EDITORIAL

Vážené kolegyně a vážení kolegové,

v době psaní těchto řádků je krátce po Výroční konferenci ČUS v Plzni, která byla opět velice zdařilým setkáním. Výjimečnost letošního ročníku byla podtržena tím, že jeho součástí byl kongres Central European Meeting (CEM), jenž sdružuje středoevropské urology a je regionální akcí Evropské urologické společnosti (EAU) s nejdelší historií. Dovolte mi několik postřehů k tomuto setkání.

Kongres CEM prošel od svých počátků v roce 2000, kdy se konal první ročník v Budapešti, dlouhou cestu. Za jeho zrodem stál prof. Michael Marberger z Vídně, tehdejší předseda regionálního úřadu EAU, jehož vizí bylo nejenom vědecké setkání, podpora urologie ve středoevropském regionu a zejména mladé generace urologů, ale také společenská stránka, provázání místních struktur a EAU. Místo setkání pak každoročně rotovalo mezi jednotlivými národními společnostmi a Česká republika byla opakovaně jedním z pořadatelů. Nebudu ale daleko od pravdy s tvrzením, že většina z vás dosud buď kongres CEM neregistrovala nebo možná nevidí důvod pro jeho existenci. Takže informace, že samotná budoucnost regionálních setkání EAU byla v loňském roce v ohrožení, by asi žádné veliké pozdvižení nevyvolalo. Důvodem zpochybnění regionálních setkání mohla být finanční a organizační zátěž kongresu pro pořádající národní společnost. Navíc regionální úřad EAU doznal v poslední době zásadních změn, a i proto je již koncept samostatného kongresu CEM minulostí. Zdá se ale, že v pozměněném provedení, kdy bude mítink každoročně navázán na jeden z národních kongresů v regionu, by mohl pokračovat i nadále.

Jaká pozitiva může přinášet kongres CEM, co ho vyděluje z již tak široké nabídky? Z mého pohledu je jednoznačně přínosem a jsem zastáncem jeho dalšího pokračování. Přesně v duchu zakladatelů vnímám jako jeho cílovou skupinu mladší polovinu kolegů, pro které může být v počáteční fázi akademického vývoje výbornou příležitostí prezentovat výsledky své práce na mezinárodním poli, posunout se osobnostně i odborně a také překonat jazykovou bariéru. Mladší kolegové však často nejsou připraveni převzít všechny kongresové „role“ a potřebují vedení, a právě tady vidím důležitou úlohu starší generace. Neboť jeden ze způsobů, jak vést, je kvalitní moderování sekcí, kde hraje roli zkušenost a odborný rozhled akademicky zralejších kolegů. S osobní pětiletou zkušeností s kongresy CEM se domnívám, že pro mladé kolegy může být formát CEM vítaným mezikrokem na akademické cestě vedoucí z kongresu národního na evropský.

Co má CEM dále v nabídce? ESU kurzy, přednášky zástupců EAU, zajímavé hands‑on‑training, ale také například jedinečnou akci „country competition“. Ta měla premiéru v roce 2013, a i když při svém zrodu možná vyvolávala úsměv, nakonec se chtě‑nechtě stala prestižním národním kláním a prezentací nastupující generace urologů. Pro českou urologii je CEM také příležitostí ke konfrontaci s úrovní rozvoje urologie ve srovnatelných podmínkách zemí střední Evropy a ze srovnání vychází kvalitativně velice dobře a je vnímána jako lídr regionu. Celá akce je stvrzením v současnosti již běžné a potěšující spolupráce v rámci Visegrádskeho prostoru, kdy i na národních kongresech potkáváme jejich zástupce a doufám, že k rozvoji těchto kontaktů bude připravena i další generace.

Chtěl bych se dotknout ještě jednoho souvisejícího tématu. Na kongresech je prostor pro navázání spolupráce, nebo vzletněji v duchu doby „networking“. Jistě lze na akci komornějšího charakteru, jako je CEM, snadněji oslovit zajímavé lidi, vyvolat diskuzi nebo domluvit si stáž. Přitom si ale kladu otázku, jestli je vyčerpán všechen potenciál spolupráce na domácím poli a jestli jsme připraveni na její prohloubení?

V poslední době registrujeme pozvolný nárůst fungujících společných projektů. Nastartovány jsou v rámci sekce urodynamiky a neurourologie (1), v onkourologii například běží hodnocení biomarkerů nebo magnetické rezonance u karcinomu prostaty (2) – tyto počiny jsou důkazem, že kooperace je možná a věřím, že podobné aktivity budou přibývat. V onkourologii, která mi je nejbližší, odvádí onkologická sekce vynikající práci, zejména na poli edukace. Jaké jsou další možnosti? Pro inspiraci můžeme nahlédnout pod pokličku onkologické společnosti. V rámci sekce uroonkologie (která mimochodem prošla obměnou v říjnu 2017 a je potěšující, že v ní má zastoupení také urologie v osobě Dr. Matouškové) působí ještě další speciální pracovní skupiny, například pro renální karcinom. V onkologii je situace trochu specifická díky pečlivé registraci pacientů s nákladnou cílenou léčbou, což umožňuje těžit z nasbíraných dat a česká zkušenost pak dává odpovědi na otázky, které mají dosah celosvětově (3). I v rámci naší onkologické sekce si tedy lze představit nejenom ad hoc utvořené spolupráce, ale také regulérní pracovní skupiny alespoň pro některé malignity, které by podporovaly edukační aktivity ČUS, a zároveň mohly být platformou pro realizaci dalších společných projektů. Zejména v onkochirurgické léčbě u méně častých indikací by tento přístup mohl mít větší šanci na smysluplný výstup, než když jednotlivá pracoviště prezentují své zkušenosti v rozsahu kazuistik. To vše určitě vyžaduje připravenost ke sdílení vlastních výsledků a pak vůli a zápal jednotlivců, kterých věřím je mezi námi dostatek.

Do nového roku Vám přeji hodně úspěchu a zajímavé čtení v České urologii.

MUDr. Michal Staník

Oddělení urologické onkologie, Klinika operační onkologie, Masarykův onkologický ústav, Brno

22. 10. 2017