Proměna životní dráhy „plujících seniorů“

Súhrn

Management propouštění seniorů z hospitalizace v současnosti zahrnuje zajištění další péče, zejména pro seniory multimorbidní a rizikové. Cíle výzkumného šetření jsou: a) srovnat průběh rehospitalizací u seniorů 80+ hospitalizovaných na oddělení geriatrie Fakultní nemocnice Olomouc v letech 2010 a 2020; b) zjistit, zda se „dráhy životní plavby“ seniorů změnily, či nikoliv; c) zjistit typ zařízení, kam byli pacienti v letech 2010 a 2020 propuštěni. Metodou sběru dat bylo studium zdravotnické dokumentace. V roce 2010 z celkového počtu propuštěných (n = 461) bylo do domácího prostředí propuštěno 138 seniorů. V roce 2020 z celkového počtu propuštěných (n = 408) bylo do domácího prostředí propuštěno 68 seniorů. V roce 2010 byla sledována životní dráha u 10 propuštěných seniorů a bylo zjištěno, že ve všech případech byli senioři do 6 měsíců od propuštění rehospitalizováni (celkem 23krát) na různých klinikách. Na základě zjištění rehospitalizací u 10 vybraných seniorů v roce 2020 můžeme konstatovat, že se počet rehospitalizací (celkem 22krát) nezměnil, ale změnil se směr životní dráhy. Management propuštění se v roce 2020 liší především v počtu propuštěných do domovů pro seniory, který v roce 2010 činil 12 % a v r 2020 až 50 %. Domovy pro seniory se tak opravdu stávají jejich domovem.

Klíčová slova:

domovy pro seniory – senior 80+ – rehospitalizace – propuštění – životní dráha

Úvod

Demografické prognózy o stárnutí populace a navýšení počtu velmi starých seniorů nad 80+ se stávají skutečností. V současné době je však stáří zatíženo vysokou nemocností, polymorbiditou, polypragmazií a zhoršováním fyzické zdatnosti. Přes prodlužování střední délky života⁽¹⁾ se zdravotní stav a invalidita starší populace u nás trvale zhoršují.⁽²⁾ Proměna věkového složení obyvatelstva s nárůstem velmi starých seniorů v současné době denně atakuje všechna oddělení nemocnic polymorbidními a křehkými seniory.

Senioři jsou častými pacienty všech medicínských oborů a využívají tak moderních přístupů, operačních technik a přístrojů. U takto nemocných seniorů je velmi důležitá další péče za účelem zvýšení jejich kondice, podpory soběstačnosti a ideálně návratu do domácí péče, což bývá v reálné situaci často složité. Narůstající polymorbidita, polyfarmakoterapie a disabilita mění roli pacientů na roli klientů v domovech pro seniory.⁽³⁾ Zařízení sociálních služeb se tak stávají zařízeními, která soustředí medicínsky heterogenní skupinu seniorů velmi náročných na péči ošetřovatelskou, psychologickou i motivační, neboť přijetí nových životních podmínek ve stáří vyžaduje statečnost a denně hledání síly k dalšímu životu.⁽⁴⁾

„Plující senior“ je termín, který vyjadřuje putování seniora v rámci zdravotně-sociálního systému. K tomuto problému se vyjadřoval Kalvach,⁽⁵⁾ který hodnotil tuto situaci jako konfrontaci seniorů s místně nedostatečnou kapacitou vhodných zařízení a limitováním délky pobytu. Takto plující geront je nazýván tulákem po českých nemocnicích, ošetřovatelských centrech a sociálních zařízeních. Problematika se týkala především větších měst s nedostatečnou a nerovnoměrně rozmístěnou kapacitou násadné zdravotní či sociální lůžkové péče. Termín „plující senior“ neboli „floating senior“ byl v podrobné akademické rešerši nalezen pouze 1krát, a to ve výzkumu Menga, Hana a Qina.⁽⁶⁾ V zahraničí se například sleduje počet rehospitalizací ve vazbě na jednotlivá onemocnění. Výzkum zjišťoval dopad různých typů zdravotních pojištění na zdraví seniorů v Číně podle toho, které pojištění si v určité životní situaci vybírají a případně mění podle své další životní dráhy. Pojem „plující“ se vztahoval k proplouvání seniorů zdravotnickým pojišťovnickým systémem, neboť čínský systém zdravotního pojištění se skládá z různých programů nabízejících odlišné zdravotní služby. Je možno odvodit určitou podobnost k našemu výzkumnému souboru seniorů „plujících“ ve zdravotnickém systému, a to ve vztahu k jejich zdraví.⁽⁶⁾ V našem výzkumném souboru se však nejedná o problematiku hrazení péče, ale o problematiku kvality života seniorů.

Teoreticky naše výzkumné šetření vychází z konceptu „životní dráhy“, která je v sociologii pojímána jako celistvý proces utváření a artikulace způsobu života. V rámci pojmu je usilováno o pochopení člověka jako celostní bytosti, která žije v určitých konkrétních podmínkách.⁽⁷⁾ Nový  životní dráhu vymezuje jako „trajektorii člověka v sociálně historickém prostoru a čase, sled změn sociálního postavení a rolí jednotlivce jako výsledek jeho intencionální a praktické činnosti v daných objektivních možnostech osobních, skupinových, společenských, přírodně historických.“^(7,32,33) Podle Alana je za jednotku životní dráhy považována životní situace, jejímiž základními dimenzemi jsou čas a okolí.⁽⁸⁾

Cíle výzkumného šetření

Hodnocení fenoménu „plujícího seniora“ v olomouckém regionu bylo provedeno v roce 2010⁽⁹⁾ a pro srovnání v roce 2020.⁽¹⁰⁾ Výzkumné šetření v roce 2020 vycházelo z předpokladu změněné struktury nemocných, křehkých seniorů 80+ na oddělení geriatrie Fakultní nemocnice Olomouc. Výzkumné šetření bylo limitováno obdobím deseti měsíců ve sledovaných letech, z důvodu restrukturalizace oddělení v roce 2020 na covidové pracoviště. Cíle výzkumného šetření byly: a) srovnat průběh rehospitalizací u křehkých seniorů 80+ hospitalizovaných na oddělení geriatrie Fakultní nemocnice Olomouc v letech 2010 a 2020; b) zjistit, zda se „dráhy životní plavby“ seniorů změnily, či nikoliv; c) zjistit typ zařízení, kam byli pacienti (tj. všichni pacienti ve věku 65+ hospitalizovaní na oddělení geriatrie) v letech 2010 a 2020 propuštěni.

Metody a metodika

Data byla zjišťována ze zdravotnické dokumentace náhodným výběrem. Případové studie byly provedeny analýzou zdravotnické dokumentace a odborným participačním pozorováním.⁽¹¹⁾ Výběr probandů do zkoumaného souboru byl realizován z pacientů, kteří byli hospitalizováni na oddělení geriatrie v roce 2010 a 2020. Záměrem byla snaha popsat životní dráhu nemocných (80+) po propuštění z oddělení geriatrie Fakultní nemocnice Olomouc. Výzkumný soubor tvořilo 20 pacientů (z toho bylo 16 žen a 4 muži). Do záznamového archu se zapisoval věk klientů, počet diagnóz a četnost hospitalizací v průběhu jednoho roku. Současně bylo provedeno srovnání propuštěných nemocných z oddělení geriatrie v roce 2010 a v roce 2020 (v měsících leden až říjen). Výzkumné hypotézy byly formulovány takto:

1.  hypotéza: Počet rehospitalizací se v roce 2020 zvyšuje ve srovnání s rokem 2010.

2.  hypotéza: „Dráhy životní plavby“ seniorů se v letech 2010 a 2020 nezměnily.

3.  hypotéza: Struktura propuštěných pacientů se v letech 2010 a 2020 nezměnila.

Ke statistickému zpracování údajů ze záznamového archu byl použitý statistický software.

Výsledky

Průběh rehospitalizací u seniorů 80+ hospitalizovaných na oddělení geriatrie Fakultní nemocnice Olomouc v letech 2010 a 2020 ukazují tabulka 1 a tabulka 2.

Z výzkumného šetření vyplynulo, že průměrný věk pacientů ve výzkumném souboru v roce 2010 činil 78 roků, v roce 2020 průměrný věk pacientů činil 84 roků. Multimorbidita ve sledovém období (rok 2010 a rok 2020) se u zkoumaného souboru pacientů zvýšila. V roce 2010 průměrný počet diagnóz činil 8, v roce 2020 se průměrný počet diagnóz navýšil na 12.

Četnost rehospitalizací u výzkumného souboru pacientů (80+) je také vyjádřena v tab. 1. Jak tabulka ukazuje, z 10 hospitalizovaných pacientů na oddělení geriatrie v roce 2010 je pouze jediná pacientka, která je propuštěna do domácí péče bez zajištění agenturou a v roce 2010 nebyla dále hospitalizována. Dvě rehospitalizace v roce 2010 absolvovalo 5 pacientů ze zkoumaného souboru. Tři hospitalizace absolvovali 3 nemocní a čtyři hospitalizace absolvovala v roce 2010 jedna pacientka.

U souboru sledovaných pacientů v roce 2010 byly zjištěny tyto výsledky: četnost rehospitalizací pacientů je vysoká, z 10 sledovaných nemocných 9 absolvovalo nejméně dvě hospitalizace během roku. V devíti případech bylo přijetí realizováno z klinik a oddělení Fakultní nemocnice Olomouc a v jednom případě byla nemocná přijata z domu. Ošetřovací doba na oddělení geriatrie odpovídá průměru pro obor geriatrie. Lze uvést, že všech 10 propuštěných seniorů, bylo do 6 měsíců od propuštění znovu rehospitalizováno (celkem 23krát) na různých klinikách.

Četnost hospitalizací u výzkumného souboru pacientů v roce 2020 (80+) znázorňuje tab. 2.

Jak vyplývá z tabulky 2, u deseti vybraných pacientů v roce 2020 se počet rehospitalizací nezměnil (celkem 22krát), ale změnil se směr životní dráhy.

Životní dráha propuštěných seniorů se věnovala nejen počtu rehospitalizací, ale také zařízením, kterými propuštěni pacienti dále procházeli.

Životní dráha u výzkumného souboru v roce 2010 měla kruhový charakter, tzn. domácí prostředí – nemocnice (akutní oddělení klinik a oddělení podle specifických potíží + geriatrie) – následná péče – domů (graf 1).

Životní dráha u sledovaného souboru v roce 2020 měla dvojsměrný charakter, tzn. domov pro seniory – akutní oddělení nemocnice FNOL + geriatrie – domov pro seniory (graf 2).

Typ zařízení, kam byli pacienti (tj. všichni pacienti ve věku 65+) v letech 2010 a 2020 propuštěni z oddělení ge-riatrie, znázorňuje graf 3.

Diskuse

Ve sledovaném období (2010 a 2020) se počet rehospitalizací u 20 vybraných seniorů nezměnil (v roce 20210 celkem 23krát, v roce 2020 celkem 22krát), hypotéza č. 1 se nepotvrdila. Počet diagnóz v roce 2010 činil v průměru 8 diagnóz, v roce 2020 se průměrný počet diagnóz zvýšil na 12, byl zřejmý nárůst polymorbidity. Průměrný věk ve výzkumném souboru v roce 2010 byl 78 roků a v roce 2020 činil 84 roků. Směr životní dráhy seniorů (80+) po propuštění se změnil, hypotéza č. 2 se nepotvrdila. V roce 2010 byla životní dráha seniorů kruhová, tzn. domácí prostředí – Fakultní nemocnice Olomouc – následná péče – domácí prostředí. V roce 2020 byla životní dráha seniorů dvousměrná, tzn. domov pro seniory – Fakultní nemocnice Olomouc. Nová situace může být pro seniory výraznou úlevou, neboť neustálé změny prostředí jsou pro ně velmi zatěžující. Změnila se také struktura propouštění seniorů, hypotéza č. 3 se nepotvrdila. Zatímco v roce 2010 bylo do domovů pro seniory propuštěno 12 % seniorů, v roce 2020 to bylo již 50 %.

Naše výzkumné šetření prokázalo, že se nezvýšil počet rehospitalizací, ale nemocní jsou více polymorbidní, mají vyšší průměrný věk a mají jiný směr životní dráhy po propuštění z hospitalizace. Změnila se role domovů pro seniory, což odpovídá skutečnosti, že se dožíváme vyššího věku, avšak nikoliv ve zdraví, ale v nemoci a závislosti. Tento fakt podporuje zkušenost geriatrů,^(12,13) že i po účelném individuálním nastavení léčby je nemocný starý člověk velmi křehký, snadno dochází k dekompenzaci jeho zdravotního stavu a vyžaduje jak akutní ošetření, tak specifickou geriatrickou péči, ale také promyšlený postup při propuštění z oddělení geriatrie.

Management propuštění není formální záležitostí, ale jedná se o společný konsenzus, kterého se účastní pacient, ošetřující lékař, primář, lékař, nelékař – staniční sestra, fyzioterapeut, sociální pracovník a klinický farmaceut. V této konstelaci odborníků je zhodnocen aktuální stav nemocného, ale také prognóza a eventuální rychlost progrese stavu, evaluace geriatrických syndromů, kognitivního potenciálu nemocného a stav jeho případné disability. Je navržen komplex zdravotní, ošetřovatelské a rehabilitační péče a režimových opatření jako optimální způsob dlouhodobého řešení jeho zdravotní a životní situace vedoucí ke stabilizaci stavu a minimalizaci důsledků chronického onemocnění.⁽¹⁴⁾ Je nutná důvěra pacienta, a tím i motivace k dalšímu řešení jeho životní situace. Sociální pracovník má podrobně zjištěné informace o sociální situaci nemocného, v případě identifikované nepříznivé so-ciální situace připraví návrh dalšího možného řešení. Ideální je, pokud nemocný má příznivé sociální zázemí a může pokračovat v péči v domácím prostředí při zachování svých zvyklostí. Pokud je potřeba následné péče, potom cílem je vždy průnik faktorů, a to přání pacienta, potřeby pacienta a možnosti v rámci regionu,⁽¹⁵⁾ nejlépe v blízkosti bydliště pro možnost kontaktu s blízkými. Propuštění pacienta je vždy plánováno a řízeno podle „případu“ péče.⁽¹⁶⁾

V případě potřeby zajištění sociálních služeb je cílem posílit nebo nahradit soběstačnost osob, která je zhoršená vlivem změn zdravotního stavu.⁽¹³⁾ Neustálé změny pobytu jsou pro nemocné seniory obrovským zatížením, které prožívá v rámci adaptace, kumulace a kulminace zátěže. Srovnání struktury propouštění a „plavby“ seniorů po 10 letech ukazuje, že se životní dráha seniora modifikuje a mění se z kruhové na dvojsměrnou.⁽¹⁰⁾

V regionu Olomouc se od roku 2010 významně změnilo spektrum sociálních subjektů, zvláště v nestátní a soukromé sféře, celkem se jedná o nárůst 225 lůžek.⁽¹⁷⁾ Rozšířilo se spektrum úkonů v agenturách domácí péče včetně poskytování hospicové domácí péče, vznikly nové stacionáře, rozšířilo se poradenství, změnila se i role obcí, podpora rodiny a neformálních pečovatelů, tísňová péče a podpora nezávislého života.⁽¹⁸⁾

Závěr

Z našeho výzkumného šetření vyplynulo, že se významně změnila role domovů pro seniory, neboť seniorům nahrazuje jejich vlastní domov. Je obtížné tento fakt přijmout a je těžké tuto skutečnost vnímat, natož prožívat. Tím, jak stoupají nároky na domovy pro seniory, je nutno, aby naplňovaly svou deklaraci o kontinuitě a koordinaci zdravotních a sociálních služeb jakožto základních předpokladech kvality péče o seniory v České republice. Základem by mělo být zajištění péče profesionálně zdatným motivovaným personálem, a to při zachování důstojnosti seniorů a naplnění lidské potřeby lásky a pěkných vztahů, neboť tato potřeba s věkem neklesá.

MUDr. Milena Bretšnajdrová, Ph.D.

Pracuje ve FN Olomouc jako zástupce přednosty pro LP geriatrie II. interní kliniky gastroenterologie a geriatrie. V rámci pedagogické činnosti působí na Lékařské fakultě, Pedagogické fakultě, Cyrilometodějské fakultě a Fakultě zdravotních věd Univerzity Palackého. V Arcidiecézní charitě Olomouc pracuje jako lékař metodik, je garantem Hospice na sv. Kopečku a některých Domovů pokojného stáří v rámci Arcidiecézní charity Olomouc. Aktivní účastí přispívá v oblasti kontinuálního vzdělávání zdravotnických pracovníků zdravotně-sociálních zařízení v regionu Olomouc. Je ve výboru České geriatrické a gerontologické společnosti ČLS JEP a členkou akreditační komise Medicína dlouhodobé péče a geriatrie na MZ ČR.

Korespondenční adresa:

MUDr. Milena Bretšnajdrová, Ph.D.

II. interní klinika gastroenterologie a geriatrie LF UP a FN Olomouc

e-mail: milena.bretsnajdrova@fnol.cz