Babyboxy v České republice – jak dál?

Souhrn

Babyboxy nejsou sice z hlediska historického novým fenoménem, jejich dnešní existence však přináší celou řadu problémů, a to jak z hlediska odborného, tak i sociálního, etického, také z hlediska legislativy atd. Autoři přinášejí přehled argumentů zastánců babyboxů s jejich kritickým rozborem, dále pak uvádějí argumenty proti babyboxům a shrnují dosavadní zkušenosti s jejich provozováním v České republice. Na závěr pak přinášejí přehled doporučení pro zlepšení současné nedobré situace.

Klíčová slova:
babybox, sociální pediatrie, neonatologie, infanticidie.

Tzv. „babyboxy“ (na Slovensku „hniezda záchrany“) nejsou z historického pohledu žádnou novinkou a ani v rámci evropských zemí nejsme v jejich zavádění ojedinělí. Přesto však babyboxy nejsou zcela bezproblémovou a jednoduchou záležitostí, a to jak z hlediska odborného, psychosociálního, etického, legislativního či technicko-provozního. Zájem o tuto problematiku mezi laickou i odbornou veřejností zvedla v posledním období zejména zpráva o tom, že Výbor pro práva dětí OSN v Ženevě vyzval důrazně Českou republiku, aby ukončila program babyboxů a zaměřila se na takové podpůrné programy, které by pomohly ženám v tísni, aby mohly nadále pečovat o své dítě. Není divu, že si OSN situace všimlo. Síť babyboxů je u nás zřejmě již největší ze všech zemí, kde obdobná zařízení existují (např. Německo s 80 miliony obyvatel má cca 80 schránek, my t.č. 43 při 10 milionech obyvatel, Slovensko má na 5 milionů obyvatel 6 schránek). Současná ekonomická situace a přibývající chudoba nahrávají tomu, aby matky opouštěly své děti. Není však možné chudé matce, aniž by jí byla nabídnuta pomoc, říci „tak dejte dítě do babyboxu“. Právě to mělo OSN svým stanoviskem na mysli.

Představme základní argumentaci zastánců a odpůrců babyboxů.

Pro zavádění babyboxů jsou ponejvíce uváděny především tyto argumenty:

• 1. Jedná se o záchranu života nechtěných dětí, je „upřednostněn život proti smrti“ (rozuměj potrat či infanticidie – zabití novorozence), „právo dítěte na život je na prvním místě před veškerou legislativou“ apod. …

Zkušenosti zemí, kde babybox či obdobná zařízení existují delší dobu, však ukazují, že ani po zavedení schránek na odložení dětí nijak neklesá počet novorozenců usmrcených po porodu a nalezených v popelnici, kontejneru apod. Konečně ani statistika Policie ČR neprokazuje ovlivnění počtu takto nalezených dětí v souvislosti se zaváděním babyboxů. Již cca 2 desetiletí je konstantní počet nalezených zavražděných novorozenců mezi 2–3 ročně, v některých letech (2004, 2005, 2009) nebylo nalezeno žádné takové dítě. Důvodem je to, že matka, která usmrtí své narozené dítě, jedná v afektu, nepříčetnosti, panické hrůze a není schopna domyslet důsledek svého činu, natož aby byla schopna dítě někam odvézt do schránky, byť by byla na každém rohu. Matka, která dítě chce odložit do schránky, musí jednat racionálně, dítě zabalit, vzít, někam odvézt atd. …

• 2. Schránky existovaly již dříve a jsou zavedeny i v současnosti, a to i v rámci zemí Evropské unie

Schránky existovaly již dříve, ale právě existence takovýchto schránek v rámci církevních zařízení evropského středověku bylo vysoce vstřícné gesto v rámci tehdejší společnosti zejména vůči svobodným matkám, tedy ve společenském kontextu, který takovouto ženu za takovouto graviditu fatálně ostrakizoval. Společensky nepřijatelná gravidita znamenala vyloučení matky i dítěte ze společnosti, rodiny, a znamenala tak dříve či později faktickou smrt této dvojice. Takovýto přístup církve tedy znamenal v této době – mluvíme o středověku – významnou pomoc ženě v takovéto situaci. A nízký společenský i právní status dítěte – prakticky až do první poloviny 19. století – byl provázen existencí těchto schránek až do těchto dob.

Dnes je společenský kontext gravidní svobodné ženy či ženy, jejíž gravidita je z jakýchkoliv důvodů jí samotnou či okolím považována jako nežádoucí, zcela jiný, a to benevolentní.

Současná právní situace České republiky umožňuje pak dále řešit situaci dítěte, které se narodilo jako nechtěné, jinými, dále jmenovanými způsoby. Toto vše ve středověku neexistovalo, proto argumentace „tradicí“ schránek je zcela zcestná – srovnáváme totiž takto nesrovnatelné společensky i legálně.

Argument, že tyto schránky jsou zavedeny ve státech Evropské unie je pravdivý – v Německu, Rakousku, Francii a také ve Švýcarsku dnes opět existují. Zkušenosti z těchto zemí však ukazují, že zkušenosti s nimi nejsou tak uspokojivé, jak zastánci schránek uvádějí: generují „děti bez minulosti“, ale jak je uvedeno výše – počet zavražděných novorozenců matkami v těchto zemích po zavedení schránek nikterak neklesl. Tato existence schránek se navíc neopírá o legislativu těchto zemí, jsou zde spíše trpěny a snášeny.

V současnosti zná legislativa České republiky možnost tzv. „utajeného porodu“, který znamená zachování anonymity matky (resp. neprovdané ženy) se současně poskytnutou standardní péčí a zajištěním novorozence. Žena si tedy v žádném případě nemusí řešit svou situaci s nechtěnou graviditou potratem. Kontext tohoto tzv. utajeného porodu však není bez problémů.

Podmínky anonymního porodu, tj. porodu s utajením totožnosti matky, jsou upraveny zákonem č. 422/2004 Sb., § 14. Podle tohoto zákona žena s trvalým pobytem na území České republiky, která porodila dítě a písemně požádala o utajení své osoby v souvislosti s porodem, nejedná-li se o ženu, jejímuž manželu svědčí domněnka otcovství (narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky; narodí-li se dítě ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne potom, kdy její dřívější manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné), má právo na zvláštní ochranu svých osobních údajů. Zdravotnické zařízení je v takovém případě povinno vést zdravotnickou dokumentaci v rozsahu péče související s těhotenstvím a porodem, jejíž součástí jsou osobní údaje této ženy nezbytné k zjištění anamnézy a údaje o onemocnění pacienta, o průběhu a výsledku vyšetření, léčení a o dalších významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta a s postupem při poskytování zdravotní péče. Jméno a příjmení ženy je vedeno odděleně od zdravotnické dokumentace spolu s písemnou žádostí o utajení totožnosti, datem narození a datem porodu. Po skončení hospitalizace se zdravotnická dokumentace o tyto údaje doplní a zapečetí. Otevření takto zapečetěné zdravotnické dokumentace je možné jedině na základě rozhodnutí soudu. Lékaři a příslušníci zdravotnického personálu, kteří v rámci výkonu lékařské péče přišli do styku s osobními údaji ženy podle věty první, jsou povinni o nich zachovávat mlčenlivost.

V případě utajeného porodu se údaje o matce nezapisují ani do knihy narození, vedené matrikou. Zápis dítěte, jehož matka požádala o utajení své osoby v souvislosti s porodem, se do knihy narození provede podle zprávy zdravotnického zařízení, v němž byl porod ukončen. Zdravotnická péče související s těhotenstvím a porodem dítěte se hradí ze zdravotního pojištění dítěte, jehož matka požádala o utajení své osoby v souvislosti s porodem. Tuto péči hradí zdravotní pojišťovna, kterou na základě identifikačních údajů pojištěnce o úhradu požádá příslušné zdravotnické zařízení. Pokud by pisatelka nesdělila zdravotnickému zařízení svoje identifikační údaje, musela by si porod zaplatit. Jméno a příjmení ženy je ve zdravotnickém zařízení vedeno odděleně od zdravotnické dokumentace spolu s písemnou žádostí o utajení, datem narození o nich zachovávat mlčenlivost.

Žena má možnost zanechat dítě v porodnici, žena může také požádat o tzv. diskrétní porod. To znamená, že může v určité době před porodem požádat o přijetí do některého z více než 15 kojeneckých ústavů či dětských domovů, popř. dětských center, kde pobývá do porodu, v příslušné porodnici porodí, odchází domů a dítě bývá po přechodném umístění v zařízení předáno do náhradní rodinné péče. Takovýto způsob má výhodu v tom, že je známa matka, její anamnéza a matka si své rozhodnutí vzdát se dítěte může také po porodu, na rozdíl od umístění do babyboxu, rozmyslet, což se nezřídka děje.

Konečně může matka donést své dítě přímo do některého zařízení, které se pak o dítě postará, aniž by na matce vyžadovalo nějakou identitu.

• 3. Anonymita matky a porodu. Anonymita matky je však již dnes legálně umožněna uvedeným „utajeným porodem“, institut schránky v tomto tedy nepřináší nic nového.

Otevírá se tím však další, a to vysoce závažný, problém – anonymnímu vložení novorozence do schránky musí dle logiky věci předcházet anonymní porod, tedy porod někde mimo ústavní zařízení (což navíc současný právní řád České republiky neumožňuje), tedy porod dítěte bez kvalifikovaného medicínského i ošetřovatelského zázemí, a tato situace může být zásadně ohrožující pro eventuální přežití novorozence (s možnými poruchami porodní adaptace, vrozenou vadou apod.), stejně ale také i pro rodičku. Argumentace zastánců babyboxů touto anonymitou tak vlastně gravidním ženám podsouvá uskutečnění této velmi nebezpečné možnosti rodit někde improvizovaně, bez patřičného odborného zázemí.

Tyto tři hlavní argumenty zastánců schránek lze tedy vyvrátit či zásadně zpochybnit.

Není možné však dále ještě neuvést další argumenty proti existenci schránek:

1. Vložení anonymně porozeného novorozence do schránky by z hlediska současné legislativy České republiky znamenalo trestný čin opuštění dítěte (§ 212 Trestního zákona). Je zřejmé, že nastane jiná situace, než když matka porozené dítě pohodí v přírodě apod., resp. když dítě naopak vloží do babyboxu a očekává, že se ho zdravotníci brzy ujmou; nicméně legislativa toto dnes, přísně vzato, nerozlišuje.
2. Existence takovýchto schránek povede ještě k dalšímu snížení odpovědnosti rodičů za dítě, a to za situace, kdy se naše společnost v této oblasti – sociopatologii rodiny – nachází i bez existence schránek v dosti nedobré situaci. To je velmi závažný argument. Existence těchto schránek skutečně vytváří ve společnosti pocit, že se nechtěné dítě může „kamsi“ snadno a lehce odložit a „systém“ se už o ně náležitě postará.
3. Ve schránce bude nalezeno dítě bez anamnézy rodinné, osobní, „bez minulosti“, což může představovat velký problém jak z hlediska medicínského, tak právního, ale i obecně lidského – je to „nalezenec“ bez jakékoliv identity, vazeb atd. Tato situace jde navíc proti čl. 7 Úmluvy o právech dítěte („…dítě má právo znát od narození svůj genetický původ …“).
4. Z hlediska sociálního, právního i technického zde vznikají další okruhy závažných problémů a otázek, jako např.:
   
   • Bude tato anonymita vratná či nevratná? A pokud bude vratná, do jaké doby (či věku dítěte) by toto bylo možno provést?
   • Co když s tímto postupem, tzn. vložením dítěte do schránky, nebude souhlasit genetický otec dítěte, a to v čase porodu nebo kdykoliv v budoucnu?
   • Dítě má dva rodiče – a zcela v úvahách o babyboxech pomíjíme skutečnost, že existuje ještě druhý rodič, se stejnými právy vůči dítěti.
   • Jak zabránit, aby se do schránky nedostalo starší dítě, než je uvažovaný anonymně porozený novorozenec, tedy kojenec, batole apod.?
   • Jak spolehlivě technicky a organizačně zajistit, aby bylo dítě po vložení do schránky co nejrychleji objeveno? Babyboxy neprocházejí z technického a provozního hlediska žádným schvalováním jako všechny ostatní přístroje a zařízení, které se provozují v rámci zdravotnictví. Jak je garantována „bezchybnost“ jejich provozu (vyhřívání, signalizace apod.)?
   • Kde jsou tyto boxy instalovány? Jen u porodnic? A co když tam bude vloženo starší dítě, než je novorozenec? A co jiné lokality, eventuálně zcela mimo návaznost na zdravotnické zařízení?
   • Jak zajistit, aby do schránky nebyl uložen např. unesený novorozenec?
   • Co když bude do schránky vložen mrtvý/zavražděný novorozenec nebo starší dítě?
   • Jak zajistit, aby bylo možné do schránky vložit pouze novorozence, nikoliv např. zvíře (živé či mrtvé?
   • Neotvírá se tím možnost k nezákonným manipulacím s dětmi včetně obchodování s dětmi, obchodování s tělesnými orgány apod.?
   • Jaký bude další osud těchto „nalezenců“? Odkud čerpají zastánci schránek svou deklarovanou jistotu, že všechny tyto děti budou v co nejkratší době osvojeny? Vždyť se jedná děti „bez minulosti“ a dnes víme, jak podrobně zájemci o adopci zjišťují údaje o biologických rodičích dítěte, které chtějí adoptovat.

Řada těchto protiargumentů již skutečně v praxi nastala (jako např. vložení starších dětí, dítě bylo do boxu vloženo otcem dítěte, v zahraničí došlo k selhání termoregulace a došlo k umrznutí dítěte). Navíc se ukazuje, že některé matky vložením dítěte do babyboxu sledují čistě ekonomický zájem a nemají úmysl se dítěte vzdát. Lze takto přímo hovořit o zneužívání babyboxů (což je možnost konstatovat až pro cca třetinu případů jeho užití!), než o jejich využívání v tom smyslu, kterým argumentují jeho zastánci – tzn. záchrana novorozence.

To konečně ukázala i analýza babyboxů, kterou ve druhé polovině roku 2010 provedlo MPSV a MZ. V podstatě se potvrdila rizika, na která upozorňovaly ve svých stanoviscích již dříve odborné společnosti (Česká pediatrická společnost ČLS JEP, Společnost sociální pediatrie, Českomoravská psychologická společnost, znalci rodinného práva a další). Ukázalo se, že právě v tom období stoupl počet umístěných starších dětí (nejstarší bylo 12 měsíční), o které se pak matky různým způsobem nakonec znovu přihlásily. Některé větší děti tam byly umístěny proto, že sousedé nechtěli dále dítě hlídat, jedno dítě bylo do schránky vloženo otcem, který se o ně také hlásil. V babyboxu bylo dále nalezeno dítě týrané, a jedno dítě s agenezí mozku, které zemřelo 10. den po nalezení.

Analýza dále ukázala, že využití babyboxů je minimální, z tehdy existujících 43 schránek byly nalezeny děti pouze v 11, a to zejména v Praze, Ostravě a Brně, v dalších babyboxech jen ojedinělé dítě. To vedlo k závěru, že by babyboxy měly být umístěny pouze ve velkých městech – např. u fakultních nemocnic, zcela jistě ne mimo zdravotnická zařízení, jak se to ale také děje.

Analýza ukázala také nejasné právní vakuum kolem schránek, kdy jsou zřizovány fyzickou osobou, ale provoz zajišťují a odpovědnost přebírají veřejná zdravotnická zařízení, které pak také nesou další náklady.

Lze tedy shrnout, že babyboxy jsou na hraně – či spíše za hranou – naší platné legislativy. Jsou z hlediska stresové situace gravidní ženy morálně sporným řešením, které se jí takto nabízí. Jsou řešením, které není v souladu se zájmy dítěte/novorozence. Nelze také vyloučit eventuální nedovolenou manipulaci s dítětem.

Vzhledem k této nedobré situaci bylo svoláno koloquium u Michala Kocába, tehdejšího zmocněnce vlády České republiky z pro lidská práva, které se uskutečnilo dne 24. srpna 2010 v Praze a které dalo podnět k uvedené analýze.

Pro další postup v této záležitosti i vzhledem ke zprávě OSN by bylo vhodné zejména následující:

1. úprava legislativy ČR v tomto smyslu, že by zřizování schránek bylo omezeno na velké nemocnice a velká města (celkový počet v republice kolem 10 schránek), a to za přesně definovaných provozně technických podmínek, s jasným vymezením odpovědnosti za zřízení a provoz schránky včetně jejího financování. Vložení dítěte do babyboxu by pak nemělo být trestným činem opuštění dítěte;
2. úprava legislativy „utajeného porodu“ ve smyslu zmírnění jeho podmínek a jeho výraznější propagace jako řešení stresové situace gravidní ženy;
3. výrazná osvětová činnost ve smyslu poučení všech matek o možnostech, kam se obrátit v nouzi včetně možností v limitní situaci, jak se vzdát dítěte, jak uvedeno výše;
4. standardizace provádění a zajištění kontrol babyboxů z hlediska technického (analogicky jako u každého zařízení/přístroje, užívaného ve zdravotnictví);
5. pokládat tuto možnost, tzn. vložení dítěte do babyboxu, jako skutečně limitní a výjimečnou, nepropagovat ji a nenabízet jako snadnou možnost řešení stresové situace gravidní ženy, a také
6. podporovat zejména u dětí a mládeže odpovědný přístup k rodičovství a institutu rodiny.

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

prof. MUDr. Jaroslav Slaný, CSc.

Dětské lékařství MN

Nemocniční 20, 728 80 Ostrava-Fifejdy

fax: +420 596 192 558, e-mail: jaroslav.slany@mnof.cz