Prof. MUDr. Ivan Hybášek, DrSc., osmdesátiletý
Vyšlo v časopise:
Otorinolaryngol Foniatr, 58, 2009, No. 4, pp. 262-265.
Kategorie:
Osobní zprávy, jubilea
Prof. MUDr. Ivan Hybášek, DrSc., se narodil 22. dubna 1929 v Brně v rodině lékaře, což by logicky mělo určovat jeho životní dráhu. Ale nebylo to tak jednoduché, jak se zdá. V době studií na gymnáziu v rodném Brně nepatřilo učení a zejména snaha být vzorným žákem mezi cíle hodné jeho zájmu. Je příkladem, že posuzování schopností podle dosažených známek může být jednostranné. S oblibou říká, jak jeho otec nedramatizoval školní výsledky a laskavě mu vybral případnou profesi zahradníka. Ivan Hybášek medicínu skutečně studovat nechtěl, respektive měl poněkud jiné zájmy. Jeho cílem bylo studium žurnalistiky nebo práv. Maturoval v roce 1948, kdy politické události a přerušení vývoje demokratické společnosti změnily jeho profesní dráhu. Medicína se v prizmatu vývoje po roce 1948 jevila jako nejméně podléhající ideologiím. Začal studovat na lékařské fakultě v Hradci Králové a po 4. semestru přešel do Brna, kde studia dokončil. Medicína ho evidentně bavila, protože dosahoval výborných studijních výsledků. Jako student pracoval v ústavu lékařské chemie a patologické fyziologie. Ze svých učitelů vzpomíná na anatoma Zrzavého, chemika Škramovského a fyziologa Krutu z hradeckého období studií, v Brně na studenta Hybáška zapůsobil patolog Neumann, patofyziolog Uher, na interně Štejfa st., chirurgové Podlaha a Navrátil nebo neurolog Popek. Ivan Hybášek inklinoval k teoretickým disciplínám medicíny, ale po promoci byl přidělen, jak to bylo v 50. letech zvykem, do Olomouckého kraje a zde na ORL oddělení nemocnice v Šumperku (1954-1955). Vedoucí zdravotního odboru prý řekl: „Když je to Hybášek, půjde na ORL“. Krátce byl činný také na chirurgii v Bruntálu. Na vojně pracoval na ORL oddělení vojenské nemocnice v Josefově (1956-1957). Po vojně působil na olomoucké ORL klinice, kde pracoval do začátku roku 1959. Chtěl se vrátit do rodného Brna, ale nebylo mu povoleno přihlásit se do konkurzu. Profesně ho sem přitahovala osobnost prof. Roberta Hladkého, bratrance jeho matky, kterého obdivoval jako ušního chirurga. Kliniku tehdy vedl prof. František Ninger, DrSc., velký demokrat a humanista, který získal pro ORL jeho otce - Jana Hybáška, a který přál odborný rozlet svým žákům. Od 15. února 1959 až do těchto dnů, tedy plných 50 roků, zasvětil nejen svůj medicínský život Hradci Králové, kam se s rodinou přestěhoval. Zpočátku se v Hradci potýkal s problémy bydlení, typické pro tehdejší dobu, proto často cestoval mezi Hradcem Králové a Brnem, kam se tedy profesně již nevrátil. V Hradci Králové měl možnost pracovat se svým otcem, prof. MUDr. Janem Hybáškem, DrSc., kterého považuje za nejlepšího pedagoga, a který byl také vynikajícím operatérem s citem pro rekonstrukční chirurgii a díky své systematičnosti dosáhl i významných úspěchů ve vědě.
Na přelomu 50. - 60. let byla v popředí zájmu otolaryngologů otologie. Ivan Hybášek inklinoval ke zkoumání této problematiky z morfologického hlediska. Spolu se svým otcem publikovali článek o idiopatickém hemotympanu v renomovaném časopisu Acta otolaryngologica. Sám pracoval na cholesterolovém granulomu a materiál připravil pro kandidátskou dizertační práci. Proto zažádal v roce 1961 o povolení samostatného studia v rámci kandidatury věd (CSc.), což mu nebylo povoleno pro „absenci politické angažovanosti“. Povolení dosáhl až v roce 1964. Kandidátskou práci obhajoval v Brně. Od roku 1962 pracoval na klinice jako odborný asistent. Tématem jeho habilitační práce se stala tympanoskleróza. Habilitace proběhla v roce 1968 v Olomouci, na rozdíl od kandidatury bez problémů, a od roku 1969 pracoval na královéhradecké klinice jako docent. V rámci kandidatury i habilitace vzpomíná I. Hybášek na odbornou i věcnou pomoc anatomů prof. Hromady, doc. Pařízka a přednosty hradeckého soudního lékařství doc. Berana. Další odborný postup byl značně ovlivněn normalizací v 70. a 80. letech minulého století. Negativně zde působil tehdejší proděkan LF pro výzkum, kolegiální nebyli ani někteří patologičtí anatomové. Doktorskou dizertační práci: „Příspěvek k etiopatogenezi tympanosklerózy“ předložil sice v roce 1973, ale její obhajoba byla povolena až po 9 letech. Stejné potíže, ze stejných důvodů, měl Ivan Hybášek i s profesurou. Ač se koncem 80. let vypracoval a patřil k vedoucím osobnostem oboru v tehdejším Československu, jmenování se dočkal na jaře roku 1989 na Lékařské fakultě UK v Plzni, tedy 21 roků po habilitaci. Veřejného ocenění svých kvalit se mu dostalo zaslouženou měrou až po listopadu 1989, kdy byl zvolen předsedou České společnosti ORL (1990-1993) a později místopředsedou (1993-1999), byl jmenován hlavním odborníkem MZ ČR 1990, dále byl zvolen členem prezidia České lékařské společnosti JEP (1995-2000).
Vraťme se však k období, kdy působil jako přednosta kliniky. Přednostou ORL kliniky v Hradci Králové byl od roku 1971 až do 31. 9. 1995, kdy odešel do důchodu a pokračoval, vlastně dosud pokračuje, v práci na klinice na částečný úvazek. Tak jako původně nechtěl studovat medicínu, nechtěl být ani přednostou kliniky, a to zejména v době, kdy se jím doslova „musel“ stát. Tehdejší děkan LF mu dal „na vybranou“. Buď místo přednosty, nebo propuštění. V době po normalizačních prověrkách se garnituře tehdejšího vedení LF i nemocnice Ivan Hybášek jako nestraník hodil, protože žádný „čistý“ straník, medicínsky schopný vést kliniku, nebyl po ruce. Situace na klinice byla obtížná, odešla řada lékařů, někteří byli k odchodu vedením nemocnice nebo fakulty donuceni, perspektiva rozvoje pracoviště veškerá žádná. Proto v letech 1971-1975 žádal opakovaně Ivan Hybášek o vyvázání z funkce přednosty, avšak neúspěšně, z dnešního pohledu bych řekl „naštěstí“. Lékaře, které si vybral, odmítalo tehdejší kádrové oddělení přijmout, hlavním důvodem bylo, že nejsou členové strany (rozuměj komunistické strany), naopak někteří straníci neviděli perspektivu kariérního postupu na „nestranické“ klinice. Já sám (autor článku) jsem se stal přímým svědkem těchto událostí, protože jsem v roce 1972 začal studovat na lékařské fakultě a pracovat jako volontér, později demonstrátor, na ORL klinice. Bylo běžné, že byl Hybášek volán během pohotovostních služeb na kliniku ke konzultaci, nebo operacím. Řadu operací na klinice vykonával pouze on sám. Nicméně se postupem času klinika začala zvedat z pomyslného dna, jak v tom I. Hybáška utvrzovali otolaryngologové z jiných pracovišť, zejména Hladký, sám normalizací „odstavený“, nebo Černý, Hubáček, Rems a řada slovenských kolegů. Proto I. Hybášek zůstal na svém místě, kam se nejen podle našeho názoru mladších spolupracovníků za normálních okolností logicky hodil, a začal rozvíjet program rozšiřování oboru. Ovlivnily ho také zkušenosti, které získal na řadě ORL pracovišť tehdejších německých států. V Německu prožil rok 1967-1968 na renomované klinice prof. Wullsteina ve Würzburgu v rámci prestižního Humboldtova stipendia (viz.dále), potom opakovaně navštívil kliniku v Erlangenu, kde byl přednostou prof. M. E. Wigand, mimo jiné zakladatel nové metody endonazální endoskopické chirurgie. Dále to byly vztahy k ORL klinikám v Jeně, Erfurtu, Drážďanech nebo v Berlíně a Lipsku.
Hybášek provedl v rámci Československa prioritní operaci „neoglottis phonatoria“ a v této oblasti rozvinul mezioborový výzkum. Prováděl operace lícního nervu, znovu zvýšil zájem kliniky o operační léčbu nemocí slinných žláz, zavedl Wigandovu modifikaci Schucknechtovy operace otosklerózy, s neurochirurgem R. Petrem zavedl v Hradci Králové transnazální operace hypofýzy, s chirurgy (A. Suchý) náhradu jícnu lalokem z žaludku, rozšířil počet ORL plastických operací, umožnil rozvoj traumatologie, a to i v oblasti klinického výzkumu. Podpořil zavedení operací štítné žlázy a koncem 80. let i zavedení endonazální endoskopické chirurgie. V této době, tedy ve 2. polovině 80. let, se personální situace na klinice začala konečně vyvíjet slibně, na kliniku postupně nastoupila řada začínajících lékařů, pro které I. Hybášek vypracoval plán postgraduálního vzdělávání s výčtem výkonů, které měli postupně zvládat až ke specializačním zkouškám. Není náhodou, že seznam výkonů v tzv. logbooku lékařů, připravujících se v současnosti ke specializačním zkouškám v oboru, je analogický Hybáškovu „hradeckému“ seznamu. Klinika začala pořádat kromě standardních seminářů v Hradci také tzv. výjezdní semináře, např. v Harrachově, Sedmihorkách, ale i jinde, které měly postgraduální akcent a vstoupily do podvědomí otolaryngologů. Kromě toho organizoval mezinárodní akce, v roce 1975 s polskými otolaryngology v Harrachově, na které navazují současné bienále česko-polských přeshraničních sympozií. Pravidelnými se staly akce s východoněmeckými otolaryngology, později, po sjednocení Německa, se Středoněmeckou ORL společností. Jedno setkání proběhlo v Hradci Králové, na ostatních se klinika podílela a v současnosti v nich pokračuje pardubická ORL klinika. Ivan Hybášek vyžadoval nejen vysokou obsahovou úroveň odborných sdělení od svých spolupracovníků, ale také jejich didaktičnost, technickou úroveň a kladl váhu i na dobrý přednes hlavně takzvaně „z patra“. Organizoval diskuse u kulatého stolu, panely, vše, na co jsme potom byli připraveni, když jsme po roce 1989 mohli začít jezdit na odborné akce do ciziny. Jeho náročnost se nám vyplatila, i když nebyla mnohdy pro nás zrovna pohodlná. Protože na klinice byla řada mladých lékařů, podporoval jejich setkání v rámci kliniky i okolních pracovišť kraje, kde jsme si vyměňovali zkušenosti se zaměřením na předatestační studium. Není proto překvapením, že jako člen výboru České ORL společnosti inicioval I. Hybášek vznik sekce „Mladých otolaryngologů“, která je aktivní doposud. Prosazení nebylo při odporu některých členů vedení výboru ORL společnosti jednoduché. Podobně podporoval I. Hybášek vznik dalších sekcí a lituje, že se mu nezdařila představa, že by sekce měly prezentovat svoji činnost např. půldenními programy na celostátních sjezdech odborné společnosti. Úspěšně organizovala klinika v této době 2 celostátní sjezdy. Na přelomu 80. a 90. let dosáhla klinika pod Hybáškovým vedením jednoho ze svých vrcholných období. Se změnou systému se začalo zlepšovat i vybavení kliniky, začaly se pořádat kurzy funkční endonazální endoskopické chirurgie, při kterých hrál I. Hybášek klíčovou roli. Klinika patřila jeho zásluhou mezi vedoucí pracoviště oboru s mezinárodním dosahem, jak o tom svědčí vzrůstající počet zahraničních lékařů školících se na hradecké klinice, i počet pozvání na zahraniční pracoviště. V 90. letech zavedl Hybášek systém postgraduálního studia v ORL na LF UK v Hradci Králové, jako první v ČR. Proto jsou také prvními absolventy lékaři z řady míst České republiky. Ivan Hybášek byl předsedou oborové komise ORL pro postgraduální studium na LF UK v Hradci Králové v letech 1991-1999. Místopředsedou podobné komise v Plzni (1995-2008), členem komise v Olomouci (1992-1996). Vyškolil 7 doktorandů v rámci PGS, 4 CSc., venium docendi získali pod jeho vedením 2 otolaryngologové a 1 se stal profesorem.
Jak již bylo výše uvedeno, 31. 9. 1995 odešel I. Hybášek z pozice přednosty kliniky, na vrcholu její úrovně, nikoli svých sil. Byl jmenován 7. 10. 1996 vědeckou radou UK emeritním profesorem UK v Praze. A jak se zdá, začal se medicínou bavit. Odpadla mu stále narůstající a mnohdy až rozvoj medicíny a péče o pacienta brzdící administrativa. Je stále aktivním operatérem a své operatérské umění koncentroval do jím oblíbené středoušní mikrochirurgie, pomohl vyškolit pro vrcholnou středoušní chirurgii jednoho z mladších lékařů a dalším poskytuje cenné rady v postgraduálním studiu. Je stále aktivním školitelem studentů doktorandského studia. Oponoval 9 kandidátských dizertací, 8 docentských habilitačních prací, 4 doktorské práce, 2 profesorské a 9 státních nebo rezortních výzkumů.
Z poct, kterými byly zásluhy prof. Hybáška oceněny, je třeba uvést čestná členství v České společnosti otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku (mimochodem byl jako předseda společnosti iniciátorem rozšíření původního názvu), je čestným členem Slovenské spoločnosti pre otorinolaryngológiu a chirurgiu hlavy a krku, Nordostdeutsche Gesellschaft für Otorhinolaryngologie, Vereinugung der Mitteldeutscher H.N.O Ärzte. Jako člen redakční rady působil nebo působí v časopisech: Čs.Otorinolaryngologie, později Otorinolaryngologie a foniatrie, Choroby hlavy a krku, Oto-Rhino-Laryngologia Nova (Basel), Remedia. Byl členem ediční komise LF UK v Hradci Králové. Byl také léta členem Vědecké rady LF UK v Hradci Králové.
Byl oceněn Purkyňovou medailí České lékařské společnosti (v letech 1985 a 1998), Stříbrnou medailí LF UK v Hradci Králové (1989), zlatou (1996) a pamětní medailí k 650. výročí založení Univerzity Karlovy (1998). Jeho data jsou v bibliografických databázích Medical science International Who’s Who od roku 1987, Longman Reference on Reserche Database od roku 1993, Kdo je kdo od roku 1991, Kdo je kdo v České republice od roku 1993, Who’s Who in the World (USA) od roku 2005, Who’s Who in Science and Engineering od roku 2006.
Profesor Ivan Hybášek dosud publikoval 289 článků, z toho 192 vědeckých, pedagogických nebo monografií, 97 jiných článků-diskusí, komentářů, popularizačních článků a článků z historie ORL, laudatia a nekrology. Zajímavé je rozložení odborných prací podle problematiky: 76 prací věnoval otologii, 62 laryngologii, z toho 14 se zabývá funkčně rekonstrukční chirurgií po laryngektomii a obrnách hlasivek, rinologii věnoval 33 prací (většina je věnována chronické rinosinusitidě, FESS a 3 se zabývají hypofyzektomií), faryngologii věnoval 10 a esofagologii 4 práce, slinným žlázám, štítné žláze a měkkým tkáním krku určil 10 prací. Z výše uvedených prací se 52 dotýká onkologické problematiky, 9 genetiky a vývojových anomálií a 5 prací je věnováno koncepci a pedagogice ORL oboru. Významná je jeho učebnice pro studenty lékařských fakult vydaná v roce 1999, v roce, kdy oslavil Ivan Hybášek své 70. narozeniny. Učebnice odpovídajícím způsobem důstojně navazuje na pedagogické dílo otce, prof. Jana Hybáška, a na jeho učebnici pro studenty z roku 1996. Kromě toho vydal pro studenty skripta, která umožňují rychleji zahrnout nové prvky v oboru. V současnosti připravil učebnici na www stránkách ORL kliniky v Hradci Králové.
Na závěr si nechávám aktivity I. Hybáška v oblasti výzkumu. Jak bylo uvedeno, chtěl se výzkumu věnovat v rámci teoretických oborů, nakonec naštěstí pro otolaryngologii a jeho „hradeckou“ školu, skončil u ORL oboru, možná na smůlu teoretickým disciplínám. Z hlediska výzkumu prožil asi nejšťastnější rok ve Würzburgu, kde měl vynikající podmínky pro výzkum a vytvořil a shromáždil materiál pro doktorskou dizertaci. Bohužel nebylo v jeho silách, a dosud není prakticky v silách žádného z přednostů klinik, vytvořit tyto podmínky u nás. Výzkum u nás je takovým přívažkem k denním povinnostem rutinní praxe a zejména narůstající administrativy, nikoli základní povinností, jak tomu je nejen v Německu, ale i ve Skandinávii. Ivan Hybášek se věnoval i experimentálnímu výzkumu, který je nyní u nás, u kliniků, prakticky nevídaný nebo jen zřídka. Věnoval se histopatologii kalcinózy a kalcergie, osteogeneze labyrintu, hemotympanu a cholesterolovému granulomu ve středním uchu. Genezi tympanosklerózy a ušního cholesteatomu. Kalcifylaxi kůže a vnitřních orgánů. Resorpci gelasponu ze slizničních dutin. V oblasti klinického výzkumu se zaměřoval na onkologii, zejména na rakovinu hrtanu s cílem zhodnocení epidemiologie, incidence, klasifikace, mortality, prevence, depistáže, funkční rehabilitace a stanovení aktuální koncepce léčby. Zavedením operací „neoglottis phonatoria“ rozvinul mezioborové zkoumání problematiky a získal původní funkční a anatomické poznatky, které přispěly k rozvoji náhrady hlasu po odstranění hrtanu. Onkologii se věnoval i v dalších oblastech, včetně krčního jícnu, slinných žláz a hypofýzy. V oblasti středoušní patologie zkoumal tympanosklerózu a adhezivní proces, ušní cholesteatom a chronickou sekretorickou otitidu. Provázal zkušenosti klinické s výsledky experimentálního výzkumu. Věnoval se zkoumání funkčně rekonstrukční chirurgie středního ucha a vrozeným anomáliím. Z hlediska syndromů se věnoval také vrozeným hluchotám.
Určitě by se hodilo zakončit výčet aktivit jubilanta nějakým humorným příběhem. Prof. Ivan Hybášek sice říká, že nic humorného neprožil, čím by pobavil své okolí. Myslím si, že třeba záměny se svým přítelem, olomouckým prof. Jiřím Hubáčkem, humorné jsou. Je zajímavé, že ačkoli Hubáček je jistě frekventnější příjmení než Hybášek, docházelo k záměně spíše v Hubáčkův neprospěch. Například když spolu byli na vojně, byl Hubáček očkován proti neštovicím místo Hybáška, Hubáčkovy přednášky v cizině bývaly často uvedeny pod jménem Hybášek, protože se organizátoři domnívali, že na přihlášce jde o překlep a „u“ vyměnili za „y“. Studijní úspěchy Hubáčka v záložácké důstojnické škole připsali Hybáškovi a na jednom sjezdu ORL společnosti dokonce nastěhovali ženu Hubáčka do pokoje Hybáška. Když se Hubáček habilitoval, byla většina členů Vědecké rady opojena po oslavě otevření nové kliniky tropických nemocí, předcházející zasedání. Hybáška, jako oponenta Hubáčkovy habilitační práce, potom dotazy zkoušeli a Hybášek musel odpovídat na své dotazy, které kladl v oponentském posudku Hubáčkovi, stejně jako na dotazy kladené druhým oponentem a stejně tak na dotazy z pléna. Nicméně venium docendi připadlo po Hybáškových odpovědích Hubáčkovi. Další veselé příhody patří prof. Remsovi nebo doc. Škeříkovi, ale o těch snad příště.
Prof. Hybášek patří ke št’astlivcům, kterým je dopřáno vypadat na méně let než mu skutečně je a také být ve stavu jakoby mu bylo méně. Proto může ještě operovat, jezdit na kole, lyžovat a pracovat na svém letním sídle na Vysočině, ve vesnici Růžená, pod hradem Roštejnem, místě, kde pracovaly generace jeho předků (obr. 1, obr. 2). V Růžené je mimochodem celosvětově nejvyšší výskyt Hybášků na jednotku plochy.
Do dalších let přejeme jubilantovi, aby se mohl stále setkávat nejen se svými příbuznými, ale všemi, kterým svou prací pomáhá, povzbuzuje a celý život ukazuje, že si lze bez velkých gest uchovat vysoký morální kredit, že neprojevovat politickou angažovanost neznamená nezajímat se o politiku, že být seriozní neznamená slabost, že cílevědomost a kvalita se i přes protivenství přece jen prosadí. A pokud se vám při setkání s profesorem Ivanem Hybáškem vybaví Čapkova „Věc Makropulos“ nejde o asociaci čistě náhodnou. Jako elixír mládí mu slouží otolaryngologie.
Mnoho zdraví a pohody do dalších let přejí žáci a spolupracovníci ORL kliniky v Hradci Králové.
Doc. MUDr. Jan Vokurka, CSc.
Štítky
Audiológia a foniatria Detská otorinolaryngológia OtorinolaryngológiaČlánok vyšiel v časopise
Otorinolaryngologie a foniatrie
2009 Číslo 4
- Detekcia a diagnostika primárnych imunodeficiencií v teréne - praktický prehľad v kocke
- Sekundárne protilátkové imunodeficiencie z pohľadu reumatológa – literárny prehľad a skúsenosti s B-deplečnou liečbou
- Substitučná liečba imunoglobulínmi pri sekundárnej protilátkovej imunodeficiencii – konsenzus európskych expertov
Najčítanejšie v tomto čísle
- Lingua geographica
- Rozsáhlý cholesteatom v processus mastoideus
- Duplexní ultrazvuk v předoperačním vyšetření nádorů velkých slinných žláz I (Teoretický základ)
- Prof. MUDr. Ivan Hybášek, DrSc., osmdesátiletý