Editorial

Milí čtenáři, přichází k Vám druhé číslo našeho časopisu. Myslím, že témata jsou opět velmi zajímavá a pokrývají, tak jako minule, celou šíři problematiky CMP.

Na začátku řešení každého problému je znalost jeho velikosti. Docent Bruthans velmi erudovaně shrnuje, kolik případů CMP vlastně v České republice máme a jak se mění jejich incidence, respektive mortalita těchto pacientů v čase. Zásadním faktem je, že incidence vČR je stále relativně vyšší než na západ od nás, ale hospitalizační mortalita je stejná. Jinými slovy – v akutní fázi naše nemocnice vykazují stejné výsledky jako například v Německu. To ostatně vidíme i v recentní celoevropské dotazníkové akci ESO na počtu provedených rekanalizačních výkonů a trombolýz.

Primář Škoda Vám předkládá velmi rozsáhlou přehledovou práci o možnostech diagnostiky a léčby CMP ve vertebrobazilárním povodí. Tyto příhody tvoří nezanedbatelných 15 % všech CMP, navíc mají relativně vyšší mortalitu i riziko následné recidivy. Co je však pro praxi zásadní – jsou složitější z hlediska diagnostiky (zobrazení i klinických příznaků), a proto jsou nejčastěji špatně diagnostikovány jako CMP v první přednemocniční linii triáže, následkem čehož jsou pacienti následně nezřídka léčeni zbytečně pozdě. Vzhledem k menší četnosti máme významně méně důkazů o jejich terapii, a to včetně léčby rekanalizační.

Kolektiv intervenčních radiologů v čele s doktorem Lacmanem velmi názorně a s bohatou obrazovou dokumentací představuje zásadní novou metodiku v našem iktovém armamentáriu – mechanickou trombektomii. Vedle srozumitelného popisu možných technik uvádí také přehled recentních studií, jež potvrdily efektivitu této léčby.

Poslední příspěvek primáře Poláka dokumentuje na pozoruhodné kazuistice, že rekanalizační léčba intravenózní trombolýzou nemá věkovou hranici. Myslím, že ve světové literatuře dosud nebyl popsán případ, aby jedna pacientka byla léčena intravenózní trombolýzou dvakrát po svých stých narozeninách! Stejně tak se domnívám, že tým primáře Poláka zřejmě léčil vůbec nejstarší pacientku v ČR v této indikaci tímto způsobem. A naprosto neuvěřitelné pak je, že pacientka byla léčená dvakrát úspěšně, s regresí neurologického deficitu.

Dovolte mi popřát Vám i všem Vašim pacientům stejné štěstí při léčbě CMP, jako měla pacientka primáře Poláka!

Za redakci CMP journal s pozdravem „CMP zmar“!

Aleš Tomek