Laureáti Nobelovy ceny

Gerhard Domagk

(1895–1964)

Gerhard Domagk se narodil 30. října 1895 v městě Lagow (Brandenburg) v Německu jako syn učitele. Studoval na vědecky orientovaném gymnáziu a po prvním semestru studia medicíny v Kielu nastoupil jako dobrovolník do armády, kde sloužil v jednotce granátníků. V prosinci 1914 byl raněn a převelen ke zdravotnické službě, u které sloužil po celou válku – mezi jiným i v Rusku v nemocnicích pro léčbu cholery, tyfu, úplavice a jiných infekčních nemocí. Tato zkušenost ho zásadně ovlivnila na celý život. Uvědomil si, jak jsou chirurgické zákroky při léčbě infekčních nemocí neúčinné. Po válce pokračoval ve studiu na Lékařské fakultě v Kielu. Po promoci v roce 1921 pracoval v laboratoři Maxe Bergera na problematice kreatinu a kreatininu a později na metabolických rozborech a analýzách u profesora Hope-Staylera a Emmericha.

V roce 1923 se přestěhoval do Greifswaldu, kde se stal asistentem profesora Walter Grosse (1878–1933). O rok později se zde habilitoval v ústavu patologické anatomie. Roku 1925 odešel s Grossem na univerzitu v Münsteru, kde se v roce 1928 stal profesorem patologické anatomie a kde působil až do konce své kariéry.

Domagk pracoval ve 30. letech minulého století jako vedoucí bakteriologického výzkumného ústavu I. G. Farbenindustrie ve Wuppertalu-Elberfeldu. Již od své habilitace se pokoušel najít cestu ke zvýšení přirozených obranných sil těla a účinně ničit patogenní bakterie. V roce 1932 dostal k léčebnému vyzkoušení sulfonamidovou sloučeninu Prontosil rubrum, který syntetizovali jeho kolegové Fritz Mietzsch a Josef Klarer. Ti se vrátili zpět k pokusům Paula Ehrlicha, který se pokoušel ničit bakterie barvivy. Domagk při pokusech na streptokoky infikovaných myších již po dvou dnech pozoroval, že došlo k vymizení koků a zmizelo i poškození buněk. Prvním pacientem se stala Domagkova dcera, které otec podáním Prontosilu zachránil končetinu před amputací. Svoje výsledky však zveřejnil až v roce 1935 ve svém článku „Příspěvek k chemoterapii infekčních nemocí“ publikovaném v Deutche medizinische Wochenschrift, kdy si byl s účinky léku zcela jist. Tím uvedl do medicíny Prontosil, první klinicky zkoušený sulfonamid.

Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu, která mu byla v roce 1939 za tyto objevy udělena, nemohl Domagk kvůli německým nařízením hitlerovského Německa přijmout. Osobně ji převzal až po druhé světové válce v roce 1947. Ve Stockholmu obdržel diplom a medaili, přednesl svoji přednášku, ale finanční částka mu již nepřipadla.

Domagk se dále významně podílel na zavedení přípravku Conteben, který byl používán od roku 1949 k léčbě tuberkulózy. Až do své smrti se věnoval výzkumu léčby tuberkulózy a chemoterapii nádorů.

Za jeho významné výzkumy se mu vedle Nobelovy ceny dostala řada vědeckých ocenění a vyznamenání. Obdržel čestné doktoráty na univerzitách v Boloni, Münsteru, Cordobě, Limě, Buenos Aires a Giessenu. Byl vyznamenán Zlatou plaketou a cenou Paula Ehrlicha (1956) a byl jmenován zahraničním členem British Academy of Science a Royal Society (1959). Oceněn se mu dostalo i ve Španělsku a Japonsku.

V roce 1925 se oženil s Gertrudou Strübe, se kterou měl tři syny a jednu dceru. Domagk nejraději relaxoval při malování obrazů. Zemřel 24. dubna 1964 na srdeční selhání.

Pro Domagkovu mimořádnou vědeckou zvídavost a humanistický postoj je příznačné, co napsal na konci svého života: „Kdybych mohl začít znovu, stal bych se pravděpodobně psychiatrem a zkoumal bych hlavní příčiny duševních chorob, které jsou nejstrašnějším problémem naší doby.“

Zdroj: Dictionary of Scientific Biography IV (1970–1981); The McGraw-Hill Encyclopedia of World Biography 1973; Kronika medicíny. Praha, Fortuna print, 1994.

The Nobel Prize Internet Archive; internet.

MUDr. Olga Procházková

Lékařská fakulta UK

Šimkova 870, 500 38 Hradec Králové 1

e-mail: proch@lfhk.cuni.cz