K životnímu jubileu primářky MUDr. Evy Urbánkové

MUDr. Eva Urbánková patří k významným neurochirurgům naší země a je jediná žena v historii oboru, která vedla neurochirurgické pracoviště, navíc velmi úspěšně.

Eva se narodila 14. 8. 1941 v Lovosicích. Její otec, amatérský hudebník, dceři od malička vštěpoval lásku k hudbě. Proto také souběžně se školní docházkou navštěvovala se zájmem hudební klavírní školu a později její vyšší oddělení. Již od 13 let úspěšně koncertovala a v necelých 15 letech hrála nadaná žákyně s Teplickou filharmonií Mozartův Klavírní koncert d-moll a opakovaně vítězila v celostátních soutěžích a přehlídkách. Elegance, píle a celorepublikové úspěchy směrovaly mladou, krásnou a talentovanou klavírní virtuózku ke studiu na konzervatoři. Avšak po nelehkém rozhodování si sama zvolila nehudební zaměření dalších studií. Maturovala v roce 1958 v Lovosicích a v roce 1965 promovala na fakultě všeobecného lékařství v Praze. Během lékařských studií pracovala již od druhého ročníku jako pomocná vědecká síla na Neurochirurgické klinice ÚVN ve Střešovicích, vedené akademikem Z. Kuncem. Prostředí kliniky ji okouzlilo i během ošetřování chronického subdurálního hematomu jejího snoubence a pozdějšího manžela.

Své neurochirurgické touze podřídila svůj další odborný vývoj. Od roku 1965 do roku 1969 pracovala na chirurgickém oddělení nemocnice v Hořovicích pod vedením prim. Z. Hlaváčka. Ten zdůrazňoval nutnost samostatného rozhodování a odpovědnosti za odvedenou práci a otevřel mladé chirurgické lékařce dveře k rychlému rozvoji precizní operační techniky a vytvoření jasného a nekompromisního názoru na kvalitní práci. V roce 1968 následovala atestace I. stupně z chirurgie, po jejímž úspěšném absolvování dostala nabídku pracovat na chirurgické klinice Na Bulovce. Tu však odmítla s odůvodněním, že se chce specializovat na vysněnou neurochirurgii.

1. 8. 1969 nastoupila na neurochirurgii v Ústí nad Labem. V té době, necelý rok po svém založení, bylo oddělení bez vlastních lůžek a vlastních sálů. Zprvu to vlastně byla jakási „kočovná společnost“, až do roku 1974, kdy vzniklo lůžkové oddělení. Paradoxně se zde stala první pacientkou, když ji postihla první ataka lumboischiadického syndromu. V té době existovala vynikající a přátelská spolupráce s neurologickými pracovišti v kraji, zejména s neurologií v Chomutově (prim. Pinta, prim. Skřivánek), v Liberci (prim. Křivánek, prim. Drahozal), v Mostě (prim. Sereghy) a v Rumburku (prim. Vít). „Do těchto zařízení jsme jezdili operovat i v pozdějších letech, neboť kapacita našich lůžek nestačila zájmu a čekací doby byly ne­úměrně dlouhé,“ vzpomíná dnes MUDr. Eva Urbánková.

V roce 1975 atestovala z neurochirurgie a krátce poté se stala zástupkyní primáře MUDr. Z. Malého, CSc. Ve funkci zástupce působila do roku 1988, kdy se stala primářkou. Po celou tuto dobu byla školitelkou všech chirurgů v kraji před atestací II. stupně v chirurgii v neuro­chirurgickém minimu. Organizovala a vedla neurotraumatologické semináře, jejichž přínosem bylo sjednocení péče o neurotraumata v kraji. Velkou měrou se podílela na výcviku a výchově nových lékařů na vlastním oddělení (MUDr. Suchomel, MUDr. Sameš, MUDr. Hackel, MUDr. Steindler). Z „Popelky republiky“ se stalo renomované pracoviště, z něhož vzešli přednostové tří neurochirurgických pracovišť (prof. Beneš, doc. Suchomel, doc. Sameš) a řada dalších lékařů se rovněž dobře uplatnila na jiných klinikách.

Téměř 20 let pracovala ve Výboru Československé a později České neurochirurgické společnosti, kde se výrazně podílela na vytváření podmínek pro další vzdělávání neurochirurgů. Za dobu své aktivní práce provedla kolem 10 tisíc neurochirurgických operací z celého spektra. Jako první v České republice zavedla v roce 1988 operaci dle Caspara a stala se inspirací pro všechna pracoviště v zemi. Pravidelně přednášela zpracované výsledky své práce na neurochirurgických sjezdech. Publikovala především práce se spinální problematikou.

Vážné onemocnění a následný úraz v roce 1996 předčasně ukončily její kariéru výjimečného neurochirurga. Podílela se na vytvoření ústecké neurochirurgické školy, která vždy patřila a patří k nejprogresivnější v naší zemi. Poslední čtyři roky před odchodem do starobního důchodu ještě pracovala jako posudkový lékař. Kontakt s oborem však v žádném případě neztratila, sleduje literaturu, účastní se neurochirurgických akcí a kongresů.

Prim. Urbánková byla známa svou nekompromisní a nesmlouvavou náročností jak na střední, tak především na lékařský personál. Nikdy neměla daleko k ostrým až peprným slovům, pokud výkon neodpovídal přesně jejím představám. Pověstný byl i její přímý vztah k pacientům. Jako dnes vidíme plačící obézní pacienty odcházející z její vertebrogenní ambulance s lakonickým doporučením „zhubnout“. Na operačním sále zcela přesně znala náplň práce sálových sester a při operačních výkonech vždy vyžadovala striktní dodržování sterility. Byla pečlivým, zručným a rychlým operatérem, k náročným výkonům přistupovala s respektem, o to však s větší bojovností. Slabší povahy z řad sanitářů a rentgenových laborantů si proto raději na tyto výkony vyměňovaly služby.

Vždy však byla elegantní a kultivovaná dáma se širokým rozhledem od praktických ženských záležitostí až po brilantní kritiky a názory na nejnáročnější díla vážné hudby.

Respekt a úctu si získávala svým bryskním a rychlým rozhodováním, inteligencí, neobvyklou přímostí, spravedlností a přísností, nepotřebovala a nepoužívala k němu nízké intriky ani dnes tak neblaze rozšířený mediální humbuk, polopravdy a pochybné žebříčky úspěšnosti v denním tisku.

Svůj život věnovala poctivému neurochirurgickému řemeslu a nesmazatelně vtiskla svou výjimečnou osobnost do vývoje ústecké i české neurochirurgie.

Jménem tisíců spokojených a vděčných pacientů a jménem lékařů kolegů bychom chtěli paní primářce poděkovat za její celoživotní dílo. Do dalších let jí přejeme pevné zdraví (její otec se letos dožívá 104 let) a spokojený radostný život.

Za Neurochirurgickou kliniku Masarykovy nemocnice a Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Martin Sameš

Ke gratulaci a poděkování se připojují:
za Neurochirurgickou kliniku ÚVN v Praze Vladimír Beneš
a za Neurocentrum v Liberci Petr Suchomel