Hostilita jako rizikový faktor řady onemocnění a možnosti jejího ovlivnění

Souhrn

Hostilita (nepřátelské naladění vůči světu i sobě) s sebou nese zdravotní rizika, mimo jiné i vyšší riziko návykových a srdečních onemocnění. Nabízíme některá doporučení k oslabení hostility, zmiňujeme se o komunikaci s hostilním pacientem a varujeme před konfrontačními strategiemi. Výskyt hostility u lidí se srdečními a návykovými nemocemi je patrně vyšší než v běžné populaci, protože hostilita představuje jeden z rizikových faktorů těchto onemocnění.

Klíčová slova:
hostilita, návykové nemoci, komunikace, psychoterapie.

Hostilita znamená nepřátelské naladění vůči světu i sobě. Někdy se tímto pojmem označuje ještě hněvivé popření skutečnosti. Starší literatura hovoří také o „cynické hostilitě“. Hostilita se často pojí s hněvem, proto se tyto rizikové faktory někdy posuzují současně. Není to ale totéž. Člověk se sklonem k hněvu se dá snadno vyprovokovat, ale jinak může být přátelský a laskavý. Hostilní člověk se chová nepřátelsky většinou, a to i když ho nikdo neprovokuje. Současný lékařský a psychologický výzkum ukazuje, že hostilita je spojena s řadou zdravotních rizik.

Některá rizika hostility

• Vyšší riziko srdečních a cévních onemocnění (1). Podle těchto autorů lze psychosociálnímu stresu přičíst zhruba 30% podíl na rizikových faktorech pro srdeční infarkt.
• U osaměle žijících mužů přináší hostilita i vyšší riziko cukrovky (2).
• Vyšší riziko agrese vůči druhým nebo vůči vlastní osobě (3).
• Kratší délka života (4).
• Vyšší riziko kouření tabáku, nekontrolovaného pití alkoholu (5–7).
• Vyšší riziko rozvoje patologického hráčství (8, 9).
• Vyšší riziko obezity. Negativní působení hostility zde ale patrně oslabuje vyšší vzdělání (10).
• Vyšší riziko metabolického syndromu (11).
• Negativní vliv na imunitní systém a hojení ran (12, 13).
• Poruchy spánku (14).

Doporučení těm, kdo mají sklon k hostilitě

Čemu se vyhnout

• Násilným programům v médiích včetně násilí při sledování sportovních utkání (15).
• Násilným počítačovým hrám a násilí na internetu. Yen a spol. (16) zmiňují vyšší výskyt hostility u dospívajících s tzv. „závislostí na internetu“ („internet addiction“).
• Pozor na eskalující (stupňující se) konflikty. Takový konflikt může začít jízlivou poznámkou, na to druhý odpoví ještě větší jízlivost atd., což může skončit fyzickou agresí.
• Alkohol a budivé látky (pervitin, kokain) i některé jiné drogy zvyšují riziko násilného jednání vůči druhým nebo vůči sobě. U lidí se sklonem k hostilitě to platí tím spíše.
• U laické veřejnosti se objevuje častý názor, že vztek se vybije tím, že ho člověk projeví. To ale není pravda, a to ze dvou důvodů. Déletrvající hněv se přenáší z duševní roviny do roviny hormonální (tj. zjednodušeně řečeno z mozku do nadledvin). Takový hněv pak trvá déle. Kromě toho na hněvivou reakci často reaguje okolí podobným způsobem, což může hněv ještě zesílit.

Co lze doporučit

Většina z dále uvedených postupů mírní nejen hostilitu, ale i úzkost a depresi, což jsou další psychologické rizikové činitele pro srdeční onemocnění.

• Relaxační a meditační techniky mírní hostilitu a zlepšují sebeuvědomování (např. 17, 18)
• Tělesná cvičení nebo práce odbourávají látky, které se při stresu uvolňují, a po jejich skončení se navíc často objevuje relaxace.
• V odborném tisku se objevily překvapivé informace o tom, že hostilitu a její projev mohou mírnit omega 3 mastné kyseliny (19). Ty jsou obsaženy v rybím tuku, lněném semenu, avokádu apod.
• Jedna odborná práce svědčí o příznivém vlivu masáže (20).
• Zdá se, že zdravotní rizika hostility mírní fungující síť sociálních vztahů.
• Hudba může působit v obou směrech, podle toho, o jaký druh hudby se jedná. Některé druhy hudby agresivitu a hostilitu zvyšují, jiné působí naopak příznivě a zklidňují (21).
• Silné negativní emoce, k nimž mají hostilní lidé sklon, mění způsob dýchání. Napětí v oblasti břicha omezuje pohyby dolních žeber a bránice, takže dýchání se stává povrchním a odehrává se v horních částech hrudníku. Naopak zklidňuje hluboké a klidné dýchání s výdechem nejméně tak dlouhým jako nádech.
• V zahraniční literatuře se v posledních letech objevuje poměrně často pojem „mindfulness“, což se do češtiny překládá různě, např. jako vnímavost, všímavost nebo bdělá pozornost. Důležité je, že tato schopnost se dá zlepšovat nácvikem a mírní i hostilitu (22). Je to pochopitelné, protože uvědomit si vlastní pocity včetně hostilních usnadňuje sebeovládání i změnu.
• Technika „milující laskavosti“ patří k tradičním meditačním technikám a patrně dokáže kultivovat pozitivní emoce (23, 24). Nahrávka jedné z variant této meditace je volně ke stažení na www.drnespor.eu.
• Smích se s jistou mírou zjednodušení dá přirovnat k odvolání poplachu. Sdělujeme tak dovnitř svého těla i navenek, že situace je bezpečná a že je možné se uklidnit. To může být pro lidi se sklonem k hostilitě velmi prospěšné (o smíchu více 25). Na druhé straně by si ale hostilní lidé měli dát pozor na ironii nebo smích, který nerespektuje druhé či situaci.
• Prospěšné mohou být i různé formy psychoterapie zlepšující sebeuvědomování, vcítění a schopnost se lépe rozhodovat.

Krátce o komunikaci s hostilními lidmi

Do značné míry zde platí podobné zásady jako při prevenci násilí vůči zdravotníkům (26) i to, co jsme uvedli výše. Komunikujeme mírumilovné úmysly slovně a zejména mimoslovně (výraz tváře, tón hlasu, vzdálenost). Rozhodně se vyhneme eskalující konfliktům, namísto nich lze použít například techniku „otevřených dveří“. Na kritiku místo odporování a rozčilování lze například říci: „Ano, chápu, že to tak můžete cítit …“

Konfrontace a přílišná direktivnost u hostilních pacientů navíc zhoršují výsledky léčby. V této souvislosti upozorňujeme na významnou práci, která ukazuje, že u pacientů se sklonem k hněvu a silným obranným reakcím zhoršuje konfrontace výsledky léčby (27). Vhodnější je pracovat elegantněji. Následuje příklad.

• A: Kdyby vám záleželo na rodině, tak přestanete pít. (Konfrontační přístup vyvolávající obrannou hostilní reakci, kterou se pacient brání pocitům viny.)

• B: Řekněme, že se rozhodnete překonat problém s alkoholem. Zlepší to váš rodinný život? (Přístup používaný v motivační terapii umožňující pacientovi se rozhodnout pro to, co je výhodné, aniž by byl kritizován. Navíc se tak zlepšuje terapeutický vztah i spolupráce při léčbě.)

Dodáváme, že podle citovaných autorů by konfrontace by mohla být vhodná u pacientů se sklonem k popírání a potlačování emocí. Vhodně použitá konfrontace však zlepšuje výsledky léčby mnohem méně, než o kolik zhorší výsledky léčby nevhodně použitá konfrontace (27). Toto zjištění je prakticky velmi významné, protože hostilita je rizikovým faktorem pro vznik návykových nemocí. Jinak řečeno výskyt hostility bude u lidí s návykovými nemocemi patrně vyšší než v běžné populaci.

Komunikace s hostilním a potenciálně agresivním pacientem

• Dbát na vhodnou mimoslovní komunikaci. Udržovat bezpečnou vzdálenost, hovořit klidně, ne hlasitě, nepoužívat prudká gesta a pohyby.
• Pokud možno nebýt s pacientem o samotě.
• Mít možnost přivolat pomoc.
• Je lépe být blíže dveřím.
• Smích a humor mohou být užitečné, ale jen tehdy, pokud si je pacient nevyloží jako posměch. Totéž platí o úsměvu. Někdy je proto vhodnější uvolněný a neutrální výraz tváře.
• Nemít v ordinaci nebezpečné předměty.
• Pozor na známky agrese: slovní agrese, neklid, upřený pohled, přibližování se.
• Sdělení má být jednoduché a jednoznačné.
• Pomáhá i oslovovat pacienta jménem, případně „pane“.
• Někdy je vhodné varovat před následky agrese.
• Pacientovi nabídnout, aby se posadil (útok ze sedu je málo pravděpodobný).
• Při značném riziku (např. zbraň) volat policii.
• Je-li to nutné, zasahovat v dostatečném počtu.
• Farmakologická léčba bere v úvahu případné interakce, například s alkoholem, jestliže je pacient pod jeho vlivem.
• Incident je vhodné dokumentovat, ale až dodatečně po zvládnutí situace, nedělat si poznámky během interakce s pacientem.
• Pacienta se fyzicky nedotýkat (ani v rámci snahy ho zklidnit), případně ho o doteku (např. v rámci tělesného vyšetření) předem informovat.

Souhrn a závěr

Hostilita (nepřátelské naladění vůči světu i sobě) s sebou nese značná zdravotní rizika, mimo jiné i vyšší riziko srdečních onemocnění. Nabízíme některá doporučení k oslabení hostility a zmiňujeme se o komunikaci s hostilním pacientem a varujeme u nich před konfrontačními strategiemi. Výskyt hostility u lidí s návykovými nemocemi je patrně vyšší než v běžné populaci, protože hostilita představuje jeden z rizikových faktorů těchto onemocnění.

MUDr. Karel Nešpor, CSc.

Ústavní 91, 181 02 Praha 8

Psychiatrická léčebna Bohnice

fax: +420 284 016 279, e-mail: nespor.k@seznam.cz

www.drnespor.eu, www.youtube.com/drnespor