Úvodník

Vážení a milí čtenáři,

otevíráte první číslo Časopisu lékařů českých v roce 2010. Konec roku je časem vyzývajícím k ohlédnutí a bilancování a dovolte mi konstatovat, že rok 2009 byl pro náš časopis úspěšný. Rozeslání prvních dvou čísel časopisu všem členům České lékařské společnosti zvýšilo zájem o časopis, a to čtenářů i autorů. Byla započata digitalizace časopisu, která je nezbytným předpokladem jeho dalšího rozvoje. Domácí stránku Časopisu lékařů českých již dnes navštíví měsíčně kolem 3000 zájemců.

Čeští lékaři a jejich nejstarší časopis však nežijí ve vzduchoprázdnu a velmi se jich dotýká veřejné dění. V tomto směru nebyl rok 2009 pro naši zemi rokem dobrým. Česká politická reprezentace předvedla nové vrcholy bezskrupulózního populismu, nezodpovědnosti a neschopnosti. Korupce úspěšně bují, Česká republika se propracovala opět o několik příček hlouběji a je dnes v tomto ohledu za řadou afrických států, které mnozí z nás stěží naleznou na mapě. Odhaduje se, že v kapsách korupčníků končí 20 % hrubého národního důchodu, tedy více, než činí deficit našeho státního rozpočtu. To, že v Rusku představuje podobné číslo dle různých odhadů 50–70 %, by nás utěšovat nemělo.

Aféra na plzeňské právnické fakultě ukázala, že hniloba a korupce začaly pronikat i do vysokého školství, a ti, kterým je trnem v oku nezávislost českých vysokých škol a kteří by je chtěli dostat pod kuratelu stranických sekretariátů a jejich vedení by rádi přeměnili v úložiště vysloužilých politiků, generalizují plzeňský problém a berou si ho jako záminku pro likvidaci vysokoškolské samosprávy. Ekonomická recese má svůj dopad i do oblasti zdravotnictví a zdá se, že v roce 2010 budou mnozí zejména ambulantní lékaři postaveni před volbu buď odmítat nemocné nad jistý nízký limit,nebo je léčit na vlastní náklady. Politici jako obvykle nemají odvahu nazvat věci pravým jménem a vysvětlit občanům, že zejména v době ekonomického nedostatku nelze poskytovat zdravotnické služby na evropské úrovni a přitom udržovat iluzi bezplatného zdravotnictví. Dlouho potřebná reforma českého zdravotnictví je v nedohlednu a mladí lékaři, znechucení současnou realitou, ve stále rostoucím počtu odcházejí do zemí s lepšími pracovními podmínkami. Na jejich místa se snaží dostat lékaři ze zemí bývalého Sovětského svazu, jejichž znalosti či spíše neznalosti jsou v průměru neuvěřitelné. Ctižádostiví, avšak méně schopní či méně pilní kolegové, kteří nedokáží získat vědecko-pedagogické tituly na domácích fakultách, podnikají za tímto účelem turistické zájezdy směrem východním a zřídka se vracejí s prázdnou. Neodvolatelní soudci vynášejí rozsudky, nad kterými vyvstává otázka, zda nebyl soudce zastrašen mafií nebo zda prostě nedostal zaplaceno. Občané znechucení veřejným děním se opět jako kdysi stahují do soukromí chat a chalup a odmítají chodit k volbám, protože nikomu z politiků nevěří.

V obecném marasmu lze ovšem nalézt i skutečností potěšitelné. Kontrola délky studia, provedená v rámci ministerského nařízení i na lékařských fakultách, ukázala to, co všichni víme – medicínu u nás nelze vystudovat za prázdniny, ba ani za pět let (zde by mohl být výjimkou případ superpilného génia). Lékařské fakulty si dokázaly udržet – podobně jako tomu bylo v dobách totality – svou kvalitu i uprostřed úpadku podporovaného vše relativizujícími postmoderními filozofy. Čeští lékaři se průběžně vzdělávají a udržují si velmi dobrou odbornou úroveň ve společnosti, která se zdá cíleně potlačovat pozitivní vzory a jejímiž idoly jsou prázdní žvanilové a televizní baviči. Z České lékařské komory, která se léta prezentovala jako filiálka jedné politické strany, přece jen v poslední době zaznívají realističtější hlasy. Univerzita Karlova dokázala v posledních letech postoupit asi o sto příček ve srovnávacím hodnocení světových univerzit.

Bohužel, negativní aspekty veřejného života převažují. Lékaři se u nás tradičně těší značné prestiži, která sice neodpovídá jejich materiálnímu postavení, ale vychází z obecného uznání jejich práce. Neměli bychom rezignovat na svou nedeklarovanou společenskou úlohu a měli bychom se zřetelněji vyjadřovat k věcem veřejným. Nedovolme různým šíbrům a tunelářům, aby za lhostejného přihlížení publika beztrestně devastovali tuto zemi. Přijměme svůj díl odpovědnosti za stav věcí veřejných a nemlčme. Snad se nám podaří přispět k tomu, aby rok 2010 byl ve veřejné sféře lepší než ten minulý. Přeji vám k tomu mnoho zdraví, spokojenosti a pracovních úspěchů.

prof. MUDr. Jiří Horák, CSc.

vedoucí redaktor Časopisu lékařů českých