Prof. MUDr. Eduard Cmunt – revmatolog, fyzioterapeut, balneolog, člověk

Dne 2. 8. 2018 uplynulo 140 let od narození profesora MUDr. Eduarda Cmunta, člověka, který měl značné vědecké zásluhy v revmatologii, fyzikální terapii a balneologii. Medicína mu byla vším, posláním a koníčkem. Vždy přímý, otevřený, korektní. Pozorný a ohleduplný ke svým pacientům, kteří ho milovali, a v jejich vzpomínkách přežívá déle než v povědomí odborné veřejnosti.

Narodil se v Kozárovicích u Písku v rodině revírníka a své dětství prožil v lesích kolem myslivny na orlickém panství. Z přírody čerpal svůj smysl pro přírodní léčení a v přírodě vyrostl v člověka s hlubokou láskou k lidem.

Studium lékařství na pražské Karlově univerzitě byla doba plná aktivity, nejen studijní, ale aktivně se zapojil do činnosti Spolku mediků, jehož byl jednatelem a později starostou.

Po promoci začínal jako sekundář interního oddělení v Rychnově nad Kněžnou, zaměřil se na speciální obor fyzikální terapie. Prošel všemi dostupnými školami hydroterapie, elektroterapie, masáží, doma i v zahraničí. Několik let v letním období působil jako balneolog v Luhačovicích. V době druhé světové války narukoval, v Těšíně pro raněné vojáky zřídil a vedl v dnešním slova smyslu rehabilitační oddělení vybavené vodoléčbou, elektroterapií a mechanoterapií.

Vyšel z všeobecného interního oboru, nikdy nepřestal interní medicínu a neurologii studovat a při studiu fyzikální terapie internisticky myslet. Záhy rozšířil svůj zájem na celou oblast fyzikální terapie a její vědeckou stránku, po desetiletí se zajímal o revmatologii.

V roce 1922 byl osloven profesorem Pelnářem, aby při II. interní klinice zřídil oddělení pro fyzikální terapii. Cmunt nabídku přijal a tím získal možnost teoretické práce z oboru fyzikální léčby provádět ve spojení s pozorováními klinickými a rozšířit klinické metody léčebné o fyzikální. V první řádně vybudoval vybavené klinické oddělení pro fyzikální léčení a balneologii v Čechách. Výsledkem jeho práce, četných osobních zkušeností, energie a organizačního úsilí byl velký fyzikálně terapeutický ústav jako uznávané vědecké a výukové pracoviště, kde se vzdělávali spolupracovníci, následovníci i mladí lékaři. Cmuntova činnost představuje novou epochu v české fyzikální terapii. Vychoval řadu vzdělaných lékařů.

Nezapomínejme, že revmatologii jako obor založili vlastně fyzioterapeuti. Také Cmunt byl účasten, když v roce 1926 byl v Piešťanech založen Mezinárodní výbor pro revmatismus jako sekce Mezinárodní společnosti balneologické. Tento výbor se v následujícím roce transformoval do samostatné vědecké společnosti „Ligue Internationale Contre le Rhumatisme“. Následně začaly vznikat národní ligy a Cmunt inicioval v roce 1927 vznik jedné z prvních – Československé ligy proti reumatismu. Jejím předsedou byl zvolen profesor Pelnář a Cmunt se stal na dlouhá léta jejím generálním tajemníkem / vědeckým sekretářem / jednatelem – výkonným členem vedení. Se svým asistentem a nástupcem profesorem Lenochem se zasadili o bohatou činnost této organizace.

Cmunt vyvíjel úsilí v organizaci boje proti revmatismu jako nemoci sociální a založil na II. interní klinice první poradnu pro revmatiky. Mimo Prahu vznikala na Cmuntův popud protirevmatická střediska a poradny. V roce 1930 Cmunt organizoval propagační týden boje proti revmatismu (přednášky v rozhlase, články v novinách) a čtyřdenní pokračovací kurz o revmatických chorobách pro lékaře.

Svojí prací, ale i osobními vlastnostmi si Cmunt brzy získal přátele, a stal se známou a uznávanou osobností na mezinárodní úrovni. Hojně se účastnil mezinárodního vědeckého života, přednášel na mezinárodních sjezdech. Postupně se stal dopisujícím členem zahraničních lékařských společností (Société de médicine Paříž, Londýn, Krakov, Berlín) a členem prezidií mezinárodních sjezdů revmatologických, balneologických a hydrologických. Byl vyznamenán řádem sv. Sávy a rytířským řádem francouzské Čestné legie (toto vyznamenání po podpisu Mnichovské dohody v roce 1938 vrátil).

Cmunt byl autorem desítek odborných lékařských publikací, řady knih věnovaných především otázkám revmatismu a fyzikální léčbě, balneologii a je autorem první české učebnice masáže. Publikoval nejen česky, ale i v cizích jazycích (francouzsky, anglicky, polsky). Zejména byl první, kdo u nás publikoval o revmatických chorobách. Z jeho článků vyjímáme např. „Boj proti revmatismu jakožto chorobě sociálně důležité“ (ČLČ 1927), „Léčení akutního revmatismu a chronických artritid“ (PL 1929), z jeho knih „Revmatismus jako choroba sociálně důležitá“ (Praha 1930), „Revmatismus“ (Praha 1932) nebo „Chronický revmatismus“ (Praha 1934).

V roce 1916 přednesl habilitační přednášku na téma „Balneoterapie dny“, v roce 1917 byl jmenován soukromým docentem balneologie.

V roce 1928 byl jmenován mimořádným profesorem a v roce 1936 se jako honorovaný mimořádný profesor stal přednostou Ústavu pro balneologii a fyzikální terapii. V roce 1945 získal pro svůj ústav budovu na Albertově (dnes sídlo Revmatologického ústavu) a zřídil zde moderní fyziatrické oddělení, vodoléčbu a revmatologickou poradnu.

V roce 1960 byl za vynikající práci v lékařské vědě jmenován Čestným členem Československé lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, na návrh fyziatrické sekce.

Zemřel 21. 5. 1967 po krátké nemoci v nedožitých 90 letech. Dožil se vysokého věku v podivuhodné duševní svěžesti. Až do konce svého života se účastnil vědeckého života, publikoval další vědecké práce, nevynechal jednu schůzi fyziatrické společnosti, kde aktivně, bodře a s vtipem, přispíval do diskuse svými nepřebernými zkušenostmi. Nikdy neztratil zájem o oba své milované lékařské obory. Celý život byl nesmírně pilný a pracovitý a byl častým návštěvníkem ve studovnách lékařských knihoven.

Cmunt byl výborný revmatolog praktik. Zajímal se o všechny způsoby léčení, vybíral si i z metod lidového lékařství, oživoval historické metody. Byl zuřivý terapeut, chtěl pomoci a léčit každého za každou cenu. Měl lidi rád a oni jeho. Byl v každém ohledu svérázný.

Profesoru Cmuntovi byla mnohokrát vzdána pocta formou článků, které k jeho životním jubileím publikovali jeho spolupracovníci, následovníci, žáci, přátelé. Bylo napsáno mnoho a napsali to lidé fundovaní. Proto jsem uvedenou vzpomínku pro časopis Česká revmatologie pojala jako kompilaci již napsaného a připojuji po jednom úryvku od nejvýznamnějších autorů.

Zdenka Bosáková