Patron anesteziologů, sv. René, má svátek 28. 11.

Málokterý lékařský obor má svého vlastního patrona. Podle Calverleyho [1] jsou takové obory jen dva: anesteziologové (a anesteziologické sestry) a rentgenologové. U jejich patrona, archanděla Michaela, je však uvedena celá řada dalších profesí, kterým je ochráncem, zatímco u sv. René Goupila je to opravdu jen náš obor [2]. Shodou okolností je to letos 70 let od schválení jeho patronace církevními autoritami [3].

Přestože je kult patronů přisuzován katolicismu, není obsažen v žádném křesťanském dogmatu [4]. Svatý patron nebo ochránce je populární i v dnešním sekularizovaném světě. Je to pravděpodobně tím, že jeho kořeny jsou mnohem starší: patriarchové v judaismu, hrdinové a hrdinky antiky, systém patronů a jejich klientů v římském právu. Obecná definice svatého patrona může být například: „Patronem se v katolictví rozumí světec, jemuž se přisuzuje přímluva nebo ochrana buď na určitém území, nad určitými osobami nebo v některé lidské činnosti. V ikonografii tuto přisuzovanou pomoc často představuje určitý symbolický předmět. Své patrony mají např. země, diecéze či jednotlivá města, řemesla anebo povolání.“ [2] ale i rodinný stav, určitá situace, typ nebezpečí a podobně [4]. Jde tedy především o ochránce, přímluvce, který je svým životem, skutky, utrpením, umučením nejblíže osobě, za kterou by měl prosit u Boha o pomoc. Během středověku měla svého patrona téměř každá instituce a každá životní situace a jednotliví svatí získávali své konkrétní ochranné funkce [4, 5]. Z patronů zemí je všeobecně známý svatý Václav, patron České země, u povolání například svatý Florián, patron hasičů a současně ochránce před ohněm. Lékaři jako celek mají patronů hned několik: svatého Kosmu a Damiána, sv. apoštola Lukáše, sv. Pantaleona a archanděla Rafaela. U některých lékařských profesí se patronem stává svatý, který ochraňuje především jejich pacienty postižené některou chorobou: například svatá Apoléna z Alexandrie je ochránkyně před bolestí zubů, ale i patronkou dentistů a stomatologů, svatá Lucie je ochránkyní u onemocnění zraku, ale i oftalmologů, svatá Dymfna patronkou osob s mentálním onemocněním, ale i jejich ošetřovatelů a psychiatrů [2]. Velmi populární je sv. Barbora: je patronkou horníků, geologů, architektů, zedníků, kameníků, tesařů, pokrývačů, elektrikářů, farmářů, řezníků, kuchařů, poslíčků, zvonařů a zvoníků, hasičů, hrobníků, kloboučníků, dělostřelců, ohněstrůjců, střelmistrů, výrobců zbraní, knihkupců, kartáčníků, zlatníků a salpetrníků. Kromě toho je patronkou dobré smrti, ochránkyně dívek, mrtvých a oběšených a chrání před náhlou smrtí, ohněm a bouřkou [5]. Možná jsou po ní i pojmenovány barbituráty [5, 6]. Kuriózní patronaci má svatý Roch. Kromě ochrany před morem a dalšími infekcemi je patronem a ochráncem nejen chirurgů, ale i hrobníků, dlaždičů a překupníků [2]. 

René Goupil (15. 5. 1608 – 29. 9. 1642) se narodil ve Francii a v r. 1639 byl zapsán do jezuitského noviciátu v Paříži s poznámkou „chirurg“ (tj. nikoliv jako lékař) [1, 3]. Pro poruchu sluchu musel kolej opustit, ale jakmile se mu zdraví zlepšilo, odjel s jezuitskou misií do Nové Francie, kde nedaleko Quebecku pracoval jako chirurg v Nemocnici sv. Josefa v Sillery. Většinou ošetřoval různé rány a pouštěl žilou. V roce 1642 se vypravil spolu s jezuity Isaacem Joguesem a Guillaumem Couturem poskytovat pomoc Indiánům v Hurónii (nynější provincie Ontario). Výprava čítající 12 kánoí s posádkou 40 Huronů byla 2. 8. 1642 přepadena válečníky kmene Mohawků, kteří patřili k nepřátelům Francouzů [1]. Jako válečný zajatec byl René Goupil odveden na území Irokézů (severní část nynějšího státu New York). Několik dní po zajetí vstoupil do jezuitského řádu. Přestože byl dle tehdejších zvyků mučen utínáním prstů a pálením, dále pečoval o raněné obou nepřátelských skupin. Podle legendy byl zabit 29. 9. 1642 jednou ranou tomahavkem do hlavy poté, co udělal znamení kříže nad malým indiánským dítětem [3] (obr. 1). Isaacovi Joguesovi se podařilo uprchnout a pod ochranou holandských obchodníků se dostal do Evropy, kde popsal mučednickou smrt René Goupila svým nadřízeným. Vrátil se zpět na misii do Ontaria, kde se r. 1645 shledal s Guillaumem Couturem, který byl mezi tím vysvobozen ze svého zajetí. Nadále se věnoval objevování indiánského území a v r. 1646 byl zabit Indiány ve stejné vesnici jako dříve Goupil [1].

René Goupil spolu s dalšími jezuitskými mučedníky byl kanonizován papežem Piem XI. v r. 1930 [1, 3, 5]. Na žádost tří amerických registrovaných anesteziologických sester1 (Leona Higgins, Odila Dietrich, Mary Yvonne Jenn) byl 25. 9. 1951 církevními autoritami oficiálně uznán patronem všech anesteziologů [3]. Reverend Francis Przyblyski, nemocniční kaplan ve Wausau (stát Wisconsin, USA), pak napsal modlitbu ke sv. René (obr. 2).

Svatý René má letos v našem kalendáři svátek v neděli 28. 11. , v katolickém kalendáři 19. 10. a v Kanadě, jejímž je sekundárním patronem, má svátek 26. 9. [5]. Jméno René (ženská podoba je Renée) je odvozena z latinského slova „renatus“, tj. „znovuzrozený“, čímž se v křesťanství myslí duchovní znovuzrození člověka po křtu. Kromě sv. René Goupila patrona anesteziologů, jsou v církevním adresáři jmenovaní i sv. Renatus ze Sorrenta a sv. Renatus z Angers. Oba byli biskupové ze 4.–5. století, není ani vyloučeno, že jde o jednu a tutéž osobu [6].

1) V USA má registrovaná anesteziologická sestra (Certified Registered Nurse Anesthetist – CRNA) prakticky stejný rozsah činnosti jako v ČR lékař anesteziolog [7].

PROHLÁŠENÍ AUTORA: Prohlášení o původnosti: Práce je původní a nebyla publikována, ani není zaslána k recenznímu řízení do jiného média. Střet zájmů: Prohlašuji, že nemám střet zájmů v souvislosti s tématem práce.

KORESPONDENČNÍ ADRESA AUTORA:
doc. MUDr. Jiří Málek, CSc.
malekj@fnkv.cz