Zamyšlení, spíše povzdech nad několika kongresy a jejich souvislostmi

V současné době vrcholí přípravy několika domácích i mezinárodních kongresů. Úspěch každé podobné akce je podmíněn několika základními faktory: atraktivní téma, obsazení vyzvanými prezentéry, místo, doba, společenský program, kongresový poplatek. Pokud jde o místo: na světový kongres do Bangkoku by přijelo více účastníků než do Glasgow, ale relativně menší počet by kongres navštěvo-val. Španělské pobřeží táhne, ale účastníky je třeba izolovat (viz helicobacterové vzývání v devadesátých letech). V červnu je příjemněji, ale je největší konkurence dalších akcí a počasí svádí k turistice.
V březnu se konal celosvětový kongres kolorektálního karcinomu v Nice. Bez české účasti. Poplatek přesáhl 700 Euro. Pohoštění bylo skromné, sál plný. V květnu se uskuteční tradiční kongres o portální hypertenzi v Bavenu. Poplatek za dvoudenní akci za neslýchaných 1 000 Euro zájem neovlivní. V červnu se bude konat kongres Evropského pankreatického klubu ve Stockholmu a i členové „faculty“ včetně pisatele byli informováni, že v důsledku krize si budou veškeré náklady hradit z vlastních zdrojů. Účast bude přesto jistě tradiční. V červenci se v Barceloně uskuteční světový kongres digestivní onkologie. Loni byl k zaznamenání jeden český poster. Kongresový poplatek je opět velmi vysoký, přesto se očekává návštěva kolem 5 000 účastníků.
Na webu se objevila zpráva, že skupina špičkových odborníků pořádá v Praze světovou premiéru kongresu o „kontroverzích“ v gastroenterologii a hepatologii. Jaksi jen zapomněla přímo informovat domácí odbornou společnost.
Před několika týdny jsme v IKEM pořádali endoskopický den za účasti excelentních zahraničních hostů. Bez poplatku, s hojným občerstvením. V sále byly tradiční tváře, spíše endoskopičtí senioři než novici.
Při přípravě následných kongresů v Praze (poplatek 30–220 Euro) jsme s údivem (protože poprvé) narazili na skutečnost, že řada oslovených evropských odborníků nabídku vyzvané prezentace nepřijala. Buď explicitně, nebo e-maily nedošly, telefony jen prázdně vyzváněly, případně sekretářka nehovořila anglicky. Důvodů je patrně několik.
Mění se generace a nic není, jak bylo dřív. Před deseti a více lety byla generace Classenů, Cremerů, Demlingů a podobných jednoduše zvědavá. Tížilo ji špatné svědomí nad propastným materiálním rozdílem a příjemně ji hřálo vědomí převahy všeho druhu – kam přišli, mohli kázat. Nová generace zvědavá není: v Praze byli na pivu mnohokrát od studentských let, přičemž například kulturní akce celoevropského významu, které by je táhly ve zralém věku, se zde nekonají. Tradiční milionkrát reprízované evergreenové opery a balety s ruskými divami či balerínami jsou zaměnitelně k vidění kdekoli, o projev zajímavého svébytného kulturního vývoje se nejedná. Havel již na Hradě nesedí, Karlův most již na fotce mají, knihovna se nestaví, taxikáři je již okradli. Příjemný pocit převahy a paternalizmu již nedochází naplnění – i domácí lékaři jezdí dobrými auty (že jsou ojetinami se na první pohled nepozná), vybavení alespoň velkých nemocnic je přibližně stejné, ve vědě se ovšem partnery nestáváme a skutečné pracovní konference, kde se o něčem konkrétním rozhoduje, se zde nekonají.
Každá reforma postgraduálního vzdělávání přicházející s novým ministrem je horší než ta předchozí (jsme jediný rezort, který dobrovolně učí – pracuje bez adekvátní úhrady), z platů absolventů nelze vyžít a nikdo neanalyzuje kolik a jakých jich po promoci zůstává v zahraničí. Ti, co zůstávají, jsou snad i ve skrytu duše rádi. S ambiciózními jsou starosti. Systém je pro mladé naprosto nemotivující a s jejich názory raději nepočítá. Zdá se mi, že v integraci s tradiční EU jsme zejména v oblasti akademické sféry zůstali na poloviční cestě a další posun se nekoná.

prof. MUDr. Julius Špičák, CSc.
Klinika hepatogastroenterologie IKEM
Vídeňská 195/9, 140 21 Praha 4
julius.spicak@ikem.cz