Nemoci z povolání přenosné a parazitární hlášené u vojáků z povolání v letech 2007–2012

Súhrn

Práce volně navazuje na stať uveřejněnou v časopisu Pracovní lékařství (2007, roč. 59, č. 3, s. 102–104), kterou napsal MUDr. Josef Pavel, Ph.D., primář Oddělení nemocí z povolání Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice Praha. Autor podává stručný přehled druhů vojenských misí a lokalit, ve kterých čeští vojáci v uvedeném časovém rozpětí působili. S tím souvisí i spektrum přiznaných nemocí z povolání přenosných a parazitárních.

Klíčová slova:
vojenské mise – nemoci přenosné a parazitární – oblasti epidemiologicky závažné a klimaticky obtížné

ÚVOD

Vojáci naší armády vyjíždějí každoročně k plnění svých úkolů do řady zemí celého světa. Mimo jiné na ně číhají různá rizika, mezi něž se řadí i rizika zdravotní, jako jsou úrazy a nemoci. Dále se text věnuje nemocem přenosným a parazitárním.

Armáda České republiky (AČR) se v roce 2007 účastnila sedmi zahraničních operací na území Afghánistánu, Bosny a Hercegoviny, Iráku a Kosova. Vojenští pozorovatelé AČR působili v pěti mírových misích pod hlavičkou OSN – Gruzie, Kongo, Etiopie, Kosovo, Libérie.

V roce 2008 se AČR zapojila do šesti zahraničních operací na území Bosny a Hercegoviny, Kosova, Iráku, Afghánistánu a Čadu. Vojáci byli vysláni též na zahraniční pracoviště v USA (Tampa, Norfolk) a v Belgii (Mons, Brusel). Vojenští pozorovatelé působili v šesti mírových misích OSN (Gruzie, Kongo, Etiopie, Kosovo, Libérie, Afghánistán).

Armáda České republiky se v roce 2009 zapojila do 8 zahraničních operací na území, Kosova, Iráku, Afghánistánu, Čadu, Egypta, Litvy a Německa. Vojenští pozorovatelé AČR působili v roce 2009 ve čtyřech mírových misích OSN (Gruzie, Kongo, Kosovo, Afghánistán).

V roce 2010 naši vojáci plnili úkoly v pěti zahraničních operacích na území Kosova, Afghánistánu, Bosny a Hercegoviny, Velké Británie a Egypta. Vojenští pozorovatelé AČR působili v roce 2010 ve třech mírových misích OSN (Kongo, Kosovo, Afghánistán).

Armáda České republiky působila v roce 2011 v pěti zahraničních operacích na území Kosova, Afghánistánu, Bosny a Hercegoviny, Velké Británie a Egypta. Vojenští pozorovatelé AČR působili v roce 2011 ve třech mírových misích OSN (Kongo, Kosovo, Afghánistán).

Vojáci působili v roce 2012 v šesti zahraničních operacích na území Kosova, Afghánistánu, Bosny a Hercegoviny, Velké Británie, Egypta a Litvy. Vojenští pozorovatelé AČR byli v roce 2012 ve čtyřech mírových misích OSN (Kongo, Kosovo, Afghánistán, Sýrie).

V roce 2013 byly aktuální mise v Afghánistánu (Úkolové uskupení AČR ISAF), v Kosovu (KFOR), v Somálsku (EU-NAVFOR – Atalanta), na Sinaji (MFO), v Bosně a Hercegovině (Althea-EUFOR), v Mali (EU TM). Vojáci plní rovněž úkoly na základě požadavků mezinárodních vládních organizací (Evropská unie, Organizace spojených národů, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě). V rámci OSN vyjíždějí naši vojáci jako pozorovatelé do Konga (MONUSCO), Kosova (UNMIK), Afghánistánu (UNAMA) a do Sýrie (UNSMIS) [18].

Z uvedeného výčtu zemí, v nichž působí či působili naši vojáci, jsou zřejmá možná infekční rizika pro příslušníky české armády. Jiná jsou v zemích jako Irák, Afghánistán, Egypt, Sýrie, Kongo a odlišná jsou ve Spojených státech amerických, v zemích Evropské unie.

Vojáci vracející se ze zahraničních misí v epidemiologicky závažných oblastech jsou vyšetřováni naším pracovištěm Oddělení nemocí z povolání (ÚVN). Samotné vyšetření je realizováno v Centru biologické ochrany (CBO) Těchonín. Vojáci jsou zde vyšetřováni s důrazem na jejich aktuální zdravotní stav v kontextu možných zdravotních rizik a přenosu infekčních onemocnění na civilní obyvatelstvo. Anamnéza subjektivní i objektivní z dostupné zdravotní dokumentace, fyzikální a paraklinická vyšetření včetně sérologických [4] pomáhají k včasnému odhalení infekčních onemocnění.

Tabulka 1 ukazuje názorně přehled onemocnění, jež byla ve sledovaném období hlášena jako nemoc z povolání u vojáků z povolání podle kapitoly V přílohy k nařízení vlády č. 114/2011 Sb.

Nejčastějším onemocněním je giardióza projevující se jako průjmovité onemocnění u vojáků v zahraničních misích včetně pozorovatelských. Na druhém místě je – co do počtu – malárie, kterou onemocněli vojáci na pozorovatelských misích.

Leptospirózou onemocněl voják v České republice při výcviku. Při překonávání vodní překážky se napil vody. Objevily se horečky, křeče v břiše s průj­my, celková únava, nechutenství, bolesti svalů a kloubů, teploty přes 38 °C. Pro trvající obtíže byl podrobněji vyšetřen ve spádové vojenské nemocnici s nálezem hepatopatie a nefropatie.

Voják na pozorovatelské misi v Kongu onemocněl horečkou dengue. Kromě vysokých teplot měl kožní projevy, bolesti v zádech. Laboratoř ukázala trombocytopenii a ultrazvuk známky hepatosplenomegalie.

Kongo a Libérie jsou země, kde vojáci onemocněli malárií.

Giardia lamblia, kampylobakter a améby způsobovaly průjmovitá onemocnění v Afghánistánu, Iráku i Kongu.

Graf 1 znázorňuje rozložení hlášených nemocí z povolání přenosných a parazitárních.

DISKUSE

Toto sdělení shrnuje údaje v dané problematice za dobu 6 let a ve srovnání s předchozím obdobím 11 let [12] je zřejmé, že trend počtu hlášených nemocí z povolání přenosných a parazitárních není klesající. Do značené míry je to způsobené poměrně bohatým souborem lokalit a misí, kam jsou naši vojáci vysíláni a také délkou trvání mandátu v jednotlivých zemích. Válka v Iráku trvala od roku 2003 do prosince 2011. Dále trvá mise v Afghánistánu.

„Míra rizika vzniku infekčního onemocnění je v Afghánistánu velmi vysoká. Riziko samozřejmě záleží na lokalitě, individuální expozici, nadmořské výšce aj. Pro celé území je typický všudypřítomný prach, který může v mnoha případech sloužit jako vektor nákazy“ [13]. Mezi nejčastější nemoci přenášené hmyzem patří malárie, leishmanióza a horečka Papatači. Klíšťata přenášejí krymsko-koňžskou hemoragickou horečku, klíšťovou encefalitidu. Drtivá většina afghánského obyvatelstva je nakažena nějakým parazitárním onemocněním, nejčastěji to bývá škrkavka dětská a echinokokóza. Nesmíme opomenout ani další významné nákazy, jako jsou diftérie, tuberkulóza, meningitida nebo třeba zástupci zoonóz – leptospiróza, antrax a poliomyelitida [13, 14].

Mezi vůbec nejčastější infekční nemoci našich vojáků na zahraničních misích, a to nejenom v Afghánistánu patří akutní průjmové onemocnění (APO). Podle etiologických agens můžeme průjmové onemocnění rozdělit na bakteriální (Salmonella, Campylobacter, Shigella, Vibrio a Escherichia coli), virové (sapoviry, proviry – nejznámější původce virus Norwalk a Norwalk-like viry, rotaviry genoskupiny B a C), parazitární (Entamoeba histolytica, Dientamoeba fragilis, Giardia intestinalis, Cryptosporidium parvum, Balantidium coli) a toxické (způsobené toxiny bakterií – Staphylococcus aureus, Clostridium perfringens, Bacillus cereus) [3].

Za sledované období bylo nahlášeno 22 nemocí z povolání způsobené giardiemi a 1 nemoc způsobená amébou. Celkem tedy 23 nemocí způsobených parazity. Důvod, proč zrovna parazity, je jasný. Vyplývá z prováděných karanténních vyšetření po návratu z vojenské mise, kdy se provádí parazitologické vyšetření stolice a výtěr z rekta. Virologické vyšetření stolice není běžně prováděné. Cílenými dotazy na vojáky ohledně průjmovitých onemocnění a studiem jejich zdravotní dokumentace zjišťujeme, zda uvedeným onemocněním trpěli. Prakticky ve sto procentech mají vojáci průjem do několika dnů po příletu na své působiště. Zpravidla trvá jeden až tři dny.

S malárií se příslušníci naší armády potkají nejenom v Afghánistánu. Malárie se nevyskytuje v nadmořských výškách vyšších než 2000 metrů. V Afghánistánu je nečastějším původcem malárie Plasmodium vivax v 90 %, vyskytuje se zde však i Plasmodium falciparum. Zvýšené riziko je v období mezi květnem až listopadem [13]. V roce 2011 hlásila americká armáda 124 případů malárie, z toho 99 u aktivních vojáků. Z těchto 99 případů jich 91 bylo získáno v Afghánistánu. V roce 2012 onemocnělo malárií 38 amerických vojáků, z nichž 24 vojáků v Afghánistánu. V 19 případech bylo jako původce určeno Plasmodium vivax, v 6 případech to bylo Plasmodium falciparum. Jako testovací metody byly použity: krevní nátěr, rychlý diagnostický test (RDT) a PCR. Test krevního nátěru byl pozitivní v lokální laboratoři a negativní později v referenčních laboratořích [15, 17].

V našem přehledu bylo přiznáno 5 případů malárie jako nemoci z povolání. Ve 2 případech bylo diagnostikováno Plasmodium falciparum, v 1 případě Plasmodium vivax a ve zbylých 2 případech se druh nepodařilo určit. Všechna onemocnění malárií vznikla u vojáků, kteří se účastnili pozorovatelských misí pod záštitou OSN v Kongu a Libérii. Obdobně tomu bylo i v letech 1996–2006 [11]. Pro přiznání malárie jako nemoci z povolání byla jako základ použita zdravotní dokumentace z místa zjištění a léčení malárie. Sérologické vyšetření provedené v Čechách po návratu má jen omezený význam.

ZÁVĚR

V celé České republice bylo v roce 2012 nahlášeno 154 nemocí z povolání (NzP) tropických a přenosných a umístily se na 3. místě [4]. V roce 2011 počtem 169 NzP podle kapitoly V obsadily také 3. místo [5]. V roce 2010 to bylo 180 nemocí a skončily opět na 3. místě [6]. V roce 2009 bylo nahlášeno 229 nemocí z povolání podle kapitoly V, což stačilo na 3. místo [7]. V roce 2008 tomu nebylo jinak a 202 hlášeným nemocem patřilo 3. místo [8]. V roce 2007 obsadilo 176 NzP podle kapitoly V 4. příčku [9].

V roce 2012 nahlásilo naše středisko 18 nemocí z povolání, z toho 11 v kapitole V, z nichž 8 byly u vojáků z povolání. V roce 2011 jsme hlásili 14 nemocí z povolání, z toho 6 v kapitole V, z nichž 4 u vojáků z povolání. V roce 2010 jsme hlásili 13 nemocí z povolání (NzP), z toho 8 v kapitole V, z nichž 6 u vojáků z povolání. V roce 2009 jsme nahlásili 26 NzP, z toho 14 v kapitole V, z nichž 9 u vojáků z povolání. V roce 2008 jsme nahlásili 17 NzP, z toho 3 v kapitole V, z nichž 2 u vojáků z povolání. V roce 2007 bylo nahlášeno 21 NzP, z toho 14 v kapitole V, z nichž 13 u vojáků z povolání.

Graf 2 znázorňuje podíl nemocí z povolání hlášených podle kapitoly V z celkového počtu NzP za resort Ministerstva obrany ČR. Ukazuje zároveň poměr hlášených nemocí z povolání podle kapitoly V u vojáků z povolání k občanským zaměstnancům (o.z.).

K výše uvedenému nezbývá než dodat, že parazitární a přenosná onemocnění v armádě vévodí svým počtem všem NzP hlášeným naším oddělením. V civilním sektoru je tomu spíše naopak. Tento trend se nemění již řadu let [1]. Význam prováděných vyšetření před výjezdem do misí a po návratu z nich je patrný, zvláště budou-li se otevírat nové destinace možných výjezdů do zahraničí v závislosti na geopolitické situaci ve světě.

Do redakce došlo dne 29. 10. 2015.

Do tisku přijato dne 16. 11. 2015.

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Jan Tomšíček

Oddělení nemocí z povolání

Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha

U Vojenské nemocnice 1/1200

169 02 Praha 6

e-mail: jan.tomsicek@uvn.cz