Dvojnásobné jubileum nedoceněného profesora J. D. Johna (1764–1814)

Súhrn

Studie upozorňuje na zajímavou osobnost profesora zdravotnické policie a soudního lékařství, historiky neprávem opomíjenou. V loňském roce uplynulo 250 let od Johnova narození a 200 let od jeho smrti. Podává jeho životopis a hodnotí jeho dílo.

Klíčová slova:
J. D. John život – pražská lékařská fakulta – J. D. John dílo

ŽIVOTNÍ OSUDY

Podrobný životopis Johanna Dionysa Johna, napsaný jeho bratrem Ludwigem Aloysem, nalezneme v periodiku naší první učené společnosti (1). Je podobný osudům mnoha tehdejších nadaných chlapců z chudých poměrů, kteří mohli studovat díky svému hudebnímu nadání. John, narozen 18. ledna 1764 v Teplicích, ztratil otce, správce Nostického panství Trmice na Litoměřicku, když mu byly 4 roky. Od útlého dětství se věnoval hudbě a spolu s bratrem se dostal jako zpěvák do dvorní kapely v Drážďanech. Zde získal dobré vzdělání nejen v hudbě (již v 16 letech složil operu, kterou hráli jeho spolužáci), ale i v dalších učebních předmětech. Od školních let byl i literárně činný, psal básně i drobnou prózu. Přivydělával si vyučováním hudby i doučováním dětí v zámožných rodinách. V 17 letech odešel na pražskou univerzitu, aby zde v roce 1782 získal titul magistra filozofie, který byl nutným předpokladem ke studiu na fakultě teologické, právnické i lékařské. Zatím nevíme, proč titul doktora medicíny získal na pražské lékařské fakultě až v roce 1793 (3. září), tedy téměř o 10 let později. Po promoci působil v Praze jako praktický lékař. V roce 1794 přijal místo aktuára v Královské české společnosti nauk. Tuto funkci složil v roce 1796, kdy se rozhodl přesídlit do Teplic.

Od 13. srpna 1795 do 12. září 1796 byl mimořádným profesorem zdravotnické policie a soudního lékařství na pražské lékařské fakultě. V seznamech přednášek nalezneme jeho jméno ve školním roce 1795/1796; svoji přednášku nazval „Die medizinische Polizei und der medizinische Teil der gerichtlichen Arzneikunde“ (Lékařská policie a lékařská část soudního lékařství) (2). Proč na toto prestižní místo resignoval, se dozvídáme z jeho dochovaného přípisu, který adresoval 12. září 1796 guberniu, tehdy nejvyššímu zemskému úřadu, do jehož kompetence spadaly i záležitosti školské. John v něm píše, že 13. srpna roku 1795 úspěšně absolvoval konkurz a získal povolení konat na slavné pražské univerzitě mimořádné přednášky o lékařské policii a soudním lékařství; první přednášku již předložil ke schválení, ale nakonec se rozhodl vzhledem k beznadějným vyhlídkám na zlepšení svých hmotných poměrů v hlavním městě toto opustit a přesídlit do rodných Teplic, kde si je zlepšil. Vidíme, že akademická dráha nejen v přítomnosti, ale ani v minulosti nepatřila k lukrativním zaměstnáním. John ve svém rezignačním přípisu uvedl, že se nevzdá vědecké práce ve svém oboru a to, jak uvidíme, opravdu dodržel (obr. 1) (3). V roce 1797 odešel z Prahy do rodných Teplic, kde působil až do smrti jako lázeňský lékař. Mezi jeho četné pacienty patřili i významní šlechtici a představitelé tehdejšího veřejného života z českých zemí i ze zahraničí. John byl mj. také velmi organizačně zdatný a inicioval v Teplicích sbírku na zřízení špitálu pro chudé. Původně se počítalo s ústavem pro šest nemocných, ale Johnovi se podařilo vybudovat nemocnici s 30 lůžky. Inicioval i stavbu nové radnice a pečlivě sledoval také stav lázeňských pramenů. V roce 1813 se odehrávaly válečné události v bezprostřední blízkosti Teplic. John se obětavě věnoval raněným (za péči o ruské vojáky dostal od cara briliantový prsten) i občanům Teplic, kde se začala šířit morová epidemie. Nakonec onemocněl i sám a zemřel v Teplicích ve svých 50 letech 14. března 1814 jako jedna z četných obětí lékařského povolání.

DÍLO

Ačkoliv Johnovo působení na lékařské fakultě bylo krátké, odborně pracoval a publikoval poté, co z ní odešel až do konce svého života. Zanechal po sobě úctyhodné literární dílo, jakým se mohl v té době vykázat málokterý z jeho univerzitních kolegů, nemluvě o těch, kteří pracovali v různých funkcích v terénu. John byl od počátku své odborné dráhy přitahován oborem, který přivedla na fakulty monarchie osvícenská éra. Panovníci oné doby usilovali o to, aby obyvatelstvo jejich zemí bylo zdravé – práce a bojeschopné a k tomu měla přispět mj. Medizinische Polizei und gerichtliche Arzneikunde (lékařská policie a soudní lékařství). Ona lékařská policie se svým pojetím nejvíce podobala hygieně, která se ovšem jako obor začala objevovat na evropských lékařských fakultách až v poslední čtvrtině 19. století (4).

John začal publikovat v roce 1786, tedy ještě jako pouhý magistr filozofie, ovšem již s vyhraněným zájmem o zdravotnické otázky. V krátkém spisku nazvaném „Über die unverbesserlichen Gebrechen in der Arzneikunde“ (O nenapravitelných nedostatcích v lékařství) pochvalně reagoval na studii slavného švýcarského lékaře S. A. Tissota (1728–1797) podobného obsahu. Za tuto svou odbornou prvotinu prý dokonce obdržel pochvalný dopis od samotného Tissota, ale vzbudil nevůli pražských lékařů, kteří se cítili dotčeni poukazováním na jejich chyby.

Johnovo jméno je ovšem především spojeno s jeho slovníkem, který má bez nadsázky nadčasovou a trvalou hodnotu. Také toto dílo začal vydávat ještě před získání doktorského gradu. „Lexikon der k.k. Medizinalgesetze“ (Slovník lékařských zákonů) vyšel v Praze u Calveho ve čtyřech dílech v letech 1790–1791 a o 5 let později (1796–1798) vyšly tamtéž další dva doplňující díly. Věcná hesla abecedně řazená odkazují na právní normy rakouské monarchie od roku 1230 do konce panování císaře Josefa II., tj. do roku 1790. Slovník se dočkal pochvalného přijetí, citovaný Callisenův slovník uvádí recenze Johnova slovníku v několika číslech čtyř evropských odborných časopisů. Slovník byl doporučován guberniem všem magistrátům, justičním úřadům, hospodářským úředníkům, fyzikům (tj. úředním lékařům), lékařům, ranlékařům a porodním bábám.

V prvním díle (obr. 2) dedikuje John své dílo pražské lékařské fakultě a jmenovitě uvádí tehdejšího děkana fakulty T. Bayera (1737–1808), profesora patologie a lékařské praxe a všechny řádné profesory – A. Sebalda (1753–1799), profesora klinické praxe, chirurga K. Arnolda (1742–1807), botanika J. K. Mikana (1769–1844), přírodovědce J. Zauschnera (1737–1799), porodníka A. Melitsche (1763–1837) a slavného fyziologa G. Prochasku (1749–1820).

O předmluvu v prvním díle požádal John jednoho z tehdy nejznámějších německých lékařů, profesora několika lékařských fakult E. G. Baldingera (1738–1804) (5). Ten se v ní zamyslel nad významem Johnova díla v rámci dobových názorů na důležitost a potřebnost prací přispívajících ke zlepšení odborné úrovně osob pracujících ve zdravotnictví, a tím i úrovně veřejného zdravotnictví, které má rozhodující úlohu ve zlepšení zdravotního stavu obyvatel.

Proč si John vybral právě Baldingera, aby uvedl jeho životní dílo, se dosud nepodařilo zjistit. Sám John uveřejnil rozsáhlou předmluvu (17 stran) ke svému slovníku až ve druhém díle. Objasňuje v ní, co ho vedlo k vydání tohoto díla, a zdůrazňuje, jak obtížná byla práce na tomto širokém poli, kde se nemohl opřít o žádné předchůdce. Aby měli uživatelé pohodlnou práci se slovníkem, volil abecední řazení věcných hesel a do čtvrtého dílu vložil také seznam sebraných zákonů řazený chronologicky.

John byl odhodlán dále pracovat na doplňování slovníku, ale chuť k práci mu v roce 1799 vzalo vydání obdobného díla z pera P. J. Ferro (1753–1809). Tento státní rada pro zdravotní záležitosti a vídeňský městský fyzik, který se mj. velmi zasloužil o rozšíření očkování proti neštovicím, vydal dvoudílnou publikaci, která přinášela v chronologickém pořadí rakouská zdravotní nařízení od počátku devadesátých let 18. století do doby vydání této publikace. První díl vyšel v roce 1798 a obsahoval právní normy vydané v letech 1792–1797, druhý díl, vydaný v roce 1807, totéž za léta 1797–1806 (6). Věcný abecední rejstřík ulehčuje vyhledávání potřebných informací.

V roce své promoce (1793) vydal John soupis vybraných dizertací obhájených na pražské lékařské fakultě („Dissertationes medicae selectiores Pragenses“), který označil jako druhý díl, protože obdobný soupis uveřejnil v roce 1775 profesor anatomie pražské fakulty J. T. Klinkoš (Klinkosch 1734–1778).

Stále se systematicky zabýval problematikou veřejného zdravotnictví a soudního lékařství, kterou se snažil lékařským i laickým čtenářům podávat v přehledné formě. V roce 1796 vydal „Die medizinische Polizei und gerichtliche Arzneiwissenschaft in der k.k. Erbländern“ (Calve, Prag) (Lékařská policie a soudní lékařství v c.k. dědičných zemích). Příručka byla určena opět zejména krajským a magistrátním úředníkům, advokátům, lékařům, ranlékařům, porodním bábám, lékárníkům a všem, „kteří se zajímají o zdravotní blaho lidí a zvířat“. Druhý díl této příručky vyšel v roce 1798. John toto dílo považoval za jakési pokračování svého slovníku.

Velice zajímavá a málo známá je jeho práce o publikační činnosti v Čechách žijících lékařů „Arzneiwissenschaftliche Aufsätze böhmische Gelehrten“ (Vědecké lékařské články českých učenců) (7). K této práci jej přivedlo, jak sám uváděl, jeho „české“ vlastenectví. V této souvislosti je třeba rozlišit německý termín „böhmisch“ a „tschechisch“. Prvý označuje zemskou příslušnost, druhý jazykovou. U Johna šlo o ono zemské vlastenectví, domnívám se, že češtinu neovládal. V předmluvě John uvedl, že v této publikaci sledoval stejný cíl jako při vydání soupisu pražských dizertací. Chtěl „vytrhnout ze zapomnění“ dobré malé nebo ve velkých svazcích publikované lékařské práce, a dát tak lékařům „malou českou lékařskou knihovnu“. Zdůrazňuje, že jeho seznam žijících českých lékařských spisovatelů je nedostatečný, a žádá všechny „vlastenecké“ lékaře, aby mu jej pomohli doplňovat. Uvádí na 60 jmen, u většiny s hlavními díly jednotlivých osob. Vedle toho zde John uveřejnil řadu dalších zajímavých textů – některých z jeho pera, některých patrně od jiných autorů. Nalezneme zde pojednání o polních špitálech, o nakažlivých rostlinách v Čechách, o nemocnicích milosrdných bratří a o soukromé pražské porodnici profesora J. Meliče. Je zde i seznam literatury věnovaný tehdy oblíbenému tématu – záchraně zdánlivě mrtvých. Tímto problémem se zabýval na pražské fakultě Johnův univerzitní kolega V. V. Zarda (1755–1811), který ho nahradil ve výuce soudního lékařství a zdravotní policie, když John odešel do rodných Teplic.

Vedle monografických publikací přispíval John velmi pilně především do známých statistických děl J. A. Rieggera „Materialien zur alten und neueren Statistik von Böhmen“ (Materiály ke staré a novější statistice Čech, 12 svazků vyšlo v Praze letech 1787–1799) a do jeho třísvazkového „Archiv der Geschichte und Statistik insbesondere von Böhmen“ (Archiv dějin a statisiky zvláště pro Čechy) vydaného v Drážďanech v letech 1792–1795. Řada Johnových publikací různého obsahu je také v dobových časopisech.

Po návratu do rodných Teplic publikoval John řadu studií o tomto lázeňském městě a jeho léčivých pramenech v Rieggerových statistických přehledech, v našich i zahraničních časopisech i v samostatné publikaci „Beschreibung von Teplitz in Böhmen“ (Prag 1798).

Ani po odchodu do Teplic však John nepřestal udržovat styky s pražskými a zahraničními kolegy z akademického světa. Je velmi obdivuhodné, že publikoval cenné odborné práce i po odchodu z Prahy a lékařské fakulty. Nepochybně mu tuto publikační činnost umožňovala jeho velká odborná knihovna.

Závěrem nezbývá než vyjádřit obdiv nad úctyhodným odborným literárním dílem, které po sobě zanechal autor žijící větší část svého profesního života vzdálen od centra tehdejší vědy, který představovala pražská univerzita.

Konflikt zájmů: žádný.

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

doc. PhDr. Ludmila Hlaváčková, CSc.

Ústav dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK

U Nemocnice 4, 128 00 Praha 2

e-mail: ludmila.hlavackova@lf1.cuni.cz