Revmatologický ústav oslavil 65 let od svého založení

V roce 2017 oslavilo významné výročí přední pracoviště české revmatologie – Revmatologický ústav. Jeho založení před 65 lety byla věnována slavnostní podzimní klinická konference ústavu. Během této doby se stal Revmatologický ústav (dříve Výzkumný ústav chorob revmatických – VÚCHR) respektovaným klinickým a vědeckým pracovištěm v České republice i v zahraničí.

Výzkumný ústav chorob revmatických byl založen v roce 1952 dekretem ministerstva zdravotnictví a byla mu přidělena budova bývalého Kláštera servitů na Trávníčku na rohu Albertova a ulice Na Slupi. U jeho zrodu stál prof. MUDr. František Lenoch, DrSc., výjimečná osobnost evropského významu. Prof. Lenoch byl zakladatelem české revmatologie, je však považován i za jednoho ze zakladatelů vědecké revmatologie v Evropě. Byl také jedním ze zakladatelů Evropské ligy proti revmatismu (EULAR) v roce 1947 v Kodani. Založením samostatného vědeckého revmatologického pracoviště v Praze bylo korunováno jeho dosavadní úsilí a byl jmenován prvním ředitelem nově vzniklého ústavu, ač nebyl (ani později) členem komunistické strany.

Prof. Lenoch byl profesorem vnitřního lékařství a věnoval se dále balneologii a fyziatrii, po určitou dobu byl i přednostou Balneologického ústavu. Jako jeden z prvních však pochopil, že revmatologie se od balneologie vzdaluje a že je nutné tento mladý obor chápat jako nadstavbový obor vnitřního lékařství, který v sobě integruje prvky imunologie, což byla v té době prakticky nová disciplína. Založil proto v ústavu specializované revmatologicko- imunologické laboratoře, které se zasloužily o zavádění nových diagnostických metod, např. revmatoidních faktorů, antinukleárních protilátek apod., a vybudoval i specializované rentgenové pracoviště. Vytipoval také nejzávažnější klinické jednotky, na které je potřeba se soustředit a proti kterým je nutné bojovat, a navrhl celostátní strategie. Jednalo se tehdy o revmatickou horečku, primární progresivní polyartritidu (nyní revmatoidní artritidu) a Bechtěrevovu nemoc. Vypracoval metodiku léčby zlatem a glukokortikoidy, navrhnul tzv. Lenochovu tinkturu, která se dlouho používala k léčbě febris rheumatica. Prof. Lenoch také navrhl systém celostátní péče o revmatiky, první systém postgraduálního vzdělávání, a byl rovněž autorem prvních odborných knih.

I přes nelehkou dobu se prof. Lenochovi podařilo prosadit své vize a pod jeho vedením se mladý ústav záhy vyrovnal podobným centrům a klinikám západní Evropy, s nimiž aktivně spolupracoval. Do Prahy tehdy přijížděla řada osobností světové revmatologie, např. nositel Nobelovy ceny za objev terapeutického potenciálu glukokortikoidů P. Hench a další. Vrcholem tohoto období prof. Lenocha bylo prezidenství EULAR a uspořádání světového kongresu v Praze v historickém roce 1969. V následujícím roce, symbolicky krátce po zahájení normalizace, prof. Lenoch zemřel.

Prof. Lenoch patří nepochybně mezi velikány české medicíny. Na jeho počest nosí jeho jméno krátká ulička před ústavem (ulice Františka Lenocha). V budoucnu bude tato malá ulička oddělovat budovu Revmatologického ústavu a nově vznikajícího kampusu Univerzity Karlovy a zůstane tak důstojným symbolem této osobnosti evropského významu.

V práci prof. Lenocha pokračovali jeho přímí žáci, kterými byli např. prof. MUDr. Milan Adam, DrSc., který se osobně zasadil o dostavbu moderního křídla ústavu s laboratořemi, ambulancemi a rehabilitací v 80. letech minulého století, nestor dětské revmatologie prof. MUDr. Robert Bardfeld, DrSc., nebo MUDr. Karel Pavelka st., CSc., MUDr. Oldřich Vojtíšek, CSc., a další. V čele ústavu vystřídal prof. Lenocha na 13 let doc. MUDr. Alois Šusta, DrSc. Současná generace revmatologů má v živé paměti následujícího ředitele, prof. MUDr. Karla Trnavského, DrSc., který patřil rovněž k významným osobnostem české revmatologie, byl úspěšným autorem řady odborných publikací a mimo jiné stál i u zrodu časopisu Česká revmatologie. Prof. Trnavský v letošním roce, krátce před konferencí k výročí ústavu, po dlouhé nemoci zemřel. Je mu věnována vzpomínka prof. Vencovského v rubrice „Ze života společnosti“, kterou najdete v příštím čísle České revmatologie.

K největšímu rozvoji Revmatologického ústavu došlo po sametové revoluci. Díky společenským změnám a úsilí jeho nového ředitele prof. MUDr. Karla Pavelky, DrSc., se ústav opět mohl otevřít světu, řada mladých lékařů dostala možnost získat praxi v zahraničí a začala rozvíjet vědeckou spolupráci s prestižními revmatologickými pracovišti v Evropě. Nové společenské klima však s sebou neslo i řadu dalších aspektů, včetně samostatné ekonomiky. V důsledku omezení státního příspěvku na provoz ústavu bylo nutné vytvořit model vícezdrojového financování (zdravotní pojišťovny, granty grantových agentur u nás i v zahraničí a další hospodářské činnosti).

Velkým problémem byl v té době extrémně zanedbaný stav historické budovy, nevyhovující uspořádání lůžkového oddělení, nedostatečné technické vybavení laboratoří a dalších oddělení. První malou dotaci na zahájení rekonstrukce se podařilo získat v roce 1992, avšak postupná rekonstrukce trvala několik dalších let, v roce 2006 proběhla generální rekonstrukce laboratoří a v roce 2017 byla dokončena rekonstrukce rehabilitace.

Revmatologický ústav v současné době představuje superkonziliární revmatologické pracoviště evropské úrovně pro pacienty z celé České republiky. V posledních desetiletích se v souladu s pokroky v terapii revmatických onemocnění snížil počet lůžek a současně byl několikanásobně zvýšen počet odborných ambulancí. Bylo vybudováno centrum biologické léčby, které se komplexně věnuje problematice této léčby a stará se o několik tisíc pacientů. Současně se centrum věnuje i klinickým hodnocením a vědeckým projektům. Mimo běžné revmatologická ambulance zde byla zřízena i pracoviště osteologie, dětské revmatologie, léčby chronické bolesti a artrosonografie. Konzultační služby zde dále poskytují ortopedi, neurolog, kardiolog a angiolog.

Revmatologický ústav je současně významným centrem vědeckým, probíhají zde dlouhodobé vědecké grantové projekty českých i zahraničních grantových agentur a prohloubila se spolupráce s významnými zahraničními centry, např. v Curychu. Probíhá zde postgraduální studium (program Ph.D.), ročně vznikají desítky publikací a nové knihy, z nichž řada získala ocenění za nejlepší publikaci roku.

V ústavu probíhá i pregraduální výuka revmatologie na Revmatologické klinice 1. LF Univerzity Karlovy. Stáž z revmatologie probíhá v pátém ročníku studia medicíny a je pravidelně hodnocena ze strany studentů jako jedna z nejlepších. V Revmatologickém ústavu dále probíhají postgraduální stáže lékařů ve specializační přípravě pro obor revmatologie a pro obor vnitřního lékařství, vzdělávají se zde i nelékařské zdravotnické profese, např. fyzioterapeuti a ergoterapeuti.

V ústavu sídlí také Česká revmatologická společnost (ČRS), její sekretariát a redakční rada kmenového časopisu Česká revmatologie; zázemí zde mají i pacientské organizace (Revma liga).

Revmatologický ústav je ve svých 65 letech zatím ve své nejlepší kondici, díky neutuchajícímu úsilí vedení ústavu, výborného kolektivu lékařů a zdravotních sester, fyzioterapeutů, laboratorních a dalších pracovníků.  Doufejme, že se mu bude dále dařit alespoň tak dobře, jako dosud.

MUDr. Marta Olejárová, CSc.

šéfredaktorka