Za profesorem Karlem Trnavským

Prof. MUDr. Karel Trnavský, DrSc., zemřel v Praze 14. října 2017. Prof. Trnavský měl bohatý a činorodý život, který naplnil nejen láskou k revmatologii, medicíně a vědě, ale také k umění, filozofii a své rodině. Narodil se 6. 12. 1930 v Brně a lékařská studia absolvoval na Univerzitě Palackého v Olomouci. Původně se chtěl věnovat chirurgii, ale již během studií se rozhodl pro interní medicínu a jako specializaci si vybral revmatologii. Jak sám řekl, revmatologie ho lákala svou tajemností, protože to byl obor, o kterém se toho mnoho nevědělo a který se teprve začínal etablovat a rozvíjet.

Po promoci v roce 1955 začal svou medicínskou dráhu ve Výskumném ústavu reumatických chorôb v Piešťanech, kde se stal vedoucím oddělení klinické a experimentální farmakologie. Vzdělával se i v klinické medicíně a snažil se skloubit nelehké spojení klinika s laboratorním bazálním výzkumem. Byl obdivovatelem anglosaského pojetí medicíny, které je právě takovým spojením typické. Absolvoval několik zahraničních pobytů v Manchesteru, Oxfordu, Paříži či Mnichově a s řadou spolupracovníků, se kterými se tam potkal, se stýkal po značnou část svého života. Habilitoval se na Lékařské fakultě UP v Olomouci v roce 1976 a profesorem byl jmenován v roce 1984. V roce 1983 byl jmenován ředitelem Výzkumného ústavu chorob revmatických (VÚCHR) v Praze (dnešní Revmatologický ústav). Vypracoval nový vědecký program pro ústav, který se týkal 3 stěžejních oblastí – výzkumu páteře u pracující populace, klinické farmakologie nových antirevmatik a umělé náhrady kolenního kloubu. Tyto programy se staly nosnými tématy až do roku 1990. Prof. Trnavský se staral o odborný růst svých spolupracovníků, umožnil zahraniční pobyty na výborných revmatologických pracovištích a postupně pozvedl vědeckou úroveň ústavu. Později působil jako ředitel Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ) v Praze a v letech 1986–1994 byl vědeckým sekretářem České lékařské společnosti JEP. Získal řadu ocenění a vyznamenání doma (mj. Bronzová medaile ČLS JEP, Medaile J. E. Purkyně) i v zahraničí (Zlatá medaile Slovenskej lekárskej spoločnosti, Medaile Claudea Bernarda – Institut Pasteur v Paříži, Medaile Mario Negri – Milán). Byl čestným členem ČLS JEP a osmi zahraničních odborných společností. V období 1990–1993 byl předsedou České revmatologické společnosti ČLS JEP a několik let působil v exekutivě Evropské ligy proti revmatismu (EULAR), kde vedl komisi pro klinické studie. Pan profesor stál u zrodu časopisu Česká revmatologie, když došlo v roce 1993  k rozdělení Fyziatrického a revmatologického věstníku na část revmatologickou a část rehabilitační. Byl také prvním vedoucím redaktorem tohoto časopisu a zůstal jím až do roku 1998. Nastavil převážně edukační charakter časopisu, který tak přetrvává bez větších změn až do nynější doby. Prof. Trnavský byl sám velmi pilný ve svých příspěvcích a dokázal pro časopis získat řadu výborných článků od svých spolupracovníků i externích přispěvatelů.

Velmi bohatá byla jeho publikační činnost. Je podepsán jako autor nebo spoluautor na zhruba 500 publikací v domácích i zahraničních časopisech a 12 monografiích. Provedl několik klinických hodnocení, např. s použitím zlata u revmatoidní artritidy, v dalším posuzoval kombinovanou léčbu methotrexátem a Plaquenilem, vyjadřoval se i k antimalarikům u psoriatické artritidy. V laboratoři se účastnil experimentů zkoumajících vztah léků na metabolismus kolagenu, zajímala ho patogeneze degenerace chrupavky, nebo experimentální latyrismus a vliv na kolagen. Významným úspěchem bylo vypracování modelu urátové artritidy u krys. Mezi časopisy, ve kterých publikoval, figurují takové jako Nature, a to opakovaně, Annals of Rheumatic Diseases, Journal of Rheumatology, nebo Immunology či Pharmacology. Pohled do PubMed ukazuje, že uveřejňoval články již v době svých studií na lékařské fakultě, spolu s pozdějším prof. Vykydalem nebo prof. Klabusayem. Byl také autorem řady knižních publikací, především u nás první ucelené monografie Klinická revmatologie, ale také několika knih týkajících se farmakologie v revmatologii, či cílených na místní postižení, jako byly např. syndrom bolestivého ramene či syndrom bolestivého kolena. Napsal i publikaci o Karlu Čapkovi a vývoji jeho onemocnění ankylozující spondylitidou, včetně toho, že si všímal vlivu na život a práci, které toto onemocnění na spisovatele mělo.

Prof. Trnavský v mládí hodně sportoval, dělal vysokohorskou turistiku a velmi rád lyžoval. Měl i jiné koníčky, například filozofii a poezii. Z básníků měl rád Vladimíra Holana či Miroslava Holuba, kterého sledoval od jeho začátků – měl celé jeho publikované dílo. Z filozofů měl nejblíže k existencionalistům, oslovil ho Martin Heidegger nebo Camus. Měl rád umění, pamatuji se, s jakým nadšením často vyprávěl o dojmech z koncertu z předešlého večera.

V posledních letech působil jako vedoucí lékař ve společnosti Arthrocentrum, s.r.o. v Praze.

V panu profesorovi Karlu Trnavském odešel člověk, který zanechal nepřehlédnutelnou stopu v revmatologii, ale i celé české medicíně. Podobně jako celou jeho generaci, jeho život odrážel i turbulence, kterými procházela naše společnost v druhé polovině 20. století a na počátku tohoto milénia. Nepochybně miloval svou práci, vždy ho to lákalo a nutilo pochopit, co je za vznikem jednotlivých onemocnění. Svou vědeckou prací tak přispěl k důležitým poznáním, a dostalo se mu za to uznání a ocenění. Vychoval své nástupce a vtiskl jim tento racionální vědecký přístup k medicíně. Ke konci svého života se zabýval hlavně praktickým lékařstvím, i zde se snažil své poznatky zformulovat a sdělit ostatním v monografiích nebo článcích. Na velkou osobnost české revmatologie nezapomeneme.

Čest jeho památce.

Jiří Vencovský