Rozhovor s doc. MUDr. Pavlem Strnadem, CSc., předsedou senologické sekce ČGPS ČLS JEP, o roli a úkolech senologie v Česku a o jeho nejnovější publikaci Nemoci prsu v každodenní praxi
Vyšlo v časopise:
Prakt Gyn 2014; 18(3): 171-172
Kategória:
Practical gynekology journal interview
Vážený pane docente, jste čelním odborníkem v oblasti senologie, dovolte nám nejprve položit otázku, která by ihned na počátku našeho rozhovoru vymezila termíny „senologie“ a „mamologie“.
Oba termíny znamenají prakticky totéž, já osobně mám raději zažitější termín „mamologie“ – nauka o nemocech prsu. Ovšem v roce 1976 založil francouzský lékař Charles Gros Mezinárodní senologickou společnost (Société Internationale de Sénologie – SIS), a přestože v této době již existovaly termíny mamologie, mastologie a jiné, byl vytvořen a prosazen do pojmenování založené společnosti termín „senologie“. Ten byl vytvořen z francouzského slova sein – prs a řeckého logos – nauka, takže termín senologie není z hlediska standardního vytváření odborných lékařských termínů tak úplně správný termín.
Kdy byla založena senologická sekce ČGPS a jaké jsou její úkoly a poslání?
Senologická sekce ČGPS byla založena v roce 1999 s cílem přiblížit problematiku nemocí prsu oboru gynekologie. Vzala si za své zvýšit v oboru zájem o ženské partie uložené poněkud výše, než byli gynekologové zvyklí. To znamená informovat o prevenci a diagnostice rakoviny prsu (po zavedení mamárního screeningu v roce 2002 se gynekolog stal důležitým článkem v systému prevence), tak i o léčbě zhoubných i nezhoubných nemocí prsu. S tím je úzce svázána edukační činnost, protože gynekolog bývá prvním odborníkem, ke kterému žena přichází s obtížemi v oblasti prsů.
Kolik členů má senologická sekce, respektive kolik je v ČR senologů a senologických pracovišť?
V současné sobě má senologická sekce 110 členů, od založení pozorujeme pokles zájmu, dá se říci, že mamární problematika je na okraji zájmu gynekologů. Kolik je senologů v republice nevím, to není nějak definovaná odbornost. Senologické pracoviště – to znamená pracoviště, které se zabývá i chirurgickou léčbou, je obvykle vázáno na onkologické centrum a řekl bych, že je jich jen pár v Praze. Řada gynekologů, kteří v tomto oboru u nás patří ke špičce, ani nejsou členy sekce. Chirurgická léčba karcinomu prsu je v gynekologii vázána na specializaci z onkogynekologie.
Jaký je podíl neonkologické a onkologické problematiky v práci senologa?
K lékaři zabývajícímu se nemocemi prsu přicházejí především symptomatické ženy – to znamená, že mají nějaký zdravotní problém, nebo jsou odeslány již s diagnostikovanou malignitou ze screeningového centra. Většina pracovišť je navázána na některé z akreditovaných screeningových center, takže v současné době onkologická problematika dominuje. Smyslem současných úprav je centralizace žen s karcinomem prsu do onkologických center s dostatečnými zkušenostmi. Většina karcinomů prsu v naší republice je léčena a myslím, že velmi dobře, na chirurgických pracovištích. Ono tak nezáleží na tom, kde se operuje, ale jak kvalitně. Chirurgie prsu má tu zvláštnost, že zde záleží nejen na dostatečné radikalitě léčby, ale i na tom, jaký je estetický dopad. Je mnoho ukazatelů kvality, avšak nejdůležitější je počet výkonů za rok a spokojenost pacientek.
Do jaké míry spolupracuje senologická sekce s obdobnými organizacemi v zahraničí?
Mezinárodní senologická společnost (Senologic International Society/Société internationale de Sénologie – SIS) původně sdružovala mnoho národních společností, česká společnost byla i krátký čas jejím členem. V roce 2001 došlo k rozštěpení na dvě společnosti, zůstala původní společnost SIS a vznikla nová asociace nazvaná WSBH (World Society of Breast Health), která zahájila svou činnost v červnu roku 2001. Aktivně jsem se účastnil několika konferencí obou společností, v současné době však dávám přednost konferencím pořádaným evropskými organizacemi (European Organisation for Research and Treatment of Cancer, Young Breast Cancer Group, European Cancer Organisation, European Society of Gynaecological Oncology).
V jarních měsících pravidelně organizujete celostátní konferenci o nemocech prsu. Poslední čtrnáctá se však se uskutečnila loni. Proč nebyla letos dodržena tradice?
Posledních 14 let jsem každoročně pořádal konference senologické sekce prakticky sám. Vymýšlel jsem témata, sháněl přenášející, obesílal gynekology. Před čtyřmi lety nám společnost podílející se na informovanosti o konferenci vypověděla spolupráci. Dále situaci zkomplikoval stále se snižující počet účastníků konference, problémy se sponzory, výpadek tradičního organizátora, nahromadění rutinní operativy a příprava publikace pro nakladatelství Maxdorf, to vše vedlo k letošní pauze. Navíc jsme měli problémy s volbou nového výboru sekce. Věřím však, že příští rok se uskuteční, i když to nebude v Motole.
Letos jste vydal ve vydavatelství Maxdorf Jessenius publikaci Nemoci prsu v každodenní praxi, jejíž recenzi v tomto čísle přinášíme. Co Vás vedlo k jejímu sepsání?
K sepsání této publikace mě vedlo několik důvodů. Takovým osobním bylo, že jsem jako jeden ze zakládajících členů a předseda senologické sekce ČGPS cítil určitý dluh, především k ambulantním gynekologům. Od doby založení sekce při organizování každoročních konferencí jsem se snažil do programu zařazovat souhrnné přednášky týkající se určitého konkrétního problému, například postupů při mastodynii, při sekreci z bradavky, zánětu prsu nebo postupů při nálezu patologické formace v prsu. Tyto přednášky byly vždy vítány, nicméně jejich dopad byl omezen počtem posluchačů. Jedním z dalších důvodů byla skutečnost, že v centru pro nemoci prsu Gynekologicko-porodnické kliniky FN v Motole jsem poznal řadu nemocí prsu, operoval tisíce žen, jejichž osudy měly většinou dobrý konec, někdy však nikoli. Některé z těchto případů jsem použil do knihy ve formě kazuistik. Dalšími důvody byly skutečnosti související se zdravotní péčí o ženy.
Se zavedením mamografického screeningu v České republice se změnila organizace péče o prsy. Chaotický způsob preventivní péče dostal řád a došlo k úbytku mamárních poraden bez vazby na mamografii, které však dříve poskytovaly péči symptomatickým ženám. Především gynekolog, někdy i praktický lékař bývají prvními lékaři, kterým se žena svěří s problémem v prsu. Tito lékaři by měli být schopni problém posoudit a rozhodnout, co je zapotřebí, a ženě poradit. Touto publikací se snažím přispět ke zlepšení informovanosti lékařů v „každodenní praxi“, a tak zabránit situacím, že je žena odbyta, „ať si někoho najde“. Ještě tragičtější konsekvence mohou mít výroky: „jste mladá, nic tam mít nemůžete“, „jste těhotná, to jsou jen těhotenské změny“. Za těmito výroky stojí konkrétní mladé pacientky s pokročilými karcinomy prsu a bohužel se špatnou prognózou, a především osudy jednotlivých žen. Symptomatologie nemocí prsu se zdá být velmi jednoduchá a uniformní (bolest, výtok nebo eroze bradavky, začervenání kůže, hmatná rezistence v prsu, podpaží), avšak jedná-li se o karcinom prsu, bývají tyto obtíže už příznakem pozdním. Vysoká a stále narůstající incidence karcinomu prsu začíná být celospolečenským problémem všech rozvinutých zemí včetně České republiky.
Jak byste Svou knihu našim čtenářům ve stručnosti přiblížil?
Tato kniha se zabývá diagnostikou nezhoubných a zhoubných nemocí prsu, přehledem postupů u nezhoubných, prekurzorových a zhoubných nemocí včetně jejich klasifikace. Dále se zabývá diagnostickými postupy a léčbou v případě různých nezhoubných obtíží (bolesti prsu, výtok z bradavky, zánět prsu). Poskytuje základní informace o rizikových faktorech karcinomu prsu, o hormonálních účincích na prs a o karcinomu prsu v těhotenství. Odborná náplň a rozsah jednotlivých kapitol je dána zaměřením publikace do praxe, nejedná se o vědeckou publikaci, jedná se o takový souhrn – „kuchařku“ v oboru mamologie, která je určena pro gynekology, praktické lékaře, doporučuji ji i pro pregraduální výuku a myslím, že bude pochopitelná i laikovi.
Rád bych při této příležitosti poděkoval nakladatelství Maxdorf za vydání této knihy.
Vážený pane docente, děkuje Vám, že jste si našel čas a poskytl čtenářům našeho časopisu tento rozhovor.
Rozhovor se uskutečnil v srpnu 2014.
Štítky
Paediatric gynaecology Gynaecology and obstetrics Reproduction medicineČlánok vyšiel v časopise
Practical Gynecology
2014 Číslo 3
Najčítanejšie v tomto čísle
- Vulvovaginitis v dětském věku
- Imunoprofylaxe RhD erytrocytární aloimunizace
- Syndrom polycystických ovarií a diabetes mellitus
- Využití terapeutických materiálů při hojení ran v gynekologii