Analýza vývoje počtu pacientů domácí zdravotní péče, hospitalizovaných pacientů a klientů pobytových zařízení sociálních služeb v letech 2000–2016

Súhrn

Úvod: Současným trendem je podpora setrvání seniorů v jejich domácím prostředí ve stavu nemoci či snížené soběstačnosti. Tuto skutečnost podporují jak mezinárodní, tak i národní strategické dokumenty, které si ve svých doporučeních kladou za cíl snížit počet hospitalizací u seniorů a péči
o seniory přesunout do jejich domácího prostředí.

Metody: Pro analýzu vývoje počtu pacientů v domácí zdravotní péči, hospitalizovaných pacientů a klientů pobytových zařízení sociálních služeb byly dány do souvislostí dostupné statistické údaje a přehledy.

Výsledek: Mezi roky 2000 a 2016 stoupl počet obyvatel starších 65 let, stejně tak stoupl i počet pacientů domácí zdravotní péče starších 65 let (o 8,68 %), nicméně procento pacientů této věkové kategorie ošetřených v rámci domácí zdravotní péče vzhledem ke stejně staré populaci a počtu pacientů ošetřených v instituci kleslo ze 7,52 % v roce 2000 na 5,84 % v roce 2016. Mezi roky 2000 a 2016 vzrostl počet hospitalizací u pacientů starších 65 let o 30,66 %. Rovněž v tomto období vzrostl počet pacientů přeložených do pobytových zařízení sociálních služeb. Vývoj počtu klientů v pobytových zařízeních sociálních služeb měl výrazně vzestupný charakter. V těchto zařízeních došlo v období let 2006 až 2016 k 15% nárůstu počtu klientů. Počet neuspokojených žádostí o pobyt v zařízeních sociálních služeb zaznamenal v tomto období také stoupající tendenci, a to zejména v případě pobytové služby „domov se zvláštním režimem“, kde došlo k 171% nárůstu počtu neuspokojených žádostí.

Závěr: I přes cíle strategických dokumentů nedošlo v posledních letech k nárůstu počtu pacientů starších 65 let v domácí zdravotní péči vzhledem k pacientům z řad stejně staré populace. Naopak došlo k výraznému nárůstu počtu hospitalizací u pacientů starších 65 let a zároveň došlo k rychlému nárůstu počtu klientů pobytových zařízení sociálních služeb, včetně neuspokojených žádostí o tyto služby

Klíčová slova:

domácí zdravotní péče – hospitalizace – sociální pobytové služby

Úvod

Česká populace velmi rychle stárne. Podle dat Českého statistického úřadu (dále jen ČSÚ) prezentujících demografický vývoj naší populace dochází v naší populaci k nárůstu počtu obyvatel starších 65 let. Je tedy pravděpodobné, že v roce 2020 bude v naší populaci 2 140 900 obyvatel starších 65 let, což bude činit 20,5 % populace, v roce 2030 bude procento obyvatel starších 65 let dosahovat 23,9 % z celkové populace a v roce 2050 dokonce 32,3 %. V roce 2016 žilo v naší republice 424 841 lidí starších 80 let a jejich počet se do poloviny století pravděpodobně zvýší na 944 608, což bude přibližně 10 % z celkové populace.

Ve vyšším věku narůstá prevalence chronických onemocnění a s tím související dopady těchto onemocnění na potřeby péče. Stárnoucí populace tedy ve vyšší míře využívá služeb našeho zdravotnického systému. S přibývajícím věkem se rovněž zvyšuje počet lidí s omezenou soběstačností ⁽¹⁾. Jednou z možností, kterou senioři mohou využít, jsou služby domácí zdravotní péče, kdy senioři, byť v nemoci či snížené soběstačnosti, zůstávají ve svém sociálním prostředí a nejsou tak odkázáni na péči ve zdravotnických zařízeních lůžkového typu. Se stárnutím a stářím rovněž souvisejí otázky, které se týkají sociálního zabezpečení seniorů. Přáním většiny seniorů je, co možná nejdéle zůstat ve svém sociálním prostředí i za stavu nemoci či snížené soběstačnosti.

S ohledem na tuto skutečnost byly přijaty mezinárodní i národní strategické dokumenty, jejichž cílem je podpořit setrvání seniorů v jejich domácím prostředí. Rovněž existují politická prohlášení, která na potřebu setrvání seniorů v domácím prostředí reflektují. Z mezinárodních strategických dokumentů podporujících setrvání seniorů v domácím prostředí je možno uvést Mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí, který v roce 2002 vydalo OSN a ve kterém je v bodu 86 (c) poukázáno na nutnost vypracování strategických postupů pro zabezpečení domácí péče o seniory trpící duševní chorobou tak, aby tito mohli co nejdéle zůstat ve svém přirozeném prostředí. Také v bodu 105 (b) tohoto dokumentu je jako podpora setrvání seniorů v domácím prostředí uvedena nutnost dostupné a provázané komunitní péče o staré a osamělé lidi ⁽²⁾. Dalším mezinárodním dokumentem, ve kterém je jednou z priorit setrvání seniorů v domácím prostředí, jsou Zásady OSN pro seniory z roku 1991. Jednou ze zásad OSN je podpora nezávislosti seniorů se zřetelem na jejich co možná nejdelší setrvání v domácím prostředí ⁽³⁾. Cíli a doporučeními těchto mezinárodních dokumentů se řídí a navazuje na ně Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017, který je v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen MPSV). Tento Národní akční plán zohledňuje potřebu setrvání seniorů v domácím prostředí v části „Kvalitní prostředí pro život seniorů“, ve které je kladen důraz na rozvoj terénních služeb pro seniory a dostatečné občanské vybavenosti. A dále v části „Péče o nejkřehčí seniory s omezenou soběstačností“, kde je přímo řečeno, že cílem je „rozšiřovat dostupnost terénních a s nimi souvisejících odlehčovacích služeb pro neformální pečující“ ⁽⁴⁾. Program Zdraví pro všechny v 21. století, který je v gesci Ministerstva zdravotnictví ČR (dále jen MZ), si klade za cíl do roku 2020 o 50 % zvýšit podíl seniorů nad 80 let, jejichž zdravotní stav jim umožní setrvávat v jejich sociálním prostředí ⁽⁵⁾. Pro implementaci mezinárodního programu Světové zdravotnické organizace (dále jen WHO) Zdraví 2020 byla MZ připravena Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí – Zdraví 2020 (Národní strategie), která si rovněž klade za cíl „Zvýšení kvality, dostupnosti a efektivity následné, dlouhodobé a domácí péče“ ⁽⁶⁾. Jedním z nejnovějších mezinárodních strategických dokumentů, ve kterém je explicitně zahrnuta potřeba podpory setrvání seniorů v jejich domácím prostředí prostřednictvím domácí zdravotní péče v rámci dlouhodobé péče, je strategický dokument WHO z roku 2017 – Globální strategie a akční plán týkající se stárnutí a zdraví ⁽⁷⁾.

Z politických prohlášení, ve kterých je zahrnuta potřeba domácí zdravotní péče, lze uvést Programové prohlášení vlády z ledna 2018, kde je přímo uvedeno: „Připravíme koncepci dlouhodobé péče s cílem podpořit domácí péči a posílíme smluvní volnost mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli zdravotní péče v mantinelech stanovených zákonem a pod kontrolou státu“ ⁽⁸⁾.

Metody

Pro analýzu vývoje počtu pacientů v domácí zdravotní péči a vývoje počtu hospitalizovaných pacientů byly použity statistické přehledy Ústavu zdravotnických informací a statistiky (dále jen ÚZIS) ^(9-12). Údaje o vývoji počtu obyvatel jsou převzaty ze zpráv ČSÚ ^(13-15). Pro analýzu vývoje pobytových sociálních služeb a vývoje počtu klientů jsou k dispozici Statistické ročenky z oblasti práce a sociálních věcí, které vydává MPSV ⁽¹⁶⁾. Všechny údaje jsou shrnuty v tabulkách a grafech.

První část následujícího textu se zabývá vývojem počtu pacientů starších 65 let v domácí zdravotní péči a vývojem počtu hospitalizovaných pacientů starších 65 let, a to v kontextu s vývojem populace stejné věkové kategorie v období let 2000 až 2016. Druhá část textu je zaměřena na vývoj zařízení pobytových sociálních služeb poskytujících zejména péči klientům starších 65 let a na vývoj počtu klientů v těchto zařízeních, a to v období let 2006 až 2016.

Vývoj počtu pacientů v domácí zdravotní péči a hospitalizovaných pacientů v kontextu nárůstu počtu obyvatel

V následujícím přehledu byly použity statistické údaje ÚZIS a ČSÚ z let 2000 až 2016, které se týkaly populace starší 65 let.

Podle analýzy dat ČSÚ je zřejmé, že od roku 2000 došlo k výraznému nárůstu počtu obyvatel starších 65 let. V roce 2000 bylo na území naší republiky celkem 1 423 000 obyvatel starších 65 let (13,9 % z celkové populace), v roce 2016 byl počet obyvatel v této věkové kategorii 1 988 900 (18,8 % z celkové populace). Počet obyvatel starších 65 let vzrostl oproti roku 2000 o 39,77 %. Rovněž se rychleji zvýšil počet lidí v nejvyšších decenniích. Počet osob starších 80 let vzrostl oproti roku 2000 o 72,95 % a u osob starších 85 let došlo k 57,69% nárůstu oproti roku 2000 (Tab. 1).

---

¹ Podle prognóz Českého statistického úřadu z roku 2013 se jedná o předpoklad „nízká varianta“. Je tedy možnost, že procentuální zastoupení a počet osob 65+ bude v naší populaci vyšší.

² Mezinárodních a národních strategických dokumentů týkajících se podpory péče o seniory v jejich domácím prostředí existuje řada. Nicméně pro účely tohoto příspěvku byly vybrány výše uvedené.

---

V roce 2000 bylo ošetřeno agenturami domácí zdravotní péče 106 939 pacientů starších 65 let. Jednalo se o 7,52 % této věkové kategorie. V následujících letech docházelo k pravidelnému nárůstu počtu pacientů v domácí zdravotní péči starších 65 let. Nicméně následující tabulka (Tab. 2) ukazuje, že tento nárůst byl v poměru k populaci a nárůstu počtu hospitalizací pacientů starších 65 let výrazně menší. Velké procento pacientů starších 65 let v domácí zdravotní péči byli pacienti s chronickým onemocněním a dále pacienti s akutním onemocněním. Nejmenší část tvořili pacienti po operacích a úrazech.

Paradoxně tedy došlo k tomu, že počet obyvatel starších 65 let mezi roky 2000 a 2016 vzrostl, rovněž stoupl počet pacientů domácí zdravotní péče starších 65 let, ale procento pacientů této věkové kategorie v domácí zdravotní péči k celkové populaci obyvatel straších 65 let naopak kleslo (Graf 1).

Z  grafu 2 je patrný nárůst počtu populace 65+, stejně tak i nárůst počtu hospitalizací pacientů 65+, a to v kontextu s počtem pacientů 65+ ošetřených v rámci domácí zdravotní péče.

S ohledem na výsledky předešlé analýzy je následný přehled zaměřen na možný důvod procentuálního poklesu počtu pacientů v domácí zdravotní péči, a to na základě porovnání celkového počtu hospitalizací a počtu překladů pacientů do zařízení sociální péče a zařízení následné péče. Dle dostupných údajů ÚZIS není zřejmé, kolik pacientů ve věku 65 let a více bylo přeloženo do výše uvedených zařízení po ukončení hospitalizace v nemocnici. V tomto případě se tedy jedná o celkový počet přeložených pacientů bez rozdílu věku, nicméně je všeobecně známo, že velkou část přeložených tvořili pacienti ve věku 65 let a více.

Jak již bylo uvedeno, mezi roky 2000 a 2016 došlo k nárůstu počtu obyvatel starších 65 let o 39,77 %. Mezi roky 2000 a 2016 došlo k nárůstu počtu hospitalizací pacientů starších 65 let o 30,66 %. V roce 2000 činilo procento hospitalizací pacientů 65+ 29,92 % z celkového počtu hospitalizací, v roce 2005 byl počet hospitalizací pacientů 65+ 31,78 %, v roce 2010 33,36 % a v roce 2016 38,1 % (Tab. 3).

---

³ Statistické ročenky ÚZIS, ve kterých jsou zpracována data ohledně počtu pacientů v domácí zdravotní péči, nezohledňují počty pacientů starších 80 let.

---

Do zařízení sociální péče a zařízení následné péče bylo v roce 2000 celkem přeloženo 1,81 % pacientů z celkového počtu hospitalizací, v roce 2005 bylo přeloženo 2,12 % pacientů, v roce 2010 3,2 % a v roce 2016 4,46 %. Je tedy zřejmé, že celkově vzrostl poměr přeložených pacientů do zařízení sociální péče a zařízení následné péče (Tab. 4).

Z výše uvedeného je tedy patrné, že zatímco mezi roky 2000 a 2016 došlo k poklesu poměru počtu pacientů v domácí zdravotní péči k populaci obyvatel starších 65 let, vzrostlo procento pacientů přeložených do zařízení sociální péče a zařízení následné péče.

Je potřeba podotknout, že poměr počtu celkových hospitalizací oproti celkovému počtu obyvatel je od roku 2000 téměř neměnný a v průměru činí 21,75 % hospitalizací z celkového počtu obyvatel, stejně tak je téměř neměnný podíl hospitalizovaných pacientů 65+ ke skupině obyvatel stejné věkové kategorie, a to v průměru 46,68 %. Poměr hospitalizovaných pacientů starších 85 let ke stejně staré populaci je v průměru 67,3 %.

Vývoj počtu klientů v sociálních pobytových službách v kontextu vývoje zařízení sociálních pobytových služeb

Pro analýzu vývoje počtu klientů v sociálních pobytových službách a vývoje zařízení sociálních pobytových služeb byly použity Statistické ročenky z oblasti práce a sociálních věcí, které každoročně vydává MPSV. Pro analýzu byly k dispozici statistické ročenky od roku 2005 do roku 2016. Statistické ročenky z roku 2005 nemohly řádně pro analýzu sociálních pobytových služeb posloužit, neboť v roce 2006 vyšel zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, kde byly nově definovány sociální služby. Například ve statistických ročenkách z roku 2005 a 2006 jsou uváděny názvy zařízení sociálních služeb jako „Domov důchodců“, „Domov – pension pro důchodce“, „Ústav pro tělesně postižené dospělé občany“, „Ústav pro tělesně postižené dospělé občany s mentálním přidružením“ atd. Z tohoto důvodu byly pro následnou analýzu použity Statistické ročenky až od roku 2007. Vzhledem k předešlé kapitole byla analýza zaměřena pouze na ta pobytová zařízení sociálních služeb, u kterých se dá předpokládat, že velký podíl klientů budou tvořit klienti 65+. Jedná se tedy o Domovy pro seniory (DS), Domovy se zvláštním režimem (DZR) a o Domovy pro osoby se zdravotním postižením (DOZP).

V roce 2007 bylo celkově v naší republice 463 DS, 205 DOZP a pouze 75 DZR. Mezi roky 2007 a 2016 došlo k masivnímu nárůstu počtu DZR, a to o zhruba 309 % oproti roku 2007. U DS nedošlo k zásadnímu nárůstu těchto služeb, stejně tak tomu nebylo ani u DOZP. Celkem bylo těchto služeb v roce 2007 743 a v roce 2016 1030. Tento nárůst způsobil nárůst počtu DZR. Graf 3 znázorňuje celkový počet výše uvedených sociálních pobytových služeb.

⁴ Masivní nárůst DZR pravděpodobně souvisí s nově definovanými sociálními službami na základě zákona č. 108/2006 Sb.

Mezi roky 2006 a 2016 byl zaznamenán velký nárůst počtu klientů v zařízeních DZR, počty klientů v DS a DOZP vesměs v tomto období byly stejné, stejně jako byl téměř neměnný počet těchto zařízení. V roce 2006 byl celkový počet všech klientů v uvedených zařízeních 56 015, v roce 2016 byl tento počet 64 682, což znamená 15% nárůst počtu klientů v těchto zařízeních. Následující dva grafy (Graf 4 a 5) znázorňují počet klientů v pobytových zařízeních sociálních služeb a jejich procentuální zastoupení s ohledem na všechny klienty v daných zařízeních.

Z výsledku následující analýzy by se dalo soudit, že počet zařízení a jejich kapacity nejsou dostačující. Od roku 2007 stoupl počet neuspokojených žádostí o pobytovou sociální službu v DS. V roce 2007 bylo zaevidováno celkem 48 131 neuspokojených žádostí, zatímco v roce 2016 bylo těchto žádostí 65 764. K daleko většímu nárůstu neuspokojených žádostí došlo u DZR. V roce 2008 bylo těchto žádostí 7874 a v roce 2016 bylo neuspokojených žádostí 21 334. Jedná se tedy o 171% nárůst. Naopak u žádostí o sociální pobytovou službu DOZP došlo k mírnému poklesu neuspokojených žádostí (Graf 6).

Otázka je, zda Statistické ročenky MPSV v přehledu počtu neuspokojených žádostí zohledňují skutečnost, že žadatelé o umístění v jednotlivých zařízeních sociálních služeb podávají více žádostí do různých zařízení, a to v některých případech i s několikaletým předstihem, než budou skutečně potřebovat sociální služby využívat. Jaký je tedy skutečný počet neuspokojených žadatelů se dá pouze odhadovat, ale s největší pravděpodobností bude nižší než udávaný počet neuspokojených žádostí.

Nicméně lze konstatovat, že k poměru nárůstu počtu klientů v zařízeních sociálních služeb je procento neuspokojených žádostí téměř stejné.

V roce 2008 bylo k celkovému počtu zájemců o sociální službu DS 60 % neuspokojených žádostí. V roce 2016 bylo k celkovému počtu zájemců o službu DS 64 % neuspokojených žádostí. Celkově docházelo mezi roky 2008 a 2016 k nárůstu neuspokojených zájemců o danou službu (Graf 7).

Z grafu 8 je patrné, že od roku 2008 roste počet klientů DZR a zároveň roste i počet neuspokojených žádostí o tuto službu. Procento neuspokojených žádostí k počtu zájemců je nicméně téměř konstantní a v průměru činí 58 %.

U pobytové sociální služby DOZP procento neuspokojených žádostí nepřevyšuje počet klientů dané sociální služby. Procento neuspokojených žádostí k celkovému počtu zájemců o danou službu činí v průměru 18 % (Graf 9).

Diskuse

Od roku 2000 do roku 2016 vzrostl v naší populaci počet obyvatel starších 65 let o 39,77 %, rovněž vzrostl počet hospitalizací pacientů starších 65 let, a to o 30,66 %. Vedle toho došlo k výrazně menšímu nárůstu (8,68 %) počtu pacientů starších 65 let, kteří využili služeb domácí zdravotní péče. I přesto, že vzrostl počet pacientů domácí zdravotní péče starších 65 let, paradoxně došlo k procentuálnímu poklesu pacientů této věkové kategorie, kteří využili služeb domácí zdravotní péče v porovnání s pacienty stejné věkové kategorie, kteří využili péče institucionální, starších 65 let k populaci stejné věkové kategorie.

Stejně tak, jak mezi roky 2000 a 2016 stoupal počet hospitalizovaných pacientů starších 65 let, rostlo i procento překladů hospitalizovaných pacientů do pobytových zařízení sociálních služeb a zařízení následné péče vzhledem k celkovému počtu hospitalizací. Zatímco v roce 2000 bylo do uvedených zařízení přeloženo 1,81 % pacientů, v roce 2016 bylo přeloženo 4,46 % pacientů. Jelikož Statistické ročenky ÚZIS ve svém přehledu nezohledňují věk přeložených pacientů, dá se pouze přepokládat, že největší podíl tvořili pacienti starší 65 let.

---

⁵ Data z roku 2006 jsou dostupná ve Statistické ročence z roku 2007, která byla použita pro analýzu.

⁶ Zde je uveden rok 2008, protože ve statistické ročence za rok 2007 byly počty neuspokojených žádostí do DZR a DOZP sloučeny.

⁷ Mezi počty zájemců jsou zařazeni i stávající uživatelé dané služby.

⁸ Na tuto skutečnost bylo upozorněno již v roce 2010 v Diskusním materiálu k východiskům dlouhodobé péče v České republice [17, s. 47].

---

Z analýzy vývoje počtu klientů v sociálních pobytových službách a vývoje celkového počtu zařízení sociálních pobytových služeb je patrno, že od roku 2007 do roku 2016 došlo k nárůstu počtu pobytových zařízení sociálních služeb (DS, DZR a DOZP), kdy velké procento nárůstu DZR bylo patrně způsobeno přijetím zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, kde byla nově definována zařízení sociálních služeb. Nicméně mezi roky 2006 a 2016 došlo k 15% nárůstu počtu klientů všech výše uvedených zařízení. Dále je z analýzy zřejmé, že mezi roky 2007 a 2016 došlo k nárůstu počtu neuspokojených žádostí o přijetí do výše uvedených zařízení o 62,2 %. Není však známo, kolik potencionálních klientů podalo v daném roce více žádostí o přijetí do pobytových zařízení sociálních služeb a kolik potenciálních klientů podalo žádost o přijetí do těchto zařízení dříve, než budou chtít danou sociální službu využívat. Vysoký počet neuspokojených žádostí o pobytové sociální služby může poukazovat na nedostatek terénních služeb, a to jak zdravotních, tak i sociálních.

Je tedy zřejmé, že v posledních letech docházelo jak k rapidnímu nárůstu počtu hospitalizovaných pacientů starších 65 let, tak i k nárůstu počtu pacientů přeložených do pobytových zařízení sociálních služeb. Stejně tak docházelo k nárůstu počtu klientů v pobytových zařízeních sociálních služeb. I přesto, že počet pacientů starších 65 let ošetřených v rámci domácí zdravotní péče nepatrně vzrostl, došlo k procentuálnímu poklesu těchto pacientů vzhledem k celkové populaci 65 let a více.

Dá se tedy konstatovat, že výše uvedený fakt jednoznačně nekoresponduje jak s mezinárodními, tak i národními strategickými plány a programy, které byly uvedeny v úvodu této práce a jejichž cílem je podporovat setrvání seniorů v jejich domácím prostředí, tedy podporovat domácí zdravotní péči a v kontextu s tímto i terénní sociální služby. Terénní sociální služby jsou předmětem dalšího zkoumání, nicméně se dá předpokládat, že stav terénních sociálních služeb bude obdobný jako stav terénních zdravotních služeb, tedy domácí zdravotní péče.

V programovém prohlášení vlády z ledna 2018 si nynější vláda klade za úkol podporovat dlouhodobou péči včetně péče o seniory v jejich domácím prostředí. V současné době se dá pouze polemizovat o tom, zda dojde k plnění a naplnění úkolů, které vláda ve svém programovém prohlášení vydala.

Závěr

Ze závěrů analýz je zřejmé, že zatímco ve sledovaném období došlo k rychlému nárůstu počtu hospitalizací pacientů starších 65 let, došlo k daleko menšímu nárůstu počtu pacientů starších 65 let, kteří byli ošetřeni prostřednictvím domácí zdravotní péče, respektive došlo k reálnému poklesu počtu těchto pacientů vzhledem ke stejně staré populaci. Procento pacientů přeložených do pobytových zařízení sociálních služeb a zařízení následné péče mělo rovněž vzrůstající tendenci. Ve sledovaném období došlo také k poměrně masivnímu nárůstu počtu pobytových zařízení sociálních služeb včetně počtu klientů těchto služeb. Výrazný byl také nárůst počtu neuspokojených žádostí o pobytové sociální služby.

S ohledem na úvod práce, který byl věnován mezinárodním a národním strategickým dokumentům včetně politického prohlášení vlády, které si kladou za cíl podporovat setrvání seniorů v jejich domácím prostředí, a z výsledků výše uvedených analýz by do budoucna bylo vhodné se v rámci plnění strategických plánů prioritně zaměřit na podporu setrvání seniorů v jejich domácím prostředí, tedy na podporu domácí zdravotní péče a v souvislosti s tímto celkově na podporu dlouhodobé péče. Je zřejmé, že péče o seniory a tedy dlouhodobá péče stojí na pomezí zdravotních a sociálních služeb, kdy každá z těchto služeb je financovaná z jiných zdrojů. V rámci podpory setrvání seniorů v domácím prostředí je zásadní nastavit pravidla poskytování této péče, a to legislativním propojením zdravotních a sociálních služeb, se zvláštním zřetelem na financování těchto služeb a podporu jak formálních, tak i neformálních pečujících.

Článek byl připraven v rámci řešení výzkumného úkolu 15-32942A-P09 AZV Ministerstva zdravotnictví České republiky „Case management jako komplexní intervence u pacientů s demencí, její vliv na užití zdrojů a kvalitu života pacientů a pečujících“.

Mgr. Vladimíra Dostálová, Dis.¹,

doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.^1,2

¹Fakulta humanitních studií

²Gerontologické centrum Praha 8

Mgr. Vladimíra Dostálová

e-mail: vladka.dostalova@seznam.cz

Studovala na 3. LF UK v oboru Všeobecná sestra, poté na Fakultě humanitních studií v oboru Řízení a supervize v sociál­ních a zdravotnických organizacích. Na téže fakultě studuje doktorský studijní program zaměřený na studia dlouhověkosti. Po studiu na 3. LF UK působila jako všeobecná a staniční sestra v nemocnici Říčany, kde se podílela na projektu Domácí péče a sociální služby. V současnosti pracuje na MZ ČR, kde se věnuje koordinaci Národního akčního plánu pro Alzheimerovu nemoc a obdobná onemocnění. Věnuje se též pedagogické a přednáškové činnosti v oblasti zdravotní a sociální péče, etiky a dlouhověkosti.