Odešel plk. v. v. prof. MUDr. Milan Dostál, CSc.

V ranních hodinách 25. března 2009 odešel ve spánku významný český radiobiolog plk. v. v. prof. MUDr. Milan Dostál, CSc.

Narodil se 13. září 1925 v Pardubicích v rodině důstojníka. V roce 1943 maturoval v Pardubicích. Po středoškolských studiích byl totálně nasazen jako pomocný dělník v továrně Explosia v Semtíně. Tam začala i jeho ilegální činnost, která byla počátkem června 1944 prozrazena. Skrýval se na Moravě, unikl na Slovensko, kde byl 29. června 1944 zatčen, předán zpět do protektorátu Čechy a Morava do rukou gestapa. Prošel několika věznicemi gestapa v Horní Lidči, ve Zlíně a v Pardubicích, odkud byl odeslán 18. října 1944 do soudní vazby do Drážďan. Byl obžalován ze zemězrady, velezrady a z rozkládání říšské branné moci a souzen 8. listopadu 1944 před 1. senátem lidového soudu z Berlína. Protože nikoho ze spolupracovníků nevyzradil a před soudem stál sám, bylo vynesení rozsudku odročeno na druhé zasedání, k němuž v důsledku bombardování Drážďan spojeneckým letectvem již nedošlo. Do 22. února 1945 byl vězněn v Drážďanech, posléze v Lipsku a po 7. dubnu opět v Drážďanech. Nakonec byl osvobozen Rudou armádou ve věznici v Bad Schandau, kam byl transportován pěším pochodem smrti. Domů se vrátil 19. května 1945 s podlomeným zdravím po dlouhodobém nedostatku jídla a po toxické úplavici. Po zotavení začal studovat medicínu na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ve 2. ročníku se stal vojenským stipendistou a po ukončení 4. ročníku přešel na lékařskou fakultu Masarykovy Univerzity v Brně již jako příslušník Vojenské lékařské akademie, kterou ukončil promocí s výtečným prospěchem v březnu 1951. Po absolvování postgraduálního školení v Ústřední vojenské nemocnici v Praze přišel v roce 1952 na katedru farmakologie Vojenské lékařské akademie J. E. Purkyně v Hradci Králové. Soustředil se na analýzu změn centrálně tlumivých účinků analgetik při akutní nemoci z ozáření a věnoval se výuce farmakologie. Spolu s dalšími spolupracovníky vydal několik skript.

Po zrušení Vojenské lékařské akademie a vzniku Vojenského lékařského výzkumného a doškolovacího ústavu J. E. Purkyně se od roku 1958 na novém radiobiologickém pracovišti vedeného prof. MUDr. J. Mrázem věnoval problematice chemické radioprotekce. V roce 1975 se sám stal vedoucím katedry radiobiologie a hlavním odborníkem zdravotnické služby pro obor vojenské radiobiologie.

V roce 1967 obhájil na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy kandidátskou dizertační práci „Ochranná účinnost cystaminu před ozářením“ v oboru farmakologie. V roce 1977 se stal docentem a v roce 1984 byl jmenován profesorem pro obor biofyzika.

V čele katedry radiobiologie VLVDÚ JEP působil až do roku 1985. Na celostátní úrovni vedl důležitý výzkumný program v oblasti ochrany před účinky ionizujícího záření jaderných zbraní za války. Orientoval výzkum katedry jak na ochranu před účinky záření, tak na otázky účinné komplexní léčby radiačního poškození. V období nebezpečí použití neutronových zbraní dokázal vytvořit rozsáhlý mezirezortní výzkumný program ve spolupráci se všemi významnými fyzikálními, biofyzikálními a radiobiologickými centry v Československé socialistické republice a uskutečnit řadu experimentálních studií v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži. Tehdejší utajení takového vědecko-výzkumného projektu nedovolilo rozsáhlou prezentaci těchto výsledků. Přesto zásadní výsledky byly řešitelem a jeho spolupracovníky předneseny na prestižních fórech Evropské radiobiologické společnosti a zasedání společnosti Radiation Research a zčásti publikovány v českém odborném písemnictví.

Katedra radiobiologie pod jeho vedením se rozsáhlou expertizní činností podílela na přípravě zdravotnických pracovníků jaderných elektráren v Jaslovských Bohunicích i v Dukovanech. Profesor MUDr. Milan Dostál byl se svými spolupracovníky uznávaným konzultantem při přípravě zdravotnického zabezpečení jaderných elektráren pro případy nejrůznějších havarijních situací. K takovému cíli dokázal získat ke spolupráci nejlepší specialisty z oborů dozimetrie záření, radiační hygieny, hematologie apod. Je i jeho zásluhou, vedle prof. MUDr. J. Vaňáska, CSc. a prof. MUDr. M. Bláhy, CSc., že v Hradci Králové vzniklo již v 70. letech minulého století první specializované centrum pro léčbu těžkých dřeňových útlumů krvetvorby.

Přes neúnavnou vědecko-výzkumnou práci se s velkou intenzitou soustředil i na pedagogickou činnost katedry. Reorganizoval výuku pro mediky a řadu postgraduálních kurzů. Byl hlavním tvůrcem při zpracování první dvoudílné učebnice Vojenské radiobiologie.

Řadu let působil v řídících orgánech ČSAV, konkrétně v Radě programu státního plánu základního výzkumu ČSAV a SAV, kde reprezentoval vědecko-výzkumnou základnu tehdejší ČSLA.

Ve své publikační činnosti (celkem na 150 publikací) přešel od prací farmakologického charakteru na problematiku chemické radioprotekce a od roku 1975 na širší oblast, v souladu s rozsáhlou činností katedry radiobiologie v ochraně před účinky ionizujícího záření. K experimentálnímu řešení problematiky zevního ozáření i kontaminace organismu radionuklidy využíval progresivních výpočetních metod, především metodu isodol a testu aditivity při analýze kombinací léků a jejich optimálnímu výběru do účinných kombinací. Při nejrůznějších obhajobách byl vášnivým a zasvěceným diskutérem, velmi náročným, ale spravedlivým oponentem. Tomu všemu učil i mladší.

Zodpovědná pedagogická a tvůrčí vědecká práce byly po zásluze oceňovány. Prof. Dostál obdržel řadu vojenských medailí i státní vyznamenání. Za aktivní přínos k činnosti tehdejší České společnosti nukleární medicíny a radiační hygieny mu byla v roce 1980 udělena medaile České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. V říjnu 2005 byl jejím předsednictvem jmenován, na návrh Společnosti pro radiobiologii a krizové plánování, čestným členem ČLS JEP.

Po prof. MUDr. Milanu Dostálovi, CSc. zůstalo prázdné místo nejen v rodině, ale i mezi jeho spolupracovníky a žáky. Byl nejen uznávaným odborníkem, ale rovněž laskavým a čestným člověkem, který dokázal každého vyslechnout a pomohl, jak nejvíce mohl. Nikdy se nezpronevěřil svým ideám a zásadám.

Čest jeho památce.

prof. MUDr. Leoš Navrátil, CSc. a prof. MUDr. Pavel Kuna, DrSc.

Společnost pro radiobiologii a krizové plánování ČLS JEP