Úvodník

Vážené kolegyně a kolegové,

s prvním číslem České revmatologie v roce 2022 vás již oslovuji jako bývalý předseda České revmatologické společnosti. Na konci roku 2021 proběhly elektronickou cestou volby do výboru a revizní komise ČRS. V návaznosti na to se sešel nový výbor, který zvolil vedení ČRS pro další 4 roky jeho působení. Moc rád gratuluji prof. Ladislavu Šenoltovi, PhD. ke zvolení novým předsedou ČRS a prof. Pavlu Horákovi, CSc. ke zvolení vědeckým sekretářem společnosti. Protože je znám oba dlouho, vím, že je ČRS v nejlepších rukou a těším se na všechny akce, doporučení a nové postupy společnosti pod jejich vedením.

Nenastupují ale zrovna v nejjednodušší době. Ač to vypadalo, že snad pandemie COVID-19 může pomalu ustoupit, v době, kdy píšu tento text, se zdá, že se naopak frekvence případů COVID-19 zvyšuje a že značné omezení preventivních opatření bylo spíše předčasné. Koronavirus nám opět velmi názorně připomíná, jak mohou být přírodní pochody rozmanité a přizpůsobivé. Za současného stavu poznání a technických možností v oblastech molekulární imunologie a biologie téměř nepochybuji, že se nakonec podaří pandemii dostat pod kontrolu. Ale jen téměř, myslím, že koronavirus má spoustu možností k vývoji a dalším změnám, což nám stále dokazuje, a že stoprocentní jistotu konce dalších vln nemáme.

Pandemie ale bledne před válkou. Šílená rozhodnutí a postupy ruské vlády jsou otřesné. Stejně jako celý výbor společnosti jsem přivítal návrh nového vedení, aby ČRS přispěla finančně na pomoc Ukrajině. Výbor věnoval částku 100 000 Kč přes ambasádu Ukrajinské republiky na aktivní obranu jejich vlasti. Osobně mě nesmírně potěšila podpora naprosté většiny české populace Ukrajině, která dosáhla zatím nebývalých rozměrů. Bude ale zapotřebí mnohem a mnohem více, protože tato situace je bezprecedentní a musí vyvolávat trvalou aktivní snahu o jakoukoliv akci, která může pomoci. To nebude lehké, protože určitá únava a přivyknutí na situaci mohou tempo a sílu pomoci oslabovat.

Ač z vnějších důvodů věnujeme asi méně pozornosti revmatologii, obor se nepřestává vyvíjet. Objevují se nové léky, jejich nové indikace, ale i podrobnější znalosti o jejich možných nežádoucích reakcích u některých podskupin pacientů. Je také dobře, že se více pozornosti začíná věnovat vzácným onemocněním, mezi která řada revmatologických chorob patří, zejména z oblasti systémových zánětlivých nemocí. Protože u řady z nich jde o nemoci raritní, je dobře, že se formují možnosti i mezinárodní spolupráce z hlediska konzultace obtížných případů a že se také intenzivně pracuje na vypracování standardních postupů ke zvládání těchto nemocných, které by měly být závazné nejen pro lékaře, ale i plátce.

Objevují se i nové choroby, resp. byly odhaleny souvislosti u dříve nepojmenovaných chorob. Necelé 2 roky se ví o syndromu VEXAS, onemocnění z pomezí hematologie a revmatologie. Ukazuje se, že sice jde o onemocnění vzácné, ale i za poměrně krátkou dobu jednotlivých případů přibývá všude ve světě. Je velmi pravděpodobné, že řada z nás se v minulosti s onemocněním setkala, aniž by si toho byla vědoma. Jak pravil jeden americký revmatolog: „Nevím, zda jsem někdy VEXAS viděl, ale jsem si jistý, že VEXAS viděl mě.“ Přitom jde o onemocnění vysoce závažné s heterogenními projevy myelodysplastického syndromu, relabující polychondritidy, známek vaskulitidy, séronegativní polyartritidy, autoinflamatorních projevů a celé řady dalších příznaků. Co je ovšem vysoce zajímavé a principiálně odlišné od toho, co jsme dosud znali, je příčina, která spočívá v somatické mutaci, v tomto případě genu UBA1 v hematopoetických progenitorových buňkách. Tedy genetická abnormalita nikoliv zděděná od rodičů, ale vzniklá v průběhu vývoje těchto buněk. Není vůbec vyloučeno, že podobný princip může být i za některými dalšími chorobami, jejichž podstata je dosud stále nejasná. Uvidíme, kam se směr výzkumu v této oblasti dostane, možná jsme svědky přelomu v pochopení mechanismu vzniku některých chronických onemocnění.

Přeji nám všem, abychom se v tomto roce a dalších letech mohli co nejvíce zabývat diagnostikou a léčbou nemocných s revmatickými chorobami, tedy tím, co umíme nejlépe, a nemuseli myslet na další okolnosti, které tolik ovlivňují náš dnešní život. Musíme být v tomto optimisty.

prof. MUDr. Jiří Vencovský, DrSc.