Per vias naturales …

Když jsem vloni v létě pozoroval svého ještě ani ne tříletého syna v písku na břehu moře, naskytl se mi pohled, který chytne za srdce každého rodiče. Stál nahý, v kloboučku, vybaven kyblíčkem a sadou lopatiček a motyček, oči dokořán nad tou hromadou písku, která nebrala konce, nadšený ze skutečnosti, že široko daleko není žádné další mrně, které by se mu pletlo do jeho budovatelských záměrů. Nekonečné tvořivé možnosti bez hranic pískoviště… První věže hradu z mokrého, tvárného písku rostly doslova jako z vody, ale sotva jeho výtvory spatřily světlo světa, mořské vlny podemlely jejich základy a celá stavba mizela s ustupující vlnou zpět v moři. Jeho reakce jsem pozoroval se zadržovaným smíchem. Překvapení střídalo nové odhodlání a další tvořivý pokus. Po několika vynucených asanacích svých staveb však převládl vztek a nakonec pláč provázející pocit beznaděje.
Když přesunul svou developerskou základnu dál do vnitrozemí, a vymanil se tak z ničivého moci mořských vln, jeho nadšení neznalo mezí. Proměnil se v důlní rypadlo a jednoramenný jeřáb současně a monumentální stavbu začal vylepšovat vodními příkopy a mosty. Dokonce připustil i spolupráci dalšího dítka a bez komentáře toleroval zdobení hradeb kamínky a mušlemi. V okamžiku, kdy jsem jej fotil u jeho prvního mořského hradu, měl ve tváři výraz stavitele Cheopsovy pyramidy prožívajícího nirvánu ve stínu své geniální stavby. Večerní procházka na místo dopoledních úspěchu však přinesla synovi skutečný šok. Příliv zdolal vodní příkopy, kamínky na mostech i hradby vyzdobené mušlemi… zůstala jen rovná plocha svažující se k tmavnoucímu moři.
Podobné stavy a nálady, které jsem tehdy viděl u svého syna, pozoruji občas i u některých kolegů v oboru. V principu se od reakcí malých dětí některé naše reakce zase tak velmi neliší. Kvapně postavené diagnózy a na ně navazující neúčinné léčebné postupy, nedostatečná znalost terénu, situace a nerespektování připomínek spolu s nedostatkem trpělivosti při budování „svého prvního mořského hradu“. Chyby, z nichž se však každý nejlépe učí.
Stejně tak se i v redakci snažíme zesílit „hradby“ a zvýšit obranyschopnost a atraktivitu Praktické gynekologie. Zdvojujeme recenzní řízení autorských příspěvků a rozšiřujeme skupinu oponentů i mimo řady členů redakční rady. Snažíme se touto formou přispět k vyšší kvalitě publikovaných sdělení a udržet schopnost konkurence listu na „trhu“ odborných periodik. Na druhou stranu autorům nabízíme možnost zasílat své články přes internet a na webových stránkách pak sledovat průběh a vývoj recenzního řízení.
Věřím, že články, které Vám v letošním roce nabízíme, patří a budou patřit k těm zdařilejším stavbám, které neskončí v odlivu moře Vašeho nezájmu.

as. MUDr. Robert Hudeček, Ph.D.