Pozor: ozón!

Súhrn

Autoři předkládají kazuistiku hromadného výskytu zdravotních obtíží u zaměstnanců firmy zabývající se potiskem jednorázových papírových dětských plen. Firma má s klinikou pracovního lékařství uzavřenu smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb, a to od roku 2010, kdy byla ve zcela novém objektu zahájena výroba. Všichni zaměstnanci se tehdy podrobili komplexní vstupní prohlídce. Následně při pravidelných preventivních prohlídkách zaměstnanci uváděli četné zdravotní obtíže v souvislosti s pobytem na pracovišti. Systematickým úsilím hygienické služby se podařilo opakovaně potvrdit výskyt zvýšených koncentrací ozónu v pracovním ovzduší výrobní haly. Ozón vzniká při činnosti zařízení tzv. „plazmy“, která je součástí potiskovacího stroje. Bylo však konstatováno, že vzduchotechnika výrobní haly není spolehlivě funkční a přívod vzduchu do haly je zejména v chladném období roku nedostatečný. Počátkem roku 2012 se na kliniku pracovního lékařství dostavil první zaměstnanec, odeslaný svým praktickým lékařem pro konkrétní obtíže a současné podezření na nemoc z povolání. U jmenovaného pacienta bylo objektivizováno chronické poškození nosní sliznice. Hygienické šetření opět prokázalo koncentrace ozónu překračující NPK-P. V návaznosti na výsledky měření a rovněž v souvislosti s ohlášenou nemocí z povolání byla u všech zaměstnanců ve výrobě provedena mimořádná pracovnělékařská prohlídka, při níž bylo vyšetřeno 38 zaměstnanců (37 mužů, jedna žena).

Subjektivní obtíže s možným vztahem ke zvýšené expozici ozónu uvedlo 21 osob (55 %). Celkem byla nemoc z povolání uznána třem osobám (chronické poškození nosní sliznice způsobené ozónem, podle kapitoly I a položky 58 platného seznamu nemocí z povolání – nemoci z dalších látek a směsí).

Klíčová slova:
ozón – pracoviště potisku – ozón v pracovním prostředí – chemické poškození dýchacích cest – nemoc z povolání

Úvod

Ozón (O₃) a další fotochemické oxidanty se tvoří působením slunečního záření na oxidy dusíku. Za normálních podmínek se jedná o vysoce reaktivní plyn modré barvy a charakteristického zápachu s mimořádně silnými oxidačními účinky. I v nepatrných koncentracích vykazuje výrazný zápach [1, 12]. Ozón přispívá k tvorbě významného množství organických i anorganických aerosolů. Byly zjištěny korelace mezi koncentracemi ozónu a kyseliny sírové, kyseliny dusičné, síranů a dusičnanů [11]. Medián průměrných hodinových a denních koncentrací přírodního pozadí ozónu je obvykle v rozmezí 40–60 µg/m³ [11]. V některých částech Evropy překračuje hodinová průměrná koncentrace ozónu v městských oblastech 350 µg/m³, v USA až 400 µg/m³. Sezonní změny koncentrací ozónu jsou způsobovány zejména změnami meteorologických procesů. Chemická reaktivita ozónu je tak vysoká, že poločas jeho existence v pevných a kapalných prostředích je ve skutečnosti zanedbatelný; jiná cesta expozice než vdechováním se proto nepředpokládá. Ozón je používán v chemických laboratořích jako oxidační činidlo, k bělení textilií či celulózy při výrobě papíru, v potravinářství k dezinfekci provozoven a k povrchové konzervaci potravin, k povrchovému ošetření ovoce a zeleniny, k dezinfekci vody. Využívá se také v medicíně (ozonoterapie v dermatologii a stomatologii). V pracovním prostředí se dále vyskytuje např. v ovzduší kopírovacích center [3] nebo vzniká jako součást zplodin svařování elektrickým obloukem (vedle acetylénu, oxidu uhelnatého, oxidů dusíku, fosgenu a dalších plynů) [1, 7]. Ozón může do tkání pronikat kteroukoliv částí plic, a to v závislosti na počáteční koncentraci [7]. K maximu působení ozónu dochází nejprve v povrchově aktivní výstelkové oblasti mezi průdušinkami a alveolárními kanálky. Do krve přechází jen velmi malá část vdechnutého ozónu. Účinky na lidské zdraví jsou dány jednak oxidací sulfhydrylových skupin a aminokyselin enzymů, koenzymů, proteinů a peptidů, jednak oxidací polynenasycených mastných kyselin na peroxidy mastných kyselin. Buněčné membrány jsou složeny z proteinů i lipidů a jsou proto zřejmým cílem působení ozónu. Charakteristickým příznakem expozice ozónu je zánět; ten byl pozorován u všech druhů pokusných zvířat [11]. Dochází k významnému poškození plicních funkcí, obvykle doprovázenému dechovými a dalšími symptomy, jakými jsou kašel, suchost v krku, bolesti na hrudníku, zvýšená produkce hlenu, chropy či chrůpky, svírání na prsou, bolesti za hrudní kostí, bolesti hlavy, únava, nauzea, dráždění oční spojivky. Závažnost příznaků závisí na rozsahu poškození plicních funkcí [11]. Ozón zvyšuje nespecifickou bronchiální hyperreaktivitu a zhoršuje preexistující respirační nemoci, např. bronchiální astma [10]. Toxicita ozónu se projevuje spojitě, přičemž vyšší koncentrace způsobují výraznější účinky. Z několika studií plyne, že pro pozorované účinky ozónu neexistuje prahová úroveň.

Vlastní pozorování – kazuistika

V létě roku 2010 se na naše pracoviště, kliniku pracovního lékařství, obrátila nově vzniklá společnost z okresu Hradec Králové se žádostí o poskytování pracovnělékařských služeb. Jednalo se o zcela novou výrobu; předmětem činnosti měl být potisk folií netkaného textilu pro výrobu jednorázových papírových dětských plen. Po uzavření smlouvy společnost předběžně informovala o existenci pracovního rizika hluku a o expozici prachu a chemickým látkám z polygrafické výroby. Kromě toho měli být zaměstnanci posuzováni také z hlediska zdravotní způsobilosti k noční práci, k práci ve výškách a k práci řidičů vysokozdvižných vozíků. Po počátečních odkladech byl provoz výroby zahájen v listopadu roku 2010.

V průběhu podzimu 2010 byly prováděny vstupní prohlídky nově nastupujících zaměstnanců. Smlouva o poskytování pracovnělékařských služeb byla objednavatelem do naší organizace doručena až v březnu 2011, s příslibem předání písemného rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví (s kategorizací prací a rizik a se stanovením náplně a frekvence prohlídek).

Technologické zařízení ve výrobní hale představují dva potiskovací stroje; výrobní linka se skládá z odvíječe, tiskové jednotky, sušicí pece, kontrolního zařízení a navíječe nábalů. Zpracovávanými surovinami jsou netkaná textilie pro výrobu jednorázových plen, vodou ředitelné barvy (Polytex, Belgie), ztužovač Crosslinker CX-100BL (firma Polytex, Belgie) a amoniak. K zajištění výměny vzduchu jsou ve stropní části výrobní haly instalovány čtyři vzduchotechnické jednotky, umožňující přívod i odtah vzduchu. Každá ze dvou výrobních linek je samostatně odsávána, a to na třech místech. Odsáván je i stůl, kde jeden pracovník v digestoři dávkuje ztužovač a amoniak. K přirozenému větrání slouží (převážně v letním období) kromě vrat i otvíratelné stropní světlíky.

Je důležité poznamenat, že provoz výroby byl zahájen bez jakéhokoliv schvalovacího řízení (stavebního, kolaudačního, doložení dokumentace hygienické službě, kategorizace prací). Krajská hygienická stanice (dále KHS) byla informována až v souvislosti s podezřením na poškození zdraví vlivem škodlivých faktorů pracovního prostředí. Společnost předložila příslušné podklady ke stavebnímu řízení s velkým zpožděním, takže závazné stanovisko KHS k projektové dokumentaci o změně užívání skladu na výrobní halu bylo vydáno až 10. října 2011 a stanovisko KHS k uvedení stavby do zkušebního provozu až 21. prosince 2011. Faktory pracovního prostředí byly změřeny a návrh na zařazení prací do kategorií byl společností KHS předložen v květnu 2011 a 11. července 2011 bylo vydáno rozhodnutí KHS k zařazení prací do kategorií. U práce „specialista na barvy“ se jednalo o výslednou kategorii 4 pro faktor amoniak (dále hluk – kategorie 2 riziková, látka s větou R43, Crosslinker – kategorie 2), u práce „tiskař“ byla výsledná kategorie 2 riziková pro faktor hluk. Na základě opatření mohlo být riziko amoniaku 18. 4. 2012 zrušeno; práce „specialista na barvy“ zůstala v kategorii 2 riziková pro faktor hluk.

Na pracovišti je instalováno také laserové zařízení sloužící ke gravírování vzorů na tiskařské válce; jde o uzavřený systém, tedy z hlediska laseru o pracovní kategorii 1. Výskyt prachu nebyl na pracovišti zjištěn.

Brzy po zahájení činnosti byly již při prvních prohlídkách zaměstnanců zjištěny u dvou osob kožní nemoci z povolání (kontaktní alergický ekzém z přecitlivělosti na latexové ochranné rukavice a tužidlo Crosslinker a iritativní dermatitida způsobená chemikáliemi z pracoviště – amoniakem); v obou případech se jednalo o profesi specialista na barvy.

Již po třech měsících od zahájení provozu si pracovníci při preventivních prohlídkách hromadně stěžovali na zdravotní obtíže, a to na dráždění očí, dráždění sliznic nosu a hrdla, pocit suchosti sliznic, kašel, tíhu na hrudi, nauzeu. Po dohodě s vedením společnosti jsme v polovině března 2011 provedli návštěvu pracoviště s cílem seznámit se s možným zdrojem škodlivého působení na zdraví zaměstnanců v prostředí pracoviště. Byly zjištěny nedostatky v manipulaci a organizaci práce s chemikáliemi při míchání barev a při omývání tiskařských válců, proto byla doporučena určitá opatření. V ovzduší pracoviště nebyly v době návštěvy subjektivně vnímány negativní jevy. V té době bylo v rámci výkonu státního zdravotního dozoru hygienickou službou realizováno zjišťování a měření chemických látek v pracovním ovzduší výrobní haly při výrobním procesu; tehdy bylo poprvé vysloveno podezření na přítomnost ozónu v ovzduší. Avšak až při opakovaném předem neohlášeném měření během noční směny 24. 3. 2011 byla v pracovním prostředí výrobní haly přítomnost ozónu prokázána. V rámci krátkodobých detekčních odběrů byla zjištěna na odběrném místě specialisty na barvy koncentrace ozónu 0,8 mg/m³, na odběrném místě pracoviště hlavního tiskaře koncentrace ozónu 0,6 mg/m³ a na odběrném místě vjezdu do haly koncentrace 0,6 mg/m³, to vše při nejistotě měření ± 25 %.

Podle přílohy č. 2 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. nejvyšší přípustná koncentrace (NPK-P) pro chemickou látku ozón činí 0,2 mg/m³. Šetřením bylo zjištěno, že žádný ze zaměstnanců nebyl vybaven osobními ochrannými pracovními prostředky k ochraně dýchacích cest proti ozónu.

Dále byla v ovzduší pracoviště prokázána přítomnost amoniaku, jehož koncentrace na pracovním místě specialisty na barvy – navažování – po korekcích překračovala NPK-P o 5,45 mg/m³ (NPK-P pro amoniak je stanovena na 36 mg/m³). U ostatních chemických látek přítomných v pracovním prostředí (formaldehyd, těkavé organické látky, polyfunkční aziridin) nebylo zjištěno překročení NPK-P ani přípustného expozičního limitu (PEL).

Za jeden týden po uvedeném zjištění KHS stran koncentrace ozónu v pracovním ovzduší reagoval zaměstnavatel písemnou zprávou s vyjádřením popisujícím nápravná opatření: došlo ke změně vyústění potrubí plazmy u obou potiskovacích strojů, a to tak, že ozón z plazmy je odváděn nezávisle na centrálním odtahu pomocí separátního nerezového potrubí se speciálním utěsněním. Současně byl doložen výsledek kontrolního měření ozónu. Hodnoty se pohybovaly v rozmezí méně než 0,01 mg/m³, respektive 0,04 mg/m³.

V lednu 2012 byl na naši kliniku odeslán svým praktickým lékařem pacient, který v daném provozu pracoval od podzimu r. 2010 jako operátor na polygrafické lince, později jako údržbář. Od prosince 2011 se u něho začala objevovat vodnatá rýma a pocit výrazné nosní obstrukce. Pacient v té době zahájil lokální léčbu, především aplikaci nazálních kortikosteroidů. Opakovaným otorinolaryngologickým vyšetřením bylo potvrzeno chronické postižení sliznice nosu. Po vyloučení jiných příčin tohoto onemocnění (zejména infekčních a alergických) jsme přistoupili k šetření možné nemoci z povolání. KHS svým posudkem potvrdila přítomnost významně zvýšené koncentrace ozónu v pracovním prostředí v době vzniku pacientových obtíží. K významné inhalační expozici ozónu docházelo od prosince 2010 do ledna 2012 především v závislosti na kvalitě provětrávání haly, výrazně snížené vždy během zimního období. Onemocnění bylo uznáno za nemoc z povolání – chronické postižení nosní sliznice vlivem ozónu.

Ozón vzniká při činnosti zařízení tzv. „plazmy“, která je součástí potiskovacího stroje. Lze předpokládat, že k nejvyšší expozici ozónu u zaměstnanců docházelo v období prosinec 2010 až březen 2011. Následná slibovaná technická opatření měla zajistit minimální úrovně expozice ozónu (kategorie 1), což zaměstnavatel na jaře roku 2011 dokládal výsledky kontrolních měření. V souvislosti s šetřením popsané konkrétní nemoci z povolání však v lednu 2012 KHS opět zjistila koncentrace ozónu překračující NPK-P. Další expozice vysokým koncentracím ozónu proto lze u zaměstnanců důvodně předpokládat v období prosinec 2011 až leden 2012. Bylo konstatováno, že vzduchotechnika výrobní haly nadále není spolehlivě funkční a přívod vzduchu do haly zůstává v chladném období roku nedostatečný. Zástupce společnosti připustil, že při uzavření veškerých dveří v chladném počasí vzniká vlivem deficitu přiváděného vzduchu ve výrobní a skladové hale podtlak. Řešením měla být instalace dvou objemných ventilátorů s předehřevem přiváděného vzduchu. Realizace se předpokládala v nejbližších měsících, do té doby měl být zajištěn režim větrání vstupními vraty. Součástí šetření bylo posouzení stavu vzduchotechniky pracovníky Zdravotního ústavu Hradec Králové – bylo potvrzeno, že po zavření vrat v hale (praxe zimního období) pracuje instalovaná vzduchotechnika v podtlaku, čímž klesá účinnost odtahového zařízení z výrobních prostor.

V návaznosti na potvrzení zvýšených koncentrací ozónu v pracovním prostředí a expozice zaměstnanců a rovněž v souvislosti s ohlášenou nemocí z povolání popsanou v textu výše jsme po domluvě s vedením firmy provedli u všech zaměstnanců ve výrobě mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku.

Výsledky – závěry mimořádné lékařské prohlídky

Během února 2012 bylo na klinice pracovního lékařství vyšetřeno celkem 38 zaměstnanců (37 mužů, jedna žena). Dále se vyšetření na žádost svého praktického lékaře podrobil zmíněný pracovník, u něhož jako u prvního byla zjištěna nemoc z povolání.

Subjektivní obtíže s možným vztahem ke zvýšené expozici ozónu uvedlo 21 osob (55 %). Jednalo se o pálení a vysychání sliznic horních cest dýchacích, projevy rýmy, ucpaného nosu, epistaxe, dráždění a bolest hrdla, kašel, dušnost, tíhu na hrudi, celkovou únavu. Tyto osoby byly odeslány k otorinolaryngologickému vyšetření a na RTG snímek plic. Všichni pracovníci se podrobili spirometrickému vyšetření. U 5 osob byla nově zjištěna porucha dechových funkcí. Několik zaměstnanců mělo kožní problémy, které mohly souviset s pracovním prostředím, ne však s expozicí ozónu.

Objektivním otorinolaryngologickým vyšetřením bylo u dalších dvou zaměstnanců zjištěno chronické poškození nosní sliznice, které nebylo přítomné při našich preventivních prohlídkách provedených před výskytem zvýšené koncentrace ozónu na pracovišti. Těmto nemocným jsme po vyloučení jiné příčiny nálezu a po získání stanoviska hygienika práce ohlásili nemoc z povolání (chronické poškození nosní sliznice způsobené ozónem, podle kapitoly I a položky 58 platného seznamu nemocí z povolání – nemoci z dalších látek a směsí). Jednalo se o profese tiskař a asistent tiskaře.

Na pracovišti se po technických a technologických úpravách (zajištění účinného místního odsávání, klimatizace s mírným přetlakem, větrání) již nevyskytovaly zvýšené koncentrace ozónu ani jiných chemikálií, proto bylo možné u postižených pracovníků potvrdit způsobilost k původní práci ve výrobní hale.

Diskuse

Účinky ozónu na lidský organismus

Ve velkém počtu řízených studií u lidí bylo popsáno významné poškození plicních funkcí vlivem ozónu. Ve většině studií byli jedinci exponováni ozónu jednorázově při koncentracích od 0,2 do 2 mg/m³ [11]. Expozice zpravidla trvala 1–3 hodiny [6]. Chvilkové větrání mělo zcela zásadní vliv na dobu počátku a výši odpovědi organismu na expozici ozónu. Zvýšená intenzita cvičení vedla ke zvýšení objemu inhalovaného ozónu a k hlubšímu pronikání ozónu do periferních oblastí dýchacích cest [11].

Higgins potvrdil, že expozice nízkým koncentracím ozónu je spojena s alergickým typem odpovědi a může zvyšovat senzibilizaci k ostatním alergenům. Profesionální expozice může vyvolat iritaci nosní sliznice včetně paranazálních dutin a dále lokální cytotoxické účinky [4]. Právě tento stav byl popsán u našich pacientů.

Obnova funkcí organismu po jednorázové expozici ozónu se odehrává ve dvou fázích:

1. 50% zlepšení během prvních tří hodin;
2. návrat na hodnoty před expozicí během 24–48 hodin.

Obnova ostatních regulačních systémů není souběžná s obnovou funkce a účinky expozice mohou přetrvávat po řadu dní (např. hyperreaktivita dýchacích cest) [11].

Při opakovaných denních krátkodobých expozicích bylo zjištěno maximální snížení plicních funkcí po druhém dni expozice; poté se schopnost organismu reagovat na ozón snižuje. Po čtvrtém a pátém dni expozice byly pozorovány velmi malé nebo žádné změny.

Dokic et al. popisují vývoj neutrofilního zánětu v nosní sliznici ve skupině zdravých nekuřáků po dvouhodinové inhalaci vzduchu se zvýšenou koncentrací ozónu [2]. Rovněž Kim et al. dokumentují rozvoj neutrofilního zánětu v dýchacích cestách [6].

Řada studií u pacientů s chronickou obstrukční bronchopulmonální nemocí nebo s astmatem ukazuje, že odpověď u těchto pacientů na expozici ozónu je podobná odpovědi u zdravých jedinců [11]. Ani kuřáci cigaret zjevně nevykazují větší odezvu než nekuřáci. Přesto jsou tyto skupiny populace považovány za ohroženější, neboť ekvivalentní snížení plicních funkcí u nich může mít vážnější zdravotní následky. Jiní autoři [5] prokázali statisticky významně vyšší prevalenci plicních pískotů a také alergické rinitidy u dětí žijících v průmyslových oblastech; byla nalezena vazba mezi ozónem a počtem nově vzniklých případů senzibilizace k alergenům zev­ního prostředí.

Terénní a epidemiologické studie ukázaly řadu akutních účinků ozónu a dalších fotochemických oxidantů. Dráždění očí, nosu, krku, tlak na hrudi, kašel a bolesti hlavy jsou spojovány s průměrnými denními koncentracemi oxidantů okolo 200 µg/m³ a vyššími [11].

U dětí a mladistvých bylo popsáno snížení plicních funkcí při průměrných koncentracích ozónu v rozsahu od 160 do 300 µg/m³. Při koncentracích v rozsahu 240–740 µg/m³ mohou tyto příznaky vyvolat snížení fyzické výkonnosti [11]. Působením ozónu se zvyšuje propustnost bronchiální stěny pro antigeny, a tím i senzibilizace organismu [1]. U astmatiků exponovaných podobným úrovním ozónu byl pozorován zvýšený výskyt astmatických záchvatů [11]. Fotochemické znečištění ovzduší je příčinou dráždění očí, a to účinkem dalších složek fotochemické směsi, při koncentracích ozónu okolo 200 µg/m³.

V nazofaryngeální a tracheobronchiální oblasti jsou zřejmě nejvnímavějším typem buněk řasinkové buňky. U několika studovaných druhů laboratorních zvířat došlo k poškození těchto buněk po expozici ozónu při koncentracích 400–1600 µg/m³ působících denně 8–24 hodin po dobu 7 dní [11]. Po přerušení expozice, avšak i v jejím průběhu, jsou plicní buňky typu I nahrazovány proliferativními buňkami typu II a řasinkové buňky jsou nahrazovány buňkami neřasinkovými. K úplnému dozrávání buněk typu II na buňky typu I a buněk dlaždicových na řasinkové při expozici ozónu nedochází, bez ohledu na délku expozice [8, 11]. Ztlušťování přepážek centriacinárních alveolů bylo pozorováno po několikadenní expozici ozónu při koncentraci 1000 µg/m³. Toto ztlušťování, které může korelovat s fibrózou, je pravděpodobně způsobováno zánětlivou reakcí [11].

Dráždění očí je postřehnutelné při koncentracích ozonu 200 µg/m³ i nižších; symptomatické účinky na dolní a horní cesty dýchací začínají při vyšších koncentracích ozónu, a to zejména u vnímavější části populace. Po hodinových expozicích při koncentraci ozónu 1000 µg/m³ již dochází k vážným akutním škodlivým účinkům. Edém alveolárních stěn vzniká při koncentraci 1200–1600 ug/m³ a je spojen s poklesem difuzní plicní kapacity [11]. Podgórski et al. předpokládají desaktivaci plicního surfaktantu při inhalaci ozónu a dalších toxických plynů a aerosolů, a to jednak při chronické expozici nižším dávkám, nebo po krátkodobé expozici vysoké koncentraci škodlivin [9].

Po expozici ozónu byl zjištěn široký rozsah mimoplicních změn, jejichž mechanismus není dosud přesně znám. Morfologickým změnám předchází, nebo je doprovází celé spektrum biochemických změn. Expozice ozónu způsobuje změny cirkulujících červených krvinek a složek krevního séra. Biochemické a morfologické změny červených krvinek a také změny aktivity enzymů, proteinů a peptidů byly pozorovány po čtyřhodinových expozicích při koncentraci ozónu do 400 µg/m³ u několika živočišných druhů. Šestihodinové expozice při koncentraci ozónu 240 µg/m³ vedly u pokusných zvířat ke snížení aktivity. Není známo, zda je tato změna způsobena nepřímými účinky jako odezva na podráždění plic či reakce na zápach ozónu, nebo zda se jedná o přímé poškození centrální nervové soustavy ozónem.

Byly popsány reprodukční a teratogenní účinky a účinky na příštitná tělíska. Zatím nejisté jsou mutagenní a cytotoxické účinky ozónu a jeho účinky na ostatní složky endokrinního systému [11].

Závěr

Ozón představuje méně obvyklou škodlivinu v pracovním prostředí, toxikologicky je však velmi významný. Je proto třeba věnovat pozornost jeho možnému výskytu v ovzduší, kupř. pracovišť potisku, reprografie apod. Chronická nebo masivní krátkodobá expozice může vést k nevratným morfologickým změnám v dýchacích cestách a tím i k trvalé poruše plicních funkcí.

Základ prevence spočívá v omezení možnosti výskytu zvýšených hladin ozónu v pracovním ovzduší prostřednictvím výkonné vzduchotechniky i (pokud je možné) přirozeným větráním a stejně tak v příslušné ochraně dýchadel exponovaných osob [8].

Pro snížení potenciálních škodlivých akutních i chronických účinků a pro zajištění dostatečné rezervy ochrany zdraví je doporučena osmihodinová směrná hodnota pro expozici ozónu 100–120 µg/m³. Z obecného hlediska je třeba všestranně podporovat snahy o postupné ukončení používání látek poškozujících ozónovou vrstvu atmosféry [11].

Seznam použitých zkratek:

KHS– krajská hygienická stanice

NPK-P – nejvyšší přípustná koncentrace

ORL – otorinolaryngologie

PEL – přípustný expoziční limit

Došlo dne 3. 1. 2013.

Do tisku přijato 8. 1. 2013.

Kontaktní adresa:

MUDr. Karin Boušová, Ph.D.

Klinika pracovního lékařství

Fakultní nemocnice v Hradci Králové

Sokolská 518

500 05 Hradec Králové

e-mail: karin.bousova@fnhk.cz