Hana Skálová/Jitka Abrahámová První dáma české onkologie

Nemoc není za trest, zdraví není za odměnu

Praha: Vyšehrad 2022, 320 stran. ISBN 978-80-7601-733-7

Pokroky lékařské vědy v posledních desetiletích mají výrazný podíl na prodlužování věku dožití u mužů i žen. Jedním z důsledků tohoto trendu je i neustále se zvyšující podíl seniorské populace v demografickém spektru, což má i své stinné stránky. Jednou z nich je zvýšený výskyt zhoubných nádorů.

Rozsáhlou problematikou onkologických pacientů, u nichž jejich nemoc nemilosrdně zasáhne do chodu celé rodiny, se zabývá kniha s příznačným názvem Nemoc není za trest, zdraví není za odměnu. Tato publikace mapuje období téměř šedesáti let a zasvěceně sleduje postupně se měnící přístup k onkologicky nemocným. Měnící se podmínky vedly v šedesátých letech 20. století k vyčlenění české klinické onkologie a radioterapie jako samostatného specializačního medicínského oboru. Přibývající vědecké poznatky i rozvíjející se technické možnosti vedly postupnými kroky až k současnému stavu komplexní péče na specializovaných pracovištích. Kniha je psána formou rozhovoru s významnou představitelkou české klinické onkologie a radioterapie profesorkou Jitkou Abrahámovou a otázky klade informovaná a zkušená redaktorka Hana Skálová.

V jednotlivých kapitolách je postupně velmi názorně a srozumitelně vysvětlena podstata nádorového bujení, zmíněny jsou různé typy nádorů i rozdíly v jejich chování. Velmi podrobně jsou vysvětleny ve srovnání s minulostí současné typy léčby, upozorněno je i na úskalí a nežádoucí účinky terapie. I dnes zůstává na prvním místě chirurgické odstranění nádoru, jemuž předchází nebo následuje další léčba radiací nebo cytostatiky. Kromě toho je u některých nádorů indikována léčba hormonální a tzv. biologická, tj. cíleně protinádorová léčba. Na principu zvýšení vlastní imunity pacienta je v současnosti založena imunoterapie. Za přesnou diagnózu nádoru odpovídá patolog.

Z uvedeného vyplývá, že úspěch diagnostiky a terapie nádorových onemocnění je výsledkem celého týmu specialistů z různých medicínských oborů, v němž je klíčová úzce provázaná spolupráce onkologa, onkochirurga, radiodiagnostika a patologa.

Osobní vzpomínky profesorky Abrahámové jsou zasazeny do kontextu rozporuplné doby konce 20. a začátku 21. století. Českou medicínu stejně jako mezinárodní vědecké kontakty formovala v tomto období celá plejáda v ý r a z n ý c h o s o b n o s t í , s nimiž se ve svém životě setkala dnes už odcházející nejstarší lékařská generace.

V úctyhodném životním díle profesorky Jitky Abrahámové vystupuje do popředí diagnóza karcinom prsu, o níž ona sama mluví jako o svém životním osudu. Jejím povahovým rysem bylo dosahovat maxima za jakýchkoliv okolností. Nikdy neuznávala „nejde to“, ale vždy vyhledávala cestu, jak by se „to“ dalo udělat a dokázala si k tomu najít spolehlivé spolupracovníky podobného založení. Úzkostlivě však dbala na dodržování etických zásad a na prvním místě u ní bylo vždy „blaho pacienta“. Zdůrazňovala zásadu individuálního přístupu ke každému nemocnému a hlavně včasnou diagnózu. Své schopnosti používala jako hnací motor k dosažení vytčeného cíle – vysoké úrovně komplexní organizační, diagnostické i terapeutické péče o onkologické pacienty a především o pacientky s karcinomem prsu, která je u nás dnes srovnatelná s vyspělým zahraničím.

Kniha přináší nejen ohlédnutí za životnými peripetiemi nejstarších lékařů – vrstevníků Jitky Abrahámové, ale může být i velkou inspirací pro mladší lékařské ročníky. Měla by se dostat i do povědomí laické veřejnosti – nemocných s onkologickou diagnózou a jejich příbuzných. Je psána velmi poutavě, odborné pojmy jsou vysvětleny srozumitelným jazykem, pravdivě a bez příkras. Bonusem je bohatá obrazová dokumentace, zahrnující kromě osobních fotografií i fotografie některých známých lékařských i nelékařských osobností. A protože Jitka Abrahámová poslání lékaře promítá i do své záliby ve výtvarném umění, v jejím fotoarchivu je i několik obrazů ze světových galerií se ztvárněním onkologicky nemocných věhlasnými umělci.

Velmi zajímavá publikace rozhodně stojí za přečtení – aby si člověk opravdu uvědomil, že nikdo není nesmrtelný a žádný lékař není všemocný. Ale vždy zůstává kapka naděje, jen je třeba přijít včas.

prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.