Sebevražedné pokusy v souboru mladých dospělých – výsledky studie ELSPAC

Souhrn

Východisko.
Přestože v posledních čtyřech dekádách byla vyvinuta řada efektivních léků pro léčbu poruch nálad, panických úzkostí, deprese a dalších psychiatrických poruch, nedošlo k významnější redukci sebevražd. Proto jsou podporovány další epidemiologické, klinické a experimentální studie, jejichž výsledky by pomohly v prevenci i léčbě sebevražedného chování.

Metody a výsledky.
K analýze možných determinant ovlivňujících psychické zdraví rodičů studie ELSPAC (3148 mužů a 3637 žen) v době, kdy jejich děti dovršily 3. rok věku, byly vybrány údaje za období po narození dítěte a anamnestické výpovědi zahrnující i informace z jejich vlastního dětství. Podle údaje o sebevražedném pokusu v období posledních 18 měsíců byli muži a ženy rozděleni na skupinu A (osoby s pozitivní anamnézou) a skupinu B (bez této závažné psychické poruchy). Statistická významnost rozdílů byla testována v programu SPSS (Pearsonův chí-kvadrát test, lineární asociace, ANOVA). Podle vlastních výpovědí se v posledních 18 měsících pokusilo o sebevraždu celkem 23 osob (tj. 0,3 %): 18 mužů (0,6 %) a 5 žen (0,1 %): 2 muži a 4 ženy udali opakovaný sebevražedný pokus. Proti předchozímu šetření ve stejné kohortě klesla frekvence pokusů u žen o 50 %, naopak u mužů se zvýšila o 125 %. V osobní anamnéze osob se sebevražednými pokusy se významně častěji vyskytovaly údaje o citovém či fyzickém zanedbávání v dětství. V obsáhle pojatých charakteristikách partnerů, které by mohly být příčinou stresových situací v každodenním životě, nebyly většinou mezi respondenty souborů A a B rozdíly statisticky významné. Mezi muži se sebevražednými tendencemi bylo významně více silných kuřáků, kouřících denně 20 a více cigaret a častá konzumace většího množství alkoholu. U obou pohlaví byla překvapivě úroveň spokojenosti s rodinným životem hodnocena jako významně lepší ve skupinách se sebevražednými pokusy.

Závěry.
Přestože naprostá většina respondentů ze všech čtyř skupin označila v souhrnném dotazu jejich zdravotní stav jako dobrý, podrobnější dotazy odhalily významně vyšší frekvenci různých psychických poruch a nálad u osob obou pohlaví, které se pokusily o sebevraždu: U mužů byly častější údaje o jejich podrážděnosti a vyčerpanosti, u žen převažovaly výpovědi o úzkosti, depresích, sklíčenosti. Subjektivnímu hodnocení dobrého zdraví neodpovídá ani relativně vysoký počet hospitalizovaných respondentů (cca 10 % mužů a 40 % žen se sebevražednými tendencemi) a časté užívání psychoaktivních léků. Psychické zdraví rodičů ve studii ELSPAC bude hodnoceno i v dalším prospektivním sledování.

Klíčová slova:
sebevražedné pokusy, stresové události, životní styl, spokojenost, mladí dospělí, ELSPAC.

Suicidální chování zahrnuje široké spektrum projevů, od sebevražedných myšlenek a pokusů až k dokonaným sebevraždám. V širším slova smyslu by bylo možno do této skupiny poruch chování zařadit i sebedestruktivní jednání, jako je sebezohavování, odmítání léčby závažného onemocnění, kouření a abúzus alkoholu. Někteří jedinci sebevraždu dlouho a detailně připravují, jindy jde o výsledek náhlého impulzivního rozhodnutí obvykle pod vlivem akutního konfliktu (1).

Sebevražda či pokus o ni je jen zřídka pouhým zkratkovitým vyústěním osobní krize, ale často je spojen nebo přímo důsledkem psychických onemocnění či poruch. Nejčastěji depresí, ale i schizofrenie, alkoholismu, abúzu ostatních drog, epilepsie, Huntingtonovy choroby a poruch osobnosti (2).

V současné době jsou za potenciální rizikové faktory podporující sebevražedné chování pokládány hereditární predispozice (3), chronická onemocnění, především mozková (1), problémy při výchově (4) a nízké hladiny krevního cholesterolu (5). Řada badatelů se rovněž zaměřuje na studium vlivu specifických symptomů, jako jsou depresivní či paranoidní bludy, panická úzkost, apatie, kognitivní deficit (1). Osoby se sebevražedným chováním mívají v anamnéze častěji výrazné agresivní sklony (6).

K dalším faktorům vedoucím k sebevraždě patří abúzus alkoholu (7–9), kouření (10, 11), sociální izolace (12, 13), především život mimo manželství (14), závažné nemoci, zejména rakovina (11, 15, 16). Několik prospektivních studií hodnotilo rovněž vliv nedostatečné tělesné aktivity; výsledky nasvědčují, že sedavý způsob života přispívá k depresím a v jejich důsledku i k sebevraždám (17). Podle jiných studií se sebevražedné tendence a pokusy častěji vyskytují u osob s nižší úrovní vzdělání (18, 19), u osob, jejichž matky byly méně vzdělané a v době porodu velmi mladé – mladší než 19 let (20), a u osob narozených rodičům – alkoholikům (21). U mladých osob, které se pokusily o sebevraždu, byl ještě významným rizikovým faktorem nedostatek spánku a časté děsivé sny (22). Četné studie opakovaně prokázaly nejsilnější vliv depresivních nálad na sebevražedné chování (14, 18, 19, 23).

Podle epidemiologických prospektivních sledování jen asi 0,5 % osob uvažujících o sebevraždě se o ni skutečně pokusí (24). Podrobnější výzkum okolností posilujících sebevražedné chování by mohl mít velký preventivní význam. Také další poznání o genetické predispozici k psychiatrickým poruchám souvisejících se sebevražedností by přineslo možnosti léčebné prevence. Zatím jsou sledovány geny determinující polymorfismus tvorby tryptofan hydroxylázy (enzymu pro syntézu serotoninu) a geny ovlivňující transport serotoninu (25).

Významnost těchto prací vynikne zejména v kontextu se studiemi zabývajícími se neurobiologií sebevražd. Prezentují shodné nálezy narušení serotoninového neurotransmiterového systému: snížení počtu serotoninových receptorů v presynaptických nervových terminálech a naopak jejich zvýšení v místech za synapsí jsou častěji nacházeny u osob, které skončily život sebevraždou. Nálezy svědčí o redukci aktivity serotoninu v neuronu. Nejvýrazněji se tyto změny objevují v oblasti ventrálního prefrontálního kortexu, což má pravděpodobně velký význam pro riziko sebevražedného chování (26). Podobné léze jsou nacházeny i u osob s agresivním chováním (1).

Serotogenní funkce souvisejí přímo úměrně mimo jiné i s hladinami sérového cholesterolu: Po podávání nízkocholesterolové diety nebo léků snižujících hladiny cholesterolu je pozorováno zvýšení pravděpodobnosti sebevražedných pokusů i agresivního chování u nehumánních primátů (27). Přestože tyto vztahy nebyly ještě demonstrovány u lidí, je tato oblast dalšího zkoumání předmětem zájmu.

Jiné studie nacházejí narušení noradrenergního a dopaminového systému, třebaže jejich výsledky nejsou tak jednoznačné (1).

Pokud snížená serotoninergní aktivita skutečně přispívá k riziku sebevražd, pak jsou předmětem zájmu faktory, které ji ovlivňují. Důkazy byly prezentovány pro vliv alkoholu, nikotinu, drog a nízkých hladin sérového cholesterolu. Také muži mívají nižší serotoninergní aktivitu, což by vysvětlovalo až trojnásobně vyšší výskyt sebevražedného chování v porovnání se ženami (1).

Rozpoznání koincidujících faktorů sebevražedných pokusů u psychiatricky nedispenzarizované populace je klíčovým prvkem k odlišení vysoce rizikových pacientů a k prevenci. Přestože v posledních čtyřech dekádách byla vyvinuta řada efektivních léků pro léčbu poruch nálad, úzkostných poruch a dalších psychiatrických poruch, nedošlo k významnější redukci sebevražd. Proto jsou podporovány další epidemiologické, klinické a experimentální studie zaměřené na odhalování vnitřních i vnějších rizikových faktorů i na zkoumání biologických mechanismů jejich působení, jejichž výsledky by pomohly v prevenci i léčbě sebevražedného chování.

Studie ELSPAC (European Longitudinal Study of Pregnancy and Childhood) shromažďuje údaje o širokém spektru životních podmínek a zdravotním stavu participujících rodičů a jejich dětí. Opakovaná šetření jsou plánována v předem stanovených etapách při zachovávání stability převážného objemu dotazů, což umožňuje sledovat časové trendy změn.

Při analýze dat poskytnutých z vyšetření dospělých participantů – rodičů – konaného 18 měsíců po porodu, bylo možno mimo jiné konstatovat, že psychické zdraví kuřáků je v mnoha ohledech horší než u nekuřáků včetně vyššího výskytu sebevražedných pokusů (28). Zpracování údajů získaných při vyšetření rodičů za dalších 18 měsíců (v době, kdy jejich dětem byly 3 roky) se zaměřilo na zkoumání, zda a jaké rozdíly je možno nalézt mezi osobami se sebevražednými sklony a ostatními, u nichž se tyto závažné poruchy zdraví nevyskytly.

Soubor a použité metody

ELSPAC je studie Světové zdravotnické organizace (WHO). V současnosti na ní participuje 6 evropských zemí. Počátek studie se datuje do roku 1990, kdy započala prenatální fází. Celý projekt se dělí pracovně na dvě části:

1. „rodinnou“ – šetření je prováděno dotazníkovou metodou do rodin;
2. „mimorodinnou“ – sběr dat ze škol, zdravotnického sektoru a vlastní vyšetřování probandů probíhající na našem pracovišti pediatricky, antropometricky a psychologicky.

Informovaný souhlas je samozřejmým předpokladem celé studie.

K analýze možných determinant ovlivňujících psychické zdraví rodičů studie ELSPAC v době, kdy jejich děti dovršily 3. rok věku, byly vybrány proměnné vyjadřující události, které se staly za posledních 18 měsíců (dotazníky T), odpovědi z předchozího vyšetření (v 18 měsících věku dítěte) a anamnestické výpovědi zjišťované v úvodních etapách (cca v polovině těhotenství), které zahrnovaly i informace z jejich dětství.

Vyplněné dotazníky vrátilo 3148 mužů a 3637 žen. Tito vyplnili dotazníky studie ELSPAC ve třech letech věku dítěte. Maximum dospělých participantů (87 %) bylo při zahájení studie ve věkové kategorii 25–35 let (29).

Podle údaje o sebevražedném pokusu v období posledních 18 měsíců byli muži a ženy rozděleni na skupiny: A (osoby s anamnézou suicidálního pokusu) a skupiny B (bez suicidálního pokusu). Jsme si přitom vědomi omezení daných podmínkami korespondenčního získávání dat.

Jako prediktory jsme vzali v úvahu zejména data, která se vztahují k subjektivnímu hodnocení celkového zdravotního stavu a zdravotních potíží, které popisují stav psychiky, hospitalizaci a pravidelné či časté užívání vybraných léků.

Dále byly jako prediktory vybrány proměnné vypovídající o partnerských a sociálních vztazích respondenta, a to zejména:

• neurovnané partnerské poměry u rodičů v době dětství respondentů,
• problémy v péči o respondenty v době jejich dětství,
• problematické chování partnerů respondentů,
• nedostatky ve způsobu života respondentů,
• úroveň spokojenosti respondentů s jejich životem, s rodinným životem, s finanční situací, u mužů ještě s jejich zaměstnáním.

K analytickému zpracování byly použity údaje o frekvenci výskytu sledovaných znaků v jednotlivých skupinách. Úroveň spokojenosti respondenti hodnotili pomocí desetistupňové škály (1 = zcela nespokojen/a, 10 = naprosto spokojen/a): skupinové hodnoty byly udávány formou průměru, směrodatné odchylky a 95% intervalu pravděpodobnosti (CI). Statistická významnost rozdílů byla testována v programu SPSS (Pearsonův chí-kvadrát test, lineární asociace, ANOVA).

Výsledky

Podle vlastních výpovědí se v posledních 18 měsících, tj. od posledního šetření, pokusilo o sebevraždu celkem 23 osob (tj. 0,3 %): 18 mužů (0,6 %) a 5 žen (0,1 %). V předchozí etapě vyšetření, které se uskutečnilo za 18 měsíců po porodu, udávalo pokus o sebevraždu 18 rodičů: 8 mužů a 10 žen, což reprezentuje shodnou 0,3% frekvenci u obou pohlaví. Při současném šetření 2 muži a 4 ženy udali opakovaný sebevražedný pokus. Výskyt sebevražd je v našem způsobu šetření (korespondenční administrace) ovlivněna ochotou respondentů vypovídat o některých jevech. Proto z našich zjištění nelze odvozovat údaje o incidenci a prevalenci daného jevu, a tedy ani porovnávat prevalenci u jednotlivých pohlaví. Jak jsme uvedli výše, našim cílem je pouze explorativně získat koincidující faktory.

Ve skupině žen se sebevražednými sklony bylo více rodin vysokoškoláků (60 % žen, 80 % mužů) než ve skupině žen psychicky zdravých (20,5 % žen, 29 % mužů). Ve skupině žen byly 3 z 5 rozvedené nebo žily odloučeně od partnera (tab. 1).

V osobní anamnéze osob se sebevražednými pokusy se významně častěji vyskytovaly údaje o citovém či fyzickém zanedbávání v dětství. Rozdíly mezi skupinami sice nejsou vzhledem k četnosti skupiny A statisticky významné, přesto ukazují na společný trend.

Ženy označovaly věk docházky do prvního stupně základních škol jako nejméně šťastné období jejich dětství. Překvapivě byly údaje o tělesném týrání nejčastěji zaznamenány u žen, které se o sebevraždu nepokusily (tab. 2). Muži i ženy se sebevražednými pokusy častěji vypovídali o špatných vztazích mezi jejich rodiči (častá hrubost, hádavost, obavy jeden z druhého, absence projevů láskyplnosti a štěstí). Ve skupině žen se sklony k sebevraždě se nevyskytl žádný případ jejich adopce, pobytu v dětském domově, úmrtí rodičů, opuštění domova před 16. rokem věku, žádná nebyla v dětství v péči psychologa či psychiatra.

Rovněž v obsáhle pojatých charakteristikách partnerů, které by mohly být příčinou stresových situací v každodenním životě, nebyly většinou mezi respondenty souborů A a B rozdíly statisticky významné (tab. 3). Ve skupině A uváděli shodně muži i ženy častěji u svých partnerů snadnou vznětlivost a panovačnost. Ženy mají častěji zkušenosti s nespolehlivostí jejich partnerů. Partneři – podle výpovědí žen ze zkoumané skupiny – také častěji (několikrát měsíčně) bývají večer mimo domov se svými přáteli a častěji (několikrát měsíčně až denně) konzumují alkohol v množství větším, než je pokládáno za přiměřené. Za vyšší množství jsou pokládány více než 2 drinky (tj. buď více než 2 × 0,5 dl destilátu, 2 × 2 dl vína, nebo 2 × 0,5 l piva). Muži se sebevražednými sklony častěji uváděli špatný zdravotní stav partnerky (22,3 % vs. 12,4 %, p < 0,05), zatímco frekvence výpovědí žen o závažných nemocech partnerů byly v obou skupinách obdobné.

V životním stylu obou pohlaví je výrazným rysem absence pravidelné vydatné tělesné aktivity, zejména cvičení charakterizovaného slovy „při kterém se zapotí“. Takovou aktivitu uváděly častěji ženy. Obě skupiny žen rovněž častěji než muži uváděly nedostatek spánku. Kouření cigaret uvedlo 40 % žen s pokusem o sebevraždu (oproti 25 % ve zbytku souboru). Relativní četnosti mužů v obou skupinách byly sice shodné (40 %), ale ve skupině mužů se sebevražednými tendencemi bylo významně více silných kuřáků, kouřících denně 20 a více cigaret. Téměř tři čtvrtiny mužů z této skupiny přiznalo častou konzumaci většího množství alkoholu (tab. 4).

Překvapivé výsledky přineslo zpracování údajů o hodnocení spokojenosti, vyjadřované na desetibodové škále: Nižší hodnota znamená nižší úroveň spokojenosti. Hodnoty ve skupině žen jsou z důvodu nízké četnosti pouze orientační. Poměrně vysokou průměrnou hodnotu (7–7,55) vyjádřené spokojenosti se životem jsme zjistili u všech skupin s výjimkou žen se sebevražednými pokusy, ovšem i u těch byla hodnota lehce nadprůměrná (tab. 5). Všechny skupiny také uvádějí vysoké průměry spokojenosti s rodinným životem. S finanční situací byli statisticky významně méně spokojeni muži se sebevražednými sklony. Spokojenost s prací byla zjišťována jen u mužů. Obě skupiny, jejichž průměry jsou v horní části škály, se od sebe statisticky významně nelišily.

U žen byly analyzovány profesní expozice hluku, chemickým látkám, směnné a monotónní práci před otěhotněním a v těhotenství: neprokázal se žádný vztah profesní expozice k psychickým poruchám, které vedly k pokusům o sebevraždu.

Naprostá většina respondentů ze všech čtyř skupin označila v souhrnném dotazu jejich zdravotní stav jako dobrý, a to jak při vyšetření ve 3 letech dítěte, tak předtím při vyšetření v 18 měsících věku dítěte (tab. 6). Podrobnější dotazy však odhalily významně vyšší frekvenci různých psychických poruch a nálad u osob obou pohlaví, které se pokusily o sebevraždu, častější byl výskyt u žen. U mužů byly častější údaje o jejich podrážděnosti a vyčerpanosti, u žen převažovaly výpovědi o úzkosti, depresích, sklíčenosti.

Přes v průměru dobré subjektivní hodnocení zdraví jsme zjistili relativně vysoký počet hospitalizovaných respondentů (cca 10 % mužů se sebevražednými pokusy, 20 % žen bez psychických potíží a 40 % žen se sebevražednými tendencemi) a časté užívání psychoaktivních léků (tab. 7).

Diskuze

Při opakovaném vyšetření obdobnými otázkami byl zjištěn stoupající trend frekvence sebevražedných pokusů: Z 18 případů v etapě organizované za 18 měsíců po porodu stoupl počet na 23 v době 3 roky po porodu (tj. o téměř 28 %). Na zvýšení výskytu sebevražedných pokusů se podíleli jen muži (o 125 % více), zatímco v souboru žen se počet případů naopak snížil na polovinu. Jak jsme již uvedli výše, jako výzkumníci jsme neměli možnost kontrolovat validitu sdělení nad rámec, který je obvyklý u korespondenční administrace dotazníku. Je pravděpodobné, že tímto byly ovlivněny zejména citlivé intimní otázky, mezi něž dotazování po sebevražedných pokusech (PS) nepochybně patří. O tom svědčí také velmi nízký počet odpovídajících žen. Předpokládáme, že část žen po PS přestala spolupracovat na výzkumu, takže nám nejsou dostupná nejen data o PS, ale vůbec žádná data z této fáze vyšetření. Přestože anamnestické dotazníky byly zaslány oběma biologickým rodičům dětí studie ELSPAC, vrátilo je vyplněné o téměř 500 méně mužů než žen: Je možno předpokládat, že v této skupině budou především muži žijící odloučeně od své rodiny, mezi nimiž by hypoteticky mohly být další případy s vážným psychickým narušením. Obecně se předpokládá, že oficiální údaje o dokonaných sebevraždách a především o sebevražedných pokusech jsou podhodnocovány (30).

Ovšem vzhledem k tomu, že naším cílem není zjišťovat prevalenci či incidenci PS, ale s ním koincidující faktory, není podle našeho názoru touto výzkumnou odúmrtí naše práce znehodnocena. Údaje o ženách je však třeba vždy korigovat vědomím malé četnosti.

Z údajů, které mohly být ve studii ELSPAC vybrány k analýze determinant narušení psychického zdraví, nelze – s výjimkou depresivních a úzkostných nálad – žádnou skupinu jednoznačně a přesvědčivě označit za rizikové faktory. Možný vliv stresů v dětství byl více vyjádřen u žen, nicméně všechny postižené vyrůstaly v jejich biologické rodině, žádná nebyla vystavena tělesnému týrání. Rozvod rodičů a přísnou výchovu udávaly obě skupiny žen stejně často, frekvence vážných rozporů rodičů byla třikrát častější a výpověď o pohlavním zneužití dvakrát častější ve skupině žen, které se o sebevraždu nepokusily. Všechny ženy s psychickými poruchami měly rády školu a dvě třetiny z nich dosáhly vysokoškolského vzdělání a měly vysokoškolsky vzdělané partnery, zatímco v souboru bez sebevražedných sklonů měla vysokoškolské vzdělání jen pětina žen.

Převážná většina respondentů shodně ze všech skupin nemá závažnější somatické zdravotní potíže a označuje dlouhodobě svůj zdravotní stav za dobrý. Muži se sebevražednými sklony mají obecně nižší úroveň spokojenosti se svým životem, s rodinným životem, s prací a finanční situací v porovnání s muži bez závažných psychických poruch, naprostá většina (cca 95 %) z nich jsou ženatí.

Při hodnocení partnerů jsou ženy z obou skupin obecně kritičtější, ale frekvence údajů o negativním chování partnerů se až na ojedinělé výjimky neliší mezi osobami se sebevražednými sklony a ostatními.

Při hodnocení negativních ukazatelů životního stylu se ve skupině osob, které se pokusily o sebevraždu, vyskytl vyšší počet středně silných a silných kuřáků, u mužů ještě častých konzumentů nadměrného množství alkoholických nápojů.

Při zpracování dat o souboru rodičů ELSPAC, kde byly sledovány rozdíly mezi kuřáky a nekuřáky, byla nalezena řada asociací kouření s ostatními znaky rizikového chování, především větší konzum alkoholu i častější užívání nelegálních drog. Kouřící muži i ženy měli častější výskyt různých somatických onemocnění i psychických problémů (28). Tyto výsledky jsou zcela v souladu se zahraniční literaturou. Vyšší výskyt a závažnější průběh psychiatrických poruch včetně průkazných vztahů mezi dávkou a účinkem byl opakovaně zjišťován i ve studiích, které podrobně a podle předem stanovených kritérií posuzovaly úroveň psychických příznaků a obtíží (31). Velmi výrazné zvýšení prevalence kuřáků bývá zejména mezi pacienty postiženými silnou depresí, u nichž rovněž bývá vyšší úroveň závislosti na kouření (32). Depresivní pacienti rovněž obtížněji odvykají kouření (33), takže podle výskytu symptomů deprese je možno poměrně spolehlivě předvídat úspěšnost odvykacího procesu (34). Studie sledující opakovaně mladé osoby zjistily, že silné kuřáctví ve věku adolescence (kolem 16 let) bylo spojeno se signifikantním zvýšením různých psychiatrických poruch ve věku mladé dospělosti (kolem 22 let) (35).

I když není zcela jisté, co je primární ve vztahu kouření a psychických poruch, existuje řada důkazů o tom, že kouření může být iniciačním rizikovým faktorem pro pozdější rozvoj psychických poruch. Prenatální expozice kouření narušuje vývoj nervové soustavy, a proto může vést k narušení mentálního zdraví v pozdějším životě (36).

Určité omezení studie ELSPAC spočívá v tom, že zjišťuje jen některé rizikové faktory sebevražd, a to ještě na základě osobních výpovědí bez objektivního ověření (kuřáctví, alkoholismus, užívání nelegálních drog, mentální onemocnění v anamnéze rodinné i osobní, dlouhodobé užívání léků apod.). Nebyla sledována dostupnost střelných zbraní, nebo odborné psychiatrické vyšetření úrovně beznadějnosti, fatalismu, ochoty riskovat, což jsou faktory rovněž pokládané za rizikové v oblasti sebevražedného chování (37, 38).

Závěr

Redukce výskytu sebevražedného chování je jedním z cílů Národního programu Zdraví 21, vypracovaného podle doporučení WHO. Do komplexu prevence psychických poruch zdraví souvisejících se sebevražedným chováním patří kromě již zmíněných výzkumných úkolů i proškolení praktických lékařů o léčbě poruch nálad novějšími typy antidepresivních léků (39, 40), stejně jako přijímání legislativních opatření snižujících dostupnost silných smrtících jedů (např. různých pesticidů) a zbraní (41).

Možné zevní příčiny těžkých psychických poruch, které vedly k sebevražedným pokusům, nebyly v souboru mladých dospělých rodičů zahrnutých do studie ELSPAC jednoznačně a přesvědčivě vyjádřeny při vyšetření, které se konalo v období 3 let věku dětí. Proti předchozímu šetření došlo během 18 měsíců k nárůstu počtu sebevražedných pokusů. Frekvence sebevražedných pokusů mezi muži byla více než trojnásobně vyšší než mezi ženami. Vývoj psychického zdraví bude analyzován i v dalších etapách prospektivního šetření.

Zkratky

CI – interval pravděpodobnosti

ELSPAC – European Longitudinal Study of Pregnancy and Childhood

PS – sebevražedný pokus

WHO – Světová zdravotnická organizace

Studie byla vytvořena s podporou grantu IGA MZ ČR č. NR 8380-3/2005.

doc. MUDr. Lubomír Kukla, CSc.

Výzkumné pracoviště preventivní a sociální pediatrie LF MU

Bieblova 16, 613 00 Brno

fax: +420 545 214 146, e-mail: lubomir.kukla@tiscali.cz