Úvodem

Stejně jako není malých rolí (výrok se přisuzuje Konstantinu Sergejeviči Stanislavskému), nejsou ani malé medicínské obory. I když – vzpomínám na jednu čerstvou absolventku, jež se před mnoha lety rozhodovala, který obor by nejspíše zvládla, a uvažovala nad očním. „Vieš,“ obrátila se na kolegyni, „to oko je také malúčke…“. Nakonec se stala primářkou léčebny dlouhodobě nemocných.

Obor otorinolaryngologie není malý ani názvem, natož rozsahem. Šest příspěvků (včetně foniatrické původní práce o rozumění řeči při presbyakuzii) představuje jistě jen částečné nahlédnutí do celé šíře problematiky.

Shodou okolností se sešly dva příspěvky z historie medicíny, jejichž autory jsou význační pražští anatomové. Patří do tradice Časopisu lékařů českých, že mimo jiné otiskuje kompletní bibliografie význačných lékařských osobností, k nimž profesor Ladislav Borovanský nesporně patří. Zásluh a prvenství v životě Nikolaje Ivanoviče Pirogova je tolik, že nebyl problém najít vhodné výročí – i když Pirogov éterovou narkózu ani nevymyslel, ani nevyzkoušel jako první, použil ji poprvé v klinické realitě, dokonce na válečném poli. Dokončení této poměrně rozsáhlé biografické práce profesora Oldřicha Elišky a jeho spoluautorů přineseme v dalším čísle.

Pokud zadáme do databáze PubMed jméno autora <Eliska O>, dostaneme 60 prací, jejichž autorem/spoluautorem je skutečně Oldřich Eliška. I v případě Rastislava Drugy tomu tak je. Ovšem z 56 vyhledaných článků je otorinolaryngolog Petr Lukeš autorem jen zlomku z nich. Podobně tomu je u J. Krause, a zejména u jmen zaměnitelných, zvláště při psaní bez diakritiky. Proto se nezaměnitelné identifikátory staly absolutní nezbytností a Univerzita Karlova a další české vědecké instituce již používání nejuniverzálnějšího z nich (OrcID) vyžadují. Také Časopis lékařů českých bude od autorů původních prací i přehledových článků vyžadovat uvádění tohoto indikátoru od příštího ročníku, zatím ho uvítáme jako nepovinný údaj.

Současný způsob práce redakci umožňuje rychle zařazovat aktuální sdělení. Jsem rád, že v tomto čísle můžeme zprostředkovat kvalifikovaný pohled na velmi živou problematiku amerického zdravotnictví včetně osudu Obamovy reformy, o níž nás téměř denně informují sdělovací prostředky. Ani toto závažné téma nepostrádá nechtěný, i když hodně hořký humor: bývalý prezidentský kandidát, senátor John McCain, označován prezidentem Trumpem za hrdinu, se navzdory vážnému zdravotnímu stavu dostavil ke hlasování o zrušení Obamacare. Měl být Trumpovým trumfem, protože tábory příznivců i odpůrců zrušení jsou zcela vyrovnané. Jenže McCain hlasoval proti s odůvodněním, že je sice proti Obamově reformě, ale Trump zatím nepředložil nic lepšího. Z hrdiny se rázem stal padouch… Kéž by se i v našem dolíčku našlo víc McCainů!

S přáním přiměřeně horkého léta

Petr Sucharda

P. S. O posledním červencovém víkendu se kromě bývalého ministra financí (a budoucího premiéra?) oženil i odborný redaktor ČLČ Mgr. Martin Čermák. Vše nejlepší do společného života!