Renální funkce a nemocný vyššího věku
Renal function and older age patients
The authors present an overview of changes associated with the ageing process from the point of view of glomerular function, tubular chances and other related issues, especially in terms of fluid balance and mineral metabolism. The subchapter about renal failure emphasises the significantly higher occurrence of renal failure and its complex impact on the overall care in seniors. Various aspects of haemodialysis in seniors are considered. The closing part is dedicated to influencing pharmacotherapeutic considerations in multimorbid seniors with diminishing renal function.
Keywords:
ageing – renal failure – haemodialysis
Autoři:
H. Matějovská Kubešová; K. Bielaková; J. Matějovský; T. Gregorová
Vyšlo v časopise:
Geriatrie a Gerontologie 2018, 7, č. 1: 5-10
Kategorie:
Přehledový článek
Souhrn
Autoři předkládají přehled změn doprovázejících proces stárnutí z hlediska glomerulární funkce, tubulárních změn a dalších souvislostí, zejména z pohledu bilance tekutin a stability minerálového hospodářství. V podkapitole o renálním selhání je zdůrazněn významně vyšší výskyt selhání a jeho komplexní dopad na celkovou péči o seniora. Je věnována pozornost aspektům hemodialyzačních postupů u seniorů. Závěr sdělení je věnován ovlivnění farmakoterapeutických rozvah u multimorbidních seniorů s ubývající funkcí ledvin.
Klíčová slova:
stárnutí – renální selhání – hemodialýza
Vliv procesu stárnutí na morfologii a funkci ledvin
Se zvyšujícím se věkem vzrůstá prevalence patologických, převážně ischemických změn ledvinného parenchymu. Makroskopicky je povrch ledvin většiny starších nemocných granulovaný vlivem mnoha drobných jizvení a celkově dochází ke snížení hmotnosti ledviny přibližně o 1/5 do věku nad 80 let. Délka ledviny se snižuje přibližně o 2 cm mezi pátou a osmou dekádou a úbytek postihuje výrazněji vrstvu korovou než dřeň. Uvnitř parenchymu se ve vyšším věku zvyšuje tendence k tvorbě cyst. Mikroskopicky je patrné ztlušťování intimy a atrofie medie v arteriolách vlivem ukládání depozit hyalinu a vazivových vláken v subendoteliu. Klesá počet glomerulů a zbývající glomeruly postupně hyalinizují, což je považováno za základ glomerulosklerózy. Od 50 let věku postupně stoupá podíl hyalinizovaných glomerulů od 1 do 30 %(1). Na změnách glomerulu mohou mít podíl i procesy autoimunitního charakteru vaskulitidy, na něž se v klinické praxi málo pomýšlí. Jejich adekvátní léčba by však mohla podstatně zpomalit ztrátu funkce glomerulu(2, 3, 4).
Z hlediska funkce dochází již od 30. roku věku k jejímu postupnému poklesu přibližně na polovinu okolo 60. roku věku. Tyto změny probíhají zpočátku pomaleji a jsou vysvětlovány postupným úbytkem nefronů při klesající schopnosti regenerace. Funkční úbytek je později potencován dalšími patologickými změnami, z nichž největší podíl má ateroskleróza, ale i hypertenze, diabetes mellitus, prodělané infekty atd.(5, 6, 7). Celkově je pokles glomerulární filtrace u seniorů odhadován přibližně o 1 ml/min za rok podle stále platného Cockroftova vzorce(8) – viz graf 1.
Pokles glomerulární filtrace s sebou přináší další rizika pro vyšší věk – ve spojení s diastolickou dysfunkcí levé komory predisponuje k rozvoji manifestního srdečního selhání s kongescí v malém oběhu při zvýšení příjmu soli(9). V posledních letech byla prokázána významná souvislost klesající glomerulární filtrace s endoteliální dysfunkcí ve smyslu tendence k vazokonstrikci(10).
Podobnou dynamiku vykazují i změny tubulárního systému ledvin – schopnost koncentrovat moč je plně zachována do 30. roku věku, poté postupně klesá a pokles je urychlený přítomností hypertenze, recidivujících akutních pyelonefritid či pyelonefritidou chronickou(5). Buňky tubulů podléhají tukové degeneraci. V distální části tubulů dochází k mikrodissekcím s následným rozvojem divertiklů, které jsou považovány za možný rezervoár infekčních agens a jednu z možných příčin recidivujících močových infektů u seniorů(11).
Celkově je tedy nutno u starších nemocných brát v úvahu sníženou schopnost vyloučit osmotickou zátěž například v průběhu septických komplikací nebo v perioperačním období stejně jako udržet stabilní pH acidifikací moči po metabolickém inzultu. Z hlediska homeostázy minerálů je na jedné straně známá snížená schopnost udržet hladinu natria při jeho restrikci s následnou tendencí k hypovolemii, na druhé straně vázne vylučování nadbytku natria. Starší nemocný začíná retinovat natrium teprve za devět dní od začátku jeho restrikce, zatímco mladší jedinci retinují natrium již od pátého dne omezení jeho příjmu. Stejně tak je nutná u staršího nemocného přibližně dvojnásobná doba – 30,9 hodiny – k vyloučení sodné nálože oproti 17,7 hodiny u mladších jedinců. Celkově je však u seniorů převažující tendence ke snižování absolutního množství sodíku v organismu zejména z důvodu snížené citlivosti receptorů vůči aldosteronu, ale i postupným zvyšováním hladiny natriuretického peptidu – obojí jako významný rizikový faktor vzniku fibrilace síní a dalších kardiovaskulárních komplikací(12).
Sérová koncentrace kalia jako intracelulárního iontu se významněji nemění, i když jeho absolutní množství v organismu klesá souběžně s úbytkem svalových vláken, v nichž je nejvýznamnější podíl kalia vázán. Udržení homeostázy kalia ve stárnoucím organismu je mimo jiné zdůrazňováno v souvislosti k rizikem elektronestability, kdy jako optimální se ukázalo rozmezí 3,5–4,5 mekv/l. Hodnoty vyšší i nižší vedly k častějšímu výskytu arytmií(13).
V udržování vodní homeostázy se během procesu stárnutí sbíhá vliv několika významných faktorů – regulace příjmu tekutin prostřednictvím pocitu žízně, funkce neurohypofýzy ve smyslu produkce antidiuretického hormonu a schopnosti ledvin vyloučit vodní nálož. Snížení citlivosti osmoreceptorů vede k toleranci vyšší osmolality, a tím ke snížení pocitu žízně. Důsledkem je dlouhodobá subklinická dehydratace většiny starších nemocných rychle progredující do prerenálního selhání při nástupu kteréhokoli z dalších faktorů způsobujících pokles objemu tělesných tekutin, jako jsou horečka, zvracení, průjem, horké počasí atd. Navíc vede stav dlouhodobě snížené hydratace k suchosti sliznic dutiny ústní, k poškození chuťových pohárků, a tím ke snížení chuti k jídlu s možností urychlení vzniku malnutrice. V této souvislosti upozorňují někteří autoři na nutnost zvážení vhodnosti dlouhodobé terapie starších nemocných furosemidem a v případě jejího zavedení často nedostatečnou monitoraci hydratace a iontové rovnováhy(14).
Procesem stárnutí je ovlivněna i endokrinní funkce ledvinného parenchymu a produkce cytokinů – vlivem klesající schopnosti hydroxylace vitaminu D klesá sérová hladina jeho aktivní formy s možnými důsledky v podobě urychlení rozvoje osteoporózy a sarkopenie, poklesu kognitivního výkonu, rozvoje deprese, zhoršení imunokompetence, schopnosti reparace DNA apod. Dlouhodobý deficit vitaminu D může snižovat efektivitu zavedené léčby nejen výše zmíněných, ale i mnoha jiných chorob. Je proto obecně doporučováno věnovat sérové koncentraci vitaminu D pozornost a v případě zjištěného deficitu zajistit efektivní suplementaci(15, 16, 17).
Pokles tvorby erytropoetinu se stoupajícím věkem vede i u úspěšně stárnoucích jedinců ke snížení aktivity erytropoézy – příčina tohoto jevu však není doposud spolehlivě objasněna. Zvažuje se souběh poklesu tvorby gonadálních, tyreoidálních a dalších skupin hormonů, které mají vztah k syntéze erytropoetinu, ale také k biologické dostupnosti železa(18).
Renální selhání ve vyšším věku
Selhání ledvin je obecně záležitostí vyššího věku – vyskytuje se desetkrát častěji ve věkové kategorii nad 75 let než ve věkové kategorii 15–45 let. Také pořadí významnosti příčin selhání se liší (tab. 1).
Jedním z hlavních patogenetických mechanismů předcházejících a doprovázejících renální selhání je pokračující glomeruloskleróza vedoucí ke ztrátě funkce nefronu, ale přetěžující zbylé nefrony hyperfiltrací, která je podpůrným faktorem glomerulosklerózy. Deficit erytropoetinu a 1,25-dihydroxycholekalciferolu vede k anemii a snižování sérové hladiny kalcia s následnou nadprodukcí parathormonu a urychlením kostních změn – renální osteodystrofie nasedající na velmi často již přítomnou osteoporózu(21). Porucha systému renin – angiotensin – aldosteron vede k hypertenzi, ale také k mnoha změnám dalších orgánů a systémů, na jejichž vazoaktivních regulacích se tento endokrinní, parakrinní a intrakrinní systém podílí – v současné době je popsáno 5 dalších os s příslušnými receptory, peptidy a substráty. Rozvrat této křehké sítě se potom podílí na vzniku klinického obrazu uremie(22).
Pacient vyššího věku s již existujícím renálním selháním vyžaduje trvalou pozornost z hlediska udržení adekvátní hydratace a obecně bilance tekutin, pečlivý výběr lékového schématu při narůstající polymorbiditě zejména z hlediska způsobu eliminace jednotlivých preparátů a jejich složek, vzájemných interakcí, monitoraci iontové a acidobazické rovnováhy. Jakákoli změna vnitřních poměrů, jako je horečnaté onemocnění, dyspepsie se zvracením a průjmem, či vnějších podmínek v podobě horkého počasí, vědomých či nevědomých změn v příjmu tekutin vede velmi rychle k dalšímu poklesu glomerulární filtrace a k nárůstu hladin dusíkatých látek v plazmě. Dalším klíčovým momentem je řešení komorbidit a zejména rozhodnutí o profitu diagnostických postupů, které by mohly potencionálně vést k zhoršení ledvinného selhání.
Starší nemocný v dialyzačním programu
Vyšší věk samotný již v současné době není kontraindikujícím faktorem zařazení do dialyzačního nebo transplantačního programu, nazývaného aktuálně RRT neboli renal replacement therapy. Ještě v roce 1987 bylo Československo jmenováno mezi zeměmi s nejnižším počtem seniorů v dialyzačním programu na světě – 1 dialyzovaný senior na 1 mil. obyvatel(23), zatímco ročenka České nefrologické společnosti udává v roce 2016 na 1 mil. obyvatel 450 dialyzovaných seniorů(24).
Již samotná příprava nemocného s progredujícím renálním selháním pro dialyzační program v podobě zavedení arteriovenózního shuntu s sebou nese riziko srdečního selhání z důvodu zvýšení žilního návratu a snížení periferní arteriální resistence s následným objemovým přetížením za poklesu plnicího tlaku koronárních tepen. Rovněž samotné technické provedení shuntu může být při stavu cév ve vyšším věku zatíženo komplikacemi. I pro nemocné vyššího věku plně spolupracující nebo s dobrým zázemím může být využita možnost dialýzy peritoneální. Aktuálně činí poměr starších nemocných dialyzovaných peritoneálně 5,2 % z celkového počtu dialyzovaných seniorů, u mladších nemocných je to 10,9 %(24).
Po zahájení pravidelného dialyzačního programu starší nemocný obvykle prochází po dobu asi 2 měsíců adaptačním obdobím, které může hůře tolerovat. Závažné komplikace hemodialýzy se obvykle dostaví právě v tomto období – jsou to nejčastěji komplikace kardiovaskulární, jako je rozkolísání krevního tlaku, arytmie z iontových dysbalancí, městnání z nedodržování doporučeného množství tekutin, infekční komplikace, koagulační komplikace, ale i například komplikace spojené s dopravou do střediska. V dalším průběhu pravidelných hemodialýz se obvykle situace stabilizuje. Po určité době průběhu dialyzačního programu, která činí u jedinců ve věkové kategorii 60–69 let průměrně 23 měsíců a u jedinců nad 75 let 18 měsíců, však nastává další mezník daný přibýváním dalších komorbidit, kdy se rozhoduje o pokračování programu, aby se dialýza nestala nástrojem neúčelně zhoršujícím kvalitu končícího života(25).
Z retrospektivních analýz vyplývá i narůstající procento starších nemocných, kteří úspěšně absolvovali transplantaci ledviny. Podíl transplantovaných starších nemocných se pohybuje okolo 10 % s 5letou funkčností štěpu 55–60 %. Je však samozřejmě nutno brát v úvahu riziko progrese komorbidit jako vedlejší efekt imunosupresivní léčby(26,27).
Farmakoterapie starších nemocných s chronickým onemocněním ledvin
Úskalí farmakoterapie a zejména polyfarmakoterapie starších nemocných je jedním z nejčastěji diskutovaných témat jak z hlediska počtu léčených chorob a lékových interakcí, tak zejména z hlediska postupné ztráty soběstačnosti a kognitivního výkonu starších nemocných s masivním dopadem na complianci nemocného se vzrůstajícím rizikem chyb v užívání medikace(28).
Přítomnost chronického onemocnění ledvin znamená další zvýšení počtu užívaných medikamentů nejméně o preparáty nutné k udržení acidobazické rovnováhy, balance minerálů, udržení hladiny vitaminu D atd.
Klesající ledvinné funkce obvykle znamenají nutnost včas změnit dávkování, případně i volbu medikamentů indikovaných k léčbě komorbidit – hypertenze, diabetu mellitu, artróz, antikoagulancií, antibiotik a mnoha dalších. Mění se farmakokinetika i farmakodynamika ve smyslu dostupnosti medikamentu, jeho distribučního prostoru, doby do dosažení požadované sérové hladiny a délka eliminace. Při dlouhodobějším průběhu onemocnění ledvin a zejména u nemocných s podílem nefrotického syndromu obvykle dochází i k poklesu sérové hladiny albuminu se zvýšením volné frakce, a tedy účinnosti podávaných medikamentů(29). Výčet omezení souvisejících s redukcí ledvinných funkcí u nejčastěji užívaných skupin medikamentů ukazuje tabulka 2.
prof. MUDr. Hana Matějovská Kubešová, Ph.D.
MUDr. Katarína Bielaková, PhD.
PhDr. Jan Matějovský, Ph.D.
MUDr. Tereza Gregorová
Klinika interní, geriatrie a praktického lékařství LF MU a FN Brno
prof. MUDr. Hana Matějovská Kubešová, CSc.
e-mail: hkubes@med.muni.cz
Vysokoškolské vzdělání ukončila v roce 1982 na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, na téže fakultě absolvovala doktorské studium v r. 1993, habilitační řízení v r. 1997 a profesorské řízení v r. 2003. Od roku 1999 je přednostkou Kliniky interní, geriatrie a praktického lékařství LF MU a FN Brno. V letech 2011–2015 byla předsedkyní České gerontologické a geriatrické společnosti ČLS JEP.
Zdroje
1. Alvarez Gregori J, Musso GC, Macias Nunez JF. Renal ageing. In: Medical Biogerontology. Ergon, Madrid 2009.
2. Perkowska-Ptasinska A, Bartczak A, Wagrowska-Danilewicz M, et al. Clinicopathologic correlations of renal pathology in the adult population of Poland. Nephrol Dial Transplant 2017; 32 (suppl 2): 209–218.
3. Alhadari AK, Alalawi FJ, Seddik AA, et al. Pattern of acute glomerulonephritis in adult population in Dubai: A single-center experience. Saudi J Kidney Dis Transpl 2017; 28(3): 571–578.
4. Appel G. Glomerular Disease in elderly – Should we be doing more biopsies? Postgraduate Education Course of the American Society of Nephrology 2008; 97–100.
5. Sobotová D. Urinary tract infections and chronic renal failure. Vnitr Lek 2011; 57(7–8): 626–630.
6. Carlsson AC, Ruge T, Sundström J, et al. Association between circulating endostatin, hypertension duration, and hypertensive target-organ damage. Hypertension 2013; 62(6): 1146–1151.
7. Ruospo M, Saglimbene VM, Palmer SC, et al. Glucose targets for preventing diabetic kidney disease and its progression. Cochrane Database Syst Rev 2017; 8; 6.
8. Cockroft DW, Gault MH. Prediction of creatinine clearance from serum creatinine. Nephron 1976; 16: 31–41.
9. Musso CG. Geriatric nephrology and the „nephrogeriatrics giants“. In: Urol Nephrol 2002; 34: 255–256.
10. Nerpin E, Ingelsson E, Risérus U, et al. Association between glomerular filtration rate and endothelial function in an elderly community cohort. Atherosclerosis. 2012; 224(1): 242–246
11. Silva FG. The ageing kidney. Int Urol Nephrol 2005; 37: 185–205.
12. Svennberg E, Lindahl B, Berglund L, et al. NT-proBNP is a powerful predictor for incident atrial fibrillation - Validation of a multimarker approach. Int J Cardiol 2016; 223: 74–81.
13. Patel RB, Tannenbaum S, Viana-Tejedor A, et al. Serum potassium levels, cardiac arrhythmias, and mortality following non-ST-elevation myocardial infarction or unstable angina: insights from MERLIN-TIMI 36. Eur Heart J Acute Cardiovasc Care 2017; 6(1): 18–25.
14. Rodriguez-Cillero C, Menu D. Potentially inappropriate use of furosemide in a very elderly population: An observational study. Int J Clin Pract 2017.
15. Vyskočil V. Vitamin D. Klinická farmakologie a farmacie 2011; 25: 72–75.
16. Matějovská Kubešová H, et al. Vitamin D – připomínka známých a méně známých skutečností. Vnitřní lékařství 2012; 58(3): 196–201.
17. Karczmarewicz E, Czekuc-Kryskiewicz E, Płudowski P, et al. Effect of vitamin D status on pharmacological treatment efficiency: Impact on cost-effective management in medicine. Dermatoendocrinol. 2013 Apr 1; 5(2): 299–304.
18. Maggio M, De Vita F, Fisichella A, et al. The Role of the Multiple Hormonal Dysregulation in the Onset of „Anemia of Aging“: Focus on Testosterone, IGF-1, and Thyroid Hormones. Int J Endocrinol 2015; 292–574.
19. Daugirdasj, Blake P, Ing T. Dialysis Handbook. Kluwer Philadelphia 2008.
20. Musso CG, Macias Nunez JF, Oreopoulos DG. Physiological similarities and diferences between renal agingand chronic renal disease. J Nephrol 2007; 20: 586–587.
21. Dusilová Sulková S. Kostní choroba u chronického selhání ledvin a její moderní terapie. Vnitř Lék 2011; 57(7–8): 620– 625.
22. Li XC, Zhang J, Zhuo JL.. The vasoprotective axes of the renin-angiotensin system: Physiological relevance and therapeutic implications in cardiovascular, hypertensive and kidney diseases. Pharmacol Res 2017; S1043–6618(17)30178-0.
23. Ponticelli C, Graziani G, Cantaluppi A. Dialysis treatment of end-stage renal disease in elderly. In: Renal Fuction and Disease in the Elderly. Butterworths, London 1987.
24. Česká nefrologická společnost. Dialyzační statistika 2016. Dostupné z: www.nefrol.cz/odbornici/dialyzacni-statistika
25. Scholl LF, Dickenmann M, Hirt-Minkowski P. Outcome of dialysis patients aged seventy years or above – a retrospective analysis. Swiss Med Wkly 2014; 144: 13920.
26. Rosansky SJ, Schell J, Shega J. Treatment decisions for older adults with advanced chronic kidney disease. BMC Nephrol 2017;19; 18(1): 200.
27. Musso CG, Oreopoulos G. Geriatric nephrology in Principles and Practice of Geriatric Medicine, Fifth Edition. John Wiley and Sons 2012.
28. Kalvach Z, Zadák Z. Jirák,R. et al. Geriatrie a Gerontologie. Praha: Grada publishing 2004; 541.
29. Krajčík Š. Princípy diagnostiky a terapie v geriatrii. Bratislava: Charis 2008.
30. Automatizovaný informační systém léčivých přípravků: Dostupné z: www.aislp.cz
Štítky
Geriatria a gerontológia Praktické lekárstvo pre dospelých ProtetikaČlánok vyšiel v časopise
Geriatrie a Gerontologie
2018 Číslo 1
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- MUDr. Dana Vondráčková: Hepatopatie sú pri liečbe metamizolom väčším strašiakom ako agranulocytóza
- Metamizol v liečbe pooperačnej bolesti u detí do 6 rokov veku
Najčítanejšie v tomto čísle
- Hyponatremie u starších pacientů, specifika v diagnostice a léčbě
- Renální funkce a nemocný vyššího věku
- Kontrastní látkou indukovaná nefropatie: víme všechno?
- Indapamidem indukovaná hyponatremie u 83leté pacientky