Idiopatická osteolýza

Autoři uvádějí souhrnný přehled syndromu idiopatické osteolýzy. Prezentují kazuistiku 14letého chlapces idiopatickou osteolýzou proximální poloviny pravému humeru. Úraz, který byl uváděn v anamnéze, vznikl již napatologicky změněném terénu. Vzniklá zlomenina se nehojila, naopak došlo k postupné resorpci kosti. Autořineprokázali u chlapce dědičnou dispozici onemocnění ani postižení ledvin, byl vyloučen tumorózní i zánětlivýproces. Neprokázali ani hemangiomatózu či angiomatózu, která bývá průvodním znakem Gorhamova-Stoutovasyndromu.Po 8 měsících od začátku onemocnění při terapii Calcitoninem dochází k zastavení progrese osteolýzy. Současnýmklinickým projevem byla paréza brachiálního plexu horního typu.Autoři uvádějí, že ani po několika měsících nebyly patrné známky reparace, proto bylo nutné přistoupitk radikálnímu řešení, a to náhradě proximální poloviny humeru vlastní fibulou se zachováním proximální epifýzy.Došlo k postupnému vhojení štěpu, zlepšení svalové síly a ústupu parézy. Po 4 letech byl pacient zcela bez obtížía nedošlo k recidivě onemocnění.

Klíčová slova:
idiopatická osteolýza, Gorhamův-Stoutův syndrom, terapie

Idiopathic Osteolysis

The authors present a survey of the idiopathic osteolysis syndrome. The case of a 14-year boy with idiopathicosteolysis of proximal half of the right humerus is described. The injury, reported in anamnesis occurred on thealready pathologically changed terrain. The fracture was not healing: in contrast there was a gradual resorptionof the bone. No hereditary disposition to the disease or to kidney affection was demonstrated, tumorous orinflammatory processes were excluded. Even hemangiomatosis or angiomatosis, which accompany the Gorham-Stout’s syndrome were not demonstrated.Eight months after the beginning of the disease a treatment with Calcitonin followed the progress of osteolysisto come to the halt. Paresis of brachial plexus of upper type was an accompanying clinical manifestation.The authors report that after several months there were no signs of reparation and a radical solution becamenecessary in the form of substitution of proximal half of humerus by the patient’s own fibula with proximalepiphysis being saved. The graft gradually healed up, the muscular strength improved and the paresis diminished.Four years later the patient is completely without complaints and no relapse of the disease occurred.

Key words:
idiopathic osteolysis, Gorham-Stout syndrome, therapy

Autoři: A. Schejbalová; T. Trč
Působiště autorů: Ortopedická klinika 2. LF UK a FN Motol - dětská a dospělá ortopedie a traumatologie, Praha přednosta doc. MUDr. T. Trč, CSc.
Vyšlo v časopise: Čes-slov Pediat 2003; (8): 503-506.
Kategorie: Články