Pater semper incertus, sed nonnumquam etiam mater incerta est

Mojžíš, Mauglí, Plaváček, Romulus a Rémus, Tarzan . co mají tato, tu více, tu méně slavná jména společného? Proč se objevují právě teï a právě zde?

Biblická postava Mojžíše je spojena s osvobozením izraelského lidu z područí egyptských faraonů, po dně Rudého moře vyvedl svůj národ k branám zaslíbené země Kenaan a převzal z rukou Nejvyššího kamenné desky s desaterem přikázání. Mauglí vyrostl pod ochranou vlků, pantera Bagíry a medvěda Balú, bojoval s obávaným tygrem Šerchánem a lstivým hadem Ka, a i když se stal nepsaným králem džungle, alespoň co se asijské džungle týče, nakonec jeho kroky vedly zpět mezi lidské plemeno. Plaváček získal tři zlaté vlasy děda Vševěda a stal se po zásluze králem. Bratři Romulus a Remus, když nastal jejich čas, pozvedli zbraně proti králi Amuliovi, porazili jej a získali tak zpátky královský trůn pro svého děda Numitora, který se tak díky svým vnukům stal opět králem města Alba Longa. Při společném zakládání Říma se ale nepohodli a vzájemný svár skončil Removou smrtí. To Tarzan zůstal králem džungle, alespoň co se té africké týče, i přes lákavé nabídky starého světa a lidské civilizace, ba a ani kvůli krásné Jane neopustil svou gorilí rodinu, která jej odmalička vychovávala.

Už tušíte, co mají společného biblický prorok, hrdinové dávnověku, pohádkový král a vládci džunglí?

Jsou to všechno nalezenci! Děti, které jejich vlastní rodiče, či matky, tu úmyslně tu shodou nešťastných náhod brzy po narození opustily. S výjimkou Tarzana, kterého si po smrti rodičů osvojila gorila, byli všichni ostatní uloženi do proutěného košíku a vydáni na pospas řece Osudu. Mojžíš po Nilu připlul až ke královskému paláci, kde se ho ujala faraonova dcera. Někdy bývá hebrejské jméno Mojžíš vykládáno „z vody vylovený“. Možná proto že byl první, nebo proto že byl tak úspěšný, stal se příkladem. Model odevzdání osudu potomků řece se traduje i o Tibeře a Romulovi a Rémovi. Pod fíkovníkem je nalezla a posléze odkojila vlčice. A odtud je už jen skok do indické džungle a k vlčí rodině, která adoptovala a dále vychovávala podobně nalezeného Mauglího. Ani tuzemský plaváček svému osudu neunikl, i když mu život zachránil chudý rybář.

Situace, která dožene matku, rodičku k tomu, aby odložila své dítě, musí být nesmírně skličující a traumatizující. Vidinu naděje v jiný, možná lepší život nemluvněte symbolizuje často řeka, plovoucí kocábka a šance na záchranu na jiném břehu.

Dnešní civilizace se v řadě základních věcí pranic neliší od starobylých a věčných principů života. Stejně zoufalé matky jako kdysi se chtějí zbavit svých novorozených dětí. Jen racionálních metod odložení novorozence naštěstí, alespoň v naších podmínkách, přibylo. Proutěné košíky a pralesy vytlačil diskrétní a utajovaný porod, babyboxy, možnost převzetí novorozence či adopce. Všechny tyto humánní aktivity mají zastavit Herodovi následovníky a snížit na minimum či absolutně eliminovat tu nejhorší možnost – vraždu novorozence.

Chcete-li se dozvědět, jak se s touto situací vyrovnává zdravotní systém v České republice, listujte dále tímto třetím číslem Praktické gynekologie.

as. MUDr. Robert Hudeček, Ph.D.