MOBID-2 –  praktická škála bolesti vhodná nejen u lidí s demencí

Súhrn

Autoři představují škálu bolesti MOBID-2 jako užitečno u pomůcku ke sledování bolesti zejména lidí s demencí v ošetřovatelských zařízeních. Vhodnost po užití tohoto nástroje u jiných paci entů a v jiných podmínkách vyžaduje další zko umání.

Klíčová slova:
bolest –  demence –  ošetřovatelství –  rezidenční péče

Úvod

Vše obecně se akceptuje častější výskyt bolesti ve vyšším věku. Bolest ve stáří vzniká především v důsledku poruch, tra umat a degenerativních změn pohybového sy­stému; častější jso u také ne uropati e. Zvláště často trpí bolestí lidé s kombinovanými zdravotními problémy, kteří žijí v institucích.

Údaje z ošetřovatelských zařízení se značně liší –  záleží na typu zařízení, metodice zko umání bolesti apod. Nicméně je zřejmé, že lidé žijící v ošetřovatelských zařízeních trpí bolestí velmi často. Zjištění různých a utorů se pohybují v rozmezí od 40 % do 80 % [1]. Tomu odpovídají také výsledky našeho šetření provedeného v roce 2007 v rámci studi e nefarmakologické terapi e mezi 124 obyvateli jednoho domova důchodců (domova pro seni ory podle so učasné legislativy). Přítomnost bolesti jsme zko umali pomocí jednoduchého dotazníku, který byl so učástí bateri e dotazníků a testů. Celkem 39,1 % seni orů uvedlo, že trpí bolestí trvale nebo denně, dalších 39,5 % trpí bolestí minimálně dvakrát týdně [2]. Bolest je tedy u lidí žijících v institucích nepochybně závažným problémem.

Výsledky naší další studi e prokazují, že v domovech pro seni ory trpí více než 40 % jejich obyvatel demencí [3]. K dalším faktorům, které moho u zhoršovat komunikaci s paci entem, patří velmi časté smyslové poruchy, zejména zhoršení sluchu, případně fatické poruchy. Lidé v ošetřovatelských a rezidenčních zařízeních pro seni ory tedy tvoří s ohledem na bolest zvláště zranitelno u skupinu. Bolest se v ní vyskytuje velmi často, ale schopnost její spontánní signalizace může být významně snížena. To je naléhavý důvod, pro který bychom se problematiko u bolesti měli u této populace systematicky zabývat a aktivně po ní pátrat.

Z obdobných předpokladů vycházeli a utoři škály MOBID‑2 (Mobilizati on- Observati on- Behavi o ur- Intensity- Dementi a Pain Scale), Bettiha Husebo se spolupracovníky z Roede Kors Sykehjem v Bergenu, kde tato škála vznikla [4]. Snažili se primárně vytvořit vhodno u škálu, pomocí které by mohli sledovat bolest právě u multimorbidních a nesoběstačných paci entů s kognitivní porucho u, tedy těch, kteří žijí v ošetřovatelských zařízeních.

První část škály MOBID- 2 (vývojové verze původní škály MOBID- 1) se zaměřuje na bolest muskuloskeletálního sy­stému při ošetřování a běžné mobilizaci nesoběstačných paci entů. Vyšetřující hodnotí bolestivé re akce u několika úkonů, kterými jso u:

1. otevření obo u dlaní,
2. dotyk dlaně na čelo (předpažením),
3. flexe a extenze v kotnících, koleno u a kyčlích,
4. otočení vleže na posteli na obě strany,
5. posazení se na posteli.

Hodnotí se především hlasová re akce vyjadřující bolest, bolestivé grimasy a obranná gesta.

Druhá část škály MOBID- 2 hodnotí lokalizaci bolesti:

1. hlava a krk,
2. hrudník,
3. břicho,
4. pánev a genitáli e,
5. kůže.

Oblasti, kde je bolest přítomna, se zakreslují do schématu.

Intenzita bolesti se v obo u částech hodnotí numericko u škálo u od 0 do 10 bodů.

Škála byla testována u obyvatel uvedeného ošetřovatelského domu. Šlo o 77 paci entů s těžko u demencí. Muskuloskeletální bolest se nejčastěji vyskytovala při mobilizaci dolních končetin a z hlediska lokalizace v oblasti pánve [5].

Další šetření u 181 paci entů, hodnocených 4 lékaři a 43 ošetřovateli, prokázalo mimo jiné, že paci enti s různými stupni demence vykazují stejno u míru bolesti (a tedy potřebu adekvátní medikace) jako paci enti bez demence.

Autorka škály prokázala ve své dizertační práci uspokojivo u až dobro u reliabilitu a validitu testu jak u intenzity bolesti, tak u její lokalizace se zakreslováním bolestivých míst. Velmi uspokojivé byly také inter- rater reliabilita a test- re­test [6].

Nicméně sama a utorka navrhuje, aby tato škála byla ještě dále zkoumána, a to zejména s ohledem na následující problematiku:

1. zjištění užitečnosti instrumentu ve sledování akutní i chronické bolesti, a to i s ohledem na dobu trvání bolesti,
2. srovnání škály MOBID- 2 s dalšími škálami po užívanými u lidí s demencí, a to v experimentu, nikoli te oreticky –  to již a utoři škály učinili,
3. využití škály v různých zařízeních a v různých klinických situ acích.

Závěr

Domníváme se, že škála MOBID- 2 představuje jednoduchý nástroj hodnocení bolesti, a to i u lidí se závažno u demencí. Po užití škály může přinést významné zlepšení péče o tyto paci enty, nicméně před širším využíváním v praxi je ještě potřebné další zhodnocení metody, jak navrhují sami její a utoři. Proto také s laskavým svolením a utorů práci přikládáme v české verzi (obr. 1).

Tato publikace vznikla v rámci řešení Výzkumného záměru FHS UK „Antropologie komunikace a lidské adaptace“ (MSM 0021620843.

Doručeno do redakce 27. 4. 2009
Schváleno k publikování 29. 4. 2009

prim. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.¹
MUDr. Michaela Baumanová¹
prim. MUDr. Božena Jurašková, Ph.D.²
MUDr. Hana Vaňková¹

¹ Gerontologické centrum, Praha 8
² Subkatedra geriatrie, katedra interních oborů Lékařská fakulta Hradec Králové

iva.holmerova@gerontocentrum.cz

prim. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.

V roce 1981 promovala na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Atestaci I. stupně ze všeobecného lékařství složila v roce 1985, atestaci II. stupně pak v roce 1989. V roce 1993 získala nástavbovou atestaci z geriatrie a v roce 1996 nástavbovou atestaci z veřejného zdravotnictví. Doktorskou dizertační práci ze sociálního lékařství Kvalita služeb v gerontologické péči obhájila v roce 2002 na UK, FN Plzeň. V roce 2009 obhájila habilitační práci Ageing Society, Health and Social Services. V letech 1981–1982 pracovala jako sekundární lékařka na interním oddělení OÚNZ Praha 9. Od roku 1984 do roku 1991 v OÚNZ Mělník jako sekundární lékařka na interním oddělení a praktická lékařka. V letech 1991–1992 působila jako primářka geriatrického oddělení SAZZ Praha 8. Od roku 1992 dosud je ředitelkou a primářkou Gerontologického centra, příspěvkové organizace MČ Praha 8. Je předsedkyní České gerontologické a geriatrické společnosti, předsedkyní České alzheimerovské společnosti a členkou výboru Alzheimer Europe. Je autorko u nebo spoluautorkou 7 monografií a učebnic, 15 kapitol v monografiích a 30 článků v recenzovaných periodicích, z toho 4 s IF.