Patologie placenty – nové a méně známé jednotky

Vážení čtenáři,

toto číslo časopisu jsme se rozhodli věnovat perinatální patologii se zvláštním přihlédnutím k patologii placenty. Ačkoli se této problematice na některých pracovištích věnuje pouze úzká skupina lékařů, není zatím v našich podmínkách tento trend plošně aplikovatelný a histologické vyšetření placenty stále v řadě případů zůstává součástí rutinní bioptické praxe. Současný rozvoj placentární patologie byl iniciován vydáním tzv. Amsterdamské klasifikace, která vedla ke sjednocení diagnostických pojmů a tím přispěla i k vyšší informovanosti klinických lékařů, pro něž se histologické vyšetření placenty v posledních letech stává důležitou součástí celkového pohledu na průběh gravidity.

Do tohoto čísla jsme zařadili tři přehledové články. První z nich představuje souhrn současných poznatků o morfologických změnách placenty při infekci SARS-CoV-2. Z výsledků vědeckých studií vyplývá, že tato infekce může být příčinou závažných fetálních komplikací, které vznikají zejména v důsledku poškození placentární tkáně. Na základě opakovaných pozorování byla recentně definována nová morfologická jednotka, SARS-CoV-2 placentitida.

Druhý článek je zaměřen na morfologii, klasifikaci, patogenezi a klinické aspekty chronických placentárních zánětů neinfekční etiologie. Ačkoli jsou tyto záněty v řadě případů pouze náhodným nálezem při vyšetření placenty, je delší dobu známo, že těžké formy těchto imunopatologicky podmíněných lézí mohou být příčinou fetální růstové restrikce, neurologického postižení plodu či jeho nitroděložního odumření. Nelze opomenout ani možnou asociaci některých těchto jednotek s habituálním potrácením. Riziko těchto zánětů navíc spočívá i v možnosti recidivy v následující graviditě. Znalost těchto zánětů je tedy velmi důležitá a klinický lékař by měl být vždy o této diagnóze informován.

Poslední přehledový článek je věnovaný placentární mezenchymální dysplázii. Hlavním důvodem pro výběr tohoto tématu byl fakt, že tato vzácná jednotka i přes svoji charakteristickou morfologii často uniká pozornosti klinických lékařů i patologů. Placentární mezenchymální dysplázie může být asociována s různými genetickými abnormalitami a diferenciálně diagnosticky je důležité odlišit ji především od parciální hydatidózní moly, na rozdíl od které postrádá jakýkoli maligní či invazivní potenciál.

Číslo tematicky doplňuje krátká kazuistika v rubrice „Jaká je Vaše diagnóza?“ a dále zajímavý případ popisující vzácnou benigní lézi pupečníku.

Přeji Vám příjemné čtení!

Magdaléna Daumová