Hlaváčková L. Colleagues of Prof. J. Thomayer as in his notices from 1905–1918

1. Základní biografické údaje – není-li uvedeno jinak – jsou čerpány z: Hlaváčková L, Svobodný P. (red.) Biografický slovník pražské lékařské fakulty 1348–1939 I A-K, II L-Ž, Praha: Univerzita Karlova 1988, 1993. Dále uváděny zkratkou BSPLF I II. U každého hesla jsou uvedeny prameny a literatura. O J. Thomayerovi BSPLF II, s. 124–126. Sedlák JV. Josef Thomayer. Praha: Legiografie 1923.

2. Havlík J. Obraz Josefa Thomayera (1853–1927) v očích jeho přátel a následovníků i v jeho vlastních. Historia Universitatis Carolinae Pragensis (dále HUCPr.) XLIII F.1–2, 2003, s. 107–172. VyužitY byly pouze z hlediska styků J. Thomayera s literáty a umělci. Pro zjednodušení citací ze zápisníků je očíslujeme a budeme je citovat tímto číslem a datem zápisu:

Z 1 – 19. 3. 1905 – 30. 9. 1907; Z 2 – 1. 10. 1907 – 26. 7. 1909; Z 3 – 22. 6. 1909 – 24. 4. 1911; Z 4 – 25. 4. 1911 – 30. 10. 1912; Z 5 – 1. 11. 1912 – 30. 9. 1913; Z 6 – 1. 10. 1913 – 4. 3. 1915; Z 7 –3. 4. 1915 – 20. 4. 1915; Z 8 – 9. 12. 1915 – 18. 12. 1916; Z : 1. 1. 1917 – 26. 8. 1918; Z 10 – Říčany – 9. 3. 1923 – 3. 9. 1927.

3. V osmdesátých letech 20. století v nakladatelství Melantrich ohlášená monografie autorů S. Bartůškové a J. Švejnohy o J. Thomayerovi nevyšla.

4. Hlaváčková L. Vybudování teoretických ústavů České lékařské fakulty v letech 1883–1884. HUCPr. XXII-F.1, 1982, s. 123–152. Táž – Budování klinických pracovišť České lékařské fakulty v době rozdělení pražské univerzity. I. Sborník lékařský 1983; 85(2): 59–64; II. tamtéž 1983; 85(4): 105–115; III. tamtéž 1983; 85(5): 147–159.

5. BSPLF II, s. 133–134.

6. Z 5: 27. 2. a 28. 2. 1913 a 2.–4. 3. 1913. Znovu, téměř týmiž slovy, popsal jmenování Jiruše a Schwinga v Z 5: 24. 6. 1913 a 27. 6. 1913.

7. Karel Schwing (1845–1907) se habilitoval z gynekologie a porodnictví v roce 1883, v roce 1886 byl pověřen přednáškami o nemocech nedělek, novorozenců a kojenců a vedením kliniky tohoto oboru. Mimořádným profesorem porodnictví a gynekologie byl jmenován v roce 1889. Thomayerovy údaje o jeho kariéře nejsou tedy přesné. Je považován za výborného porodníka a spoluzakladatele specializované péče o novorozence a kojence. BSPLF II, s. 115-116.

8. O K. Pawlíkovi – jeho jméno se píše s w – bude samostatný odstavec.

9. Jiří Kristián z Lobkovic (1835–1907), představitel české státoprávní šlechty zastával funkci nejvyššího maršálka 27 let – do roku 1907. Masarykův slovník naučný, IV. Praha: Čs. kompas 1929; 522.

10. Josef Zít (1850–1887) 1885 habilitován z dětského lékařství – prvý český docent tohoto oboru. Marně se ucházel o místo primáře na českém oddělení nalezince. Odborně velmi ceněn. BSPLF II, s. 139–140.

11. Karel Chodounský (1843–1931), mř. profesorem farmakologie byl jmenován v roce 1895, řádým profesorem farmakologie a farmakognosie v roce 1902. Zakladatel české vědecké a experimentální farmakologie. BSČLF I, s. 237–238.

12. Eduard Albert (1841–1900) profesor chirurgie v Innsbrucku a Vídni, udržoval s českou vlastí čilé styky nejen odborně vědecké, ale i kulturně politické. Díky svému vědeckému věhlasu měl mnoho pacientů i ve vlivných politických vídeňských kruzích a těchto svých styků využíval také ve prospěch českého národního hnutí. Toužil dostat se na českou chirurgickou kliniku, ale nakonec byla v roce 1881 překvapivě dána přednost nesrovnatelně odborně slabšímu Weissovi. Albert se velmi angažoval při aktivování české lékařské fakulty. Thomayer tuto jeho činnost posuzoval spíše zdrženlivě. Jirásek A. Eduard Albert. Praha 1941. Hlaváčková L. Obsazení místa přednosty I. chirurgické kliniky pražské univerzity v roce 1880–1881. Čas Lék čes 1984; 123(49): 1514–1517.

13. Bohuslav Jiruš (1841–1901), profesorem farmakologie a farmakognosie jmenován v roce 1886. Jeho jmenování bylo opravdu velmi problematické, zpozdil vývoj tohoto oboru na české fakultě o celou generaci. BSPLF I, s. 119–120.

14. Václav Steffal (1841–1894) rozhodně nebyl typem anatoma – vědce. Nutno ocenit jeho zásluhy o budování českého anatomického ústavu a vytváření české anatomické terminologie. BSPLF II, s. 119. Tichá J. Václav Steffal, první profesor anatomie na české lékařské fakultě a jeho vztah ke Spolku českých lékařů. Čas Lék čes 1986; 125(28): 881–883.

15. Z 5: 5. 3. 1913. Arnold Spina (1850–1918), profesor všeobecné a experimentální patologie je považován za významného badatele s několika uznávanými prioritami. BSPLF II, s. 291–292.

16. Z 5: 6. 3. 1913. Josef Viktor Rohon, profesor histologie a embryologie (1845–1923). V roce 1884 popsal velké gangliové buňky v míše ryb – Rohonovy nebo Rohon-Beardovy buňky. BSPLF II, s. 261.

17. Vladimír Tomsa (1831–1895), profesor fyziologie povolán na českou lékařskou fakultu v roce 1833 z Kyjeva, mezinárodně uznávaný. BSPLF II, s. 127–128.

18. Z 8: 23. 12. 1915.

19. Karel Maydl (1853–1903), žák. E. Alberta, zakladatel moderní české chirurgie, od roku 1891 po Weissovi přednosta české chirurgické kliniky. BSPLF II, s. 168–169.

20. Z 5: 19. 4. 1913.

21. Heřman Šikl (1888–1955), tehdy asistent na patologické anatomii, později významný představitel tohoto oboru. BSPLF II, s. 309–310.

22. Z 7: 19. 3. 1915.

23. Z 8: 22. 12. 1915.

24. Z 5: 7. a 8. 3. 1913. BSPLF II, s. 213–214. Pawlíkova bibliografie. Čas Lék čes 1914; 53: 1129.

25. Václav Piťha (1865 01501922), profesor gynekologie a porodnictví se v roce 1913 po odchodu Pawlíka na odpočinek skutečně stal jeho nástupcem. BSPLF II, s. 227–228.

26. Z 5: 20. 4. 1913.

27. František Mareš (1857–1942), profesor fyziologie. BSPLF II, s. 160–161.

28. Z 5: 24. 1. a 25. 1. 1913. Josef Schöbl 6. 1. 1833 jmenován profesorem očního lékařství České lékařské fakulty. BSPLF II, s. 112–113. Hlaváčková L. „Kádrový posudek“ na Josefa Schöbla z 19. 12. 1882. Česká a slovenská oftalmologie 2008; 64(2): 81–82.

29. Z 8: 6. 8. 1916. BSPLF II, s. 274.

30. Z 9: 31. 8. 1917. BSPLF I, s. 228.

31. Z 6: 3. 3. 1915, Z 8: 24. 8. 1916. BSPLF I, s. 118–119.

32. Z 5: 11.–13. 3. 1913. Josef Blažina (1813–1885), v letech 1858–1879 přednosta chirurgické kliniky. BSPLF I, s. 81

33. Thomas Spencer Wells (1818–1897), slavný anglický chirurg, mnohé jeho operační metody se užívaly po celém světě. Pagel J. Biographisches lexikon hervorragender Ärzte des 19. Jahrhunderts. Berlin, Wien: Berlin Urban-Schwarzenberg 1901; 1831–1833.

34. Ignác František Fritz (1778–1841), v letech 1808–1839 profesor chirurgie na pražské fakultě, zručný a odvážný operatér. BSPLF I, s. 98.

35. BSPLF II, s. 70–71.

36. BSPLF I, s. 90–91.

37. Hlaváčková L. Sto let od založení české propedeutické kliniky. Čas Lék čes 1986; 125(26): 817–819.

38. Z 1: 6. 11. 1905.

39. Z 9: 6. 2. 1918.

40. Z 4: 21. a 22. 12. 1911.

41. Z 2: 6. 12. 1908 a 1. 4. 1909.

42. Z 4: 12. 3. 1912, a 28. 3. 1912.

43. BSPLF I, s. 110–111.

44. Hlaváčková L. K výročí Sborníku lékařského. Sborník lékařský 1987; 89(10): 314–320.

45. Z 2: 7. 3., 9. 3., 10. 3., 11. 3., 12. 3. 1908. Národní listy: 11. 3. 1908 odpolední vydání a 13. 3. 1908 dopolední a odpolední vydání.

46. BSPLF II, s. 362.

47. Jaroslav Reichert, městský okresní lékař pro zdravotní obvod VI se sídlem v Lazarské ul. č. 5, Praha II. Kalendář Spolku českých lékařů na obyčejný rok 1906, díl II. (bez data a místa vydání); 134 a 140.

48. Z 2: 11. 3. 1908.

49. Z 2: 20. 3. a 23. 3. 1908. Slovník lékařské terminologie, nákladem SČL, Praha: E. Grégr 1863; 83 ovšem proctitis uvádí.

50. BSPLF I, s. 293-294. Jirásek A. Česká a slovenská chirurgie v letech 1898–1945. Praha: SZN 1956; 75–93.

51. Z 2: 10. 6. 1908.

52. Praha: Bursík a Kohout 1908.

53. Z 3: 22. 1. 1910. Thomayerova sbírka přednášek a rozprav z oboru lékařského č. 112. Praha: Bursík a Kohout 1909.

54. Z 3: viz data v textu. BSPLF II, s. 301–302 a 218–219.

55. Z 3: 13. 2. 1910. Čas Lék čes 1910; 49(6): 189–192; tamtéž 1910; 49(7): 220–226.

56. Čas Lék čes 1910; 49(8): 250–253.

57. Emil Sieber (1879–1964), tehdy Thomayerův asistent. BSPLF II, s. 278. Jaromír Nečas ml. (1879–1962), sekundář na Thomayerově oddělení. Navrátil M. Almanach českých lékařů. Praha: nákladem spisovatelovým 1913; s. 211.

58. Z 3: 24. 3. 1911.

59. Z 4: 21. 2. 1912.

60. Z 5: 10. 11. 1912 a 30. 11. 1912.

61. Z 9: 17. 11. 1917.