Informovaný souhlas. Etické, právní, psychologické a klinické aspekty

Autoři: doc. PhDr. et PhDr. Radek Ptáček, Ph.D., doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc., a JUDr. Jan Mach a kol.

Vydavatelství: Galén, s.r.o. , 2017

325 str.

ISBN 9788074923340

Kniha Informovaný souhlas, tentokrát s podtitulem Etické, právní, psychologické a klinické aspekty, od editorského kolektivu doc. PhDr. et PhDr. Radek Ptáček, Ph.D., doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc., a JUDr. Jan Mach přináší neotřelé pohledy na téma, se kterým se v praxi setkává ve zdravotnictví každý, od zdravotníků přes pacienty až k právníkům. A právě tato publikace, na níž se podílelo přes čtyřicet odborníků a vznikla jako reflexe 7. ročníku konference zaměřené na Etiku a komunikace v medicíně, nabízí systematický pohled na aspekty informovaného souhlasu nejen optikou etiky či práva, ale i psychologie a oborových specifik. Díky tomu vznikla ucelená monografie, která v české medicíně zatím chyběla.

Proč informovaný souhlas vznikl? Jaký byl jeho záměr a jak je dnes vnímán? Jaká úskalí v něm vidí jednotlivé medicínské obory? A je nutné ho změnit? To jsou jen některé otázky, které si kladou autoři jednotlivých příspěvků. Otevírají tak diskusi nad jedním z hlavních témat současné medicíny. Nad úkonem, jehož smyslem bylo původně vybřednout z medicíny mlčení a komunikaci mezi lékařem a pacientem přenést do úrovně otevřenosti a partnerství. Nad úkonem, který v současné době většina (včetně některých autorů monografie) považuje za přebujelý administrativní proces zatěžující zdravotníky i pacienty a vzdálený původnímu poslání.

 Kniha je rozdělena do čtyř logických celků. Obecné kapitoly pojednávají o historii a vzniku informovaného souhlasu, stanovují obecné základy právních i psychologických aspektů a přibližují téma v lidskoprávním kontextu včetně popisu, za jakých podmínek může být toto základní právo omezeno, jakým způsobem je chápáno při policejním vyšetřování nebo jaká specifika má ve vztahu k nezletilým.

Druhá kapitola se již věnuje příkladům z jednotlivých oborů. Přední čeští odborníci v nich poukazují na problematiku informovaného souhlasu ze své praxe. Ať se již jedná o ambulance, psychologii či psychoterapii, primární péči, intenzivní medicínu nebo i odvětví, jako jsou plastická chirurgie, gynekologie a porodnictví či stomatologie. Autoři zde na konkrétních příkladech předkládají svůj pohled na nutnost explicitního souhlasu a uvádějí případy, kdy zvláště v současné době nejvíce využívaná forma písemného souhlasu zatěžuje lékaře a nabourává důvěru mezi pacientem a lékařem.

Speciálním tématům je vyčleněna část třetí. Zde se jednotlivci i autorské kolektivy zamýšlejí nad nutností přizpůsobit komunikaci ve specifických situacích. Hned v úvodu se autorský kolektiv L. Čeledová, R. Čevela, H. Ptáčková a R. Ptáček věnuje specifikům při komunikaci se seniory. Poukazují na nejčastější chyby a omyly při rozmluvě se seniory, včetně sdělování informací o jejich zdravotním stavu a dalším postupu léčby. Navrhují konkrétní postupy, jak se seniory jednat. Zde kladou důraz na práci se seniorem s respektem, bez zbytečných fyziologických bariér (nedoslýchavost, ztráta zraku apod.) a především bez infantilizace. U podávání informací pak zdůrazňují nutnost mluveného slova, dostatečného prostoru pro „poučení, přesvědčení, získání a aktivizaci seniora“ (str. 186), neboť veškerá snaha lékaře by měla vést z aktivizaci seniora, nikoli k jeho imobilizaci. Poukazují ale i na nutnost ponechat seniorovi právo písemného souhlasu, tak aby svoji kopii mohl kdykoli detailně prostudovat, případně i v pozdější době vznášet doplňující dotazy. Autoři této části se pak dále věnují i specifickým přístupům k osobám se smyslovým postižením, v posudkové medicíně, paliativní péči, klinickém výzkumu nebo v souvislosti s genetickým testováním. Svůj prostor zde mají také interkulturní aspekty souhlasu v minoritách či specifika, která nastávají v péči u dětí, jež se z pozice své mentální vyzrálosti ke svému zdravotnímu stavu a postupu léčby chtějí a mají právo vyjádřit.

Poslední částí knihy je pak tematika navázána na právní oblast. Zde se autoři opět věnují zejména oblastem informovaného souhlasu dotýkajícím se určitého okruhu pacientů. Hned první příspěvek se váže k problematice nezletilých. Detailní rozbor případů u pacientů s psychiatrickým onemocněním přináší text Dity Mynářové, která rozebírá případy s omezenou svéprávností, dává doporučení k hospitalizaci takovýchto pacientů a řeší případ tzv. dříve vysloveného přání těchto pacientů. Ve svém druhém příspěvku se pak autorka zaměřuje na informovaný souhlas v režimu záchranné služby a urgentní medicíny. I zde se zabývá institutem dříve vysloveného přání, ale věnuje se zejména tzv. péči bez souhlasu a zamýšlí se nad „nutností“ písemné formy souhlasu v urgentní medicíně. Posledním příspěvkem je téma informovaného souhlasu u geriatrických pacientů od D. Záleské. Autorka zde píše o absolutní nevhodnosti písemných dokumentů, o nutnosti komunikace lékaře a pacienta, vysvětlování, odpovídání, ale spíš než zatěžování pacienta formuláři vhodností zapojit do procesu pochopení zdravotní péče rodinu nebo osobu určenou pacientem. Autorka se také zaobírá případy, kdy pacient není v čase, místě nebo situaci orientován, případy, kdy není možné pacienta adekvátně informovat, či případy, kdy je z hlediska křehkosti geriatrických pacientů možno využít institutu zadržení „nepříznivé informace o zdravotním stavu pacienta v nezbytném rozsahu a na nezbytně nutnou dobu“.

Podtitul knihy Etické, právní, psychologické a klinické aspekty slibuje komplexní pohled na problematiku informovaného souhlasu v české medicíně. Obsahově ho také dosahuje. Nová publikace tak není vhodná jen pro lékaře a další zdravotníky, ale i pro každého z odborné komunity, kdo se s informovaných souhlasem v rámci své praxe setkal. Styl psaní, pochopitelné kazuistiky přímo z konkrétních praxí českých odborníků a přesah tématu i k laické veřejnosti pak slibuje i zajímavé čtení pro každého, kdo českým zdravotnictvím kdy prošel.

Mgr. et. Mgr. Markéta Šenkýřová

Fakulta humanitních studií UK