Třeboňské revmatologické dny Abstrakta – sekce Středně zdravotnických pracovníků v revmatologii

Čtvrtek 8. 1. 2009

1. OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U PACIENTKY SE SYSTÉMOVOU VASKULITIDOU – SYNDROMEM CHURG–STRAUSSOVÉ

Brožová M.

2. interní klinika – revmatologie, Fakultní nemocnice Hradec Králové

Syndrom Churg-Straussové (CSS, alergická granulomatóza a angitida) byl poprvé popsán v roce 1951 Jakobem Churgem a Lotte Strauss. Pro diagnózu jsou nejčastěji používána klasifikační kritéria American College of Revmatology: asthma bronchiale, eozinofilie (více než 10 %), mono- nebo polyneuropatie, plicní infiltráty, abnormality paranazálních dutin, biopsie cévy s eozinofilním zánětem extravaskulárně. K úmrtí nemocných dochází zpravidla ve vaskulitické fázi. Nejčastějšími příčinami smrti jsou srdeční selhání, infarkt myokardu, renální selhání, krvácení do mozku, krvácení do zažívacího traktu nebo záchvat těžkého astmatu.

V kazuistice bude prezentováno onemocnění 58leté ženy, která byla přeložena na naše revmatologické oddělení z jednotky intenzivní péče k dovyšetření a další léčbě se syndromem Churg-Straussové. Pacientka byla při přijetí na naše oddělení převážně ležící, odkázaná na pomoc druhé osoby ve všech denních aktivitách. Její příjem tekutin byl snížený, měla zavedenou periferní žilní kanylu a permanentní močový katétr. Pacientka špatně viděla, měla rozmazané vidění s úplnými výpadky zraku, což vedlo k velmi těžké spolupráci s pacientkou. V průběhu hospitalizace byla pacientka podrobena komplexnímu vyšetření. U pacientky byla denně prováděna rehabilitace, byla aktivně zapojována do sebepéče, začala za nemocnou pravidelně docházet logopedka. Celkem první hospitalizace trvala 34 dní, při propuštění byla pacientka výrazně zlepšena, byla již soběstačná, pouze přetrvávaly potíže s psaním vět na diktát a měla narušenou prostorovou orientaci. Pacientka byla objednána k rehospitalizaci, při které došlo k přešetření aktivity systémového onemocnění a vzhledem k postižení CNS a myokardu bylo zahájeno podávání pulzní terapie cyklofosfamidem. Pacientka byla propuštěna domů v celkově dobrém stavu. Obě hospitalizace proběhly bez komplikací a vedly k výraznému zlepšení zdravotního stavu a kvality života nemocné.

2. KOMPLIKACE BIOLOGICKÉ LÉČBY U REVMATOLOGICKY NEMOCNÝCH, VYŽADUJÍCÍ HOSPITALIZACI

Vohryzková E.

Revmatologické oddělení, 2. interní klinika LF a FN Hradec Králové

Biologická léčba revmatických chorob je vysoce účinná a provádí se ambulantně. Přesto dochází k situacím, kdy je nezbytná léčba pacienta na lůžku. Od roku 2002 proběhlo na našem pracovišti 100 epizod biologické léčby (69 pro revmatoidní artritidu, 29 pro ankylozující spondylitidu a 2 pro psoriatickou artritidu). Doba léčby činila 3–73 měsíců.

Retrospektivně jsme se zabývali důvody, typem a délkou léčení nemocných v biologické léčbě na lůžkové části revmatologického oddělení II. interní kliniky FN v Hradci Králové.

Sesbírali jsme celkem 14 epizod komplikací u 13 nemocných, které vyžadovaly hospitalizaci, v některých případech opakovanou. Hospitalizace se vyskytly pouze u nemocných s revmatoidní artritidou, u Bechtěrevovy choroby jsme řešili jedinou hospitalizaci v důsledku dopravního úrazu – byla mimo naše pracoviště a není v tomto přehledu zachycena.

Rovněž jsme se nezabývali elektivními operacemi.

Z hlediska příčin hospitalizace byly nejčastější akutní infekční komplikace, celkem v osmi případech, z toho v jednom případě se jednalo o obtížně diagnostikovatelnou tuberkulózní infekci.

Jiné komplikace léčby byly důvodem hospitalizace v šesti případech. Jednalo se o postižení žaludku a střeva při léčbě nesteroidními antirevmatiky a kortikoidy ve dvou případech, selhání léčby s těžkým vzplanutím aktivity ve dvou případech, membranózní glomerulonefritidu v jednom a obraz sérové nemoci po aplikaci rituximabu v jednom případě.

Ve dvou případech jsme opakovaně na lůžku léčili chronické defekty nasedající na primárně infekční příhodu – absces lýtka a septickou artritidu.

Z hlediska použitého biologika jsme léčili infliximabem v 34 případech, adalimumabem v 34 případech, etanerceptem v 24 případech, rituximabem ve 4 a abataceptem ve 3 případech.

Ke komplikacím vedoucím k hospitalizaci došlo u nemocných v léčbě infliximabem v 7 případech, adalimumabem ve 3, etanerceptem v jednom a rituximabem ve 3 případech. Výskyt komplikací nelze porovnávat vzhledem k malým počtům a různé době léčby .

Komplikace skončila fatálně v jednom případě (tbc), byla důvodem k trvalému vysazení biologické léčby v 6 případech (46 %). V léčbě stejným preparátem bylo možno pokračovat ve 4 případech (30,7 % ) a změna biologika byla provedena u dvou nemocných (15,4 %)

Biologická léčba byla v 13 % komplikována příhodou, vyžadující hospitalizaci. Z toho nejčastěji šlo o infekční komplikaci (61,5 %) v 15 % příhod však šlo zřejmě o komplikace současné terapie steroidy a nesteroidními antirevmatiky.

3. HYPERHOMOCYSTEINEMIE U DĚTÍ S REVMATICKÝM ONEMOCNĚNÍM

Bočkayová E.

Dětské oddělení, Pardubická krajská nemocnice, Pardubice

Homocystein (Hcy) je neesenciální sirná aminokyselina, která vzniká při metabolizaci methioninu. Při tomto ději hrají důležitou úlohu vitamin B6, B12 a kyselina listová, které jsou nezbytné pro normální funkci zúčastněných enzymů. Při jejich nedostatku vzniká hyperhomocysteinemie. Hladina homocysteinu může být ovlivněna také geneticky mutací v genu pro MTHFR (methylentetrahydrofolát reduktáza). Mutace MTHFR ale nejčastěji vede k mírné formě onemocnění. Hyperhomocysteinemie (HHcy) se tak projeví až za současného nedostatku kyseliny listové. HHcy je považována především za rizikový faktor trombembolismu. Dále je uváděna spojitost například s rozvojem aterosklerózy, se vznikem defektů neurální trubice v prenatálním vývoji a s potraty. Diskutuje se také účast HHcy na rozvoji celé řady tzv. civilizačních onemocnění, mezi něž patří i revmatické choroby.

Plošné vyšetřování hladiny Hcy u všech dětí s revmatickým onemocněním je diskutabilní a zatím se spíše nedoporučuje. Znalost hladiny homocysteinu je ale vhodná například v případech kdy je přítomna trombembolická nemoc v rodinné anamnéze, při medikaci hormonální antikoncepce, terapii MTX (antimetabolit folátu), kouření v osobní anamnéze nebo u nevhodných stravovacích návyků dítěte (nízký příjem vitaminů skupiny B). Autorka se ve svém sdělení zaměřuje na aspekty, které problematika stanovování hladiny Hcy přináší pro práci sestry v revmatologické ambulanci. Ta by měla aktivně spolupracovat s lékařem při získávání rodinné a osobní anamnézy a cíleně edukovat v oblasti stravování. Samozřejmostí by také měla být znalost správného postupu odběru krve a transportu vzorku k vyšetření.

V závěru je sdělení doplněno prezentací výsledků vyšetření hladiny Hcy u skupiny vlastních pacientů sledovaných v dětské revmatologické ambulanci. V této skupině (56 dětí) byla zjištěna vyšší hladina Hcy u 48 % vyšetřovaných dětí oproti literárně udávaným 30 % obecně v populaci. Ve skupině dětí léčených MTX byla hladina Hcy zvýšena u 31 % vyšetřovaných. U 20 dětí s hladinou Hcy nad 10 μmol/l bylo provedeno i genetické vyšetření na mutaci genu pro MTHFR. S výsledkem 35 % – homozygot, 45 % – heterozygot a u 20% vyšetřovaných dětí mutace nebyla zjištěna.

Případný podíl HHcy na rozvoji a průběhu revmatického onemocnění zatím v současnosti není zcela objasněn. Na základě výsledků vlastního pozorování lze ale, minimálně ve výše uvedených situacích, vyšetření hladiny Hcy u revmatologických pacientů doporučit jako vhodné.

4. PŘEHLED – BIOLOGICKÁ LÉČBA, GRANTY, VÝZKUMNÉ ZÁMĚRY – Z POHLEDU ZDRAVOTNÍ SESTRY

Kohoutová K., Janochová H.

Revmatologický ústav Praha

Revmatologický ústav v Praze dnes představuje nejdůležitější instituci, zabývající se revmatologickými onemocněními v ČR, je i mezinárodně uznávaným centrem v oblasti revmatologie. Výzkumná činnost ústavu je významnou součástí pracovní náplně.

• a) Grantové projekty

Projekty podporované interní grantovou agenturou Ministerstva zdravotnictví, Grantovou agenturou ČR.

Výběrové řízení, kdy odborná komise hodnotí předkládané projekty.

• b) Výzkumné záměry

Dohoda o poskytnutí peněz se zřizovatelem na určitý záměr.

• c) Klinické studie

Přísně sledovaný proces, kdy se testuje nový terapeutický postup.

Cíl klinické studie je rozhodnout, zda nový způsob léčby je bezpečný,

Účinný je lepší alternativou s dosud nejlepší dostupnou metodou.

• d) Case control

Kontrolní skupina pacientů, splňujících kriteria pro biologickou léčbu,

Léčena bazální terapií.

• e) Biologická léčba

Je cílená terapie, která ovlivňuje odpověď organismu na zánět na buněčné úrovni a tím vede ke snížení aktivity nemoci.

5. BIOLOGICKÁ LÉČBA ABATACEPTEM Z POHLEDU ZDRAVOTNÍ SESTRY

Černá V.

Revmatologický ústav Praha

ORENCIA^® (abatacept) představuje nový biologický preparát, který významně rozšiřuje armamentárium biologické léčby revmatoidní artritidy.

Abatacept v kombinaci s metotrexátem je indikován pro léčbu střední až těžké aktivní revmatické artritidy u dospělých pacientů, kteří mají nedostatečnou odpověď nebo netolerují jiné antirevmatické chorobu ovlivňující léky, včetně alespoň jednoho inhibitoru TNF alfa. Tento přípravek se aplikuje v závislosti na hmotnosti pacienta v týdnu 0, 2, 4 a následně každé 4 týdny. Lék se aplikuje formou 30minutové infuze.

V rámci prezentace je popsána činnost sestry při vyšetřeních, která jsou nezbytná před zahájením biologické léčby a také činnost při monitorování pacienta před aplikací, během infuze a následně i krátce po podání preparátu. Detailně je popsána zejména činnost při přípravě Orencie k použití – popis přípravku, manipulace při jejím rozpouštění a přípravě infuzního roztoku. Ukázána je také činnost při vlastní aplikaci léku. Závěrem je zmíněno, jakým způsobem je nutné naředěný preparát skladovat a jak likvidovat veškerý použitý materiál.

6. OŠETŘOVATELSKÝ PROCES U NEMOCNÝCH SE ZLOMENINOU FEMURU

Koucká K.

Revmatologický ústav Praha

Ošetřování nemocných se zlomeninou proximálního femuru.

V úvodu přednášky stručně o anatomii, dělení zlomenin. Dále způsoby léčby a péče o nemocného formou ošetřovatelského procesu.

V závěru seznámení s výsledky výzkumu provedeného ve FNM v roce 2000 – klasifikace klientů se zlomeninou proximálního femuru.

8. DEZINFEKCE A STERILIZACE – PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ NEMOCNIČNÍCH INFEKCÍ

Paříková J.

Revmatologický ústav Praha

V provozu každého zdravotnického zařízení se zvyšuje nebezpečí přenosu infekčních onemocnění a to nejen uvnitř zařízení mezi pacienty, ale i mezi pacienty a zdravotnickým personálem. Je také závažnou skutečností, že každé infekční onemocnění se může za jistých podmínek stát nemocniční infekcí (nozokomiální nákazou) a navíc se objevují nová rizika a nové další nemocniční infekce. Přes rychlý rozvoj moderních diagnostických a terapeutických přístrojů a progresivních ošetřovatelských postupů, zůstávají opatření proti nozokomiálním nákazám stále stěžejním úkolem. Široké používání antibiotik, chemoterapeutik, ale i dezinfekčních přípravků, složitější diagnostické a terapeutické postupy, nepříznivá věková struktura pacientů, příliv pacientů z jiných států, jejich sociální úroveň a psychika (novodobá rizikovost) způsobují, že nozokomiální nákazy jsou dnes otevřeným problémem. V provozu ambulantním i ústavním dochází ke kumulaci pacientů, kteří přicházejí s pestrými příznaky onemocnění, které díky rezistenci a také díky snížené imunitě, jsou infekční povahy.

Preventivní opatření jsou zaměřena na dodržování režimových opatření, které směřují k zamezení vzniku nemocničních infekcí. Protiepidemická preventivní opatření tvoří základ provozních řádů . K základním protiepidemickým opatřením každého zdravotnického zařízení patří dezinfekce a sterilizace. Právě v této oblasti došlo k řadě legislativních změn.

V přednášce jsou prezentovány zásady těchto základních opatření ve smyslu platných předpisů současné legislativy.

10. NOVÉ PARAGRAFY A REGISTRACE

Vránová H.

Revmatologický ústav Praha

Začátkem července 2008 začal platit nový doplňující zákon č.189/2008 pro nelékařská zdravotnická povolání, který doplňuje a mění zákon 96/2004 o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání.

Zaměstnavatelé by měli vědět, že opravňovat k výkonu povolání nelékařského pracovníka bez odborného dohledu bude osvědčení vydané MZ. Pokud toto osvědčení pracovník nemá, může pracovat pod odborným dohledem zdravotnického pracovníka pracujícího samostatně. Neměl by získat takovou platovou třídu jako má registrovaný pracovník s osvědčením. Každý zaměstnavatel si musí spočítat kolik takových pracovníků se mu vyplatí zaměstnat.

Novelizace vyhlášky č.423/2004, která stanoví kreditní systém pro vydání osvědčení se upravuje vyhláškou 321/2008 od 19. 8. 2008. Je stanovena 40kreditová hranice pro uznání a prodloužení osvědčení. Změnila se kreditace za jednotlivé akce, změnila se forma žádostí o zařazení akcí pro uznání do vzdělávacího systému. Podmínky pro akreditace pro zdravotnická zařízení pro specializační vzdělávání, certifikované kurzy, odborné stáže upravuje zákon č. 189/2008.

Podmínky pro prodloužení osvědčení nelékařského zdravotnického pracovníka bez odborného dohledu a co všechno k tomu potřebuje, jakou musí mít splněnou praxi, kromě nasbíraných kreditů je také dáno novým zákonem. Mění se podmínky pro doložení výkonu povolání minimálně 1 rok v úvazku 0,5týdenní pracovní doby, nebo 2 roky v úvazku 0,2týdenní pracovní doby. Z mateřské nebo rodičovské dovolené se započítává nejvýše 6 měsíců.

Krajní pomoc při nedostatku praxe nebo kreditů je zkouška k vydání osvědčení. Je to samostatné správní řízení a po zařazení se koná před zkušební komisí Ministerstva zdravotnictví.

11. MULTIKULTURNÍ OŠETŘOVATELSTVÍ

Vránová H.

Revmatologický ústav Praha

Multikulturní ošetřovatelství je obor, který založila a rozvinula v padesátých letech 20. století Madaleine Leiningerová. Původně dětská sestra v USA rozvinula při ošetřování pacientů z různých etnických skupin metodiku, jak respektovat kulturní odlišnosti různých etnik, tedy přístup opačný k požadavkům na plnou asimilaci a hledání společných nebo blízkých kulturních hodnot.

U nás je to od roku 2002 nový studijní program týkající se komunikace s cizinci při poskytování zdravotnické péče a implementace multikulturních přístupů. Multikulturní výchova se dnes v mezinárodním měřítku rozvíjí jako oblast vědecké teorie a výzkumu. Také ve výchově a vzdělávání budoucích zdravotnických pracovníků má své místo. V jejím rámci se pracuje také s duchovními tématy. Zdravotničtí pracovníci by se měli zajímat o duchovní život osob svěřených do jejich péče.

V souvislosti s ubýváním obyvatelstva a stárnutím populace v rozvinutých zemích i v České republice se hovoří o nutnosti ve zvýšené míře přijímat imigranty, kteří s sebou často přinášejí zcela odlišné hodnoty. Migrace obyvatelstva je základní způsob existence a přežití lidstva. Zatím co dříve trvala celá staletí, dnes se zrychlila na pouhé hodiny.

V tomto sdělení jde o informace o ošetřovatelském přístupu, který zohledňuje individualitu, víru a kulturu jedince nebo skupiny stejných či odlišných kultur. Má význam nejen pro ošetřování cizinců, ale především pro příslušníky etnických menšin. Na základě kulturně vhodné nebo nevhodné ošetřovatelské péče se vytváří kvalita vztahu mezi sestrou a pacientem. Význam má především kulturní citlivost, respektování jedinců, uvědomění si různosti kulturních přesvědčení, tak aby do plánu péče byly zahrnuty jejich názory a praktiky, které je nemohou ohrozit na zdraví.

Mezinárodní kodex sester uvádí, že při poskytování péče sestra podporuje prostředí, v němž jsou respektovány hodnoty, tradice a duchovní přesvědčení jednotlivců.

12. PROBLEMATIKA RHB PO ALOPLASTICE RAMENNÍHO KLOUBU U REVMATICKÝCH PACIENTŮ

Javůrková M.

Revmatologický ústav Praha

Náhrada ramenního kloubu je dnes relativně běžnou operací na řadě ortopedických a traumatologických pracovišť. Užívá se nejen při resekcích proximálního konce humeru pro tumorózní afekce, v traumatologických indikacích, ale stále více i při destrukcích ramenního kloubu při chronických degenerativních i zánětlivých onemocněních.

Postižení ramenního kloubu u revmatoidní artritidy není nijak vzácné. Po 15 letech trvání má ramenní klouby postižena polovina nemocných a asi 25 % má těžké destruktivní změny kloubů.

V mé prezentaci bych ráda ukázala, že stavy po operacích aloplastik ramenních kloubů u revmatických pacientů můžeme efektivně léčit konzervativně, a to pravidelným a pozorným cvičením, které po nácviku zvládne každý pacient. Dále může tato práce sloužit jako teoretický podklad pro následnou praktickou práci s revmatickými pacienty po operacích aloplastik ramenních kloubů.

Pečlivá a individuálně sestavená fyzioterapeutická péče u pacientů po těchto operacích může zcela jednoznačně urychlit a zkvalitnit proces dosažení dobrých funkčních výsledků a tudíž usnadnit pacientův návrat do běžného života.

13. NAŠE MOŽNOSTI MECHANOTERAPIE

Bittnerová O.

Revmatologický ústav Praha

Mechanoterapie je obor fyzioterapie, který může využít přístroje, nářadí, různé techniky a metodiky.

Léčebný tělocvik formou mechanoterapie je u některých pacientů často jedinou účelnou léčbou.

Užití přístrojů umožňuje udržet správné cvičební tempo, správnou polohu těla nebo jeho části při cvičení, pomáhá navodit a upravit některé hybné stereotypy.

Obecný účinek je tonizační, posilující. Mechanoterapie ovlivňuje oběhové, dýchací funkce, stabilitu těla, vegetativní rovnováhu, stimuluje hluboký stabilizační systém. Podporuje i navození správných obranných reakcí (prevence pádů u starších a nestabilních pacientů). Samozřejmě pomáhá zvětšovat svalovou sílu, celkovou kondici, upevňovat a zvyšovat obratnost. Přispívá i ke zvyšování rozsahu pohybu v kloubech.

Naše možnosti mechanoterapie: rotopedy, motodlaha, therapy master, nestabilní plošiny, posilovací stroj, mechanický chodník, overbally, fyziobally.

14. REHABILITACE U PERIARTRITIS HUMEROSCAPULARIS

Budková T.

Revmatologický ústav Praha

S bolestmi lokalizovanými do krajiny ramene se v lékařské i rehabilitační praxi setkáváme velmi často.

Bolest v ramenním kloubu a jeho funkční omezení popsal poprvé v roce 1872 Duplay pod názvem „Periartritis humeroscapularis“. Dodnes se toto pojmenování běžně používá, ale dnes již víme, že nejde o jednotný syndrom, nýbrž o řadu postižení v oblasti pletence pažního s různou příčinou.

Ramenní kloub patří k nejdůležitějším pohybovým ústrojím lokomočního systému, na jehož funkci je závislá nejen činnost horní končetiny, ale jeho poruchy se promítají do celého pohybového systému a naopak. Z toho vyplývá široká diferenciální diagnostika.

Obecně lze rozdělit bolesti ramenního kloubu na bolesti způsobené poruchou přímo v ramenním kloubu, či struktur uložených v jeho přímé blízkosti a na ty, které jsou důsledkem poruch v oblasti celého humeroskapulárního pletence, krční a hrudní páteře nebo žeber. V úvahu přichází i zřetězené smyčky z mnohem vzdálenějších míst pohybového aparátu nebo viscerovertebrální vztahy.

Každá z těchto poruch vyžaduje důkladné vyšetření celého pohybového aparátu a specifický fyzioterapeutický přístup.

Z uvedeného tedy vyplývá, že nejobtížnějším bodem celé léčby bolestí ramene bývá určení správné diagnózy. Ta společně s dostatečnou znalostí fyzioterapeutických metod dokáže v řadě případů, že postižení ramenního kloubu není tak svízelnou diagnózou, jak se na první pohled zdá.

15. FYZIOTERAPIE REVMATICKÉ RUKY

Cikánková V.

Revmatologický ústav Praha

Revmatoidní artritida většinou nejdříve postihuje malé klouby. Deformity ruky způsobené tímto onemocněním patří k nejtěžším a funkčně nejzávažnějším postižením kloubů.

Ztráta funkční schopnosti prstů a zápěstí vede ke ztrátě funkce celé horní končetiny. Deformity ruky lze do značné míry ovlivnit usilovným a soustavným cvičením, polohováním, používáním dlah a ortéz, a to od samého počátku jejich vzniku. Ještě účinnější je, již při stanovení diagnózy RA provádět preventivně cviky, které mohou zpomalit rozvoj deformit typických pro toto onemocnění (postižení MCP kloubů subluxací s ulnární deviací, postižení IP kloubů typu labutí šíje a knoflíkové dírky, flekčně addukční postavení palce, flekční kontraktura nebo instabilita RC kloubu).

Změny přilehlých měkkých tkání se na vzniku kloubních deformit podílejí nejméně z poloviny a právě tyto je možné účinnou fyzioterapií nejvíce ovlivnit.

Fyzioterapie revmatické ruky znamená využití všech známých prostředků a metodických postupů, tj. kromě léčebného tělocviku také elektroléčebných, vodoléčebných, ergoterapeutických a protetických léčebných prostředků.

Fyzioterapie u tohoto postižení má mimořádnou důležitost, neboť na funkční schopnosti ruky závisí nejen schopnost práce, ale i schopnost péče o sebe sama.

16. FLEBOTROMBÓZA – JAK SPRÁVNĚ OŠETŘOVAT?

Ištvánková E.

Revmatologický ústav Praha

Medicínský pokrok posledních let výrazně omezil vznik komplikací po aloplastikách nosných kloubů a možná právě proto při vzniku flebotrombózy můžeme zaváhat o správném postupu fyzioterapie.

Prvním krokem při podezření na flebotrombózu je vyšetření pacienta odborníkem a jím stanovená medikamentózní terapie a pohybový režim.

Při pokynu k zahájení pohybové terapie je nezbytné pacienta vybavit správně naloženou bandáží. V akutním stadiu je to obinadlová bandáž, po přechodu do chronicity aplikujeme kompresivní punčochy.

Správná obinadlová bandáž je minimálně třívrstvá, její komprese od akra směrem k centru ustupuje. Obinadlo musí jemně přilnout k pokožce, nesmí se hrnout, nesmí nikde zařezávat, nesmí bránit prokrvení končetiny. Na jednu končetinu používáme různé šíře obinadla a variabilní počet obinadel (podle velikosti obvodu končetiny v různých partiích).

Účinnost bandáže podmiňuje vrstvení, nikoli utažení obvazu. Konec bandáže je nutné upevnit náplastí.

Důležitým faktorem v účinnosti bandáže je roztažitelnost materiálu, která má úzký vztah ke klidovému a pracovnímu tlaku bandáže. Na noc pacient bandáž odkládá.

S vyhovující bandáží pacient provádí několikrát denně cviky cévní gymnastiky a léčebný program fyzioterapie dle metodiky po aloplastikách nosných kloubů, včetně nácviku chůze.

V chronickém stadiu choroby se doporučují aplikovat kompresivní punčochy. Jsou vyráběny ve čtyřech kompresivních třídách, běžně se používá druhá a třetí třída, délka spíše stehenní. Použití se doporučuje při pohybových aktivitách, v klidu pacient punčochy odkládá.

Vždy zdůrazňujeme komplexnost terapie: medikamenty, bandáž, aktivita, průběžná kontrola stavu pacienta.

17. ERGOTERAPIE U FRAKTURY PROXIMÁLNÍHO FEMURU

Šmucrová H.

Revmatologický ústav Praha

Ergoterapie je vedle fyzioterapie nedílnou součástí léčebné rehabilitace pacientů po fraktuře proximálního femuru. Pro správný vývoj léčby je proto důležitá vzájemná kooperace mezi oběma obory.

Cílem ergoterapeutické intervence je umožnit pacientovi být v co největší možné míře soběstačný a nezávislý jak v oblasti všedních denních činností, tak dále i v pracovních a volnočasových aktivitách. Ergoterapeut se soustředí na zhodnocení problémových oblastí pacienta, obnovu svalové síly DK, mobilitu pacienta. Dále na nácvik ochrany kloubů a prevenci pádů, které s tímto souvisí. V rámci nácviku všedních denních činností, pracovních i volnočasových činností musí být pacientovi doporučeny vhodné kompenzační pomůcky, správné denní stereotypy, které usnadní vykonávání těchto aktivit. V neposlední řadě je také velmi podstatná bezbariérová úprava prostředí pacienta (domácího, pracovního), pokud to vyžaduje jeho zdravotní stav.

Rehabilitace u této diagnózy je velmi důležitá neboť správná funkční schopnost DK má vliv nejen na vykonávání běžných denních činností, ale také pracovních a volnočasových.

18. MOŽNÉ KOMPLIKACE PACIENTŮ S ANKYLOZUJÍCÍ SPONDYLITIDOU – FYZIOTERAPIE

Vincová G.

Revmatologický ústav Praha

Ankylozující spondylitida je zánětlivé onemocnění páteře, které se projevuje na sakroiliakálních a synoviálních kloubech páteře a vede postupně k osifikaci páteře a přilehlých měkkých tkání. Výsledkem tohoto procesu je tuhnutí páteře, až ankylóza.

Kromě postižení axiálního skeletu mohou být postiženy kořenové nebo i periferní klouby.

Postižení kořenových kloubů představuje určitou komplikaci při fyzioterapii páteře. Další možné komplikace:

• osteoporóza,
• coxitida,
• TEP kloubů
• postižení srdce
• ulcerózní kolitida
• amyloidóza ledvin
• oční postižení
• fibróza plic
• interní komplikace
• DM, astma, atd.

Na všechny tyto možné komplikace je nutné brát při cvičení zřetel, a jim přizpůsobit nároky na pacienta. Fyzioterapie při postižení pouze páteře má poněkud odlišnou skladbu a může být i razantnější.

I pacient s různými komplikacemi při AS musí denně dodržovat pohybový režim.

Každá přidaná komplikace rehabilitaci prodlužuje a na pacienta klade vyšší nároky, jak časové, tak fyzické.

19. MODERNÍ TRENDY V LÉČBĚ BOLESTI ZAD

Fraňková J.

Bioregenerační a rehabilitační centrum Říčany

Bolesti zad – co je bolest, druhy bolesti, příčiny bolesti, příznaky bolesti

Anamnéza – ptáme se cíleně na možnosti „red flags“ při akutní bolesti a „yellow flags“ při chronické bolesti zad.

Vyšetření – pečlivé vyšetření kineziologickým rozborem.

Metody léčby:

• farmakoterapie akutní a chronické bolesti zad: nejčastěji užívané léky –analgetika, antiflogistika, myorelaxancia, antiepileptika, antidepresiva, anestetika lokální, potravinové doplňky (nejčastěji užívaná podpůrná a preventivní léčba při bolestech zad),
• masáže (význam, účinky masáží, kontraindikace, druhy masáží – obecně),
• fyzioterapeutická léčba (měkké a mobilizační techniky, PIR, trakce, léčebná tělesná výchova, metody McKenzie, Čumpelík, Kolář, Špringrová…), ergoterapie
• chiropraktická a osteopatická léčba (obecně – význam a techniky), 
• elektroléčba (termoterapie, kryoterapie, analgetické proudy, ultrazvuk, magnetoterapie, trakce, Rebox)+
• chirurgická léčba (nejčastější operativní zákroky, jejich indikace),
• lázeňská léčba – indikace

Stručný pohled na terapii z hlediska evropských guideline z r. 2006

Prevence bolestí zad by měla být nedílnou součástí zdravého životního stylu.

Abstrakta 7. a 9. nedodána