Pozdní následky Wilmsova tumoru a jeho léčby u pacientů léčených v letech 1980– 2001 na jediném pracovišti

Súhrn

Východiska:
Cílem studie bylo popsat pozdní následky u pacientů v dlouhodobé remisi (> 5 let od ukončení léčby) nefroblastomu (NFB), diagnostikovaných a léčených na jediném pracovišti v letech 1980– 2001.

Soubor pacientů a metody:
Celkem jsme vyšetřili 151 pacientů. Průměrný věk diagnózy 3,7 ± 2,7 roku, medián 3,1, rozsah 0,01– 17,2 roku. V souboru bylo 55 % žen. Věk v době vyšetření 19,4 ± 5,8, medián 19,6, rozsah 7,8– 36 let. Antracykliny (ATC) dostávalo 25,9 % souboru. Radioterapii (RT) břicha absolvovalo 34,2 % souboru.

Výsledky:
Průměrná clearance kreatininu souboru byla 1,56 ± 0,56 ml/ s/ 1,73m² (medián 1,49 ml/ s/ 1,73m²). Průměrná proteinurie 0,18 ± 0,30 g/ 24 hod/ m², medián 0,13 mg/ 24 hod/ m². Tři pacienti měli proteinurii nad 1 g/ 24 hod při normální glomerulární filtraci a s‑ albuminu. Pro hypertenzi se léčí 8,6 % pacientů, 6,0 % farmakologicky. Vysokou prevalenci zvýšeného systolického (STK) i diastolického (DTK) tlaku jsme nalezli u adolescentů. DTK > 90 torr je u 10,2 %, STK > 135 torr u 8,3 %, všichni nad 15 let věku. Echografické vyšetření neodhalilo žádnou patologii, a to ani u pacientů léčených ATC. Celkový cholesterol, HDL, LDL nebo triacylglyceroly má mimo doporučovaný rozsah ve 2 a více parametrech 28,9 % souboru. Lipoprotein Lp(a) nad 500 mg. l– 1 (nad dvojnásobek horní meze normy) má 15,2 % pacientů. Patologicky nízkou zdatnost má 40 % souboru. Skoliózu (SK) mělo z anamnézy diagnostikováno 46 % souboru. Prevalence SK ubývá v podobné dynamice jako frekvence užití RT. Vyšetření plicních funkcí ukázalo mírné zvýšení reziduální kapacity (průměrné Z skóre 1,35). Nalezli jsme pozitivní korelaci mezi vrcholovou spotřebou kyslíku (peak VO2) a hodnotou inspirační kapacity (p < 0,05).

Závěr:
Na základě zjištěných patologií a publikovaných rizik jsme stanovili schéma sledování pacientů v dlouhodobé remisi NFB, které má zahrnovat kromě klinického a ultrazvukového vyšetření také monitoraci renálních funkcí, krevního tlaku, lipidového profilu, dlouhodobou fyzioterapeutickou péči a režimovou, případně farmakologickou terapii rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění.

Klíčová slova:
nefroblastom – pozdní následky – přeživší pacienti – děti – adolescenti – prevence – sekundární malignita

Východiska

Nefroblastom (NFB) je nejčastější malignitou abdominální oblasti dětského věku a jeden ze čtyř nejčastějších solidních nádorů dětského věku. V posledních dekádách postupně stoupala úspěšnost léčby až na dnešních 80–90%, a to i při vypuštění radioterapie z primárního schématu léčby u více než dvou třetin pacientů. Léčebná strategie byla pomocí multicentrických mezinárodních studií postupně optimalizována se zaměřením na vysoký léčebný úspěch při minimalizaci pozdních následků léčby. Poslední mimo další multicentrické studie dodnes užívaný léčebný protokol vznikl analýzou studie SIOP 9 v roce 2001 [1], a to na základě poznatků předešlých multicentrických studií evropských zemí sdružených v International Society of Pediatric Oncology (SIOP) [2–4] a také na základě výsledků multicentrických studií vzniklých v rámci National Wilms Tumor Study Group (NWTS) v USA [5–8]. V publikacích výsledků těchto studií jsou popsána i východiska pro současnou strategii léčby NFB, která dodnes není zcela identická v Evropě a v USA.

Základní charakteristika současné léčby NFB

Genetická podstata onemocnění je dnes zčásti odhalena, geny vedoucí k onemocnění zároveň regulují normální vývoj urogenitálního traktu. Četnost choroby je dle písemných záznamů lehce vyšší u žen, asi 10 : 9, bilaterální nádor se vyskytuje u žen častěji v poměru 10 : 6. Medián věku diagnózy je okolo 3 let.

Léčba nefroblastomu byla zpočátku pouze chirurgická – prostá nefrektomie bez jakékoliv konzervativní terapie. S objevem protinádorového účinku rentgenového záření se tato léčebná metoda začala brzy uplatňovat především u pokročilých forem nefroblastomu, což významně zlepšilo léčebné výsledky až na 40% dlouhodobého přežití. Ve 2. polovině 20. století se již začala uplatňovat nově zaváděná cytostatika – vinkristin a aktinomycin D (daktinomycin), zprvu samostatně v monoterapiích, posléze v kombinacích, které prokazovaly významně lepší výsledky než samostatně podávaná cytostatika. Radioterapie byla používaná stále, byť jako zdroj byly využívány stále novější a modernější zdroje záření – kobalt, lineární urychlovač. Na konci 60. a začátkem 70. let vznikly dvě velké pracovní skupiny pro studium diagnostiky a léčby nefroblastomu. V USA to byla NWTS a v Evropě SIOP. Výsledky jednotlivých studií těchto seskupení prokázaly, že kromě nefroblastomu se asi u 10% pacientů vyskytují nádory ledvin odlišné od nefroblastomu – non nefroblastomy, které vyžadují zcela odlišné terapeutické přístupy.

Ale také nefroblastomy mají histopatologické formy příznivé a méně příznivé, s odlišnou prognózou a vyžadující různou intenzitu chemoterapie. Dosud paušálně používaná radioterapie se omezila pouze na vysoce rizikové typy nádorů a celkově se dnes používá u asi 15% pacientů s nefroblastomem, což významně snižuje riziko postiradiačních komplikací. Obě nejvýznamnější pracovní skupiny výrazně zkrátily pooperační chemoterapii z počátečních dvou let až na současné velmi krátké trvání, v ně­kte­rých situacích pouze čtyřtýdenní.

Zásadním rozdílem je zařazování definitivní operace – NWTS používá nefrektomii jako iniciální terapii a podle rozsahu onemocnění a histopatologického typu nádoru pokračuje v pooperační léčbě. SIOP řadí nefrektomii až po neoadjuvantní chemoterapii, v jejímž průběhu se nádor významně změní a snižuje se riziko perioperačních komplikací. Celkové léčebné výsledky obou skupin se však neliší. Pro současnou léčbu nefroblastomů všech klinických stadií je typická snaha přesně stratifikovat léčbu podle klinického stadia, histopatologického typu, případně odpovědi na předoperační léčbu.Výsledkem těchto postupů je omezené a přesně indikované použití radioterapie a rezervování intenzivní chemoterapie, včetně antracyklinů, pouze pro prognosticky méně příznivé typy nefroblastomů.

Hodnocení naší sestavy nemocných, léčených a sledovaných v průběhu téměř tří desetiletí, se snaží zhodnotit, jak se tyto změny v diagnostice a léčbě nefroblastomů odrazily v dlouhodobých následcích detekovatelných u vyléčených jedinců.

Cíle práce

Cílem práce bylo na relativně homogenní a početné skupině pacientů s NFB, léčených na jediném pracovišti od roku 1980, ukázat prostřednictvím průřezové studie jejich celkový zdravotní stav a optimalizovat systém monitorace a sekundární prevence pozdních následků léčby. Stanovit četnost, rozsah a strukturu pozdních následků (tedy s odstupem větším než 5 let od ukončení léčby): sekundárních malignit, funkčních poruch hybného systému, poruch renálních funkcí, poškození myokardu cytostatickou léčbou a radioterapií, poruch plicních funkcí v závislosti na radioterapii a míře osového poškození hrudního skeletu, výskytu rizikových faktorů civilizačních chorob, změn v krevním obrazu a imunity. Stanovit detailnější strukturu a vazby těch pozdních následků, které zpravidla nezvyšují mortalitu, ale které zvyšují morbiditu a snižují kvalitu života. Zjistit, nakolik se očekávaná nižší tělesná zdatnost podílí na výskytu rizikových faktorů civilizačních chorob.

(Léčebný úspěch za posledních 25 let bude předmětem samostatné publikace.)

Soubor pacientů a metody

Ze základního souboru 317 pacientů léčených na Klinice dětské onkologie (dnes Klinice dětské hematologie a onkologie) v době od 1. 1. 1980 do 31. 12. 2004 jsme po prověření původní dokumentace pozvali k účasti na průřezové studii všechny pacienty, kteří splnili do června 2008 kritérium 5 let od ukončení léčby NFB a zároveň byli nejméně 5 let v remisi choroby v den vyšetření.

Po schválení etickou komisí jsme oslovili z možných 250 pacientů 247 (tři s neznámým pobytem neosloveni). Účast ve studii přijalo 158, tedy 63,2%, z nichž 7 pacientů nemohlo být vyšetřeno pro akutní infekt bez možnosti dalšího vyšetření.

Charakteristika vyšetřeného souboru

Základní údaje o terapii jsou uvedeny v tab. 1.

Základní charakteristika souboru je uvedena v tab. 2.

Vyšetřovací schéma průřezové studie

• a) Anamnestická část zaměřena na rizikovou rodinou anamnézu. Zaměřili jsme se na veškeré zdravotní odchylky od normy u pacienta, pohybovou anamnézu, rodinný výskyt malignit a civilizačních chorob v rodinné anamnéze. Pacienti také dostali anonymní dotazník o kvalitě života.
• b) Klinicko onkologické vyšetření. Z laboratorních vyšetření krevní obraz, bio­chemie včetně renálních parametrů, lipidový profil, sérové hladiny imunoglobulinů, zastoupení základních lymfocytárních subpopulací (CD3+, CD4+, CD8+, CD3–CD16+CD56+, CD20+) vyšetřené průtokovou cytometrií v krvi.Klidový krevní tlak jsme hodnotili z nižšíhodnoty ze dvou měření na dvou odděleních zjištěných tentýž den. 13 pacientů (8,6%) se v době průřezové studie léčilo pro hypertenzi, z toho 9 (6,0%) farmakologicky, ostatní v doběstudie měli pouze režimová opatření. Do výsledků jsme započítali i hodnoty těchto13 pacientů.
• c) Renální funkce v redukované verzi na základě bio­chemického vyšetření krve a moči (včetně clearance kreatininu) + sonografického vyšetření ledvin.
• d) Vyšetření funkčně diagnostické: zátěžový test s měřením špičkové spotřeby kyslíku, krevního tlaku (TK) v klidu (jedno ze dvou měření) a při statické a dynamické tělesné zátěži.
• e) Funkční poruchy hybného systému hodnotil fyzioterapeut v „zaslepeném“ režimu – v době vyšetření neměl informace o rozsahu ani terapii NFB. Pacient nezávisle na vyšetření vyplnil dotazník s podrobnou anamnézou zaměřenou na hybný systém.
• f) Vyšetření plicních funkcí včetně celotělové pletysmografie.
• g) Standardní echografické vyšetření srdce (specialista na vrozené srdeční vady se zkušenostmi z vyšetřování dětí a adolescentů).
• h) U dospělých pacientů jsme pro stanovení kvality života použili dotazník SF 36 [10].

Statistické zpracování

Po grafickém ověření přibližné normality naměřených hodnot jsme testovali vztahy dvouvýběrovým t testem, v případě potřeby Spearmanovou neparametrickou korelací. Pokud není uvedeno jinak, je výsledek signifikancí dvouvýběrového t testu (daný parametr vs zbytek souboru).

Výsledky

Potenciální rizika vyplývající z anamnézy a jejich vztah k naměřeným parametrům

Riziková rodinná anamnéza

Zaměřili jsme se kromě anamnézy onkologické zvláště na rizika civilizačních chorob (hypertenze, diabetes, iktus, ICHS, smrt z kardiální příčiny před 60. rokem věku u rodičů nebo prarodičů).

60% souboru má pozitivní rodinou anamnézu dle výše uvedených kritérií. Tato podskupina se neliší věkem, stadiem onemocnění ani zastoupením pohlaví. Pacienti s rizikovou rodinnou anamnézou jsou méně zdatní (p < 0,05), s vyšším diastolickým klidovým krevním tlakem (p < 0,05) a vyšší urikemií (p < 0,05).

Riziková onkologická anamnéza

Malignitu před 60. rokem věku u sourozence, rodiče či prarodiče udávalo pouze 7,6% pacientů, což je pravděpodobně podhodnocený údaj. V souboru jsou pouze 2 pacienti s dvojí malignitou (1krát neuroblastom, 1krát povrchově se šířící melanom) a jediná malignita u sourozence – neuroblastom u údajně jednovaječného dvojčete.

Kouření připustilo 13% pacientů. Jsou to ti starší s nižším stadiem choroby. Veškeré rozdíly jsou ovlivněny věkem, takže při takto malém počtu přiznaných kuřáků nelze zjistit vztah mezi kuřáctvím a měřenými parametry.

Funkce ledvin

Přes radikální snižování radioterapie, optimalizaci chemoterapie a snahu o šetrnější chirurgickou léčbu musíme dlouhodobě sledovat a minimalizovat pozdní následky také u početné skupiny pacientů léčených dřívějšími postupy. Ty mohou znamenat riziko i v dlouhém odstupu od léčby. V důsledku nefrektomie solitární ledvina reaguje kompenzatorní hypertrofií a chronickou hyperfiltrací. K tomu je nutno vzít do úvahy možné postižení renálních tkání komplexní onkologickou léčbou. Z výše uvedených důvodů pacienti s NFB vyžadují dlouhodobou observaci renálních funkcí.

V našem souboru jsme v chorobopisu žádného pacienta nezaznamenali renální funkce v době ukončení léčby mimo rámec fyziologických hodnot. U všech 151 pacientů byla v průřezové studii vyšetřena glomerulární filtrace. K hodnocení jsme použili redukovanou clearance kreatininu s nočním sběrem moči za 12 hod (přepočteno na 24 hod) a výpočtem formulemi dle Schwartze a u dospělých dle Cockcrofta a Gaulta. Průměrná clearance kreatininu souboru byla 1,56 ± 0,56ml/s/1,73 m² (medián 1,49ml/s/1,73 m²). Adjustovaná glomerulární filtrace byla 1,64 ± 0,22ml/s (medián 1,65ml/s). Dále byla u 143 pacientů glomerulární filtrace vypočtena z hodnoty cystatinu C podle vzorce dle Grubbeho. Průměrná hodnota glomerulární filtrace touto metodou byla 2,15 ± 0,76ml/s. Tuto vyšší hodnotu si nedovedeme vysvětlit.

Proteinurie byla hodnocena kvantitativním 12hodinovým nočním sběrem (přepočteno na 24 hod). Průměrná proteinurie byla získána u 131 pacientů a činila 0,30 ± 0,49g/24 hod, což odpovídá 0,18 ± 0,30g/24 hod/m². Medián byl 0,22mg/24 hod, resp. 0,13mg/24 hod/m². Tři pacienti měli proteinurii větší než 1g/24 hod (1,29g, 2,62g a 4,84g). Věk těchto pacientů byl 14,2–20,4 roku. Všichniměli fyziologické hodnoty glomerulární filtrace (1,06–1,28ml/s) a s albuminu (36,4–46,1g/l). Nejednalo se tudíž o nefrotickou proteinurii. V celém souboru byla nejnižší hodnota s albuminu 36,3g/l (rozmezí normálních hodnot je 35–53g/l pro obě pohlaví). Tito pacienti jsou sledováni, ale renální bio­psii neabsolvovali.

Tabulární funkce jsme hodnotili pomocí N acetyl beta D glukosaminidázy (NAG) a pomocí alfa 1-mikroglobulinu. Průměrná hodnota NAG byla 2,11 ± 2,12 μkat/mol/kr (norma naší laboratoře je 0–1,5 μkat/mol/kr), medián byl 1,29 μkat/mol/kr, celkem bylo vyšetřeno 120 pacientů. U 25% pacientů jsme zjistili zvýšenou hodnotu NAG. Průměrná hodnota alfa 1-mikroglobulinu byla 43,65 ± 30,27mg/l, medián byl 12,39mg/l. U 20,1% pacientů byly zjištěny hodnoty vyšší než hranice normy.

Krevní tlak

• Průměrná hodnota systolického tlaku v celém souboru byla 118,6 ± 3,4 torr. Medián 120 torr, rozsah 90–170 torr. STK nad 135 torr má 8,3% souboru, nikdo z nich nebyl mladší 15 let.
• Průměrná hodnota diastolického krevního tlaku byla 72,6 ± 10,49 torr, medián 70 torr, rozsah 50–100 torr.

DTK tlak 90 torr a výše má 10,2% souboru, nikdo z nich nebyl mladší 15 let.

Vyšší prevalenci zvýšeného krevního tlaku jsme nalezli zejména u adolescentní části vyšetřovaného souboru. Prevalence hypertenze adolescentní podskupiny viz tab. 3.

Krevní tlak v tělesné zátěži

Podle písemnictví je zvýšený vzestup tlaku v zátěži pouze rizikem budoucí hypertenze.

Nadměrný vzestup krevního tlaku v zátěži mělo 38% pacientů, bez rozdílu v zastoupení mužů a žen. Podskupina s hypertonickou reakcí je významně starší – 21,4 proti 17,8 roku (p < 0,001), liší se signifikantně nižší glomerulární filtrací (p < 0,01). Proti skupině s normálním vzestupem TK mají signifikantně vyšší BMI (p < 0,05) vyjádřené v SD skóre náležitých věkových hodnot. Jsou také signifikantně méně zdatní (i při vyjádření v SD skóre náležitých věkových hodnot, p < 0,01). S hodnotami maximálního zátěžového krevního tlaku nad mediánem souboru je více mužů (p < 0,001), proto jsme vztah k ostatním parametrům sledovali u obou pohlaví odděleně. Skupina mužů se zátěžovým tlakem nad hodnotou mediánu je signifikantně těžší (p < 0,001) a vyšší (p < 0,01), ale nikoliv s odlišným BMI. Má signifikantně vyšší ejekční frakci – 0,66 ± 0,06 vs 0,61 ± 0,048 (p < 0,01), vyšší klidový systolický i diastolický krevní tlak, neliší se zdatností od pacientů s nižším krevním tlakem (hodnoty peak VO₂ jsou téměř identické). Ženy s maximálním tlakem nad mediánem jsou v průměru o 4 roky starší proti ženám, jejichž zátěžový tlak nedosáhl mediánu (21 vs 16,9 roku, p < 0,001). Mediány tlakových zátěžových hodnot mužů a žen se značně liší (180 torr ženy, 210 muži). Ženy s vyšším systolickým tlakem v zátěži jsou signifikantně méně zdatné proti ostatním ženám souboru: vyjádřeno v SD skóre špičkové spotřeby kyslíku –0,9 ± 1,3 vs –0,29 ± 1,1 SD (p < 0,05).

Riziková podskupina pacientů léčených antracyklinovým cytostatikem (doxorubicinem nebo epirubicinem)

Jsou to pacienti s vyšším klinickým stadiem choroby anebo po prodělaném relapsu. Neliší se od zbytku souboru věkem v době kontroly, datem diagnózy ani zastoupením mužů a žen. V podskupině, ba ani v celém souboru není ani jeden pacient s kardiomyopatií. Přesto nám údaj o terapii antracykliny rozděluje řadu let od ukončení léčby soubor na podskupiny s klinicky potenciálně důležitými parametry:

Liší se vyšším cholesterolem 5,03 ± 1,1 vs 4,5 ± 0,9 (p < 0,01) i LDL 2,98 ±1,05 vs 2,65 ± 0,86 (p < 0,05). Mají proti zbytku souboru zřetelně horší (p < 0,001), avšak ne jasně klinicky patologickou tubulární funkci ledvin (K NAG/U Kreatinin 1,97 ± 2,07 vs 1,7 ± 0,89), vyšší krevní hladinu urey 5,1 ± 1,21 vs 4,7 ± 1,12 (p < 0,05), mají nižší plazmatický albumin (p < 0,05) a vyšší proteinurii (p < 0,01), obdobně i při přepočtu na povrch těla. Tito pacienti mají i vyšší IgM (p < 0,01). Mají menší BMI (p < 0,01), ale neliší se v percentuálním zastoupení nadváhy či obezity ve skupině.

Antracyklinové cytostatikum se ukazuje u této diagnózy rovněž jako marker vyššího rizika poruchy hybného systému při vyšetření fyzioterapeutem (viz hybný systém).

Echokardiografické vyšetření

U pacientů v dlouhodobé remisi Wilmsova tumoru má toto vyšetření význam jak k vyloučení antracyklinové kardio-myopatie, tak k vyloučení možného poškození levé komory hypertenzí. Echokardiografické vyšetření bylo provedeno u všech 151 pacientů přístrojem GE Vingmed, System 5, Horten, Norway.U 148 pacientů byla zcela normální anatomie srdce, u tří pacientů byl nález méně významné vrozené srdeční vady (bikuspidální aortální chlopeň s nevýznamnou aortální stenózou a insuficiencí, jemná bikuspidální aortální chlopeň u druhého a perzistující levostranná horní dutá žíla do koronárního sinu u třetího pacienta). Jedna pacientka měla nevýznamný perikardiální výpotek. Systolická funkce levé komory byla měřena v dlouhé ose srdeční M způsobem pomocí frakčního zkrácení levé komory (SF). U všech pacientů bylo SF v hodnotách nad 0,27 (medián 0,34, dolní hranice normy je 0,25). V mezích normy [11] byly i tloušťky volné stěny levé komory a mezikomorové přepážky, měřené na konci diastoly.

Diastolická funkce levé komory byla posouzena u 55 pacientů. V apikální čtyřdutinové projekci byla pulzní dopplerovskou echokardiografií hodnocena rychlost průtoku mitrální chlopní ve fázi časného plnění (vlna E) a po síňovém stahu (vlna A). Decelerační čas vlny Ese pohyboval v rozmezí 120–180 ms a poměr E/A byl 1 až 3. Izovolumický relaxační čas (IVRT) byl měřen při simultánním záznamu transmitrálního průtoku a toku ve výtokovém traktu levé komory a u žádného pacienta nepřesáhl 100 ms. Naměřené hodnoty pro diastolickou funkci levé komory se pohybovaly v normálních rozmezích pro daný věk [12–14].

Analýzou klinických údajů jsme nalezli u podskupiny 9 pacientů s relapsem (z toho dva se dvěma relapsy) při průřezovém vyšetření signifikantně menší ejekční frakci (0,588 ± 0,024 vs 0,642 ± 0,058, p < 0,05) i frakční zkrácení levé komory (0,318 ± 0,022 vs 0,346 ± 0,0407, p < 0,05).

Rozdíly v ejekční frakci ani frakčním zkrácení jsme však nenalezli u podskupiny léčené antracyklinovým, potenciálně kardiotoxickým cytostatikem (25,9% pacientů).

Zvýšené kardiovaskulární riziko dané vyšší incidencí arteriální hypertenze v klidu a/nebo v zátěži se neprojevilo na rozdílné systolické funkci levé komory u hypertenzních a normotenzních pacientů.

Parametry s možným vlivem na vyšší riziko kardiovaskulárních chorob

Vztah BMI jako markeru nadváhy a ostatních naměřených hodnot

Do kategorie podváhy spadá 8,6% souboru, do rozsahu normálních hodnot 74,3% souboru, 8,5% souboru spadá do kategorie nadváhy a 8,6% je v kategorii obezita.

Rozdělením souboru na podskupinu BMI podváha či normální hodnota vs nadváha či obezita jsme zjistili u podskupiny s nadměrným BMI signifikantní rozdíly uváděné klasicky pro riziko metabolického syndromu.

Pro podskupinu s nadváhou či obezitou platí:

Pacienti s nadváhou byli v průměru o 2 roky starší (18,9 ± 5,7 vs 21,3 ± 5,9 roku, p < 0,05), neliší se ve věku manifestace onemocnění.

Neliší se od zbytku souboru v zastoupení mužů a žen (s trendem pro větší zastoupení mužů v obézní skupině a žen s podváhou).

Přišli do průřezové studie ve větším odstupu od léčby (p < 0,05).

Mají vyšší glykemii až do patologických hodnot: při limitu do 5,83 mmol.l^–1 má zvýšenou glykemii třetina z obézní skupiny a pouze 5,2% z podskupiny s nízkým či normálním BMI. Výsledky podskupin jsou 6,9 ± 3,45 vs 4,9 ± 0,62 mmol.l^–1 (p < 0,001). Extrémní, údajně lačné glykemie byly 19,3 a 14,8 mmol.l^–1, obě pacientky jsou léčené diabetičky.

Triacylglycerol signifikantně vyšší: 1,5 ± 1,1 mmol.l^–1 proti 0,95 ± 0,48, p < 0,001.

HDL je signifikantně nižší (1,26 vs 1,5, p < 0,01).

Homocystein je signifikantně vyšší (p < 0,05).

Vyšší systolický krevní tlak v klidu: 131 ± 16 vs 123 ± 15 torr, p < 0,05.

Vyšší diastolický krevní tlak v klidu: 84,7 ± 10,0 vs 79,7 ± 11 torr, p < 0,05.

Vyšší systolický krevní tlak na střední intenzitě zátěže – 1,5 W.kg^–1 hmotnosti – v průměru o více než 22 torr (188,3 ± 23,7 vs 166 ± 21, p < 0,001).

Vyšší systolický krevní tlak v maximální zátěži: 202,9 ± 23 vs 186,3 ± 25 torr, p < 0,01, a to i při nižší zdatnosti, a tedy nižším maximálním výkonu.

Mají menší maximální aerobní kapacitu (peak VO₂ – řada pacientů ukončila zátěž před dosažením metabolických kritérií pro VO_2max). Vyjádřeno v SD skóre referenčních hodnot pro daný věk a pohlaví: – 1,67 ± 1,7 vs –0,62 ± 1,3 SD normy.

Lipidový profil

Lipidový profil (cholesterol, HDL, LDL triacylglyceroly) má mimo doporučovaný rozsah ve dvou a více parametrech 28,9% souboru (+ další 2% mají izolovaně zvýšený lipoprotein Lp(a)). Podskupina s lipidovým profilem mimo doporučované meze hodnot má signifikantně nižší na věk normovanou aerobní kapacitu a v průměru vyšší klinické stadium choroby.

Lp(a)

Lp(a) je bílkovina komplexní funkce, jejíž vysoká hladina je považována za samostatný rizikový faktor ICHS a má vztah k endoteliální dysfunkci. Referenční hodnota je stanovena až od 15 let, Lp(a) nemá překročit 250mg.l^–1. Průměr celého souboru je ale velmi blízko této hranici: 244 ± 315,9, medián 100,6, rozsah 9–1 800mg.l^–1. Rozdělení souboru na pacienty s Lp(a) nad 250mg.l^–1 vs do 250mg.l^–1 (bez ohledu na věk) ukazuje, že 32,5% skupiny má Lp(a) nad 250mg.l^–1, (15,2% má Lp(a) dokonce nad 500mg.l^–1). Toto rozdělení (obdobně jako nad a pod hodnotu mediánu) ukazuje na vztah Lp(a) a lačné hyperglykemie a na vztah Lp(a) a nadváhy. Při dělení nad a pod medián se ukazuje i vztah k diastolickému krevnímu tlaku v klidu a k tělesné zdatnosti (u zdatnosti vyjádřené jak maximálními watty na kilogram hmotnosti, tak peak VO₂). Spearmanova neparametrická pořadová korelace ale není signifikantní pro Lp(a) a normovanou zdatnost na věk a pohlaví. Vysvětlujeme si to tím, že pacienti s hodnotou Lp(a) okolo mediánu, tedy s hraničními hodnotami, zahrnují jak zdatné, tak nezdatné pacienty.

Tělesná zdatnost

Špičková spotřeba kyslíku peak VO₂

Pokud započítáme i pacienty, kteří jasně nedosáhli metabolického maxima (většinou pravděpodobně kvůli nízké motivaci k zátěži), pak 40% souboru má patologicky nízkou zdatnost. Ve skupině pod mediánem souboru je signifikantně více žen (p < 0,001), udávají častěji bolest zad (p < 0,05) a cephaleu (p < 0,05), mají vyšší krevní koncentraci cholesterolu (p < 0,05), LDL (p < 0,05), triacylglycerolu (p < 0,01), častější hypertonickou reakci na zátěž (p < 0,05), méně hodin sportu týdně (p < 0,001), menší energetický výdej určený z pohybového dotazníku (p < 0,001).

Vyjádřeno v Z skóre je průměr skupiny –1,5 ± 1,4 směrodatné odchylky pod populačním průměrem zdravých vrstevníků, medián –1,7 SD pod populačním průměrem, rozsah –5 až + 2,6 SD normy. Pokud vezmeme za kritérium 25ml.kg^–1.min^–1 špičkové spotřeby kyslíku jako hodnotu dostatečnou pro značnou část rekreačních pohybových aktivit i profesí s malou fyzickou námahou, pak jsou zdatnostně těžce limitována pouze 4% souboru za předpokladu, že si svou současnou zdatnost udrží (a v opačném extrému má okolo 5% souboru tělesnou zdatnost dostatečnou pro závodní sport s vytrvalostní složkou).

Hybný systém

Pacienti v dlouhodobé remisi Wilmsova tumoru udávají při obdobných funkčních poruchách hybného systému méně subjektivních obtíží než osoby s negativní osobní anamnézou. Vzhledem k transperitoneálnímu přístupu při nefrektomii je u naprosté většiny pacientů patrna široká, stranově asymetrická jizva, která vykazuje různou elasticitu.

46% souboru mělo diagnostikovanou skoliózu. Většina souboru má skoliotické držení s vazbou na další funkční poruchy hybného systému. Zatímco opakované bolesti v zádech udává 36% souboru, pacienti se skoliózou udávají bolesti v zádech v 53%. Skoliotici jsou proti zbytku souboru signifikantně starší (p < 0,001), odstup od léčby je statisticky méně významný (p < 0,01). Měli častěji zářené břicho (p < 0,05), ale rozdíl v klinickém stadiu je statisticky nevýznamný. Statisticky významných rozdílů plicních funkcí jsme pro rozdělení celého souboru podle jediného klíče nalezli minimum. Skolióza nemá vliv na maximální aerobní kapacitu, ani nemá vztah k nadváze či obezitě, ani k pohlaví.

Při samostatném hodnocení u mužů a u žen pro vztah skoliózy s parametry zátěžového vyšetření a vyšetření funkce plic jsme u žen nalezli vztah mezi skoliózou a řadou parametrů zátěžového vyšetření. Ženy se skoliózou (38% z žen souboru) se od ostatních žen souboru neliší věkem diagnózy, stadiem, odstupem od léčby ani klinickým stadiem. Polovina jich byla zářená na břicho (bez skoliózy jen 22%, p < 0,01). Odlišují se signifikantně i v ně­kte­rých datech plicních funkcí. Neliší se zdatností, skoliotičky mají častěji hypertonickou reakci v lehké a střední zátěži, ale ne v maximu. Potvrdil se předpoklad, že prevalence skoliózy má vztah k radioterapii břicha. Pomocí logistické regrese jsme také provedli odhad relativního rizika pro vznik skoliózy.

Zjistili jsme, že odds rate (míra rizika) skoliózy roste po ozáření břicha 1,67krát; pokud měl pacient současně radioterapii břicha a bral antracyklinové cytostatikum, zvyšuje se riziko ještě 1,57krát.

Častější výskyt skoliózy u pacientů s RT břicha je v souboru jasně patrný. V celém souboru u pacientů s RT břicha je 70,8% s diagnostikovanou skoliózou proti 33% skolióz u pacientů bez RT břicha (p < 0,001).

V tab. 3 a grafu 1 uvádíme pokles frekvence prováděné RT břicha a současně pokles frekvence skolióz u pacientů rozdělených do kategorií podle roku stanovení diagnózy nefroblastomu.

Je jisté, že pokles diagnostikovaných skolióz u pacientů s diagnózou onemocnění v poslední dekádě je způsoben tím, že pacienti s pozdějším rokem stanovení diagnózy přicházejí k průřezové studii v nižším věku. Pro oddělení vlivu kalendářního roku onemocnění a věku, kdy přichází pacient k vyšetření, jsme provedli následující výběr:

Byla vybrána podskupina pacientůs věkem v době kontroly v rozmezí17–25 let. Interval byl stanoven tak,aby zahrnul alespoň několik pacientůz každé kategorie podle kalendářního roku diagnózy (rok dg). Výběr zahrnuje 64 pacientů (tab. 4).

Ve výběru je u pacientů s diagnostikovanou skoliózou RT břicha 85,7% proti pacientům bez RT břicha, kde je 32,6% pacientů se skoliózou (p < 0,001).

Data naznačují, že pokles prevalence skoliózy souvisí velmi těsně s poklesem užití radioterapie.

Také míra opakovaných bolestí zad je udávána podstatně častěji u podskupiny pacientů s delším odstupem od konce poslední léčby – rozdělíme li soubor na poloviny dle odstupu od léčby, pacienti s kratším odstupem (5–15 let) udávají bolesti v zádech ve 20%, pacienti s odstupem 15,1–25,8 roku od léčby je udávají v 53% (p < 0,001).

Plicní funkce

Byly vyšetřeny dynamické (FEV1, FVC, FEV1/FVC) statické plicní objemy: inspirační kapacita (inspiratory capacity – IC), funkční reziduální kapacita (functional residual capacity – FRC), reziduální objem (residual volume – RV), celková plicní kapacita (total lung capacity – TLC) a jejich vzájemné poměry (RV/TLC a FRC/TLC). Dále byla testována průchodnost dýchacích cest (za použití celotělového pletysmografu a maximálních křivek průtok-objem). Změřili jsme následující parametry: vrcholová výdechová rychlost (peak expiratory flow – PEF) a maximální výdechová rychlost na úrovni 50% a 25% FVC, tj. FEF50 a FEF25. Rovněž jsme se zaměřili na specifickou konduktanci dýchacích cest (SGtot). Byl použit celotělový pletysmograf Master-Screen, Jaeger VIASYS. Vyšetření funkce plic bylo provedeno podle standardního protokolu (ERS/ATS Task Force 2002). Použili jsme referenční hodnoty dle Zapletala. Pro porovnání naměřených a referenčních hodnot jsme hodnoty vyjádřili v Z skóre referenčních hodnot.

Celková plicní kapacita (TLC), dynamické plicní objemy (FEV₁, FVC a FEV₁/FVC) dosahovaly normálních hodnot, které se v Z skóre v průměru nelišily od běžné populace. Podobně nebyly nalezeny alterace vrcholové a maximálních výdechových rychlostí (PEF, FEF50 a FEF25). Hodnota funkční reziduální kapacity (FRC) byla zvýšena (Z skóre 1,349, p < 0,0001). Byla prokázána pozitivní korelace mezi vrcholovou spotřebou kyslíku (peak VO₂) a hodnotou inspirační kapacity IC (r = 0,195, p < 0,05).

V dlouhém odstupu po léčbě byly nalezeny fyziologické hodnoty velikosti plic a průchodnosti dýchacích cest. Přes nález mírných funkčních abnormalit představují celkové výsledky našich pacientů klinicky příznivý výsledek léčby.

Imunita a krevní obraz

Změny sledovaných parametrů krevního obrazu a imunity u vyléčených z NFB uvádí tab. 5. Snížení hladin imunoglobulinů, leukocytů, lymfocytů, granulocytů, podílu celkových T-lymfocytů a CD4+ lymfocytů nebyly časté a snížení NK buněk jsme nenalezli u žádného vyléčeného. Nejčastějšími změnami bylo snížené zastoupení CD8+ lymfocytů, zvýšené zastoupení NK buněk a B lymfocytů a snížení hemoglobinu. Při sledování změn sledovaných parametrů ve vztahu k průběhu prodělaného onemocnění jsme nalezli statisticky významně častěji snížené zastoupení CD4+ lymfocytů u vyléčených z relapsu a nižší hladiny IgA u pacientů po radioterapii [9].

Kvalita života

Dotazník SF 36 jsme odeslali všem pacientům nad 18 let, 2 se nepodařilo doručit. Z 80 pacientů dotazník vyplnilo 44 pacientů (55% dotázaných).

Ze všech sekcí týkajících se 8 dimenzí (fyzická činnost, omezení pro fyzické problémy, omezení pro emoční problémy, sociální funkce, duševní zdraví, vitalita, tělesná bolest, celkové zdraví) jsme po vyhodnocení standardizovaným nástrojem zjistili odchylku od normy v jediné kategorii: tělesná bolest (Z skóre 0,707 ± 0,955). Kvalita života našich pacientů ve všech dimenzích kromě bolesti se neliší od normy. Dimenze kvality života „bolest“ vychází u našich pacientů v kvalitě signifikantně vyšší (p < 0,001) ve srovnání s evropskými normami zdravé populace [10] na základě otázek „Jaké bolesti jste měl(a) během posledních 4 týdnů?“ a „Jak moc Vám tato bolest bránila v práci?“. Zda mají pacienti zvýšený práh bolesti, zkušenost s opakovanou větší bolestí, takže čtyřtýdenní interval je příliš krátký, nebo zda jde o výběrovou chybu, nelze určit.

Diskuze

Očekávané pozdní následky

Z pozdních následků (PN) jsme na základě literárních údajů očekávali především tyto:

Skolióza

U 31 pacientů léčených o dekádu dříve (1971–1984) v Pensylvánii se vyvinula u 10% skolióza nad 20 º vyžadující ortopedickou intervenci [15].

Hypertenze

Ze 30 pacientů léčených o generaci dříve a průřezově vyšetřených v roce 1990 měla šestina z nich klidovou hypertenzi. Ve skupině byl zachycen pouze minimální nález zhoršené renální funkce – nejčastěji lehce vyšší albuminová exkrece [16].

Porovnání naměřených hodnot krevního tlaku ze vzorku 1 528 pacientů v dlouhodobé remisi NFB multicentrické studie z USA (National Wilms Tumor Study Group) s populačními normami svědčí o jiné distribuci hodnot TK s posunem k vyšším hodnotám hlavně u mladších pacientů [17].

Sekundární malignity

Pro pacienty léčené v rámci SIOP v letech 1971–1987 je standardizované riziko sekundární malignity proti celé populaci stejného věku 4,15násobné [18].

Byl prokázán vyšší výskyt PN u podskupiny s vyšším rizikem (radioterapie [19,20], použití antracyklinových cytostatik, vyšší klinické stadium choroby). V případě relapsu či vyšších klinických stadií byly používány kombinace chemoterapie, kde k daktinomycinu bylo přidáno i antracyklinové cytostatikum (doxorubicin, epirubicin). Tito pacienti mají zvýšený výskyt kardiomyopatií a chronického selhání srdečního, s incidencí 1,2% za dvě dekády od léčby [21].

Relativně vysoká četnost PN

U 42 pacientů průřezové studie, léčených pro NFB v období 1968–1994 a s odstupem od léčby nad 5 let, nalezli autoři pozdní následky u dvou třetin z nich [22].

Sledování incidence pozdních následků NFB a jejich vývoj v čase byly součástí práce Oeffingera et al [22]. Četnost pacientů s NFB s klinicky významnými pozdními následky onemocnění a jeho léčby udávají na 9–13% na základě čtyř klinických studií.

Proti očekávání a světové literatuře jsme nalezli naše pacienty s relativně méně závažnými zdravotními problémy. Střední odstup od léčby je ještě pod 2 dekády, čímž lze zřejmě vysvětlit nulový výskyt kardiomyopatie, srdečního selhání a sekundárních malignit (když nepočítáme plošně se šířící maligní melanom jako sekundární malignitu). Horší systolická funkce levé komory u podskupiny pacientů s relapsem ale naznačuje trend většího rizika pro pacienty s nutnou intenzivnější a delší léčbou.

Hybný systém

Data z vyšetření hybného systému potvrdila očekávané zhoršení funkční kompenzace s odstupem od ukončení léčby. Těžké poruchy hybného systému jsme nalezli v počtu podstatně nižším než udávaných 10 % pacientů, kteří museli podstoupit ortopedickou operaci [15]. Zřejmě také díky tradici rehabilitace a pobytu pacientů v lázních – rehabilitací někdy v životě prošlo 55,1% pacientů, pobyt v lázních absolvovalo 33% našich pacientů – je četnost nutných ortopedických operací na rozdíl od výše citované práce [15] nulová. Jde ovšem o data pacientů léčených o generaci dříve než náš soubor, a tedy léčených radioterapií jinými přístroji a technikami. Zkoumaný soubor je funkčními poruchami hybného systému velmi blízký pacientům přicházejícím s vertebrogenními algickými symptomy. Při zkoumání pozdních následků na pohybovém aparátu můžeme popsat odchylky od normy ve dvou skupinách:

a) Znaky, které jsou charakteristické pro pacienta s touto diagnózou a léčbou.
Podstatnou roli hraje typicky široká jizva charakteristického tvaru po unilaterální nefrektomii. Tah jizvy může významně ovlivnit jak fungování vlastních břišních svalů, tak přeneseně i svalové smyčky, které se na trupu, resp. v oblasti břicha nacházejí. Jizva může být patogenetickým faktorem mnoho let [24,25].
U pacientů sledovaného souboru vysvětlujeme postupnou progresi nálezu s věkem zejména dlouhodobým působením asymetrických podmínek pro posturální funkci bránice, zajišťující tvorbu nitrobřišního tlaku, který je podstatou pro zajištění ventrální stabilizace v dolní oblasti bederní páteře [26,27].

b) Znaky, které jsou uniformní odpovědí u pacientů s rozličnými diagnózami jako výraz insuficience těch svalů, které vytvářejí ventrální stabilizaci páteře, ve vývoji dozrávají jako poslední a jsou nejfragilnější.

Kardiovaskulární riziko pacientů v dlouhodobé remisi nefroblastomu: nakolik je zvýšené proti běžné populaci

Hodnocení je obtížné, protože měřený soubor se skládá jak z dětské, tak z adolescentní i dospělé populace. V literatuře jsme nenalezli žádnou práci zabývající se kardiovaskulárními parametry populace v dlouhodobé remisi NFB v tak širokém věkovém spektru. Příčinou mohou být i různé přístupy v metodice sledování pozdních následků v dětství vzniklých onkologických onemocnění [28].

Krevní tlak

Krevní tlak má důvod být vyšší už proto, že s výjimkou 6 pacientů s bilaterálním zákrokem a 5 pacientů s pouze parciální resekcí jedné ledviny žijí ostatní pacienti s jedinou chirurgicky intaktní ledvinou. Z toho vyplývají důsledky:

Přinejmenším část vzestupu krevního tlaku je dle literárních údajů důsledkem funkce jediné ledviny – nefrektomie u dárců ledviny má za následek vzestup systolického krevního tlaku v průměru o 2,4 torru a vzestup diastolického krevního tlaku v průměru o 3,1 torru [29]. Protože pro českou dětskou a adolescentní populaci nejsou k dispozici normovaná data pro prevalenci a diagnostika hypertenze je založena na amerických normách [30,31], použili jsme k porovnání recentní publikaci belgických autorů [32], která navíc obsahuje i prevalenční data o hypercholesterolemii.

V článku je publikovaná prevalence hypertenze belgické adolescentní populace (80 chlapců a 120 děvčat). Pro adolescentní podmnožinu našeho souboru uvádíme prevalenci hypertenze za stejných kritérií v tab. 6.

Nejmarkantnější rozdíl je v prevalencidiastolické hypertenze pacientů v dlouhodobé remisi Wilmsova tumoru proti zdravým adolescentním chlapcům.

Se stejným zdrojem jsme porovnali i prevalenci hypercholesterolemie, která pro limit 5,2 mmol.l^–1 není signifikantně odlišná. Při testování dvouvýběrovým t testem ale hodnoty průměrného cholesterolu 4,86 ± 1,34 adolescentek našeho souboru proti belgickým adolescentkám s cholesterolem 4,5 ± 0,7 mmol.l^–1 již signifikantně vyšší jsou (p < 0,05).

Srovnání prevalence faktorů zvyšujících kardiovaskulární riziko u dospělé části měřeného souboru s běžnou populací

Jako referenční hodnoty jsme použili práci zaměřenou na populaci maďarských vysokoškoláků [33].

Pro věk 16–27 let jsme srovnali výskyt hypertenze stejnými kritérii jako autoři citované práce.

Pro testování jsme použili Fischerův test. Srovnání je v tab. 7. Vyplývá z ní signifikantně vyšší prevalence hypertenze žen v dlouhodobé remisi NFB.

Z tab. 8 vyplývá jasně horší lipidové spektrum mužů i žen námi sledovaného souboru, s vyšším výskytem patologických hodnot zejména u LDL a Lp(a) žen.

Ze srovnání tedy vychází značně vyšší riziko pacientů v dlouhodobé remisi nefroblastomu proti referenční skupině stejně starých maďarských studentů. Zastoupení rizikových faktorů s vyšší prevalencí patologických hodnot proti zdravé populaci není u mužů a u žen identické.

Naši pacienti v dlouhodobé remisi Wilmsova tumoru vykazují také vysokou prevalenci rizikové rodinné anamnézy na neinfekční civilizační choroby. Rizikovou rodinnou anamnézu má 47% souboru a tato podskupina je v průměru signifikantně méně zdatná – p < 0,05 (vyjádřeno v špičkové spotřebě kyslíku normované na věk a pohlaví) a má i vyšší diastolický krevní tlak (p < 0,05) proti zbytku souboru.

Renální funkce

Prací zabývajících se renálními funkcemi u pacientů v dlouhodobé remisi nefroblastomu není mnoho. Naše výsledky nejsou v zásadním rozporu s nálezy práce týkající se části našeho souboru [34], ani s nálezy z přehledné práce z této dekády, ukazující značně rozporné výsledky sledování ledvinných funkcí u pacientů v dlouhodobé remisi nefroblastomu [35]. Na základě rozporných literárních zdrojů i vlastních výsledků se domníváme, že u pacientů s NFB je nutná dlouhodobá observace renálních funkcí.

Poruchy imunity

To, že u osob vyléčených z nefroblastomu se poruchy imunity vyskytovaly méně často než u námi sledované skupiny vyléčených z Hodgkinovy choroby [36], nasvědčuje tomu, že poruchy buněčné imunity nalezené po ukončení léčby po terapii pro Hodgkinovu chorobu jsou patrně podmíněny spíše vlastním onemocněním či genetickou predispozicí než terapií. Prokázali jsme, že změny imunity nacházené u pacientů s Hodgkinovou chorobou přetrvávají u řady z nich i po vyléčení. Dosud diskutovanou otázkou je podíl poruch imunity na vzniku sekundárních malignit [36].

Překvapivým nálezem bylo časté snížení hemoglobinu [9,37]. Ve většině případů se jednalo o snížení normochromní, které bylo pouze hraniční (nad 100g/l u žen a nad 120g/l u mužů) a které nemělo závažnější klinické příznaky. Na rozdíl od stavu po transplantaci hematopoetických progenitorových buněk jsou změny krevního obrazu u vyléčených ze zhoubných nádorů za použití konvenčních dávek chemoterapie, pokud je nám známo, v literatuře popsány pouze v jedné polské publikaci [38].

Závěr

Výsledky průřezové studie odhalily relativně velký počet méně závažných, klinicky zatím nepříliš alarmujících pozdních následků a zdravotních odchylek, které mohou v budoucnu závažně zhoršit zdravotní stav pacientů a kvalitu života v dlouhodobé remisi nefroblastomu. Kromě adekvátního schématu kontrol specialistou na pozdní následky onkologických onemocnění bude v budoucnu péče vyžadovat i větší zaměření na primární i sekundární prevenci civilizačních chorob. Pacienti v dlouhodobé remisi nefroblastomu vykazují ve srovnání s vrstevníky významně vyšší prevalenci rizikových faktorů v oblasti lipidového profilu, krevního tlaku i tělesné zdatnosti. Záření pacienti vykazují také vyšší četnost skoliózy a algických symptomů v důsledku funkčních poruch hybného systému.

Doporučujeme proto pro schéma sledování pacientů v dlouhodobé remisi následující postup:

Při každé kontrole (po 1 roce do 10 let po ukončení léčby, dále každé 2 roky při příznivých nálezech) vyšetření klinického stavu včetně krevního tlaku a percentilu BMI u pacientů pod 18 let a základní laboratorní vyšetření: krevní obraz, bio­chemizmus (lipidový profil viz dále), moč bio­chemicky a sediment.

V případě alterace renálních parametrů – urea, kreatinin, kyselina močová, kvantitativní proteinurie – vyšetření glomerulární filtrace a tubulárních funkcí každý rok, u ostatních každé 3–4 roky.

Lipidový profil včetně lipoproteinu Lp(a) u rizikových pacientů (obezita, hypertenze, hyperglykemie, dyslipidemie) při každé kontrole, u ostatních jednorázově a po ukončení puberty.

Sonografické vyšetření břicha ob kontrolu, u pacientů po radioterapii pokaždé.

U pacientů léčených antracyklinovými cytostatiky ECHO 1krát za 5 let v případě, že mají normální nález 5 let po léčbě.

Pokud pacienti měli také zářené břicho, doporučujeme dlouhodobou fyzioterapeutickou péči, totéž pro všechny s progredujícími subjektivními obtížemi s počínajícími funkčními poruchami hybného systému.

Zátěžové vyšetření každých 5 let, u rizikových pacientů ob kontrolu.

Zajistit dobrou erudici v preventivním působení zdravého životního stylu z hlediska prevence civilizačních chorob, také s ohledem na rodinnou anamnézu pacienta.

Upozornit praktické lékaře na vyšší riziko hypertenze těchto pacientů.

Práce vznikla za podpory grantu NR 8796-3 IGA MZČR.
This work was supported by the grant No. NR 8796-3 IGA of the Czech Ministry of Health.

Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy.
The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study.

Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do biomedicínských časopisů.
The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers.

doc. MUDr. Jiří Radvanský, CSc.
Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FN Motol
V úvalu 84
150 00 Praha 5
e-mail: jiri.radvansky@lfmotol.cuni.cz