Zemřel profesor Pavel Klener

Osobností ze světa medicíny, které jsou všeobecně známy té nejširší laické veřejnosti a navíc požívají velkou úctu, není v žádné době mnoho. Takovému uznání a pozornosti se právem po desetiletí těšil prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc. – lékař, vědec, učitel a emeritní přednosta několika špičkových medicínských pracovišť.

Pavel Klener se narodil 9. dubna 1937 v Bratislavě českým rodičům. Po promoci na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze v roce 1961 spojil svůj osud s hematologií a onkologií, „středočeskou“ Fakultní nemocnicí I (od 90. let součástí Všeobecné fakultní nemocnice v Praze) a svojí alma mater (dnes 1. lékařská fakulta UK). Působil na II. interní klinice FVL UK a FN I, v letech 1988–1990 byl přednostou Onkologické kliniky FVL UK a FN I, poté až do roku 2007 přednostou I. interní kliniky – kliniky hematologie 1. LF UK a VFN v Praze. V letech 1989–2009 byl vedoucím katedry klinické onkologie IPVZ a v období 2002–2007 ředitelem Ústavu hematologie a krevní transfuze.

Profesor Klener byl mimořádným vědcem a učitelem. Napsal více než 300 odborných sdělení, 20 monografií, včetně první české monografie o protinádorové terapii z roku 1974 a monumentální monografie „Klinická onkologie“ z roku 2002, a také je podepsán pod několika vydáními učebnice „Vnitřní lékařství“. Položil základy moderní protinádorové chemoterapie v Česku. Vychoval několik generací hematologů, onkologů a internistů. Byl opakovaně zvolen předsedou České onkologické společnosti ČLS JEP a podílel se na formování hematologie jako vědecký sekretář České hematologické společnosti ČLS JEP. Vedle výuky postgraduální se věnoval rovněž rozvoji vědy a pregraduální výuky jako proděkan 1. LF UK, jako prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a byl navržen i na rektora UK.

Mezinárodní rozměr jeho působení zformoval již jeho první studijní pobyt ve Francii v letech 1965–1966, kde obhájil disertaci a získal titul assistant étranger pařížské univerzity. Odborné znalosti a mezinárodní kontakty využil při organizování domácích i mezinárodních konferencí. Opakovaně přednášel jako hostující profesor a vyzvaný řečník v Evropě, USA i dalších zemích světa. Podílel se na rozvoji klinické onkologie v Evropě jako místopředseda European School of Oncology.

Vědecké práci a akademické činnosti profesora Klenera se dostalo řady ocenění. Mezi nejvýznamnější se řadí Cena ministra školství za vědu (1997), Zlatá medaile Univerzity Karlovy (1997) a Medaile Za zásluhy II. stupně v oblasti vědy (2003), medaile AV ČR „De scientia et humanitate optime meritis“ (2007) a Cena Jana Evangelisty Purkyně (2011). Byl dlouholetým členem Učené společnosti ČR a v roce 2012 mu byla udělena Národní cena vlády ČR „Česká hlava“.

Pavel Klener se významně angažoval i společensky, ať již jako první porevoluční ministr zdravotnictví v letech 1989–1990 nebo jako poslanec České národní rady (1990–1992) a člen Rady vlády pro výzkum, vědu a inovace (1992–1998). Projevem celospolečenského uznání bylo i jeho navržení na funkci prezidenta České republiky. V roce 2019 mu bylo uděleno čestné občanství hlavního města Prahy.

S profesorem Pavlem Klenerem, který se celý život řídil heslem „jde to i slušně“, ztrácíme mimořádného člověka a odborníka, který se nesmazatelným způsobem zapsal do života nás všech a do historie medicíny přelomu tisíciletí.

Čest jeho památce!

Marek Trněný a redakce