XXXI. Nádory dětí, adolescentů a mladých dospělých
Vyšlo v časopise:
Klin Onkol 2022; 35(Supplementum 1): 113-114
Kategória:
XXXI/ 96. Dlouhodobé sledování vyléčených dětských onkologických pacientů – problémy přechodu z péče pediatra do medicíny dospělého věku
Bajčiová V.
Klinika dětské onkologie LF MU a FN Brno
Východiska: Počet dlouhodobě přežívajících dětských onkologických pacientů každoročně v populaci narůstá. Většina z nich trpí různě závažnými pozdními následky a komplikacemi onkologické léčby nebo má zvýšené riziko vzniku těchto pozdních následků a komplikací. Cíl: Nutnost celoživotního sledování vyléčených dětských onkologických pacientů je vyjádřena rizikem pozdního relapsu nádoru, rizikem vzniku orgánových a funkčních pozdních následků léčby vč. zvýšeného rizika sekundárních nádorů. Pozdní následky mohou negativně ovlivnit kvalitu života, mohou vést k invalidizaci nebo předčasnému úmrtí vyléčeného onkologického pacienta. Nabízíme přehled pozdních následků v asociaci s předchozí léčbou, doporučení dlouhodobého sledování i s ohledem na typ primární malignity. Cílem je vypracovat algoritmus dlouhodobého sledování onkologických pacientů v systému zdravotní péče v ČR. Problémem je v současnosti přesun vyléčených dětských onkologických pacientů po dosažení dospělosti na pracoviště medicíny dospělého věku. Čím mladší bylo dítě v čase primární malignity, tým větší má riziko rozvoje závažných pozdních následků. Ve skutečnosti se ale tato skupina pacientů většinou rozptýlí v systému zdravotní péče a o většině z nich po dosažení dospělosti ztrácí ošetřující onkolog informace. Nejzákladnější otázkou zůstává, kdo má tyto pacienty sledovat? Ve světě existuje několik modelů přechodu následné péče (tzv. tranzice). Každý z nich má výhody i nevýhody. Této problematice je s ohledem na zvyšující se počet tzv. dětských onkologických „survivors“ v posledních letech věnována mimořádná pozornost. Závěr: Zvyšující se počet vyléčených dětských onkologických pacientů v populaci obrátil pozornost k dalšímu faktoru – kvalitě života. Frekvence a závažnost pozdních následků onkologické léčby a kvalita života jsou dnes významnými parametry určujícími kvalitu poskytované onkologické péče. K efektivnímu dlouhodobému sledovaní je nutná profesionální edukace nejen pregraduální, ale i postgraduální. Nutná je rovněž informovanost a edukace pacienta.
XXXI/ 192. Liquid biopsies in extra-cranial solid tumors as an integral part of precision oncology
Andre N.
Aix-Marseille University, France
Precision oncology requires tumor molecular profiling to identify actionable targets. Tumor biopsies are considered as the gold standard, but their indications can be limited by the burden of procedures in children. Blood-derived liquid biopsy (LB) is a potential alternative that is not yet documented in real-world settings, especially in pediatric oncology. We performed a retrospective analysis of children and teenagers with a relapsing or refractory disease, for whom LB was performed using the Foundation One® liquid CDx from January 1st 2020 to October 31st 2022 in a single centre. The most common alterations concerned TP53, EWS-FLI1, ALK, MYC, and CREBBP. TMB was low in all cases. Detailed results will be presented. Molecular profiling using Foundation One® Liquid CDx was feasible in pediatric patients with high-risk solid tumors and lead to identification of targetable mutations in a subset of patients.
XXXI/ 284. Sekundární nádory u pacientů po onkologické léčbě v dětství
Kruseová J.1, Zichová A.1, Lukš A.1, Malinová B.2, Eckschlager T.1
1 Klinika dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol Praha, 2 Klinika dospělé onkologie 2. LF UK a FN Motol Praha
Východiska: Cílem studie bylo zjistit, které typy maligních sekundárních nádorů (SMN) a benigních sekundárních nádorů (BSN) včetně nemelanomových karcinomů kůže (NMSC) se vyskytují po léčbě nádorových onemocnění v dětství. Metody: Hodnotili jsme kohortu 4 059 dlouhodobě vyléčených pacientů po onkologické léčbě v dětství, kteří byli léčeni v rozmezí let 1975–2018 a následně sledováni v Centru následné onkologické péče Kliniky dětské hematologie a onkologie FNM (CNOP KDHO). Výsledky: Z celkového počtu 4 059 přeživších se u 170 (4,3 %) vyvinul alespoň jeden SMN – 193 SMN u 170 přeživších, 21 z nich (0,5 % všech přeživších) mělo dva nebo více SMN a 34 z nich (0,8 %) mělo jeden SMN a jeden/ nebo více BSN. Úmrtnost na SMN byla 38,2 %, tj. 1,6 % všech přeživších. Nejčastějšími SMN byly karcinomy štítné žlázy (37 pacientů, 19,2 %), nádory centrálního nervového systému (25 pacientů, 13,0 %), sarkomy měkkých tkání (23 pacientů, 11,9 %), karcinomy prsu (19 pacientů, 9,8 %) a leukemie (11 pacientů, 5,7 %). Genetické syndromy byly přítomny u 25 pacientů se SMN (14,7 %) a u 16 pacientů pouze s BSN (13,4 %). SMN jsme potvrdili nejčastěji v druhé dekádě nebo později po ukončení terapie. Genetické vyšetření však nebylo z různých důvodů provedeno u všech přeživších. Pozorovali jsme některé nepříliš známé rizikové faktory vzniku SN, např. ozařování páteře nebo radioterapie 131I-metajodbenzylguanidinem u dvou případů sekundárního karcinomu štítné žlázy, léčba cyklofosfamidem u všech 8 případů sekundárního sarkomu močového měchýře nebo 4 ze 7 pacientů s NMSC, u nichž se následně rozvinuly SMN. Závěry: Potvrdili jsme data z předchozích zahraničních studií o výskytu SN, ale také jsme pozorovali některé nepříliš známé rizikové faktory. Naše výsledky a literatura ukazují, že SMN se vyskytují u 3–10 % přeživších a tato diagnóza je spojena s vysokou mortalitou.
XXXI/ 285. Dlouhodobé sledování pacientů po alogenní transplantaci krvetvorných buněk v dětském věku
Keslová P.
Klinika dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol Praha
Alogenní transplantace krvetvorných buněk (HSCT) je kurativní pro řadu maligních i některých nemaligních onemocnění. Zlepšující se dlouhodobé výsledky této náročné léčby posouvají do popředí zájmu otázku pozdních komplikací i kvalitu života vyléčených pacientů. To se týká zejména unikátní dětské populace s očekávanou dlouhou dobou života a zásahem transplantace v době nedokončeného růstu a vývoje. Transplantační program pro dětské pacienty v ČR byl zahájen v listopadu 1989 ve FN Motol. Prezentace hodnotí incidenci a závažnost pozdních následků za období 30 let sledování (od 11/ 1989 do 12/ 2018) u pacientů žijících v době hodnocení nejméně 1 rok po transplantaci. Soubor tvoří 452 pacientů (287 mužů, 165 žen) transplantovaných v mediánu věku 7,9 (0,1–20,5) roku. V době hodnocení byl medián věku pacientů 18,6 (1,7–44,5) roku, doba od transplantace v rozmezí 1,0–30,1 roku (medián 9,6). Dvě stě devadesát dva pacientů (64,6 %) bylo léčeno pro maligní onemocnění. Více než čtvrtina pacientů měla jako součást předtransplantační přípravy celotělové záření (CTO), přípravný režim s použitím busulfanu mělo téměř 50 % pacientů. Kumulativní incidence pozdních následků je velmi vysoká – 84,5 %, pouze 70 pacientů v době vyhodnocení nemělo žádnou komplikaci. Mezi nejčastější pozdní následky patří endokrinopatie, zejména poruchy funkce štítné žlázy (37,4 %), hypogonadizmus (29,9 %), plicní postižení (34,7 %), oční komplikace (30 %) a pozdní infekce (32,1 %). Sekundární malignitu jako nejzávažnější a život ohrožující komplikaci mělo 6,4 % pacientů. Téměř třetina pacientů (31,9 %) má mnohočetné (čtyři a více) pozdní následky. Většina je mírně či středně závažná (66,2 %), závažné či život ohrožující tvoří 15,3 %. Výskyt pozdních následků stoupá nejen s časem po transplantaci, ale i s věkem pacientů, v kategorii již dospělé populace (věk 19–30 let a > 30 let) má alespoň jednu komplikaci 93,1 %, resp. 98,4 %. Pro celkovou tíži postižení je rizikem (p < 0,001) časnější věk (< 12 let) v době transplantace, použití přípravného režimu s CTO a busulfanem a rozvoj reakce štěpu proti hostiteli. Z prezentovaných dat jednoznačně vyplývá nutnost celoživotní dispenzarizace. Kvalita života pacientů po alogenní HSCT je při adekvátním sledování a včasném vyhodnocení nežádoucích komplikací velmi dobrá, naprostá většina pacientů vede normální život, studuje či pracuje (70–95 %). Dobré nastavení pravidel dlouhodobého následného sledování, dostatečná edukace pacientů, jejich rodin i lékařů, kteří o pacienty pečují, je důležitou součástí potransplantační péče.
XXXI/ 305. Novinky v ozařování dětí
Hůlková V., Ossowska V.
Klinika radiační onkologie LF MU a MOÚ Brno
Radioterapie je jednou ze základních součástí komplexní terapie dětských malignit, která se neustále rozvíjí. U dětí podléhá indikace, plánování a vlastní aplikace přísnějším pravidlům než léčba dospělých, a to pro vyšší riziko pozdních následků, které mohou výrazně ovlivnit kvalitu dalšího života dítěte. Charakter dětských malignit je zcela odlišný od zhoubných nádorů dospělého věku. Charakter postradiačních komplikací je obdobný reakcím u dospělého jedince, významný rozdíl ale spočívá v riziku postižení vyvíjejících se tkání, závažného ovlivnění tělesného růstu, intelektuálního a pohlavního vývoje dítěte. Obecně je poškození tkání a orgánů dětského věku snazší a závažnější než u dospělých. Indikace, vhodný termín zahájení léčby, zakreslení cílových objemů, výsledné a toleranční dávky jsou vždy určeny aktuálními léčebnými protokoly, jejichž plné znění je přiloženo v žádance k RT či ve společné databázi KRO. V průběhu RT jsou prováděny pravidelné kontroly polohy pacienta pomocí ConeBeam CT, MV nebo KV snímků. Využití ConeBeam CT by vždy mělo mít své opodstatnění, důvodem je ochrana dětských pacientů před nadbytečnou radiační zátěží. Po ukončení RT jsou pacienti předáni do péče dětských onkologů, kontrolní vyšetření radioterapeutem je vhodné za 6 týdnů po RT, poté 1–2× ročně.
XXXI/340. Prospective evaluation of kidney function in long-term survivors of pediatric CNS tumors
Stepien N., Handler V., Gojo J., Azizi A.A., Mayr L., Grylli C., Schwarz D., Chocholous M., Slavc I., Boehm M., Peyrl A.
Medical University of Vienna, Vienna, Austria
Purpose: Numerous acute effects of chemotherapeutics on kidney function are well described. However, data on the long-term effects of chemotherapy in the growing population of childhood central nervous system (CNS) tumor survivors is limited. We aimed to evaluate the kidney function of a cohort of long-term CNS tumor survivors treated with different standard chemotherapeutic regimens. Methods: Patients treated for a CNS tumor were prospectively evaluated up to 12 years after completion of their therapy. Examination of kidney function was performed during routine follow-up visits. Blood pressure and blood and urine parameters were analyzed for kidney function evaluation. Glomerular function was assessed by calculating the estimated glomerular filtration rate (eGFR), tubular functions were analyzed by measuring serum electrolytes, bicarbonate and phosphate reabsorption, and proteinuria was assessed by calculating the protein/creatinine ratio and phosphate reabsorption. Results: None of the 65 patients evaluated suffered from clinically relevant kidney impairment (eGFR < 90 mL/min/L, 73 m2). There was no association between chemotherapy dose and eGFR. Only two patients showed mild signs of tubulopathy and 11 patients were diagnosed with elevated blood pressure. Conclusion: With adequate supportive measures, such as sufficient hydration according to chemotherapy protocol guidelines, as well as avoidance or close monitoring of additional nephrotoxic medication, impaired kidney function is rare in CNS tumor survivors treated with standard chemotherapy. Nonetheless, long-term follow-up is essential for early detection of mild impairment of kidney function.
Štítky
Detská onkológia Chirurgia všeobecná OnkológiaČlánok vyšiel v časopise
Klinická onkologie
2022 Číslo Supplementum 1
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Nejasný stín na plicích – kazuistika
- Kombinace metamizol/paracetamol v léčbě pooperační bolesti u zákroků v rámci jednodenní chirurgie
- Fixní kombinace paracetamol/kodein nabízí synergické analgetické účinky
- Tramadol a paracetamol v tlumení poextrakční bolesti
Najčítanejšie v tomto čísle
- VIII. Radioterapeutické metody a radiofarmaka
- Pilotní analýza exprese PD-L1 u pacientek s ovariálním karcinomem léčených chemoterapií na bázi platiny
- XXII. Nádory slinivky, jater a žlučových cest
- XXVIII. Neuroendokrinní a endokrinní nádory