Laureáti Nobelovy ceny

Henrik Carl Peter Dam

(1895–1976)

Nositeli Nobelovy ceny za medicínu v roce 1943 se stali Henrik Dam a Edward Adalbert Doisy za objev chemické a biologické podstaty vitaminu K.

Henrik Carl Peter Dam se narodil 21. února 1895 v Kodani v rodině lékárníka Emila Dama, který napsal dějiny lékáren v Dánsku. Matka Emilie Peterson Dam byla učitelka.

Dam vystudoval v rodném městě polytechniku (1920) a tři roky pracoval na Královské zemědělské a veterinární škole. Dalších pět let strávil jako asistent ve fyziologické laboratoři Kodaňské univerzity. V roce 1928 se zde stal odborným asistentem a o rok později docentem biochemie. Tento post zastával do roku 1941. V tomto období studoval Dam v cizině nejdříve mikrochemii v rakouském Štýrském Hradci (1925) u nositele Nobelovy ceny za chemii Fritze Pregla (1923) a v letech 1932–1933 ve Freiburgu u Rudolfa Schoenheimera v Rockefellerově nadaci. V roce 1934 mu byl udělen na univerzitě v Kodani doktorát z biochemie. Následovala spolupráce se švýcarským chemikem Paulem Xarrerem nositelem Nobelovy ceny za chemii (1937). Dam se specializoval na nutrici. V roce 1925 se oženil s Inger Olsen.

Koncem 20. let začal Dam experimentovat na slepicích s cílem zjistit, jak zvířata syntetizují cholesterol. Po syntetické dietě začala zvířata krvácet podobně jako při skorbutu. Dam přidal do diety citrusové plody, ale s nevalným efektem. Po dalších experimentech došel v roce 1934 k závěru, že musí existovat vitamin se schopností srážet krev. Nazval ho vitamin K podle začátečního písmene německého výrazu pro srážení Koagulation. Damův objev se stal životně důležitým při chirurgických výkonech a léčbě novorozenců. V roce 1939 byla Damovi za tento objev udělena cena Christiana Bohra. V následujícím roce odjel pod záštitou Americko-skandinávské nadace na přednáškovou cestu do Kanady a USA. Během jeho návštěvy napadlo Německo Dánsko a Dam se rozhodl zůstat v Americe, kde se stal vědeckým pracovníkem na univerzitě v Rochestru.

V roce 1943 se Nobelův výbor rozhodl předávat Nobelovy ceny v New Yorku a Dam, který byl na Nobelovu cenu navržen Heymansem, ji zde společně s americkým vědcem Doisym převzal. V zajímavé nobelovské přednášce „The discovery of vitamin K, its biological functions and therapeutical application“ vysvětluje nutnost vitaminu K pro tvorbu protrombinu, jež je součástí mechanismu srážení krve a brání tak vnitřnímu krvácení.

V roce 1945 se stal Dam členem Rockefellerova ústavu pro lékařský výzkum. Po osvobození Dánska se v roce 1946 vrátil do vlasti, kde přijal místo vedoucího ústavu biologie polytechnického institutu v Kodani, které mu bylo v roce 1941 za jeho absence přiděleno. V roce 1949 se do USA vrátil na tříměsíční přednáškový pobyt o vitaminu E.

Dam byl v roce 1956 jmenován vedoucím Dánského veřejného výzkumného institutu, byl členem řady vědeckých společností včetně American Institute of Nutrition, Society for experimental Biology and medicine, Dánské královské společnosti věd, American Botanical Society a dalších. Během svého života publikoval více než sto prací o vitaminu K, vitaminu E, cholesterolu a dalších.

Henrik Dam zemřel v Kodani dne 17. dubna 1976 ve věku 81 let.

Edward Adalbert Doisy

(1893–1986)

Zatímco Dam objasnil především biologické vlastnosti vitaminu K, Edward Adalbert Doisy prozkoumal jeho chemické složení. Jejich objevy vedly k výrobě umělého vitaminu K, který je úspěšně používán v lékařské praxi.

Edward Adalbert Doisyse narodil 13. listopadu 1893 v Hume (Illinois) v USA. V roce 1914 dokončil bakalářské studium na univerzitě v Champaign (Illinois) a v roce 1916 magisterské. Svá studia během 1. světové války na dva roky přerušil a odešel do armády. Po válce získal titul Ph.D. na lékařské fakultě Harwardské univerzity. Jeho akademický postup byl strmý. Do roku 1923 působil jako docent na lékařské fakultě Washingtonovy univerzity v Saint Louis a poté až do konce pracovní kariéry na téže lékařské fakultě jako vedoucí ústavu biochemie. Zároveň pracoval jako biochemik v nemocnici Saint Marry.

Dvanáct let (1922–1934) spolupracoval s biologem Edgarem Allenem na studiu ovariálního systému u myší a krys. Podílel se na výzkumu izolace prvního krystalického estrogenu estronu a později ještě izoloval další dva produkty estriol a estradiol-17 (b.beta), a tak přispěl k léčbě hormonálního deficitu estrogenů.

V roce 1936 inspirován objevem Dama se pokouší izolovat antihemoragický faktor. Během tří let se mu podařilo se spolupracovníky zjistit, že podstatnou složkou tohoto vitaminu jsou deriváty metylnaftochinonu odlišující se navzájem bočným řetězcem a vyskytujících se ve dvou formách K1 a K2. Nejdříve je izoloval a poté i syntetizoval (menadiol). Doisy při svých výzkumech uvedl v praxi vědeckou a finanční spolupráci mezi univerzitou a průmyslem.

V roce 1943 společně s Damem obdržel za objev chemické a biologické podstaty vitaminu K Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Jejich objev měl veliký klinický dopad.

Doisyho vědecký tým se podílel na řadě dalších výzkumů, podařilo se mu též vyvinout vysoce účinnou formu inzulínu. Doisy se těšil v St. Louis veliké úctě, byl jmenován emeritním profesorem a emeritním ředitelem ústavu. Byl oceněn řadou medailí a je po něm pojmenováno několik budov a institucí. Za přínos vědě mu bylo uděleno členství v mnoha společnostech, byl členem Národní Akademie věd (1938). V roce 1941 byl oceněn medailí Willard Gibbse, nejvyšším oceněním v chemických vědách v Americe. Byl prezidentem Americké společnosti biologických chemiků (1943–1945) a Endokrinologické společnosti (1949).

S první ženou Alice Ackert Doisy (†1964) měl čtyři syny (biochemika a tři lékaře). Po jeho smrti darovala jeho rodina 30 milionů dolarů na stavbu biomedicínského výzkumného centra univerzity St. Louis.

Edward Adalbert Doisy zemřel 23. října 1986 ve věku nedožitých 93 let.

Zdroje: Dictionary of Scientific Biography IV (1970–1981); The McGraw-Hill Encyclopedia of World Biography 1973; The Nobel Prize Internet Archive; internet.

MUDr. Olga Procházková

Lékařská fakulta UK

Šimkova 870, 500 38 Hradec Králové

e-mail: proch@lfhk.cuni.cz