Reprodukční imunologie ve světě

Výběr zajímavých příspěvků z XI. mezinárodního kongresu reprodukční imunologiePalm Cove, Queensland, Austrálie, 15. - 19. 8. 2010

XI. mezinárodního kongresu reprodukční imunologie se tentokrát účastnilo nejméně badatelů v historii internacionálního klání, celkem sto pět, z toho patnáct z Evropy, čtrnáct z USA a Kanady, ostatní lékaři pocházeli z přilehlých oblastí (Nový Zéland, Japonsko, Singapur, Indie a Čína). Důvodem zřejmě byla dálka a australská příjemná „zima“.

Let společností Arabských emirátů byl nejen dlouhý, ale i pozorností překypující. Letušky nám stále nabízely něco dobrého k jídlu, k pití (třeba campari s pomerančovým džusem, což už mi dlouho od jiných leteckých společností v ekonomické třídě nabídnuto nebylo a považuji tuto skladbu nápojů za vrcholné blaho na palubě. Před vstupem do letadla mívám záchvěvy strachu z leteckého karambolu, po jedné sklence se už na situaci ve vzduchu dívám radostněji, a po dvou… to už je mi téměř všechno jedno).

Cesta z Prahy do Dubaje, z Dubaje do Singapuru, pak do Brisbaine, autobusy potom do Palm Cove, Queensland, část Velkého korálového útesu. A hned v den příletu se musíte rychle zmátožit po dlouhé cestě a časovému posunu, protože v pozdním odpoledni začíná atraktivní odborný program.

Odstupující prezident Mezinárodní společnosti pro imunologii reprodukce (ISIR) Koji Koyama (Japonsko) začal kongresová jednání vstupní úvodní přednáškou týkající se imunologie pohlavních buněk. Vyzdvihl přitom nové objevy z roku 1980, z doby prvního významného mezinárodního kongresu reprodukční imunologie konaného v Paříži. Sledovali jsme s napětím i někdy s lehkým úsměvem na rtech dnešní badatele, ale ve věku před třemi desítkami let, porovnávali jsme jejich závěry prací a mladší podoby s dnešními. Profesor Koyama vyzdvihl pokroky v buněčné imunitě, a to na molekulární úrovni studie v reprodukční imunologii, zejména na animálních i lidských gametách, v oblasti vlastní gametogeneze, fertilizace a implantace. Jako velmi důležité a nové poznatky uvedl i imunologický podíl selhávání spermatogeneze a folikulogeneze, nejčastěji způsobené autoimunitními mechanismy. Uvedl vytváření protilátek proti spermiím, protilátek proti oocytům, zejména proti zona pellucida a vyzdvihl snahu reprodukčních imunologů o imunologickou antikoncepci na základě poznatků antigenů gamet. Jeho přednáška byla nádherným literárním i osobním přehledem nejdůležitějších momentů v reprodukční imunologii dosažených za posledních třicet let. Jeho působivé sdělení bylo odměněno bouřlivým potleskem nejen za projev, dokumentaci, ale i za profesorův osobní celoživotní vědecký přínos reprodukční imunologii.

Další program byl věnovaný imunitní odpovědi při „naprogramování“ embrya. P. Ark et al. (Kanada) rozebrala otázku stresu během gravidity a neuroendokrinně-imunologickou nerovnováhu mezi matkou a plodem v této extrémní situaci. Uvedla, že dlouhodobý stres u matky může navodit u plodu v pozdějším postnatálním období jiná chronická onemocnění, jako je např. schizo­frenie nebo deprese. Autorka uvedla i jiné choroby imunitního systému plodu, jako jsou alergie, ateroskleróza apod., které jsou diagnostikovány v posledních padesáti letech. Na animálním modelu pak B. Diamond et al. (USA) ukázala účinek mateřských protilátek na vývoj fetálního mozku především u autoimunitních onemocnění. Australská skupina v čele s G.A. Dekkerem (Austrálie) informovala o imunitních vztazích při eklampsii a intrauterinní růstové retardaci plodu, přičemž se opírala o imunitní úlohu aloantigenů (antigenů otce). Dr. Clifton (Austrálie) se snažil objasnit vliv pohlaví plodu vystaveného stresovým faktorům na fetoplacentální adaptaci. Další australská skupina – Salamonsen et al. uvedla kompilátní přednášku týkající se děložního mikroprostředí při plodnosti a při neplodnosti.

Následující blok přenášek již vysvětloval imunologické regulace interakce mezi matkou a plodem, zabýval se implantačním procesem časného embrya a úlohou dendritických a NK buněk z různých imunologických pohledů (Blois – Německo, Mor – USA, Le Bouteiller – Francie).

Keelan (Austrálie) přednášel o farmakologické inhibici ascendentní infekce a zablokování předčasného odtoku vody plodové u prematurit. Uvedl, že některá antibiotika mají svoje omezení farmako-kinetická a farmako-dynamická, a nedokáží tak ovlivnit infekci a zánětlivou odpověď současně.

Hedger (Austrálie) se zabýval spermatogenezí a jejím ovlivněním různými zánětlivými cytosiny, především IL 1α, IL-6, imunoregulačními faktory, jako např. aktivinem A. Uvedl, že spermatogeneze může být ovlivněna infekcí, poté zánětem a testikulární dysfunkcí. Rocker (Austrálie) dával do souvislosti zánětlivé procesy vázané na obezitu a ovariální dysfunkce. Vše demonstroval jednak na myším modelu a jednak na lidském. U obézních myších samiček byla zhoršená maturace oocytů a zhoršený vývoj časných embryí. Akumulované tuky indukují lipotoxickou odpověď včetně ovlivnění endoplazmatického retikula, zvyšuje se výskyt TNF α, IL-6, IL-1ß a apoptózy. Následná ovulace a eventuálně časná fertilizace jsou značně redukovány nebo přímo poškozovány.

Pak následovaly velmi podobné přednášky týkající se regulační úlohy T a Th 17 buněk obecně (Dong - USA), a pak byly uvedeny známé vztahy Th1 / Th2 v souvislosti s úspěšným a neúspěšným těhotenstvím (Betz – Velká Británie, Saito - Japonsko). Autoři se z různého úhlu pohledu na studované téma shodli na tom, že regulační Tbuňky (Treg) hrají hlavní úlohu v udržení semi a/nebo alogenní gravidity. Treg buňky proliferují do děložních lymfatických cest ještě před implantací embrya, pak i po této fázi. Úbytek Treg buněk v době implantace navozuje implantační selhání. Ztráta Treg buněk v období časné gravidity pak vede k potratu. Saito et al. dále uvádějí, že úbytek Treg buněk v pozdější graviditě nezpůsobuje žádné abnormální příznaky během těhotenství, proto se zdá, že Treg buňky nejsou zapotřebí pro udržení gravidity po nastavení tolerance k antigenům otce. Saitova pěkná přednáška přesvědčila posluchače o tom, že regulační NK a Treg buňky regulují koordinovaně mateřský imunitní systém tak, aby proběhlo úspěšné těhotenství.

Hertzog et al. (Austrálie) charakterizoval nově objevený nový cytokin, IFNα, regulující slizniční imunitu. Markert et al. (Německo) tradičně hovořil o placentální a trofoblastické diferenciaci pomocí receptorů aktivujících různé intracelulární signalizační cesty, takové jako Janus Dinase/Signal Transducer a Activator of Transcription (JAK/STAT), Mitogen Activated Protein Dinase (MAPK) nebo savčí Target of Rapamycin (mTOR). Tyto imunologické dráhy jsou schopny se navzájem ovlivňovat především pomocí leukemického inhibičního faktoru (LIF), IL-6, IL-11 a oncostatinu, tedy skupinou imunologických faktorů patřících k „rodině“ IL-6.

Také myší model prsní žlázy ukázal na významný podíl JAK/STAT v cytokinové regulaci funkce mléčné žlázy (Watson et al. - Velká Británie). Szekeres-Bartho (Madarsko) uvedla podobné regulační vazby JAK/STAT k progesteronu, obecně k endokrinně-imunitnímu působení na funkční vztahy při plodnosti a neplodnosti. Vyzdvihla známé endokrinní působení progesteronu jako „imuno­steroidu“ , který přispívá k udržení a nastavení ochranného prostředí pro především časnou graviditu.

Skupina kolem Lédée-Bataille (Francie) uvedla přítomnost 26 různých cytokinů v individuálních vzorcích folikulární tekutiny žen odebraných během in vitro fertilizace (IVF). Detailní rozbor těchto faktorů byl pak vztažen k různým výsledkům IVF.

Treg buňky a jiné leukocyty v patogenezi endometriózy byl název přenášky Australanů (Fraser et al.). Široce nastíněná gynekologická problematika ektopické sliznice děložní vyústila v imunologickou charakteristiku četných nálezů T-buněk, žírných a dendritických buněk, a také makrofágů, jejichž počet a aktivita je ovlivňována Tregs.

Velmi podobně zaměřenou přednášku měla jiná skupina Australanů (Hull et al.). Chamley et al. (Nový Zéland) se zamýšlel v širokém kompilátním zpracování nad otázkou, zda se jedná o imunologické trofoblastické, nebo placentární nebo mateřsko-fetální antigenní imunologické ovlivňování gravidity. Cheng et al. (USA) hovořil o autoimunitním postižení vaječníků, které vede primárně k destrukci oocytů, a tím k ovariálnímu selhávání, a dále k neplodnosti. Autoři pak uvádějí výskyt autoimunitního regulačního genu (AIRE) u myšího modelu, který dávají do podobné souvislosti s lidským autoimunitním polyglandulárním syndromem typu 1 (APS1).

Během lidské gravidity se placenta zbavuje celé řady celulárních zbytků, které kolují v mateřském krevním oběhu. Jedná se i o výskyt mikrovezikul syncytiotrofo­blastu (STBM) a exosomů. Tento biologický materiál se může spoluúčastnit na mateřské imunitě působením endoteliálních buněk, a tím vést k proinflamatorním a imunonoregulačním účinkům. Sargent et al. (Velká Británie) přišel na to, že zvýšený výskyt právě uvedných STBM je významně spojován s výskytem preeklampsie u matky, a může tak způsobit systémovou zánětlivou odpověď a endoteliální dysfunkci, která je celkově charakterizovaná jako tzv. mateřský syndrom. Tým autora pak provedl charakterizaci placentální STBM (pSTBM) technikou western blotting a průtokovou cytometrií metodou Nanosight Tracking Analysis. Sargentova skupina pak porovnávala reakci periferních mononukleárních krevních buněk (PBMC) u netěhotných a těhotných žen při analýze proinflamatorních cytokinů po reakci. Významně zvýšené cytokiny IL-6 a TNFα pak nalezla i u normálně zdravých těhotných žen oproti netěhotným, IP-10/CXC10 faktor byl významně zase nižší. Celé sdělení pak autoří uzavřeli tím, že pSTBM indukuje hmatatelné změny v cytokinové sekreci mikrovezikulárních endotelových buněk.

Kim-Kwaková (USA) rozebrala ve svém sdělení nové možnosti ve vývoji a v léčbě opakovaných těhotenských ztrát a mnohočetná implantační selhávání. Uvedla významné změny v poměru Th1/Th2 a periferních NK buněk. Poměr CD3+ a CD3+ CD4 T buněk byl vyšší ve folikulární fázi oproti luteální fázi. Avšak CD3+CD56+ NK T buněk, produkce Th1 cytokinů, a poměr Th1/Th2 cytokinů, produkovaných T buňkami, nebyl významně vyšší během menstruačního cyklu. Časná folikulární fáze může ukázat dysregulaci počtu T a NK buněk právě v době implantace. U žen s opakovanými potraty nebo opakovaným implantačním selháváním bylo zjištěno, že proporce (%) aktivovaných T buněčných subpopulací (CD4+/154+ z CD4+, CD8+/154+ z CD8, CD3+/69+ z CD3 a CD8+/69+ z CD8+ buněk) jsou významně vyšší u normálních kontrol. CD8+/154 a CD8+/69+ T buněk nepřímo korelují s INFα/IL10 produkujícími CD3/4+. Tyto změny by mohly být vztahovány k poklesu Treg buněčných hladin. Populace regulačních buněk Foxp3+T jsou významně nižší a hladiny těchto buněk významně korelují s TNFα+ buněk. Tyto nálezy pak ukazují, že ženy s opakovanými potraty a implantačními selháváními mají zvýšenou T buněčnou aktivitu v periferní krvi a T supresorová aktivita by pak mohla být naopak spojována se sníženou Th1 imunitou. Závěr detailní přednášky však znovu ukazuje na důležitější buněčné poměry lokálně, na endometriu, než v periferii.

Pak následovaly přednášky o vrozené imunologické ochraně ženského reprodukčního ústrojí proti HIV viru a jiným sexuálně přenosným chorobám (Wira et al. -USA, Anderson et al. - USA), o regulaci T buněčné odpovědi proti infekci genitálního herpesu (Askar - Kanada), o imunologických vazbách uropatogenitálních poměrů Escherichia coli a o zánětlivé odpovědi ve varlatech (Meidhardt - Německo), o infekcích Chlamydia trachomatis a vakcinaci (Beagley - Austrálie).

Velmi zajímavá byla přednáška o užívání mikrobicidních a spermicidních látek (Aitken - Austrálie), kompilátní ukázka vývoje kontracepce prakticky od roku 1960.

Velká sekce byla věnováno imunologické kontracepci z různých úhlů pohledu. Hasegawa et al. (Japonsko) např. na animálním modelu prokázala působení CD52 jako imunologického zdroje pro vytváření autoprotilátek nebo izoprotilátek proti spermiím. Sperm-specifické antigeny by se mohly stát základem imunologické kontracepce. Dimitriadi (Austrálie) hovořil o LIF nebo IL-1 navázaném na polyethylen-glykolu, jež v navázání mají v séru poloviční dobu rozpadu, což injikované myším gravidním samicím zablokuje během časného těhotenství účinek LIF na endometriu. Gupta (Indie) tradičně referoval o antikoncepčním přístupu užití antigenů zona pellucida, především ZP3 a ZP 4 na animálním modelu (opice Macaca radiata, myši, divoké koně). O vývoji nové, vaginální, nehormonální antikoncepce spočívající v imunologickém ovlivňování LIF u myší hovořil Menkorst et al. (Austrálie).

Volchek et al. (Austrálie) demonstroval školskou přednáškou o vývoji lymfatických cév v lidské placentě a edometriální decidualizaci. Následující krátké vstupy byly jen dílčími výsledky sledování některého imunologického faktoru na animálním modelu.

Pelzer et al. (Austrálie) se snažil vysvětlit mikrobiální kolonizaci folikulární tekutiny a její následné cytokinové odpovědi jako důvod snížené plodnosti. Shima et al. (Japonsko) přednášel o otcovských antigenech a specifických regulačních T-buňkách, které infiltrují lymfatickou oblast před implantací a dělohu po implantaci. Moldenhauer et al. (Austrálie) poskytl informaci z experimentu. GM-CSF reguluje uterinní makrofágy a dozrávání dendritických buněk a prezentaci antigenů.

O izolaci a molekulární podstatě lidské HLA-G+ molekule extravilózního trofoblastu zazněla tentokrát jen jedna práce (Tilburgs et al. –USA).

Také posterové části byla věnována mimořádná pozornost, protože nejlepší postery pak byly odměněny diplomy a zajímavým peněžním obnosem pro tři vítězné práce. Byla jsem též v týmu hodnotitelů a musím říci, že některé experimenty a atraktivní výsledky měli australští organizátoři vyčlenit do sekce přednášek.

Řada prací byla věnována animálním, zejména myším modelům sledování protilátkových odpovědí navozených účinkem antigenu ZP3 (Lloyd et al. - Autrálie), vývoji rekombinantní myší CMV vakcíny namířené k ZP3, která velmi rychle navozuje ireverzibilní neplodnost u BALB/c myšího kmene.

Guerin et al. (Austrálie) sledoval účinek seminální plazmy na uterinní Foxp3⁺ T regulační buněčnou populaci skrze CCL19-zprostředkovaných během peri-implantačního období u myši. Detailní pohled ukazuje, že samčí seminální tekutina patří mezi klíčové regulátory uterinních Treg buněk. Chin et al. (Austrálie) uvedl tu skutečnost, že zánětlivý podnět v pre-implantačním období programuje pre-implantační embryo pro pozdější opačné účinky fetálního a placentárního vývoje. Detailně také rozebral účinky cytokinu IL-10, který má plod-ochraňující účinky.

Na myších modelech byly sledovány další faktory, jako vzájemná imunologická regulace dendritických buněk a NK buněk v časné graviditě (Barrientos et al. – Německo), u žen opakovaně potrácejících (Liao et al. – Čína).

Andraweera et al. (Sri Lanka) uvedl nukleotidový polymorfismu v genech regulujících zánět a riziko opakovaného potrácení žen ze Sri Lanky. Yenson et al. (Austrálie) sledoval účinky anti-IgD jako možného imunoregulátoru. Skupina zjistila, že anti-IgD nemá žádný účinek na vznik cytokinů B-buněk v in vitro PBMC populace, ale že došlo např. k významnému zvýšení obou Th1 a Th2 cytokinů pomocí CD4+ T buněk, směrem k silnější Th2 reakci. Imunohistochemické studie se velmi často opakovaly s podobnou tematikou a s velmi podobnými výsledky (opakované potraty, corpus luteum a imunologie, NK buňky a selhání v reprodukci, auto­imunitní onemocnění a potratovost, cytokinové profily v pupečníkové venózní a arteriální krvi u předčasně narozených dětí (australské skupiny mladých badatelů z různých částí hostitelské země).

Velké množství prací s podobnými výsledky se zaměřilo na sledování buněčné imunity pomocí průtokové cytometrie v diagnostikách preeklampsie, diabetu, obe­zity a snížené plodnosti, dále na analýzu seminální plazmy a její vztah k infekci a kvalitě spermií, na průkaz spermimobilizačních a spermaglutinačních protilátek (mladí výzkumníci z Indonésie, Japonska, Polska a Austrálie).

Kitaya et al. (Japonsko) sledoval aberantní adhezivní molekuly a chemokinovou expresi u chronické endometritidy, která je možnou příčinou sterility a opakovaného implantačního selhávání.

Řekové (Perros et al.) navrhovali imunotropní intravenózní dietu, která suprimuje počet a aktivitu NK buněk u pacientek opakovaně selhávajících v IVF.

Některé práce (např. Sunami - Japonsko, McCracken -Austrálie a jiné) sledovaly podobnou problematiku imunologických vztahů transplantační imunologie matka-plod.

Osei-Kumah et al. (Autrálie) rozebírala problematiku výsledků průtokové cytometrie těhotných žen se základní diagnózou asthma bronchiale.

Práce Ulcova-Gallova Z. a Subrt I. referovala soustředěnou studii o sledování imunologické a genetické příčiny v podobě genetických trombofilních faktorů opakovaného potrácení u žen a především pak výsledky léčby, která byla aktuálně u těchto pacientek nasazena prekoncepčně a pak postkoncepčně tak, aby zlepšila imunologickou toleranci vztahu matka-plod. Z 258 pacientek úspěšně porodilo 183 (71%), 53 (20,5%) opět potratilo, a 22 (8,5%) pacientek už dále neotěhotnělo nebo adoptovalo.

Na úplný závěr kongresu byly vyhlášeny výsledky korespondenčích voleb do nového výboru Mezinárodní společnosti reprodukční imunologie (ISIR). Měla jsem upřímnou radost, že jsem byla zvolena i já do výboru International Society for Reproductive Immunology (ISIR). Složení výboru (ISIR) pro období 2011 - 2013: prezident prof. Szekeres-Bartho (Madarsko), zástupce S. Gupta (Indie), pokladník S. Saito (Japonsko), členové výboru: P. le Bouteiller (Francie), Z. Ulcova-Gallova (Česká republika), S. Robertson (Austrálie), G. Chaouat (Francie), J. Kim-Kwak (USA), I. Sargent (Anglie).Kulturní vsuvky na kongresu (organizátorem byla prof. Sarah Robertson) byly jen dvě: ten první pracovní večer po děsně dlouhé a ke konci už hodně úmorné cestě jsme byli pozváni na skromnou večeři, kde nám zatroubili dva na výsost obézní Aboriginci na dingeridoo (dlouhý dutý dřevěný nástroj mírně ohnutý do oblouku), jeden z nich troubil a druhý vykřesával z australského dřeva oheň, a protože byla tma a vlhko a oheň stále nehořel, tak se ti dva domorodci pak vyměnili.

Poslední, již neodborný den kongresu, byl věnován návštěvě Velkého bariérového útesu. Autobusy jsme odjeli do Port Douglasu a trimaranem pak po hodině a půl zakotvili v Agincourt Reef, k pontonové plošině, která byla uprostřed oceánu opatřena pitnou vodou, převlékárnami, ploutvemi, šnorchly, jídelnou, toaletami, sprchovacími kouty, neoprenovými obleky různých velikostí apod. Ti, kdož nechtěli pod vodou pozorovat nádheru mořských korálů a neobyčejné množství barevných ryb, které do vás neustále šťouchaly, mohli využít zvláštní lodi s prosklenými boky a pozorovat všechnu tu podmořskou krásu v suchu. Znaveni odborným i kulturním programem jsme pak večer přejeli zpět do nízkého hotelového komplexu Palm Cove a zašera fotografovali klokany, jak se pasou několik metrů před námi.

Když nyní píši tyto řádky, je mi smutno. Povodně, které teď řádí v Queenslandu, poničily i tuto nádhernou oblast, ve které jsme odborně reprezentovali, a ve které teď řada Australanů bojuje o holé životy. Velmi na ně teď myslím.

Podpořeno MSM 0021620812.