Vzpomínka na profesora Lenocha

Dne 23. září 2020 si připomeneme 50 let od úmrtí prof. MUDr. Františka Lenocha, DrSc. (1898 až 1970), který byl významnou lékařskou, vědeckou i pedagogickou osobností 20. století. Vystudoval lékařskou fakultu v Praze, které zůstal také věrný celý život, nejen jako asistent 1. interní kliniky, později jako docent, profesor a přednosta Ústavu fyziatrie a balneologie.

Již od třicátých let 20. století se však zajímal o onemocnění pohybového aparátu a stal se zakladatelem oboru revmatologie v tehdejším Československu. Po válce pracoval jako primář revmatologického oddělení v Thomayerově nemocnici, v roce 1952 inicioval vznik Výzkumného ústavu chorob revmatických. S prof. Pelnářem napsal první rozsáhlou monografii, vytvořil koncepci oboru, ale také obsah pre- i postgraduálního vzdělávání. Založil programy péče o revmatiky v Československu, např. péče o nemocné s febris rheumatica včetně její prevence, zavedl řadu léčebných principů pro revmatoidní artritidu (chrysoterapie) a péče o bechtěreviky. Velmi podporoval výzkum, v ústavu např. založil imunologické laboratoře. Prof. Lenoch koncipoval obor jako moderní interdisciplinární obor, který (sám původně internista) postavil na základech moderní interny, ale zapracoval do něj nové poznatky imunologie, zobrazovacích metod a převzal i prvky z fyziatrie a balneologie.

Prof. Lenoch publikoval 260 prací, z toho řadu v zahraničí, kde byl velmi respektovanou osobností. Byl jedním ze zakladatelů Evropské ligy proti revmatismu (EULAR) a dokonce i jejím prezidentem. Získal pro Prahu možnost pořádat světový revmatologický kongres, který se stal v roce 1969 manifestací podpory české medicíny obecně. O mezinárodním odborném renomé prof. Lenocha svědčí i fakt, že ústav navštívily a přednášely v něm takové osobnosti jako Philip Hench, nositel Nobelovy ceny za objev léčby glukokortikoidy.

Prof. Lenoch vychoval celou řadu žáků a lze hovořit o Lenochově škole. Jmenujme alespoň R. Bardfelda, S. Havelku, C. Dostála, M. Adama, B. Tesárka, O. Vojtíška či K. Pavelku st., kteří se postupně stali významnými revmatology v evropském kontextu.

Prof. Lenoch byl i renesanční osobností, vždy měl vynikající znalosti v umění, především v malířství a hudbě. Ovládal sedm cizích jazyků a neobvyklá byla jeho aktivní znalost latiny a řečtiny.

Pamětníci, kteří znali profesora Lenocha osobně, zdůrazňují, že dodržoval zásady demokracie a humanismu a nesnášel jakékoliv formy násilí. Své pověsti a obliby u svých spolupracovníků, u zahraničních osobností i u pacientů dosahoval svými ušlechtilými povahovými vlastnostmi, talentem a neobyčejnou pracovitostí. Neměl to v totalitním režimu, s nímž bytostně nesouhlasil, lehké.

Dne 12. října 2007, symbolicky k Světovému dni artritidy, byla na počet prof. Lenocha pojmenovaná ulice před Revmatologickým ústavem a nese jméno „Františka Lenocha“.

Výbor České revmatologické společnosti ČLS JEP se v roce 2014 připojil k projektu Správy pražských hřbitovů „Adopce významných hrobů“, protože zjistil, že místo posledního odpočinku zakladatele oboru revmatologie v Československu a Výzkumného ústavu chorob revmatických v Praze prof. MUDr. Františka Lenocha, DrSc. je opuštěné a bez řádně uhrazené nájemní smlouvy. Velkou zásluhu na tomto zjištění mají dlouholetí čestní členové České revmatologické společnosti MUDr. Dagmar Kaňková, CSc. a prof. MUDr. Robert Bardfeld, CSc. a paní Jana Schwarzová, kteří na tento fakt upozornili. Hrob se nachází na hřbitově v Praze 4 – Pankrác (Nusle), Na Strži, hrob 13A, 79

Čest jeho památce!

Redakční rada časopisu Česká revmatologie