Vídeňské ozvěny

Nedávno skončený Evropský gastroenterlogický kongres UEG Week 2016 byl jako vždy výkladní skříní evropské gastroenterologie (a oborů, s nimiž se překrývá) a takto by měl sloužit jako inspirace pro její domácí rozvoj. Nezbývá než žasnout nad dynamikou vývoje. Ještě před 15 lety byla organizace kongresu víceméně v rukou domácích pořadatelů a odrážela jejich individualitu. Dnes je vědecký program podřízen vědeckému výboru, který se podle přesných pravidel pravidelně obměňuje, vč. předsedy gastroenterologické federace. Volba vrcholných představitelů není výsledkem momentálních nálad a vnuknutí, předchází jí kuloární vyjednávání a strategické úvahy – není náhodou, že současným prezidentem federace je hepatolog a u nadcházejícího se uvažovalo o chirurgovi – cílem je dosáhnout širší spolupráce a zabránit přílišné atomizaci a autonomizaci jednotlivých podoborů.

K volbě současného „president elect“ – Paul Fockens je muž širokého záběru, velkého charizmatu a explozivní energie (obr. 1). Ještě před 15 lety byl málo znám a do podvědomí vstoupil endosonografií. Díky mnoha aktivitám absentoval na přelomu milenia na schůzích výboru Evropské společnosti pro gastrointestinální endoskopii (ESGE) a uvažovalo se o jeho odvolání, v dalším průběhu jeho aktivita natolik strašila endoskopické protagonisty, že přemluvili Horsta Neuhause, aby se tento ucházel o předsednictví ESGE a takto oddálil nástup Fockense do jedné z nejviditelnějších funkcí. Paul Fockens opakovaně navštívil Prahu, naposledy patrně v rámci kongresu European Pancreatic Club.

V příštím roce končí šestileté období, kdy rozhodnutím orgánů federace bylo určeno pořadatelství kongresu střídavě ve dvou městech – Vídni a Barceloně. Destinace slouží ovšem pouze jako kulisy, organizace vč. financí je přísně nadnárodní. Model se vyčerpal a zatímco Vídeň zůstává jako jedno ze samozřejmě zvažovaných center do budoucnosti i vzhledem k permanentnímu sídlu gastroenterologického logistického útvaru, Barcelona jako hostitel skončí. Příčinou jsou vysoké ceny hotelů v době kongresu, které majitelé zvedají až trojnásobně, a pokles účasti Asiatů, kteří – jak lidské – spojují odborný kongres s turistikou a opakovaná nabídka byť zajímavého místa činí účast ve srovnání s kongresy konanými v jiných lokalitách méně atraktivní. A na návštěvě to v loňském roce bylo patrné. Jako další kongresová města připadají v úvahu Amsterdam, Madrid, Mnichov a Berlín, jistě nikoli Londýn a Řím. Praha by měla opět šanci – bonusem je infrastruktura a rozumné ceny, diskriminací jednou pro vždy absence moderního prostorného kongresového centra. Až trestuhodné, bohužel však příznačné.

I program kongresu se vyvíjí. Před lety byl postgraduální kurz nezajímavým satelitem, pak se přešlo na americký model, přičemž v každém dalším roce se přibrala paralelní sekce. To jistě umožňuje podrobnější informatiku, ovšem na úkor možnosti vstřebat novinky v celé šíři oboru, a troufám si říci, že toho roku i na úkor kvality. To souvisí i s okázalým vzýváním mládí. Průměrný věk vyzvaných přednášejících jen málo překračuje 40 let a po nedávno bývalých protagonistech, často s jedinečným charizmatem namátkou typu Malfertheinera, Neuhause či Hawkeyho, je jen malá poptávka. Více důležitým fenoménem než kvalita obsahu se stává kvalita angličtiny – mediteránci stojící u zrodu federace tím dostávají menší šanci. Pozoruhodné je, že v USA, ke kterým se odkazujeme, je to zřetelně jinak – rozhoduje kvalita a nikoli věk, takže pravidelnými řečníky zůstávají nestorové typu Bankse a Waye. Dalším rysem nastupující generace představitelů s hmatatelnými důsledky je absence sentimentu – pokud u předchozí generace byla patrná směrem k našemu regionu zvědavost a snad do určité míry i špatné svědomí, u současné generace to již neplatí. Při hodnocení každé individuality rozhoduje obsah – bibliografie, kvalitní komunikace a celková důvěryhodnost, jejíž parametry naše strana nenastavuje.

Česká stopa byla poměrně málo zřetelná. Třicet prezentací je více než před lety, ale to jde ruku v ruce s bobtnajícím programem obecně. Srovnatelně velké země – Portugalsko, Belgie Izrael i Řecko – mají vědu a prezentační aktivitu na vyšší úrovni – každý zkušený si povšimne, že v Čechách náročnější gastroenterologický výzkum prakticky chybí. Obrat není v dohledu, akademické prostředí je jen málo motivující a kvalitní absolventi většinově odcházejí do zahraničí. Současná rada vlády pro vědu a výzkum dlouhodobě organizuje zejména dvě velká témata – hodnocení výzkumu a do budoucna ministerstvo pro vědu, které by celý proces mělo koordinovat. Při současném vývoji není vyloučeno, že za několik let bude jen málo k hodnocení a řízení.

prof. MU Dr. Julius Špičák, CSc.

Klinika hepatogastroenterologie

Transplacentrum, IKEM

Vídeňská 1958/ 9

140 21 Praha 4

julius.spicak@ikem.cz