METFORMIN PŘÍZNIVĚ OVLIVŇUJE PORUCHY GLYCIDOVEHO ME...

METFORMIN PŘÍZNIVĚ OVLIVŇUJE PORUCHY GLYCIDOVEHO METABOLIZMU PŘI DLOUHODOBÉ LÉČBE NIZKYMI DÁVKAMI PREDNISONU

Východisko.
U 20 pacientek ve věku 15-20 let byl sledován vliv dlouhodobě podávaných nízkých dávek prednisonu (< 0,3 mg/kg/den) na glykoregulaci a glycidovou toleranci a možnost korekce, event. poruch střední dávkou metforminu (1000 mg).Metody a výsledky. Ukázalo se, že i dávka prednisonu menší než 0,3 mg/kg/den je při dlouhodobém podávání doprovázena inzulínorezistencí: HOMA,e 3,55 (5,13), poměr inzulín glykémie 3,8 (5,84), QUICKI 0,617 (0,124). Stav kompenzován Langerhansovými (L.) ostrůvky zvýšenou sekrecí hormonů bazálně i po stimulaci bolusem 5 g argininchloridu. Ze sníženého poměru C peptidu (ukazatel sekrece inzulínu) ku proinzulínu i glukagonu, zvláště při hodnocení ploch pod křivkou a výsledků analýzy vztahů mezi jednotlivými hormony, je nutné ale usuzovat na zhoršenou sekreční funkci B buněk, projevující se u části souboru i vyššími hodnotami glykovaného hemoglobinu (Hb). 6měsíční podávání metforminu (M) vedlo ke snížení inzulínorezistence projevující se signifikantním poklesem HOMA,e na 1,96 (1,60), poměru inzulín/glukóza na 2,34 (1,52), vzestupem QUICKI na 0,699 (0,238). Došlo i k signifikantnímu poklesu HOMAsek«e z 389 (376) na 207 (119), bazálních hodnot inzulínu, proinzulínu, C peptidu, glukagonu i amylinu a ploch pod křivkou po stimulaci argininem u proinzulínu a glukagonu.Závěry. Změny vzájemných poměrů jednotlivých hormonů ukazují na zlepšený funkční stav L. ostrůvků. M. byl dobře tolerován i bez dietních opatření se prakticky u všech pacientek přesunula hodnota glykovaného Hb do nediabetického pásma (pod 7 %). Hodnoty laktátu v 90 % nepřesáhly hodnotu 1,7 mmol/1. Dle výsledků této studie lze konstatovat, že střední dávka metforminu příznivě ovlivňuje poruchy glycidového metabolizmu vyvolané dlouhodobou léčbou nízkými dávkami glukokortikoidů a jeho podání by mělo být zvažováno zejména v situaci, kdy se objevuje již i porucha tolerance s vyšší hodnotou glykovaného Hb.

Klíčová slova:
glukokortikoidy, inzulínorezistence, glykoregulace, metformin, Langerhansovy ostrůvky, glycidová tolerance.

Metformin Positively Influenees Impairments of the Metabolism of Saccharides During Long-Term, Low Dose of Prednison Administration

Background.
The influence of long-term, low doses of prednison administration (< 0.3 mg/kg/day) on glucoregulation and glucose tolerance was studied in 20 female patients (15-20 yrs), including veri%cation of possibility to correct the impairment of glucose tolerance (IGT) by metformin (M).Methods and Results. During prednison treatment, we found typical signs of insulin resistance manifestation: HOMA,e 3.55 (5.13), blond insulin/glucose raflo 3.8 (5.84), QUICKI 0.61 (0.124). These were associated with higher Langerhans (L.) islets hormone secretion detected under basal conditions as well as after bolus of 5 g arginine chloride. However, detailed analysis of hormone secretion ratios revealed distinct signs of L. islets function impairment and subcompensation. Speci%cally, low rado C peptide/proinsulin and C peptide/glucagon were characteristicaly observed. Six months of M. administration (1000 mg/day) had a bene%cial effect on glucose metabolisms deviations as indicated by the following: insulin resistance decreased (HOMA,e 1.96 (1.60), insulin/glucose raflo 2.34 (1.52), QUICKI inereased at 0.699 (0.238)). At the same fime we found a decrease in the basal levels of insulin, proinsulin, glucagon, C peptide and amyline, and AUC proinsulin and glucagon as well. HOMAse~~euo„ decreased from an initial value of 389 (376) to 207 (119).Conclusions. Judging by the new hormonal secretion ratios, the L. islets' function following M. treatment substantially improved. From the clinical point of view, it is important to note that M. was toleraned very well. No patient interrupted the follow up because of M. intolerance. IGT in the whole group normalised, in spíte of the fact that no accent was put on the regime, diet including. The 90% of lactate values did not exceed 1.7 mmol/1. Based on the results, we may conclude that M. has a beneflcial effect on long-term, low doses of glucocorticoid-related (induced) glucose metabolism impairment, and therefore, M. administration could be recommended, particularly in the situations with higher levels of glycosylated hemoglobin.

Key words:
glucocorticoids, insulin resistance, glucoregulation, metformin, Langerhans islets, glucose tolerance.

Souhrn

Východisko.
U 20 pacientek ve věku 15-20 let byl sledován vliv dlouhodobě podávaných nízkých dávek prednisonu (< 0,3 mg/kg/den) na glykoregulaci a glycidovou toleranci a možnost korekce, event. poruch střední dávkou metforminu (1000 mg).Metody a výsledky. Ukázalo se, že i dávka prednisonu menší než 0,3 mg/kg/den je při dlouhodobém podávání doprovázena inzulínorezistencí: HOMA,e 3,55 (5,13), poměr inzulín glykémie 3,8 (5,84), QUICKI 0,617 (0,124). Stav kompenzován Langerhansovými (L.) ostrůvky zvýšenou sekrecí hormonů bazálně i po stimulaci bolusem 5 g argininchloridu. Ze sníženého poměru C peptidu (ukazatel sekrece inzulínu) ku proinzulínu i glukagonu, zvláště při hodnocení ploch pod křivkou a výsledků analýzy vztahů mezi jednotlivými hormony, je nutné ale usuzovat na zhoršenou sekreční funkci B buněk, projevující se u části souboru i vyššími hodnotami glykovaného hemoglobinu (Hb). 6měsíční podávání metforminu (M) vedlo ke snížení inzulínorezistence projevující se signifikantním poklesem HOMA,e na 1,96 (1,60), poměru inzulín/glukóza na 2,34 (1,52), vzestupem QUICKI na 0,699 (0,238). Došlo i k signifikantnímu poklesu HOMAsek«e z 389 (376) na 207 (119), bazálních hodnot inzulínu, proinzulínu, C peptidu, glukagonu i amylinu a ploch pod křivkou po stimulaci argininem u proinzulínu a glukagonu.Závěry. Změny vzájemných poměrů jednotlivých hormonů ukazují na zlepšený funkční stav L. ostrůvků. M. byl dobře tolerován i bez dietních opatření se prakticky u všech pacientek přesunula hodnota glykovaného Hb do nediabetického pásma (pod 7 %). Hodnoty laktátu v 90 % nepřesáhly hodnotu 1,7 mmol/1. Dle výsledků této studie lze konstatovat, že střední dávka metforminu příznivě ovlivňuje poruchy glycidového metabolizmu vyvolané dlouhodobou léčbou nízkými dávkami glukokortikoidů a jeho podání by mělo být zvažováno zejména v situaci, kdy se objevuje již i porucha tolerance s vyšší hodnotou glykovaného Hb.

Klíčová slova:
glukokortikoidy, inzulínorezistence, glykoregulace, metformin, Langerhansovy ostrůvky, glycidová tolerance.

METFORMIN PŘÍZNIVĚ OVLIVŇUJE PORUCHY GLYCIDOVEHO METABOLIZMU PŘI DLOUHODOBÉ LÉČBE NIZKYMI DÁVKAMI PREDNISONU

Souhrn

Štítky

Časopis lékařů českých

Aktuální možnosti diagnostiky a léčby litiáz