Prof. MUDr. Adolf Štafl, Ph.D. (1931–2020)

Dne 9. dubna 2020 zemřel ve věku 88 let prof. MUDr. Adolf Štafl, CSc., v  Milwaukee ve státě Wisconsin. Čech, který dosáhl světové proslulosti a vrcholného postavení v oboru své specializace.

Syn právníka, profesora Karlovy univerzity, exponenta poválečné politické pravice (tajemníka Dr. Petra Zenkla, předsedy národně socialistické strany a  primátora Prahy), dospěl v  padesátých letech, době nejhorších excesů komunistické totality. Vyučil se fotografem, pak absolvoval gymnázium a v době politického „tání“ i lékařskou fakultu UK v  Praze, kde promoval roku 1957. Technické znalosti a zálibu ve fotografii bohatě využil ve své odborné kariéře a výzkumu. Dokonalé fotografie a jejich interpretace byly základem jeho úspěchu.

Odborně vzešel z  okruhu plzeňské gynekologicko-porodnické kliniky, tehdy vedené prof. Mikolášem (Bouda, Mleziva, Laně, Linhartová, Štafl), kde působil jako odborný asistent v letech 1962–1965. Technika tkáňových řezů barvených na alkalickou fosfatázu, tam originálně vyvinutá, umožnila vědecké poznání o povaze ektopie cylindrického epitelu na ektocervixu, které publikoval s Dr. A. Linhartovou (německy) v roce 1964. Téhož roku vydal jejich starší kolega doc. Laně krátkou a  srozumitelnou monografii pro praxi „Úvod do kolposkopie“, odlišnou od zakladatelské tradice autorů německého jazykového okruhu.

Nikdy si nezadal ani v nejmenším s tehdejším režimem. S pověstí slušného a přátelského člověka odešel do USA v roce 1966 a o dva roky poté, v osudném roce 1968, se rozhodl tam setrvat. Ve zkráceném řízení a zvláštním usnesením Kongresu (již tehdy jako uznávaný vědec) získal americké občanství. Kolposkopie byla v té době v USA téměř přehlížena. Uznání získal z poznatků o histochemickém znázornění subepiteliálních mikrokapilár a jejich interpretaci. Byl přijat na gynekologickou kliniku The Johns Hopkins University v Baltimore (Md.) a působil tam do roku 1969, dva poslední roky jako vyučující. Pak získal definitivu na univerzitě Medical College of Wisconsin (kde gynekologickou kliniku vedl R. F. Mattingly), obdržel licenci gynekologické odborné praxe státu Wisconsin a našel druhý domov v Milwaukee.

S americkými gynekology (L. Burke, D. Townsend, L. Twiggs, G. Wilbanks, H. W. Jones, Jr., T. Sedlacek, R. Reid) a v souladu s komisí onkogynekologie FIGO vytvořil kolposkopické názvosloví, založené na korelaci vizuálních jevů s mikroskopickou anatomií kapilárního krevního řečiště; s  různými novelizacemi je toto názvosloví platné a  závazné po celém světě dosud. Předsedal 3. světovému kongresu cervikální patologie a kolposkopie (Orlando, 1978) a terminologické komisi 4. kongresu v Londýně v roce 1981. V letech 1975–1978 byl prezidentem Mezinárodní federace IFCPC a v roce 1982 Americké odborné společnosti pro cervikální patologii a kolposkopii ASCPC.

Založil distanční kolposkopickou expertizu vynálezem cervikografie (1981): původně analogovou dvojí expozicí děložního cervixu a poševních kleneb (nativní a po aplikaci 5% roztoku kyseliny octové), s následným hodnocením fotografií certifikovaným expertem. K tomu vytvořil adaptivní sestavu fotopřístroje a kolposkopu. Pozdější digitalizace byla provedena pod jeho vedením v Jižní Koreji. Senzitivita této metody z reprezentativních studií byla 81 %, se specificitou přesahující 75,4 %. Šlo o svého druhu první realizaci dnes rozšířeného pojmu telemedicíny.

Spolu s  norským profesorem Per Kolstadem vydal Atlas kolposkopie (3 vydání 1972, 1977, 1982, Oslo, Baltimore, Londýn). Podílel se na mnoha reprezentativních publikacích samostatnými kapitolami, (např. Apgar, BS., Brotzman, G.: Colposcopy, Principles and Practice, (vydání 2002, 2008 Philadelphia), věnovanými zejména angiogenezi premaligních a maligních onemocnění děložního cervixu. Inicioval i výzkum VEGF (vascular endothelial angiogenesis factor).

Jeho publikace v  periodicích se týkaly cervikografie, problematice cervikálních intraepiteliálních lézí, léčby laserem, riziku karcinogeneze u  dětí matek exponovaných diethystilbestrolu, vaginální adenózy a  světlobuněčného adenokarcinomu, spolu s R. F. Mattinglym angiogeneze lézí cervixu a uteroovariální homotransplantace. Vytvořil celou řadu obrazových výukových setů a  diapozitivů s  komentáři, také originální snímky mikroinvazí se srbskou autorkou Vesnou Kesić.

Dostalo se mu mnoha poct a uznání za vynikající přínos k vědeckému poznání v diagnostice a léčbě prekancerózních změn a rané invaze karcinomu exponované lokality děložního cervixu. Zachoval si a rozvíjel blízkost zemi svého původu. Krátce po změně režimu přijel do Prahy (spolu s Texasanem Thomasem Sedlacekem a Howardem Jonesem Jr. ze St. Louis) a  v  působivém expozé v  Praze svá poznání přednesl. V krátkém následném pobytu přezkoušel a  později certifikoval vybrané české gynekology s aprobací lékařské fakulty University of Wisconsin pro subspecialitu cervikografie. Byl jmenován i profesorem Karlovy univerzity a řadu let byl zahraničním členem redakční rady České gynekologie a porodnictví.

S  osobní hrdostí jsme sledovali prvý kontakt špičkových expertů odborného společenství a prožívali při každém z našich setkávání s ním i jeho manželkou Jarmilou vstřícnost a  přátelství, po celých 29 let, na mnoha místech ve světě i při návštěvách u nich doma a v našich rodinách.

Byl znalcem a milovníkem vína, dobrým a veselým společníkem. Byl dvakrát ženat, měl dva syny, z nichž jeden vykonává lékařskou praxi v USA.

Sdílíme s jeho manželkou Jarmilou lítost nad odchodem přítele, s  uznáním jeho velikosti. Zemřel „syt svých dnů“; zasloužil se o racionální diagnostiku a úspěšnou léčbu bezpočtu pacientek; a pak stovky, snad tisíce žen a mužů, kteří se od něj učili odborné způsobilosti v cervikální patologii a kolposkopii.

Budiž vzdána čest jeho památce.

Jiří Ondruš

Vladimír Dvořák