Zemřel prof. MUDr. Ctirad John, DrSc.

V pátek 12. října 2018 zemřel ve věku 98 let jeden z nejvýznamnějších českých lékařů minulého století, profesor MUDr. Ctirad John, který se nesmazatelně zapsal do historie české medicíny, zvláště imunologie, i české vědy obecně.

Narodil se 15. srpna 1920 v jihočeských Číčenicích. Gymnázium vystudoval ve Vodňanech, kde také v roce 1939 maturoval. Již před válkou nastoupil do prvního ročníku medicíny, studium však dokončil až po válce. Během válečných let si vydělával jako lesní dělník, pomocník zvěrolékaře na jatkách, úředník či učitel v učňovské škole. Rovněž se zapojil do píseckého kulturního života. Nejvíce byl zaujat divadlem, kde působil jako herec, režisér i autor. Promoval v roce 1949 na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a po celý svůj následný profesní život působil v Ústavu mikrobiologie a imunologie 1. lékařské fakulty UK. Byl žákem prof. Františka Patočky, přátelství ho však pojilo i s jeho bratrem, filozofem Janem Patočkou.

Zabýval se především imunologií a mikrobiologií. Proslul jak svou výzkumnou prací, kde dosáhl řady původních objevů, tak také skvělými odbornými a také společensky a filozoficky laděnými přednáškami. Jeho původní objevy se týkají například virulence brucelly (byl členem komise WHO pro potírání brucelózy) a adjuvantní stimulace protilátkové odpovědi na antigeny. Celým generacím lékařů je však znám nejen jako vědec a učitel mikrobiologie a imunologie, ale také jako organizátor odborného života. Ač mu několikrát hrozilo odvolání z funkce přednosty (1970–1987), přečkal v ní celé období normalizace; profesorem však byl jmenován teprve v roce 1990. Významně se pak angažoval při demokratické obnově 1. lékařské fakulty UK i celé Univerzity Karlovy. Byl opakovaně členem akademických senátů a etických komisí. Mimo jiné se podílel na založení Učené společnosti ČR a České lékařské akademie. Je autorem mnoha vědeckých publikací a učebnic a mezi mikrobiology a imunology má mnoho žáků. Za svou činnost obdržel řadu ocenění. Z těch nejvýznamnějších to byla Stříbrná medaile Univerzity Karlovy, zlatá plaketa Jana Evangelisty Purkyně, Medaile Josefa Hlávky a Jubilejní medaile UK. V roce 2005 byl pasován na Rytíře lékařského stavu České lékařské komory.

I v pokročilém věku byl aktivní a inicioval vydání knih „Kolébka české medicíny“, „O duši medika“, „O duši lékaře“ a „Lidé Univerzity Karlovy“. Nejméně 10 let nevycházel a 3 roky byl upoután na lůžko. Ovšem u Johnů v bytě se dobře povídalo a navštěvovalo ho zde mnoho přátel, například docent Petr Bartůněk, profesorka Helena Illnerová, profesor Rudolf Zahradník, docentka Ludmila Hlaváčková, redaktor František Houdek (který s ním vydal knihu rozhovorů „Vivisectio mundi: aneb povídání o věcech obyčejných i nevšedních“; Galén, 2011), imunologové Jindřich Lokaj a Jaroslav Svoboda a mnoho dalších. Chodíval jsem za ním do bytu v Trojanově ulici s hercem a fotografem Karlem Meisterem. Přivedl jsem mnoho dalších osobností, např. filozofa profesora Miroslava Petříčka, děkana 1. lékařské fakulty UK profesora Aleksiho Šeda, prasynovce Patočků docenta Richarda Urbánka, pediatra a vědce profesora Pavla Martáska, urologa profesora Václava Šimona, psychiatryni profesorku Lucii Bankovskou Motlovou, herce a pediatra Vladimíra Pucholta. Diskuse byly vždy krásné a plné gest (jak dokládá i snímek setkání dvou bývalých členů senátu 1. lékařské fakulty a Univerzity Karlovy prof. Šimona a prof. Johna z roku 2012).

Profesor John vždy rád diskutoval o tom, co je nového na fakultě, na univerzitě, v medicíně i v politice. Ještě v srpnu – jako při každé návštěvě – jsem se od něho dozvěděl fakta z dějin fakulty, která jsem neznal. V září jsem mu stihl věnovat čerstvě vydanou „Encyklopedii zdravotnického humoru“, ze které mu rodina předčítala a kde je zmíněno několik vydání jeho „Alaricha“. Když za ním přišel do nemocnice profesor Tomáš Zima, pro jistotu se ho ptal: „Víte, kdo jsem?“ A prof. John mu okamžitě odpověděl: „Samozřejmě, rektor Tomáš Zima.“ A ještě počátkem října se Karla Meistera ptal: „Budeš mít tu výstavu fotografií, co jsme o ní mluvili v létě?“ Tak dokonalou měl ve vysokém věku paměť i na nedávné události.

Herec Vladimír Pucholt mi po jeho úmrtí napsal: „Jak víte, navštívil jsem znovu pana profesora v dubnu 2018, s mojí paní a Karlem Meisterem. Bylo to pro mne velmi smutné vidět jeho tělesnou schránku zuboženou. Jeho duševní schopnosti, i když omezené, však postižené nebyly. Měli jsme spolu překvapivé milou konverzaci, a dokonce trochu mluvil s Rosemary anglicky a francouzsky. I když lituji, že zemřel, jsem rád, že se Bůh nad ním konečně smiloval. Ale až do svého konce byl obklopen lidmi, kteří ho měli rádi a nezapomínali na něj.“

Na pohřbu zněly jazzové melodie a promítnuta byla část rozhovoru Marka Ebena s panem profesorem v pořadu „Na plovárně“ z roku 2004, kde hovořili o divadle, o medicíně i o smrti.

V univerzitní zprávě o úmrtí pana profesora bylo uvedeno jeho poslední poselství adresované studentům a lékařům:

„Měl jsem Vás všechny rád – mediky z Albertova.
Kdybych se vrátit směl,
tak mezi Vás. Znova.
Ctirad John“

Zemřel opravdový velikán české medicíny.

Štěpán Svačina