Prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc., st. – devadesát let

Tátovi jsem již psal na stránkách tohoto časopisu několikrát. Nyní je to k devadesátinám, narozeniny měl 27. 1. 2011. Od minulého přání uběhlo pět let a v jejich průběhu opět přednesl několik „posledních“ přednášek. Jednu z nejlepších měl na oslavách padesáti let střešovické kliniky v roce 2009. Žádal jsem ho o něco historického, ale to ne, to ho moc nebaví. I když od doyena by byla vzpomínková přednáška určitě přijata velmi dobře. Pořád ho spíše zajímá současný stav, byť v mnohem širších souvislostech nežli třeba vývoj cévní neurochirurgie. Doufejme, že pochopení souvislostí udrží ještě dlouho, stejně jako udrží ještě tenisovou raketu.

V průběhu let se stal nestorem neurochirurgie v České republice a je jedním z posledních, kdo zažil začátky oboru u nás. A doyen je i v evropském měřítku. Před časem začali penzionovaní neurochirurgové dříve angažovaní v Evropské asociaci neurochirurgických společností v e-mailových řetězcích vzpomínat na začátky asociace, její kurzy, vzpomínají na dnes již zemřelé kolegy a kamarády. Issaco Pappo z Itálie se prohlásil za nejstaršího. Tátovi se nikdy nepodařilo porozumět počítačům, má je za složitější psací stroje. Tak jsem mu e-maily vytiskl a dal přečíst. Když táta zjistil, že se Pappo prohlásil za nejstaršího, namíchl se: Pappo je o rok mladší než táta. Proto jsem napsal do řetězce, že nejstarší je táta, následovala řada gratulací a pozdravů nejstaršímu.

K těmto gratulacím se připojujeme a věříme, že mu post nejstaršího vydrží ještě mnoho let.

Vladimír Beneš, syn
Vladimír Beneš, vnuk