačkoliv existují přesnější objektivní nástroje pro měření každodenní PA, záznam PK pomocí krokoměrů s displejem je jednoduchým, nenápadným, platným a spolehlivým kvantifikátorem celodenní PA u široké populace dětí, adolescentů i dospělých za účelem vztahových analýz zahrnujících denní PK a zdravotní proměnné jedinců (9).

Zábavní ST (sezení/ležení, sledování televize (DVD, videa) a sezení/ležení před PC (notebook, tablet nebo smartphone) pro mimoškolní/nepracovní účely) všech účastníků byl každodenně zaznamenáván rodiči společně s dětmi večer do rodinného záznamního archu. Rodiče byli instruováni, aby zaznamenávali trvání zábavního ST s přesností na 10 minut. Rodičovské zaznamenávání sedavého chování svých potomků se ukázalo být přiměřeně konzistentní a spolehlivé pro následné vztahové analýzy k PK a úrovni tělesné hmotnosti účastníků (8).

Zpracování dat a statistické analýzy

Zpracování dat a statistické analýzy byly realizovány v prostředí statistického programu pro sociální vědy (SPSS) pro software Windows v.22 (IBM Corp. Released 2013. Armonk, NY, USA). Kategorie úrovně tělesné hmotnosti (podváha, normální hmotnost, nadváha a obezita) u dětí a adolescentů byly odvozeny za použití růstových grafů BMI Světové zdravotnické organizace (dále WHO) specifikovaných podle věku a pohlaví (10). Nadváha (resp. obezita) u dětí a adolescentů představuje hodnoty BMI od 85. do 97. percentilu (resp. > 97. percentil) růstových grafů WHO (10). Kategorie tělesné hmotnosti u rodičů byly vypočteny obdobně jako u dětí za pomocí BMI. Nadváha (resp. obezita) u rodičů byla klasifikována v případě hodnot BMI v rozmezí od 25 kg/m² do 29,9 kg/m² (resp. BMI ≥ 30 kg/m²), podváha pak při BMI < 18 kg/m² (10). Chí-kvadrát (χ²) test byl opakovaně použit pro srovnání prevalence obezity, nadváhy a normální tělesné hmotnosti mezi dospělými a dětskými účastníky studie. Proměnná denní PK představuje sumu počtu kroků od rána do večerního záznamu v rodinném záznamním archu. Denní hodnoty PK nižší než 1000 kroků nebo přesahující 30 000 byly zkráceny na tyto doporučené mezní hodnoty (9) a zahrnuty do analýz. Doporučovaný denní PK představuje hodnoty ≥ 13 000 ≥ 11 000 kroků/den pro syny/dcery ve věku 5–12 let a ≥10 000 kroků/den u adolescentů ve věku 12–16 let a dospělých jedinců (9, 11). Nadměrný zábavní ST byl pro všechny členy rodin definován jako hodnota > 120 minut denně (12). Logistická regresní analýza (metoda Enter) byla opakovaně použita pro zkoumání vztahů mezi nadváhou/obezitou dětí a indikátory životního stylu jejich rodičů (denní PK, zábavní ST, účast v organizované volnočasové PA a úroveň tělesné hmotnosti) v modelech s rodinnými páry (matka-dítě a otec-dítě) a rodinnými trojicemi (matka-otec-dítě). Výsledky logistických regresních analýz byly vyjádřeny pomocí poměru šancí (dále OR) a 95% intervalu spolehlivosti. Hladina statistické významnosti alfa byla stanovena na minimální hodnotu 0,05 pro všechny statistické analýzy.

VÝSLEDKY

V prevalenci nadměrné tělesné hmotnosti převyšují mužští členové rodin ženské zástupkyně (otci matky a synové dcery), avšak pouze v případě otců je tento rozdíl signifikantní (p < 0,001) (obr. 2).

V návaznosti bylo u skupiny otců zaznamenáno nejnižší zastoupení jedinců s normální tělesnou hmotností ve srovnání s ostatními skupinami členů rodin. Prevalence podváhy byla u rodičů zanedbatelná, avšak u dcer srovnatelná se zastoupením obezity (obr. 2). Zatímco žádný z korelátů životního stylu dcer a synů (dosažení doporučeného denního PK, nadměrný zábavní ST nebo účast v organizované volnočasové PA) není významně asociován s výskytem jejich nadváhy/obezity, úroveň tělesné hmotnosti matek, množství PA otců a jejich způsob trávení volného času významně ovlivňuje šanci nadváhy/obezity u potomků (obr. 3).

Nadměrná tělesná hmotnost matek signifikantně zvyšuje (p < 0,001) šanci výskytu nadváhy/obezity u jejich dětí v případě obou typů regresních modelů (s rodinnými páry i trojicemi). U otců pak dosažení 10 000 PK za den (regresní model rodinných párů) a zapojení do organizované volnočasové PA (regresní model rodinných trojic) významně (p < 0,05) snižuje pravděpodobnost nadváhy/obezity jejich potomků. Aktivní zapojení matek do organizované volnočasové PA a dosažení 10 000 kroků za den také snižuje šanci výskytu nadváhy/obezity u svých potomků, avšak nesignifikantně (obr. 3).

DISKUZE

Předložená studie identifikuje vztahy mezi nadváhou/obezitou dětí a jejich rodičů ve světle jejich PA a způsobu trávení volného času u rozsáhlého souboru českých rodin s dětmi ve věku 4‒16 let. Přestože prevalence nadváhy/obezity u českých dětí a adolescentů není tak vysoká jako u dětí a adolescentů v zemích jižní Evropy, Středomoří či Spojených státech amerických (1, 2), je znepokojivé, že trend vývoje nadváhy/obezity nedosáhl ustáleného stavu a stále roste, zejména u obezity českých adolescentů z rodin s nízkým socioekonomickým statusem (13). Není pochyb o tom, že nadváha/obezita přináší mnoho zdravotních komplikací nejen v dospělosti, ale již v raném dětství, stejně jako opakovaně získávané nadměrné přírůstky tělesné hmotnosti v dětství s vysokou pravděpodobností povedou k nadváze/obezitě i v dospělosti (2, 14). Protože hubnutí a následné udržování optimální hmotnosti je obtížné (2) a dlouhodobé uplatňování intervencí krátkodobě snižujících obezitu má tendenci selhávat při jejich zakomponování do běžného života (3), je stále užitečné hledat ukazatele, které snižující šanci výskytu dětské nadváhy/obezity v obvyklých každodenních životních podmínkách a prostředích.

Obdobně jako u ostatních studií (7, 14) zjišťujeme vyšší výskyt nadváhy/obezity u dětí v případě výskytu nadměrné tělesné hmotnosti u jejich rodičů. V našem případě však tato asociace byla prokázána pouze ve vztahu matek a jejích dětí, bez ohledu na pohlaví potomka. Přestože existují studie analyzující vztahy mezi úrovněmi tělesné hmotnosti rodičů a jejich potomků nebo jejich objektivně monitorovanou PA (6, 14), zřídka jsou analyzovány vztahy mezi úrovněmi tělesné hmotnosti s ohledem na objektivně monitorovanou PA a zábavní ST u všech členů rodin.

Výsledky ukazují, že vyšší PA rodičů (≥ 10 000 PK za den) a jejich aktivní účast v organizované volnočasové PA snižuje poměr šancí nadváhy/obezity u jejich potomků, ale významně pouze v případě asociací s otcem. Obdobně byla nižší prevalence nadváhy/obezity identifikovaná u německých dětí, jejichž rodiče se aktivně věnují sportu než u dětí neaktivních rodičů (5). Děti aktivních rodičů se také sami častěji účastnily organizovaného sportu než děti neaktivních rodičů. V naší studii jsme neodhalili významný vztah mezi PA, zábavním ST a aktivní účastí v organizované volnočasové PA dětí a jejich šancí výskytu nadváhy/obezity. Jedním z možných vysvětlení je samotná vysoká aktivní účast dětí (alespoň jednou týdně) v organizované volnočasové PA bez ohledu na úroveň jejich tělesné hmotnosti (63 % chlapců s normální tělesnou hmotností; 61,3 % chlapců s nadváhou/obezitou; 65,7 % dívek chlapců s normální tělesnou hmotností a 59,2 % dívek s nadváhou/obezitou). Navíc, pravidelná (≥ 2krát týdně) aktivní účast v organizované volnočasové PA byla zjištěna u 45,5/42,1 % chlapců/dívek s normální tělesnou hmotností a 43,0/27,6 % chlapců/dívek s nadměrnou tělesnou hmotností. Naše zjištění tak zdůrazňují důležitost účasti všech členů rodin v organizované volnočasové PA pro prevenci vzniku nebo rozvoje nadváhy/obezity u dětí.

Limity, silné stránky studie a náměty pro další práce

Prezentované výsledky a vyvozované závěry by měly vždy formulovány pod kritickým zřetelem limit uplatněné metodiky. Krokoměry jsou omezené při detekci intenzity PA, proto mohl být celkový denní PK snížen v případě aktivní účasti v organizovaném sportu, který se vyznačuje prováděním PA vyšší intenzity nebo vlivem velmi pomalé chůze, kterou pružinový mechanismus krokoměru Yamax také nedokáže přesně zachytit (9). Na druhou stranu mohl být celkový denní PK ovlivněn sociální žádostivostí či reaktivitou, a to i přesto, že bylo všem rodinným účastníkům sděleno, že při monitoringu se nejedná o soutěž, prestiž, nýbrž je snahou zachytit běžné každodenní chování. Stanovení přesné doby zábavního ST mohlo být také problematické vzhledem k souběžnému používání a sledování více aplikací či projekcí nebo využívání více zařízení s obrazovkou/displejem současně, tzv. mulitasking. Účastnící však byli instruování zaznamenávat zábavní ST do rodinného záznamního archu v případě převažujícího účelu této činnosti. V následných analýzách nebyla hodnocena celková denní doba zábavního ST, ale pouze jeho kategorizace na nadměrný či nenadměrný podle zvolené hraniční hodnoty. Cílem této studie však nebylo co nejpřesněji stanovit celkový denní SC/ST, ale analyzovat vztahy mezi nadváhou/obezitou dětí a indikátory životního stylu jejich rodičů na základě jednotně aplikované metodiky u všech členů rodin.

Za silné stránky studie lze považovat velký rozsah zúčastněných rodinných dvojic (rodič-dítě), stejný dobře vyškolený tým výzkumníků, relativně přísná kritéria pro zařazení dat do finální analýzy (počet dní a denní doba monitorování PK a ST) a analýzy, které vedle rodinných dvojic zviditelňují současný vliv obou rodičů (rodinné trojice). Vzhledem k trendu zvyšování věku prvorodiček v České republice v letech 2001–2017 (15) by bylo přínosné analyzovat, zda zvyšující se věkový rozdíl mezi rodiči a jejich potomky ovlivňuje vztah mezi úrovněmi jejich tělesné hmotnosti či PA tak jako u rodin v sousedních evropských zemích (6).

ZÁVĚRY

Faktory zapříčiňující dětskou obezitu nebo podporující její rozvoj jsou známy, avšak její incidenci se na národní úrovni stále nedaří uspokojivě snížit. Rodinné prostředí sehrává významnou roli v utváření životního stylu dětí a rodiče jsou jeho strůjci a strážci. Kumulativní efekt rodičovského aktivního zapojení do organizované volnočasové PA a vlastního dosažení 10 000 kroků za den je vzhledem k rodinným vazbám přirozeným prostředkem prevence vzniku nadváhy/obezity jejich potomků.

Studie byla schválena Etickou komisí Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci 12. prosince 2012 (ref. číslo 50/2012) pro rodiny s předškolními dětmi a 21. prosince 2014 (ref. číslo 57/2014) pro rodiny se školními dětmi.

Práce byla podpořena z grantů s registračními čísly 19-03276S a CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_025/0007294.

Konflikt zájmů: žádný.

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

prof. Mgr. Erik Sigmund, Ph.D.

Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné kultury

Institut aktivního životního stylu

třída Míru 117, 771 11 Olomouc

e-mail: erik.sigmund@upol.cz