Poruchy ženské sexuální touhy - prevalence, klasifikace a možnosti terapie

Poruchy ženské sexuální touhy jsou oblastí poměrně složitou a na řešení obvykle časově náročnou. Obsahově je zde představená práce věnována poruše snížené sexuální touhy (Hypoactive Sexual Desire Disorder- HSDD). Přítomnost této poruchy je dána mnoha faktory, které je někdy velice obtížné přesněji definovat. Vždyť jako jedinci se od sebe naprosto lišíme, každý z nás prožívá různé situace jinak a jinak je sám v sobě zpracovává. Lišíme se nejenom faktory vrozenými a geneticky danými, ale stejně tak procházíme již od narození jiným prostředím a prožíváme jiné zážitky, které nás ovlivňují jak negativně, tak pozitivně. To vše má vliv nejenom na naše vzorce chování, ale i na sexua­litu a její projevy. Proto je velice obtížné stanovit, co je ještě normální, a co už ne. Pro některé z nás je mít chuť na sex například jednou za měsíc přijatelné a postačující pro naplnění našich potřeb, pro jiné už ne. Při stanovení diagnózy HSDD je tedy bezpodmínečně nutné si uvědomit fakt, že nestačí pouhá přítomnost trvalého nebo opakujícího se nedostatku sexuální fantazie nebo sexuálních myšlenek, nebo pokles či ztráta chuti přijímat sexuální aktivitu. Nutnou podmínkou je rovněž druhá část definice: výskyt výše uvedených faktorů nám musí působit potíže v osobním nebo partnerském životě.

Velice si cením skutečně novodobého pohledu autorů práce na danou problematiku. Myslím, že mnoho z nás v gynekologické ordinaci se často na potíže žen v sexua­litě bojíme zeptat, protože jim buď neumíme pomoci a (nebo) si uvědomujeme, že řešení této problematiky by nám zabralo příliš mnoho času, který jim v podmínkách naší gynekologické praxe prakticky nemůžeme věnovat. Asi málokdo z nás by si mohl dovolit běžně strávit s pacientkou v ordinaci celou jednu hodinu. A řešení uvedené problematiky si tento čas v naprosté většině případů opravdu vyžaduje. Přesto jsem velice rád, že se tato práce dostává k připomenutí a získání nového pohledu na věc nám všem. Byl bych rád, kdybychom si z ní všichni mohli pro praxi vzít alespoň jednu věc – nebojme se žen zeptat i na jejich sexuální život, i když nejsme připraveni nebo zařízeni na to, abychom jej mohli řešit.

V České republice máme oproti jiným zemím výhodu v tom, že u nás existuje síť sexuologických ordinací, kam je možné tyto ženy odeslat a kde jim bude poskytnuta patřičná odborná pomoc lékaři s atestací v oboru sexuologie, která má u nás hlubokou historickou tradici. Vždyť již v roce 1921 vznikl při Lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze „Ústav pro sexuální patologii“, který byl později za vedení profesora Josefa Hynie přejmenován na „Sexuologický ústav“.

V současnosti u nás existuje atestační obor sexuologie a aprobaci v oboru mohou získat lékaři z odborností gynekologie a porodnictví, psychiatrie a urologie. Ceňme si této skutečnosti a nebojme se pacientek zeptat i na to, o čem se samy bojí nebo stydí mluvit.

MUDr. Pavel Turčan

vedoucí lékař

Centrum MEDIOL

Ordinace sexuologie a andrologie

Olomouc