Klinický registr NEXAVAR^®

Sorafenib (NEXAVAR^®) je perorální lék ze skupiny multikinázových inhibitorů. Je registrován k léčbě pacientů s pokročilým nebo metastatickým renálním karcinomem (metastatic renal cell carcinoma – mRCC), kteří již prodělali terapii cytokiny, nebo je u nich terapie cytokiny kontraindikovaná. Další indikací léku je pokročilý nebo metastatický hepatocelulární karcinom. Sorafenib blokuje receptor pro VEGF, β receptor pro PDGF a Raf kinázu. Účinkuje jak přímo na nádorové buňky, tak na endoteliální prekurzory, čímž zabraňuje nádorové angiogenezi.

Sorafenib byl pro léčbu mRCC registrován na základě výsledků mezinárodní multicentrické, dvojitě zaslepené, randomizované studie fáze III TARGET [1]. Pacienti v experimentálním rameni této studie byli léčeni sorafenibem (400mg 2krát denně, n = 451), pacienti v kon­trolním rameni (n = 452) dostávali odpovídající placebo. Většina z nemocných byla do studie zařazena po selhání cytokinové terapie. Studie TARGET splnila svoje cíle – sorafenib prodloužil dobu do progrese (5,5 vs 2,8 měsíce, p < 0,01) a po analýze dat před překřížením ramen bylo prokázáno i statisticky signifikantní prodloužení celkového přežití (17,8 vs 14,3 měsíce, p = 0,0287). Nejčastějšími nežádoucími účinky sorafenibu byly exantém, průjem, únava, palmoplantární syndrom, hypertenze, nevolnost a alopecie.

V klinickém registru NEXAVAR^® jsou uložená anonymizovaná data o 248 pacientech s mRCC léčených sorafenibem většinou ve druhé linii po cytokinech. Menší část pacientů dostala sorafenib v první linii nebo až ve třetí či další linii při progresi po jiné cílené léčbě.

Medián věku pacientů léčených sorafenibem v registru NEXAVAR^® je 62 let, což je méně, než je medián věku všech pacientů s nádory ledvin podle údajů Národního onkologického registru (graf 1 a 2). Důvodem pro tento rozdíl je zřejmě tendence poskytovat drahou cílenou terapii spíše mladším než starším pacientům a jistě také vyšší pravděpodobnost komorbidit limitujících léčebné možnosti u seniorů s mRCC. Podle výsledků registrační studie TARGET je však sorafenib minimálně stejně účinný i u pacientů starších a redukce rizika oproti placebu byla ve věkové kategorii nad 65 let dokonce vyšší než u mladších nemocných.

Z grafu číslo 3 vyplývá, že se počet nemocných za poslední čtyři roky stabilizoval, nicméně otázkou zůstavává, zda v roce 2010 nebude ovlivněn registrací několika jiných cílených léků v indikaci mRCC.

Výsledky léčby sorafenibem a analýza toxicity budou předmětem dalších sdělení.

Poděkování

Autor článku děkuje za přípravu podkladů pracovníkům Institutu biostatistiky a analýz MU v Brně, zejména panu Mgr. Radimu Klapkovi.

MUDr. Tomáš Büchler, Ph.D.
Onkologické oddělení
Fakultní Thomayerova nemocnice a 1. LF UK
Vídeňská 800
140 59 Praha
e-mail: tomas.buchler@ftn.cz