Patnáctý ročník sympozia s názvem Onkologie v gynekologii a mammologii

Brno, 8. a 9. ledna 2010

Jak vznikla tradice tohoto setkání

Před patnácti lety jsem odešla z Masarykova onkologického ústavu a nastoupila jsem na oddělení radioterapie, které bylo umístěno v prostorách tehdejší Fakultní porodnice. Dlouholetou tradicí zde byla léčba ženských pohlavních orgánů a v době, kdy jsem nastoupila, se začínalo nově i s léčbou karcinomu prsu. Mammodiagnostika zde byla na výborné úrovni, zejména díky primářce MUDr. Zdeňce Kudličkové, CSc., která se touto problematikou celou řadu let zabývala v Masarykově onkologickém ústavu v Brně. Brzy se začal formovat tým odborníků, kteří se pravidelně scházeli na mammárních komisích.

Na novém pracovišti jsem si velice intenzivně uvědomovala zvýšenou potřebu vzájemné komunikace a větší spolupráce i s gynekology a ostatními odbornými lékaři, kteří se zde o pacientky s karcinomem prsu a gynekologickými malignitami starali. Stejně důležité bylo též sledování novinek týkajících se jak diagnostiky, tak terapie a zejména jejich co nejrychlejší zavádění do klinické praxe. Tak se zrodil nápad uspořádat sympozium, které by tyto cíle pomohlo naplnit. Zpočátku měla dvoudenní akce především edukační charakter, nicméně rychle získala mezi onkology, gynekology, chirurgy, mammodiagnostiky a histopatology na oblibě. Hlavním důvodem byla zejména skutečnost, že se nám podařilo sehnat do role speakerů přední uznávané české odborníky.

Témata

Jak již jsem se zmínila a jak též z názvu sympozia vyplývá, je tematické zaměření poměrně úzké. Odborný program se týká v podstavě šesti diagnóz (karcinom prsu, vaječníků, dělohy, hrdla děložního, pochvy a zevního ženského genitálu). Z počátku jsem měla strach, že se témata i prezentace začnou opakovat.

Nakonec se však ukázalo, že úzké odborné zaměření naší akce je naopak výhodou. Pravidelně se zde totiž setkává zhruba kolem 200 odborníků z celé České i Slovenské republiky a díky tomuto stálému složení je možné se v dané problematice velice rychle posunovat dopředu, navazovat na již diskutované kontroverze a vyměňovat si zkušenosti s předními českými i slovenskými kapacitami, jako je např. prof. L. Rob, prof. J. Žaloudík, prof. L. Petruželka, doc. J. Fínek, doc. B. Svoboda, prof. D. Cibula, doc. J. Špaček, prof. J. Petera, prim. M. Skovajsová, prim. H. Bartoňková, prim. K. Petráková, doc. J. Gatěk, MUDr. P. Jandík, doc. L. Masák, prof. L. Jurga, doc. V. Bella a další.

V prvních ročnících jsme začínali úplným bazálem – vyjasnění si kritérií jednotlivých stadií onemocnění, klasických rizikových, prognostických a prediktivních faktorů, dále jsme diskutovali diagnostické postupy a léčebné standardy u jednotlivých stadií, až jsme se postupně dostali až k dnešnímu modelu, kdy dáváme stále větší prostor kontroverznějším okrajovým tématům, na které mohou mít zástupci jednotlivých oborů různý názor, nebo diskutujeme o hraničních případech, abychom se vzájemně obohatili o své zkušenosti z praxe. Mezi oblíbené přednášky patří také stručná shrnutí výsledků nejnovějších studií, které byly většinou nedlouho před tím prezentovány na významných zahraničních kongresech. V tomto případě je naším cílem dostat novinky z klinického výzkumu co nejrychleji do běžné každodenní praxe.

Téma letošního ročníku

Jedním z hlavních témat letošního gynekologicko-mammologického sympozia byla individualizace léčby versus její standardizace. Po obojím se dnes velmi volá, ale otázka zní – jak spojit požadavek na individuální přístup k nemocnému a na druhé straně nutnost řídit se doporučenými postupy, které nesmějí být podkročeny. Jak vyplynulo z řady přednášek, nové prognostické a prediktivní faktory nám do budoucna umožní ještě výraznější stratifikaci nemocných do jednotlivých podskupin a díky tomu bude možné lépe odhadnout, která terapie je neúčinnější. Dojde tím vlastně k dalšímu rozdělení pacientů jen podle bohatší škály kritérií.

Co by mělo být skutečně striktně individualizováno, je zejména psychologický přístup k danému nemocnému. Zde vidím obrovský prostor ke zlepšení. Jednou z možností jak zlepšení dosáhnout je například zajištění přímé vazby – jeden pacient – jeden ošetřující lékař. Přesto, že se to může zdát jako naprosto logické a jasné, na řadě pracovišť (zejména větších) tato praxe nefunguje a dle mého názoru je to obrovská škoda i chyba. Jedině v situaci, kdy má pacient jednoho hlavního ošetřujícího lékaře, který ho vede od stanovení diagnózy celou léčbou, je možné navázaní důvěryhodného a kvalitního vztahu mezi nemocným a jeho lékařem. Přitom jde o mechanismus, který funguje zcela jednoznačně oboustranně. Pacient získává důvěru, lékař tím pádem obrovskou motivaci. Staneme-li se v této oblasti úspěšnější, nebudeme tak často svědky příklonu našich pacientů k radám různým léčitelů. Alternativní medicína může mít za určitých podmínek svůj význam, ale v onkologii nikoliv jako hlavní léčebná metoda.

Dále zde bylo poměrně široce diskutováno na kontroverzní téma jak velká má být šířka zdravého lemu tkáně, která by měla být odstraněna spolu s tumorem prsu, aby se minimalizovaly recidivy nádoru. Na jednu stranu se v této souvislosti zvažuje chirurgická radikalita výkonu a na druhou stranu možný vznik lokálních rekurencí, v neposlední řadě je důležité také estetické hledisko celé operace. Je zajímavé, že názory amerických a evropských odborníků nejsou zcela shodné. Zajímavé proto bylo porovnat výsledky zahraničních studií se soubory našich pracovišť a zkušenostmi českých chirurgů.

V gynekologické sekci se navazovalo na výstupy XIII. Bauerových dnů, které proběhly koncem listopadu loňského roku pod vedením prof. Lukáše Roba. Řešila se otázka jednak nové klasifikace FIGO gynekologických nádorů a dále z toho vyplývajících nových standardů týkajících se diagnostiky a léčby gynekologických malignit. V jednotlivých prezentacích byly nastíněny novinky a kontroverzní problematika a ta pak byla probírána v rámci bohaté diskuze. K závěrům se měli možnost účastníci konference vyjádřit prostřednictvím hlasování.

Co je hlavním cílem této konference

Jak jsem právě naznačila, nezřídka se stává, že výstupy panelových diskuzí, které organizujeme, se stanou podkladem pro změny v odborných doporučeních. Obecně by se ale dalo říci, že jednotlivé prezentace pomáhají usnadnit pochopení dané problematiky napříč jednotlivými odbornostmi, tj., hlavním cílem je přispět k prohloubení komunikace mezi zástupci jednotlivých oborů, kteří se při diagnostice či terapii setkávají s nemocnými s karcinomem prsu a gynekologickými malignitami, k jejich vzájemné spolupráci a napomoci rychlému uvádění výsledků klinických studií do klinické praxe.

Sekce pro nelékaře

Prvních 10 let bylo toto sympozium určeno jen lékařům, ale od 11. ročníku jsem začala organizovat i sekci pro nelékařské zdravotnické profese, což se týká zejména sester, laborantů a jiných vysokoškoláků (např. fyziků, psychologů aj.) pracujících na onkologických pracovištích. Letos proběhl 5. ročník a tematika byla zaměřena zejména na úskalí a přínosy zavádění nových diagnostických a terapeutických metod, psychologickou problematiku týkající se onkologicky nemocných, léčbu lymfedému a problematiku auditů, které probíhají na specializovaných pracovištích.

MUDr. Renata Neumanová, Ph.D.,MBA

Onkologická klinika FN, Olomouc

e-mail: neumanova.ren@volny.cz